,,Měli by jsme vstávat ptáčátko, dneska je vyhlášení o nejlepší hrdinu a já tam musím být." ,,Ne..." natiskla jsem se k Hawksovi. Opět jsem ležela na něm a hlavu jsem měla zabořenou do jeho hrudi. Ruce jsem kolem něj měla omotané. ,,Ale no tak, jak pak vysvětlím, že jsem přišel pozdě? Nemůžu prostě říct, že mě přítelkyně nepustila z postele." uchechtl se. ,,Můžeš." zahuhlala jsem a zvedla jsem se do sedu. Keigo se také posadil a omotal mi ruce okolo pasu. Naklonila jsem se k němu a dlouze jsem jej políbila a pak z něj slezla. ,,Já zůstávám tady, budu se na tebe dívat skrze obrazovku, nebo chceš ať jdu taky?" usmála jsem se a lehla jsem si na břicho. ,,Můžeš zkusit jít, ale je tady risk, že tě odhalí ptáčátko. " zamumlal chlapec a ještě na chvíli mi zavrtal hlavu do hrudi. Tvář mi zrůžověla. ,,Fajn, zůstanu doma. Opovaž se venku dělat nějaké blbosti." zasmála jsem se nakonec. Hawks mi ještě rychle vtiskl polibek do vlasů a pak vstal. Já jsem se ještě chvíli rozvalovala v posteli a bakonec jsem taky vstala.
Na září bylo teplo, takže jsem se rozdohla jít po snídani ven. Něco mě napadlo. ,,Ehm...Keigo? Mohla bych na tebe mít prosbu?" zamumlala jsem. Opeřenec vykoukla ze svého pokoje a podíval se na mě. ,,Samozřejmě, co potřebuješ?" ,,Myslíš, že už by se táta mohl dozvědět o tom, že jsem naživu?" zeptala jsem se tiše. Chlapec zamlkl. ,,Myslíš si, že je to dobrý nápad Tomiko?" zeptal se mě ustaraně a stáhl si mě do objetí. ,,Nevím, ale už nechci ať se trápí. Nechtěl ať jdu na U.A. přesně kvůli těmhle věcem. Bál se,že se mi něco stane. Během jednoho roku, během pár měsíců mě unesla Liga a zemřela jsem. Myslím si, že se za to bude vinit. Prosím, jestli ho tam potkáš, řekni mu, že žiju. Že jsem v pořádku. Schovaná před Ligou, před veškerými špatnostmi." zašeptala jsem a po tváři mi steklo pár slziček. Blonďák mi setřel slzy z tváře a kývl. ,,Pokud ho najdu, vyřídím mu to." Zašeptal a přisiskl si mě k sobě ještě víc. Kývla jsem a po chvilce jsem se odtáhla. ,,Musíš se nachystat nebo to nestihneš." políbila jsem ho naposledy a nechala jsem ho odejít se převléknout.
Nakonec jsem se šla také převléknout. Oblékla jsem si volnější bílé triko s nápisem: Daddy's girl a s pár vzory růží.
K tomu jsem přihodila černé kraťasy. Vlasy jsem si stáhla do vyššího copu.

,,Sluší vám to hrdino číslo dvě." usmála jsem se na Hawkse a opřela jsem se o stěnu. ,,Ale, ale, ale... Posledně jsi řekla, že si zasloužím být číslem jedna." rozešel se ke mně. ,,Bylo to s donucením, nutno připomenout." poznamenala jsem. Chlapec se uchechtl a položil ruce na mé boky. Začal si mě prohlížet a zastavil se u nápisu na triku. ,,Proč nosíš něco takového zrovna, když nejsem doma." zamumlal zarmouceně a zadíval se mi do očí. Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Blonďák si mě vtáhl do rychlého ale vášnivého polibku. ,,Musíš jít, hrdino." zamumlala jsem, když jsem se odtáhla. Hawks jen kývl a pustil mě. ,,Počkej tady na mě ptáčátko." usmál se a poslel ke mně jedno z pírek. ,,Hlídej." přikázal a já jsme se jen zasmál a a sevřela rudé pírko v rukou.

Seděla jsem u televize a sledovala jsem živý přenos vyhlašování nejlepších hrdinů. Bylo už to téměř u konce, jen se tam ještě řešili nějaké nepodstatné věci. Rozvalila jsem se na pohovce a nechala televizi puštěnou. V ruce jsem stále svírala pírko. Vysílání skončilo úplně a po nějaké době se v televizi objevily naléhavé zprávy. ,,Na město zaútočil padouch. Jedná se opět o Nomu, ale vyvinutějšího než kdy dříve. Hrdinové Endeavor a Hawks se ho snaží zastavit, ale zatím to moc dobře nevypadá! Lidé panikaří." ozvala se reportérka. Na obrazovce se objevily amatérské záznamy dvou zmíněných hrdinů. Hawksova křkdla...o dost se zmenšila, používá moc pírek. Jestli tam je Nomu, tak to musí znamenat jen jediné... ,,Liga..." vydechla jsem a s pírkem v ruce. ,,Musím jim pomoct." zamumlala jsem a rozběhla jsem se ke dveřím. Zamčeno? Možná bude odemknutí okno...taky zamčené? Jsem tady jako v pasti. ,,Musím jim jít pomoct." naléhala jsem a zabušila jsem pětstmi do skla jednoho z oken. V danou situaci mě nenapadlo nic jiného, Panikažila jsem. Mé klouby se po nějáké době zbarvily do fialovomodré. Bolelo to, ale chtěla jsme se dostat pryč. Po tváři mi začaly stékat slzy. ,,Keigo!" křikla jsem i když jsem věděla, že mě jmenovaná osoba neslyší. Dostat se ven oknem nebyla ta správná volba. Rozeběhla jsem se ke dveřích a tentokrát jsem se začala dostat z nich. Tomiko, uklidni se. Touhla panikou nic nezmůžeš.

Seděla jsme ve svém pokoji na posteli se zatnutými pětmi a koleny pod bradou. Přede mnou leželo pírko. Tváře jsem měla stále mokré od slz. Nehty se mi při stisku zarývaly do kůže hlouběji a hlouběji. Zanechávaly po sobě až mírně krvavou stopu. Slyšela jsem odemknutí a následné otevření dveří. Pírko se rozletěly pryč. Já jsem ale stále upírala pohled na jedno a to samé místo. Nohy mi spadla do tureckého sedu. Stále jsem seděla na posteli. Shrbená s rozdrásanými klouby. ,,Ptáčátko?" ozval se Hawksův hlas. Zpozorněla jsem. Vystřelila jsem jako dělová koule ihned za ním.

,,Hawksi!" na tváři se mi objevil nový nával slz. Skočila jsem chlapci kolem krku a pevně ho objala. ,,M-Měla jsem strach! Chtěla jsem ti jít pomoct, ale bylo zamčeno! Proč si zamkl?!" vzlykala jsem. Nedostalo se mi žádné odpovědi. Blonďák mě k sobě silně přitiskl. ,,Omlouvám se..." zamumlal a zabořil mi hlavu do ramene. Držela jsem ho v pevném objetí a tiše jsem vzkykala. ,,Shhh...uklidni se ptáčátko, vše už je v pořádku." hladil mě po zádech. Začala jsem se pomalu uklidňovat až jsem se nakonec uklidnila úplně. ,,Řekl jsi mu to?" zeptala jsem se. Kývl. ,,Byl šokovaný, ale byl rád, že jsi na živu. " usmál se. ,,Chce se s tebou zítra sejít. Kolem druhé hodiny odpoledne v U.A. Nevím proč tak, ale tak mi to řekl." dodal ještě. Opět jsem jen kývla. ,,Už mi nic takového nedělají. Nezamykej mě samotnou v domě bez toho, aniž bych měla klíč." pousmála jsem se a vytáhla si chlapce do polibku.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 35!
EH- IM ALIVE! YEEEY- UHM xd
Omlouvám se za ně aktivitu, opět- Je toho víc a víc, škola mě zabíjí přátelé, takže kdybych zemřela, pohřběte me a pustne mi na pohřbu nějakou dobrou songů, díky xd
Otázka dne:
Jaký quirk by jste si vybrali ze třídy 1-A.?
Já asi možná schopnosti Ochaco. Imagine prostě lítat OMG!
Well...uvidíme se u další kapčy! Nebo kapči? Ja nevím xd
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨