Přes den jsem si zašla koupit šaty. Nikdo mě naštěstí nepoznal. Se svým výběrem jsem více než spokojená! Koupila jsem si dvojdílné černošedé šaty. Jsem zvědavá, jak bude Hawks reagovat, až mě v nich uvidí. K šatům byly i takové speciální kraťásky, protože nikdy nevíš, co se stane. Hlavně s opeřencem asi poletíme a to mluví samo za sebe.
Bylo půl osmé. Hawks už byl taky doma. Přes den jsem si umyla vlasy, takže teď jsem je jen uplácala do nějakého normálnějšího a ne moc složitého účesu. Pak jsem se navlékla do šatů a mírně se nalíčila. Po tři čtvrtě hodině jsem byla hotová. Hrozně se mi můj vzhled líbil. Vyšla jsem z pokoje, kde už čekal Hawks. Měl na sobě černý smoking. Když mě uviděl, objevil se mu na tváři spokojený úšklebek a tváře mu malinko zčervenaly stejně, jako mně. ,,Sluší ti to." vznesla jsem mu kompliment. Chlapec ke mně přišel, chytl mě za ruku a něžně ji políbil. Zrudla jsem o něco víc. ,,Tobě taky. Vypadáš úžasně." řekl a vzal mě do náruče. Okno, kterým jsme měli vyletět ven už bylo otevřené. ,,Tak letíme opeřenče." usmála jsem se a chytila ho rukama kolem krku.

Dorazili jsme právě včas. Na místě už se začínali objevovat ostatní profesionálové. ,,Jsou tady profesionálové z celého světa. Samozřejmě přijel jen ten, kdo chtěl, někteří lidé na to hold nejsou." pronesl Keigo a nabýdl mi rámě. Přijala jsem ho. Spolu jsme vláčeli do budovy. Abych vám to upřesnila v budově, kde se večírek konal bylo několik sálů. První byl taneční sál. Další byl hudební, kde byl DJ a pódium ve tvaru T. Co jsem tak slyšela, tak se tam mohlo i zpívat pokud ses s DJem domluvil. V další místnosti byl bar a občerstvení. Pak už tady byly jen toalety a vstupní hala. Právě jsme procházeli tanečním sálem. Bylo to tady obrovské! Tolik profesionálů z celého světa. ,,Vidím, že se ti tady líbí." zasmál se Hawks. Všiml si jednoho ze svých hrdinských kolegů a zamával mu. Onen hrdina se k nám rozešel. Neznám ho, asi nebude odsud, nebo nebude tak známý.
Hrdina k nám došel. Vypadal docela mladý, mladší než Hawks. ,,Hawksi! Rád tě zase vidím kámo!" ozval se. Hawks mě pustil a přátelsky chlapce objal. Onen hrdina měl delší hnědé vlasy a snědou pleť. Jeho oči byly až neuvěřitelně zelené a přes pravé měl jizvu. Na bradě měl menší strniště a na výšku mohl mít tak 170 centimetrů. Což je oproti ním 150 docela dost. Chlapec pak jsem pohledem na mě. ,,No nekecej, ty sis našel holku?" ztuhla jsem a zrudla. ,,J-J-Já nejsem jeho holka. Jsme jen přátelé." vyhrnula jsem ze sebe ihned. Co jsem taky mohla čekat, když jsem přišla jako Hawksův doprovod. ,,Hmm...takže jsi volná? Můžu tě pozvat na skleničku?" zavtipkoval tmavovlasý kluk. ,,Ehm, já-" přejela jsem pohledem na Keiga, ale ten mě ihned přerušil. ,,Klidně běž, dnešek si musíš užít ptáče." pohladil mě po vlasech. Než jsem stačila cokoliv dalšího říct, chytl mě tmavivlasý kluk za ruku a táhl mě směrem k baru. Nebránila jsem se, poznat ho bude asi fajn...snad.

,,Takže, ty jsi tady jen jako Hawksův doprovod? Nepatříš mezi hrdiny nebo tak něco?" ptal se mě ihned chlapec. Seděli jsme spolu s dalšími jeho přáteli v baru a pili šampaňské. ,,Ano jsem tady jen jako doprovod." kývla jsem. ,,Smím se zeptat, jak se vůbec jmenujete?" zeptala jsem se chlapců okolo. Dohromady i se mnou nás tam bylo šest. ,,No jasně, já vůl jsme se nepředstavil!" plácl se hnědovalsý kluk do čela. ,,Já se jmenuji Max Martin, ale má hrdinská přezdívka je Dead eye. Tohle je Marco Sawyer alias Demon. Charlie Black aka Fire Lord. Benjamin McDucket alias Monkey-man a Felix Duke alias Albatros." představil si všechny. Marco byl černovlasý chlapec s netopýřími křídly a modrýma očima. Charlie byl zrzek s hnědýma očima a pihami po celé tváři. Benjamin byl blonďák s ušima a ocáskem jako opice a jeho oči měly skoro černou barvu. A nakonec Felix měl bílé vlasy a hnědá křídla podobně, jako Hawks. Jeho oči byly stejně zlaté. To je jen aby jste si je představili. ,,Všichni jsme profesionální hrdinové z Ameriky." dodal ještě Max.
,,A jak se vůbec jmenuješ ty?" zeptal se mě Felix a upil si že své skleničky. Až teď mi došlo, že nemám připravené žádné náhradní jméno. ,,Já...jmenuji se Junosumi Haru, ale říkají mi Juno." zablábolila jsem rychle. ,,Máš úžasné jméno." zalichotil mi Marco s úsměvem. ,,Děkuji." špitla jsem. ,,Hm...a co teda děláš, když nejsi hrdinka?" zeptal se mě opět Max. Vzpomněla jsem si na sem mého tříletého já. ,,Nedávno jsem na umělecké škole dostudovala obor hudby. Chci se stát zpěvačkou." pokrčila jsem rameny a upila jsem obsahu své skleničky. Chlapci se na sebe lišácky podívali. ,,Tak to by jsi nám mohla zazpívat. V hudebním sále je pódium a my se můžeme domluvit s DJjem." prohlásil radostně Max a pomohl mi na nohy. Spolu s ostatními mě táhli do hudebního sálu. ~Sakra! To jsem podělala! Nemůžu tam jen tak přijít a zpívat! No...ale asi už teď nemám na výběr, nalévala jsem jim, že se chci stát zpěvačkou...proč jsem tak blbá a udělala jsem to...?" probíhalo mi v hlavě.

Kluci mě do táhli do sálu a přímo k pódiu. Domlouvali se s DJjem na tom, jestli tam můžu zazpívat. Ten s tím neměl problém. Uvažovala jsem nad tím, jakou píseň tam zazpívám. Většina zpěváků obvykle zpívá o svých pocitech atd. To je ono! Udělám to co ostatní. Zazpívám o tom, či se mi stalo. Domluvila jsem se s DJjem a ten mi tam najel na píseň, která mě teď vystihovala nejvíce. DEAD GIRL WALKING! Rozhodla jsem si k tomu vypůjčit jeden z quirků. Iluzi. Můžu ji vytvořit na jak dlouho chci. Teda vlastně jen hodinu ale to je jedno. Uvidí a uslyší to co chci. Quirk jsem měla vybraný. Ukázala jsem DJjovi palec nahoru. Ten jej kývl a pustil hudbu. Světla se ztlumila.
(Pozn. autorky: píseň je nahoře v kartě. Tohle se bude popisovat kapánek pomatené, jelikož tady nechci psát slova písně. Držte mi palce! )

Hudba začala překvapivě šlo vše dobře. Hned při první sloce jsem se rozešla po pódiu ve tvaru T dopředu k divákům. Do zpěvu jsem se po chvilince opravdu vžila a začala jsem jí doplňovat improvizovaným tancem. Každé slovo, každý pohyb, vše jsem prožívala jak nejvíce jsem mohla. Jelikož nikdo nemohl zpívat roli chlapce, vytvořila jsem iluzi. Ta slova zpívala místo něj. Po pódiu se linula mlha a na okrajích pódia občas zabafal oheň. Iluze. Při úryvků z písně Beautiful jsem spatřila Hawkse. Naše pohledy se střetnuly. Byl udivený jako ostatní a na tváři se mu rozlil úsměv. Pote nastala hudební část. Tu jsem celou protančila. Následující slova jsem prožívala jako nikdy. Konec. Píseň byla u konce. Stála jsem udýchaná na pódiu s úsměvem ve tváři. Ozval se bouřlivý potlesk. Skupinka, která mě ke zpěvu dokopala dokonce pískala. Někteří lidé si dokonce křičeli o přídavek. Otočila jsem se na DJje a ten mi ukázal palce nahoru. Rozhodla jsem se, že ještě jednu nebo dvě písně zazpívám. Začala jsem se zamýšlet nad tím jakou a pak mě napadla jedna, kterou mám docela oblíbenou.
High School Sweethearts od Melanie Martinez
Opět jsem se rozešla po pódiu a ukázala jsem maníkovi za mnou palce nahoru. Hudba začala hrát. Nejdříve bylo tempo pomalé a slova textu všěchny kapánek překvapil. Palk se píseň rozjela. Opět jsem prožívala každé slovo a každý krok. Nastala má oblíbená část počínaje slovy: 'Could you hold mír through the night?'
Při téhle části písně jsem měla pohled upřený na Hawkse. Naše pohledy byly spojeny dlouhou dobu. Místo mě jsem následně vytvořila iluzy s bílými křídly a pravá já jsem zmizela a ustoupila. Při slovech: 'Let me fly'  se má iluze vznesla máchnutím křídel do vzduchu a po slovech 'of my time'  se zřítila k zemi nad přihlížejícími a rozplynula se. Několik lidí polekaně ustoupilo. Při refrénu jsem se opět objevila na pódiu jakožto mé pravé já. Všichni byli udivení. Dozpíval jsem píseň a poklonila se. Opět se ozval potlesk. Nakonec jsem odnesla DJjovi mikrofon a sestoupila jsem po schůdcích dolů z pódia.

,,No ne! Byla si úžasná Juno! Nedivím se, že se chceš stát zpěvačku. To zpívání a tanec ti jsou sami!" složil mi poklonu Benjamin. ,,Děkuji." usmála jsem se. S chlapci jsme se rozešla zase zpět do baru.

Dorazili jsem a sedli jsme si na místa, kde jsme byli před tím. Cestou mi několik profesionálních hrdinů sklonilo poklonu o tom, jak úžasný mám hlas, jak půvabné mám kroky nebo jak jsem krásná. Nečekala bych to od nich. Profesionální hrdinové chválili můj zpěv. Asi se tím opravdu budu živit, pokud jako hrdinka neuspěji. ,,A jaký je tady vůbec tvůj quirk?" zeptal se mě Felix. ,,Ehm...iluze, mám na ni hodinový limit." odpověděla jsem. ,,Chápu, iluze se pro hrdinku moc nehodí. Jde spíš k nějakému záporákovi že ano?" pronese opět Felix. Co to právě řekl? K záporákovi?! ,,Chceš mě nazvat záporačkou?" sykla jsem tiše. Začalo mezi námi růst napětí. ,,Ne, jen ti říkám co si myslím o tvém quirku. Jen zkus říct, že jsem neměl pravdu." řekl s naprostým klidem bělovlasý kluk. Zatla jsem zuby a pěsti. ,,Omluvtě mě prosím kluci." zamumlala jsem strz zaťaté zuby a vydala jsem se pryč.

Procházela jsem kolem lidí. V baru byl cítit kouř cigaret. ~Tady se může kouřit?~ pomyslela jsem si a pokračovala jsem dál. Pamatujete si, jak jsem říkala, že bych měla přestat vyrážet do lidí?  Nom...nedodržela jsem to ani pár dní. Positivní je, že se mi podařilo nespadnout. Podívala jsem se na člověka, do kterého jsem vrazila. ,,E-E-Endeavor?" vykoktala jsem. ,,Dávej si pozor na cestu dítě." napomenul mě. Páni, setkala jsem se s novým hrdinou číslo jedna. ,,J-Já...nemůžu uvěřit tomu, že jsem vás potkala! Hrozně moc mě těší." vydala jsem ze sebe a udělala jsem něco jako pukrle. Stejné jako All Might nebo Nana je i on mým vzorem. Jeho quirk je úžasný! On je úžasný! ,,Huh?" vydal že sebe překvapeně hrdina. ,,J-Jste úžasný. Váš quirk...vy...Porazil jsme Nomu a zadržel zabijáka hrdinů! Myslím si, že jsme si zasloužil místo hrdiny číslo jedna!" žasla jsem s obrovským úsměvem na tváři. Endeavor vypadal zaskočeně. ~Řekla jsem něco špatně?~ proběhlo mi v hlavě a úsměv mi trochu poklesl. Ve tváři profesionálního hrdiny naproti mě se objevil drobný úsměv. ,,Jsem rád, že si to myslíš dítě." zamumlal a odešel. Já jsem zamířila na chodbu, kde byl alespoň trochu čerstvý vzduch.

,,Jé! Tady jsi! Ty jsi ta holka co zpívala!" ozval se přiopilý hlas za mnou. Někdo mě zezadu objal a položil mi hlavu na rameno. Cítila jsem alkohol. ,,Hej! Pusť mě!" snažila jsem se člověku vykroutit ve sevření. Osoba sevření ještě o něco zpevnila. ,,Ale no tak! Uklidni se holčičko!" zamumlal. Jak může být někdo takový hrdina? Nebo to je jen něčí doprovod? To je jedno, ať mě pustí. Začala jsem sebou cukat. ,,Pusť mě ty parchante! Pomoc!" zakřičela jsem. ,,Jsi moc zlobivá holčička." zamumlal opět muž a zakryl mi dlaní pusu. Ten alkohol z něj tak nehorázně táhl. ,,Pusť mě! Nech mě být!" křičela jsem, ale dlaň to tlumila. Po tváři mi začaly stékat slzy. ,,Shhh...neplakej, vždyť já ti přece neublížím..." říkala osoba a začala mi líbat krk. Škubla jsem sebou ještě víc. Kopala jsem křičela, ale nikdo nepřicházel. Po tváři mi začalo stékat více a více slz. Muž se přesunul na druhou stranu krku. Rozvzlykala jsem se na plno. ,,Mlč!" sykl chlap. Něco jsem zkusila. Zakopla jsem pravou nohou a trefila tak chlapa do rozkroku. Zavřískal a pustil mě. Rozběhla jsem se pryč. ,,Ty malá-" poslední slovo nedořekl. Běžela jsem dál, ale něco se pokazilo. Vosí se kolem mě omotalo. Jakési chapadlo nebo tak něco. Jeho quirk...musel to být on... Začala jsem sebou škubat, ale docházely mi síly. Z plných plic jsem křičela o pomoc. Vzlykala jsem a škubal jsem sebou. Co jiného jsem měla dělat? V dané situaci mě nic nenapadalo, jako by má mysl byla prázdná. Ucítila jsem kroky za mnou jak se blíží. ,,Jsi moc zlobivá holčička, víš to?" zamumlal muž. Pořád jsem dělal to samé. Z levé strany mi přiletěla facka. Chlap mě chytil pod krkem a přitáhl si mě k sobě. Chytil mě opravdu špatně. Bránilo to průniku kyslíku do mých plic. ,,P-P-Pusť..." sípala jsem a rozkašlala jsem se. ,,Teď budeš mlčet ty malá-" ,,Malá co?" Někdo ho vyrušil. Silný hrubý hlas. Chlap mě pustil a já jsem dopadla tvrdě na zem. Právě v čas, už jsem neuměla dýchat. Před očima se mi trochu zamlžilo a ja jsem se nanovo rozkašlala. Opřela jsem se o lokty, ale stále jsem ležela na břiše. ,,Nic se neděje." bránil se ihned chlap. ,,Ustup od té dívky!" křikl hrubý hlas. Cítila jsem, jak mě někdo vzal do náruče. Rozmazaně jsem zahlédla dvě červené šmouhy. Křídla? ,,H-H-Hawksi?" řekla jsem tiše. Po tváři mi stále stékaly slzy. ,,Shhhh, nemluv." zamumlal. ,,Hawksi vem jí odsud. Já se o něj postarám." pronesl hrubý hlas. Začala jsem  zase vidět normálně. Ten druhý...Endeavor! Přišel mi na pomoc! Je to můj hrdina! Stejně jako tady opeřenec. Přitiskla jsem se k Hawksovi co nejvíce. Vzlétli jsme a letêli jsme pryč.

Doletěli jsme společně domů. Stále jsem byla natisklá ke Keigovi. Po tváři mi stále sem tam stekla slza. Hawks mě položil do postele a chystal se odejít. ,,Počkej." chytla jsem ho za ruku a on se na mě jen podíval.  ,,Zůstaneš tady dneska prosím se mnou?" zamumlala jsem. Blonďák s úsměvem kývl. ,,Jen se skočím převléknout." řekl a opustil můj pokoj. Také jsem se z šatů převlékla do volného trika a spodního prádla, což bylo něco, v čem jsem poslední dobu spala. Spodní díl měl samozřejmě volný pas. Vlasy jsem si rozpustila a odlíčila jsem se. Pak jsem si lehla do postele. Peřina není třeba. Stejně je v noci horko, takže bych jí skopala. Keigo po chvilce přišel taky a nad pohledem na mě se jen uchechtl. Nakonec si lehl na druhou stranu postele čelem ke mně. Leželi jsme naproti sobě. ,,Díky..." zamumlala jsem. ,,Za co?" ,,Za všechno." přiblížila jsem se k němu a vtiskla mu něžný polibek na tvář.
I ve tmě jsem viděla, jak chlapcova tvář zrudla. ,,Dobrou noc opeřenče." zamumlala jsem a otočila jsem se k chlapci zády. ,, Dobrou ptáčátko." omotal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Nevadilo mi to. Ne teď. Cítila jsem se v bezpečí. Před těmi, jako byl ten chlap dneska, před Ligou, před všemi.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 33!
S-She's alive-. Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nevydala. Hold mnoho učení nom-.
Otázka dne:
Vaše oblíbené anime?
Já mám nejradši AOT. Miluju to a jsem zvědavá na nové díly
Well...uvidíme se u další části!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨