,,Tak už je váš 100? Výborně, tak se prosím podívejte na tohle." prohlásil moderátor aka Šípková Růženka. Můj pohled spočinul stejně, jako pohledy ostatních na obrazovce. To místo, kde jsme se mezi sebou rvali, explodovalo. Jeden výbuch za druhým. Ničili ho. Ale proč? K čemu jim to je?!
Terén vypadal, jako by se skrze něj převalily všechny možné přírodní katastrofy a ještě k tomu dodaly bonus. ,,Tohle je váš druhý a zároveň poslední test. Každý z vás se účastní záchranných operací má místě neštěstí. Takže...nyní otestujeme, jak si v nich povedete." vysvětlil moderátor. Až teď jsem si všimla něčeho dalšího. Ve zříceninách těch budov jsou lidé! Děti, dospělí a senioři! Jsou normální?! Poslat je tam jen tak?! ,,Ti lidé na obrazovkách. Prošli speciálním tréninkem a stali se z nich profesionálové v oboru lidí, kteří potřebují zachránit." prohlásil s naprostým klidem. Na to několik zraněných s úsměvem zamávala do kamery. Ulevilo se mi. Takže to jsou jen herci.. ,,Říkají si Společnost Pomozte Nám! Ve zkratce S.P.N." Jen jsem pokývala hlavou.
,,Takže budeme zachraňovat profesionální simulanty alias, zraněné." mumlala jsem si pro sebe. Fajn, chápu to. ,,Váš výkon bude bodově hodnocen. A pokud budete mít na konci víc bodů, než je určená hranice, uspějete. Začněte během 10ti minutu, mezitím si udělejte přestávku." dodal ještě rychle moderátor. Spolužáci se zase začali na něčem domlouvat. Já jsem tam jen nepřítomně stála a přemýšlela jsem. Kdo nás bude hodnotit? A jak taky? To za námi Snad budou létat minidrony, co nás budou kybicovat? Nebo nám snad každému přidělí nějakého dozorce? ,,Trochu mi to připomíná naši utajenou záchranou akci Bakugoua a-" Deku sjel pohledem na mě. Vím, že chtěl zmínit i mě, ale mě té noci nezachránili. Ale za to můžu já...nechtěla jsem ať tam zůstávají. Chtěla jsem je taky zachránit. Svým způsobem. ,,Jen to řekni. Není na tom nic špatného. Sama jsem se rozhodla pro to, že tam zůstanu. Chtěla jsem, ať se dostane to do bezpečí alespoň vy." slabě jsem se na ně usmála. Sáhla jsem si do kapsy a vytáhla jsem z ní další bonbón. Strčila jsem ho do pusy a dál jsem se věnovala ostatním. Deku se sebevědomě usmál. ,,Dáme do toho všechno!" dodal motivačně.
Já jsem začala opět přemýšlet. Jaký quirk by se mi mohl hodit při záchraně. Uzdravování používat nebudu, jsou to přeci jen herci, takže by jim to moc nepomohlo. Myslím si, že nepotřebují žádný quirk. Ne teď. Nikdo neví, jak se to vyvine dál.

Ozval se zvonek. Druhá zkouška právě začala. ,,Záporáci zahájili velký teroristický útok! Děje se to ve všech částech tohoto města. Kvůli pádu budov je mnoho zraněných." po těchto slovech se místnost opět otevřela. Všech sto studentů stálo uprostřed bojiště. ,,Kvůli silnému poškození cest se první skupina záchranářů zdržela. Dokud nedorazí, budete mít všechny záchranné operace na starosti vy, hrdinové. Zachraňte tolik životů, kolik bude možné! Začněte!" dokončil monolog reportér. Ozvala se další siréna.

Všichni se rozběhli do ulic poničeného města. Třída 1-A se sešla ve skupince v plném počtu. Jediní, kdo dá dali k odchodu byli Katsuki a s ním samozřejmě i Kirishima a Kaminari. Izuku už se chystal něco říct, než jsem mu skočila do řeči. ,,Dohlédnu na ně, ok? Postarám se o to, ať neudělají nějakou pitomost. Vy se postarejte o dění tady." usmála jsem se na chlapce. Deku se na chvíli koukal, ale pak jen kývl. S úsměvem jsem se rozběhla za skupinkou tří chlapců.

Došli jsme společně k nějaké velké hoře. Na jejím vrcholu jsme našli dva starší dospělé. Volali o pomoc už nějakou dobu. Jejich zranění od pohledu nevypadala nějak vážně. Připravila jsem se, že něco řeknu, ale Katsuki mě předběhl: ,,Hej vy dva! Vypadněte odsud a ihned se evakuuje do Safe Zóny! Rozumíte?!" rozkřikl se po nich. Byla jsem stejně zatažená jako všichni ostatní přítomní. ,,Asi si všiml, že nemáme tak vážná zranění, ale ten tón v hlase...Mínusové body!" rozhodli členové S.P.N. ,,Což-" než to stačil Bakugou doříct, zakryla jsem mu pusu dlaní. Tak to oni rozdávají body... ,,Omlouvám se za chování mého kolegy." začala jsem a pomalým krokem jsem se ke zraněným rozešla. Pečlivě jsem si prohlédla jejich zranění. ,,Zranění nevypadají vážně. Vidím, že chodit můžete. " zjišťovala jsem je a poté jsem se otočila na Kirishimu. ,,Kiri, mohl by jsi tyhle lidi prosím odvést do Safe Zóny? Vzkaž jim tam, že zranění nejsou vážná a poté se prosím vrať." rozkázala jsem. Rudovlasý chlapec s úsměvem kývl a rozešel se ke mně. ,,Rozkaz, šéfko." Usmála jsem se na oplátku. ,,Hlavné zachovejte klid ano? Vše bude v pořádku. Tady Kirishima vás zavede do bezpečí." ujistila jsem členy S.P.N. naposledy s úsměvem. ,,Děkujeme vám slečno." oba se malinko poklonili a vydali se s Kirishimou do Safe Zóny. Poté jsem se otočila na Bakugoua. ,,Mám velkou laskavost. V téhle situaci přenechej velení prosím mně, ano?" obdařila jsem chlapce sladkým úsměvem. Ten jen naštvaně kývl. ,,Tak jo, vy dva, jdeme dál!" rozkázala jsem a vydala jsem se dál. Denki a Katsuki mě následovali.

,,M-Maminko? M-M-Mamí!" slyšela jsem vzlykat dívčí hlásek. ,,Slyšíte to taky? Nějaká holčička." zpozorněla jsem a rozběhla jsem se za hláskem. Momentálně jsme se nacházeli před poničenou cukrárnou v městské části. Doběhla jsem k malé blonďaté holčičce. Nevypadala zraněná. Měla jen pár odřenin a pocuchané vlásky. S úsměvem jsem si k ní přidřepla. Kluci stáli kousek za mnou. ,,Ahojky, jsi v pořádku, maličká? Copak se stalo?" zjišťovala jsem ihned a darovala jsem dívence mírný úsměv. ,,M-M-Moje maminka...ztratila se." zavzlykala. Pohladila jsem dívenku po tváři a setřela jsem jí slzičky. ,,Shhh...určitě jí najdeme. Pojď, podíváme se po ní mezitím, co tě odvedu do bezpečí ano?" postavila jsem se se stálým úsměvem a nabídla jsem dívence ruku. Vzpomněla jsem si při tom na Nanu. 'Vždy vše dělala s úsměvem na tváři.' zopakovala se mi v hlavě tátova věta. Momentálně jsem jí zahnala. Holčička kývla, setřela si slzičky z tváře a chytla mě za nabídnutou ruku. Otočila jsem se na své společníky. ,,Podívejte se mezitím tady, ano? Jestli cestou narazím na Kirishimu, pošlu ho sem." pronesla jsem. Chlapci s mírným úsměvem kývli. Ano, i Bakugou se pousmál. Já jsme se mezitím s holčičkou rozešla do Safe Zóny. Cestou jsem se jí ptala na otázky jako: 'Jak se jmenuje, Co ráda dělá, Jaké je její oblíbené zvíře, nebo Kdo je jejím oblíbeným hrdinou.' Snažila jsem se jí rozveselit a podobně. Uklidnit jí, že bude vše v pořádku.

Dostavila jsem se s holčičkou k Safe Zóně. Bylo tam už tolik lidí. S úsměvem jsem se na ní koukla. Dívka ještě více sevřela mou ruku. ,,Tady budeš v bezpečí." prohlásila jsem se stálým úsměvem. Ihned ke mně přicupitala dívka, která se tam starala o rozřazování zranéných. Měli tady v tom úžasný systém. Řekla jsem jí vše, co jsem věděla a ona si dívenku následně převzala. Holčička mi naposledy zamávala a pak odešla k jedné ze skupinek.

Během zlomku sekundy nastal zvrat! Gang Orca a jeho banda na nás udělali, jakožto falešní záporáci, nálet. Na výběr byly tři možnosti. Pomoct s evakuací, bojovat nebo zdrhnout. Jelikož se dost lidí rozhodlo bojovat, pomáhala jsem při evakuaci. Všimla jsem si malé holčičky, kterou jsem před tím s Denkim a Bakugouem našla. Nejdřív jsem však musela pomoct vážněji zraněným. Přenášela jsem je do bezpečí. Někteří z nich byli opravdu těžcí. Vždy jsem se je snažila brát a pokládat s největší opatrností, to samé platilo o běhu. Když jsme spolu s několika dalšími lidmi dokončili evakuaci, rozběhla jsem se pomoct při boji. Přišla jsem zrovna v ten nejhorší možný okamžik. Todoroki pálil oheň proti Gang Orcovi a ten nabušenec z východní školy proti němu hnal vítr. Co se stalo si můžete domyslet. Ano, přesně tak. Ti dva si navzájem ničili útok. A ke všemu to vypadalo, že se hádají.
Kosatkáš to všechno jen spokojeně sledoval. ,,Vy idioti! Přestaňte se tady hádat!" upozornila jsem je. Nic. Prostě mě ignorovali. Vedle mě se zničehonic objevil ten týpek, který v minulém kole způsobil to zemětřesení. ,,Oni jsou nemožní..." zamumlal a přidřepl si. V tu chvíli se to pokazilo. Todoroki se otočil a oheň se rozehnal proti dřepícímu chlapci. Nemohla jsem to jen tak sledovat. Rozběhla jsem se a vrazila jsem do chlapce. Odrazila jsem ho od místa, kde stál. Oba jsme kousek odletěli. Já jsem doletěla o něco menší vzdálenost než tmavovlásý kluk. Mělo to svůj následek. Za prvé, vrazila jsem hlavou do jednoho nepěkného šutru. Na čele se mi objevil čůrek krve. Rána nebyla velká, takže jsem zůstala při vědomí. Tohle bylo ale docela nic oproti té druhé věci. IcyHot mi osmahnul nohy. Tohle je jedna tahová nevýhoda mého kostýmu. Slabě jsem sykla. Nohy jsem měla zezadu popálená. Ne moc, ale vidět to bylo. Tmavovlasý chlapec mi ihned přispěchal na pomoc. ,,Panebože...j-já...děkuji, za záchranu, jsi v pořádku?" ujišťoval se a opatrně mě vzal do náruče. Tahle zkouška se mění v realitu. ,,Upřímně? Asi ne, ale zvládám to.." zasmála jsem se tiše, aby na bolest nemyslela. Ta se mi ale valila od lýtek do celého těla. Je vidět, že i Todoroki, svalovec a Gang Orca si toho všimli. ,,Vidíte, vše má své následky, vy dva!" křikl po nich, ale stále nevypadával z role. Přemýšlela jsme nad tím, jak Gang Orcu a ostatní zastavit. Rozhodla jsem se pro podobnou věc jako v prvním kole. ,,Polož mě a zacpi si nos." upozornila jsem bruneta. Poslechl a položil mě na zem. Z mé kůže se začala linout namodralá mlha. Linula se ke Gang Orcovi a jeho bandě. Všichni, kteří se mlhy nadechli, strnuli. Nedokázali se hýbat. Byli prostě paralizovaní. Jediná věc, kterou mohli, bylo mrkat, dýchat a mluvit. Gang Ocru to sice nezastavilo, ale ty co byli poblíž alespoň ano. Hlavního padoucha zadrželi až Větříček a IcyHot. Mlhu jsem následně rozehnala. ,,Už dobrý." zamumlala jsem a podívala jsem se se slabým úsměvem a tmavovláska. Čůrek krve se rozproudil a stékal mi po tváři. Chlapec mi jej opatrně trochu setřel, opět mě vzal do náruče a šel se mnou za Gang Orcou a Todorokim se svaloušem. Na místo činu právě jako na zavolanou dorazila snad celá 1-A. Gang Orca se na mě uznale podíval. ,,Tohle nebyl špatný tah, dítě. Jsi v pořádku?" zeptal se. Já jsem jen kývla. Rozezněla se siréna, která oznamovala konec druhého kola.
,,V tuto chvíli byli všichni členové S.P.N. zachráněni, tímto je zkouška u konce! Jakmile spočítáme body, oznámíme výsledek. Zranění mohou na ošetřovnu, ostatní se běžte převléct." obeznámil nás muž v rozhlasu. ,,Slečno!" křikl někdo. Otočila jsem hlavu za hlasem. Stál tam svalnatý vysoký hoch a klaněl se. Hlavu měl až u země. Opět. ,,Je mi to velice líto! Choval jsem se jako dítě! Odpusťte mi prosím!" křičel. Todoroki vedle něj se také poklonil. ,,Já se také omlouvám. Za chování i za ty spáleniny." zamumlal. Jen jsem se pousmála. ,,To je v pořádku. Jen se pokuste to neopakovat." řekla jsem. Todoroki naznačil, aby mě mu tmavovlasý chlapec předal. Chlapec to udělal, rozloučil se a odešel stejně jako Gang Irča a svalouš. ,,Tomiko!" další člověk, který se mnou potřeboval nutně mluvit. Izuku. ,,Jé, ahoj Izuku. Jak se máš?" zasmála jsem se, jako by se nic nestalo. ,,Co se ti sakra stalo?!" vypískl. ,,Já jsem-" ,,Špatně jsem došlápla a omylem jsem se spálila o Todorokiho oheň." skočila jsem IcyHotovi do řeči. Ten se na mě jen udivené podíval. ,,Mohl by jsi mě prosím odnes na ošetřovnu Todoroki?" poprosila jsem ho. Chlapec se na chvíli zarazil, ale pak kývl a rozešel se se mnou v náruči na zmíněné místo.

Po návštěvě ošetřovny jsme se s Todorokim dostavili před pódium, kde se budou vyhlašovat výsledky. Zpátky jsem už šla po svých. Sestřička mi záhadným způsobem vyléčila rány bez toho, aniž by po nich zbyly jakékoliv známky. S Todorokim jsme tedy stáli před pódiem a čekali, co se bude dít.
,,Všichni jste si vedli skvěle, nyní ohlásíme výsledky, ale ještě před tím, vás obeznením s bodovacím systémem. Při vašem testování používala Komise pro ochranu hrdinů ve společnosti a členové S.P.N. udělování záporných bodů, tudíž jsme sledovali, kolik chyb uděláte. No
nic...jména těch, kteří uspěli jsou seřazená abecedně..." promluvil spáč.
Začala jsem nadějně hledat své jméno.
Aiz--- nic...Shi- SHIMURA! Jsem tam! Dokázala jsem to! Podařilo se mi získat dočscsnou licenci! Podívala jsem se s nadšením na Todorokiho. Nevypadal nadšeně. Znovu jsem se podívala na tabulku. Nedivím se, nebyl tam. ,,To je mi líto Todoroki..." zamumlala jsem. Nedostalo se mi odpovědi. Nevím co to do mě vjelo, ale v tu danou chvíli mi to přišlo správné. Objala jsem chlapce kolem pasu a hlavu jsem mu položila na rameno, což pro mě bylo s mou výškou skoro nemožné, takže jsem musela stát na špičkách. Cítila jsem chlapcovo zaražení. Nakonec však omotal ruce kolem mého pasu a hlavu mi zabořil do ramene. Z dálky jsme slyšela ještě křik Bakugoua. Asi taky neuspěl...doufám, že ostatní ano. Po chvilce jsme se odtáhli. ,,Díky..." špitl Todoroki a já jsem se jen usmála. ,,Není problém, od toho přátelé přeci jsou."

Následně nám rozdali i písemná hodnocení. Plný počet bodů! No nekecej! ,,Tomiko! Ty máš plný počet! To je úžasný!" vyjekla Mina. Já jsme jen kývla. Byla jsem na sebe hrdá. Rozhodla jsem se udělá svému jménu čest stejně, jako to udělala Nana. Nepřidám se na stranu bratra. Nestanu se záporakem jako on. Půjdu ve stopách babičky a stanu se novou hrdinkou číslo jedna! Dokážu, že i někdo, kdo má za sourozence padoucha může být hrdina!

„Takže. Pokud jde o ty, co uspěli, odteď můžete během nouzových situací použít stejnou autoritu, jako ostatní hrdinové. Jinými slovy, bojovat se záporáky, zachraňovat lidi, kteří se stali obětmi. Můžete jednat bez vedení profesionála. Avšak, nosíte s sebou zodpovědnost vůči společnosti. Určitě všichni víte, že nejlepší hrdina, All Might, spotřeboval veškerou svou sílu. Jeho existence hrála velkou roli v potlačování zločinu. Teď, když je pryč, se určitě objeví spousta odvážlivců. Rovnováha bude ztracena a jak de bude svět pomalu měnit, tak se vy, jednou stanete středem společnosti. Nyní se z vás všech musí stát příkladní hrdinové a musíte být dost dobří na to, potlačit sami zlo. I tak chci, abyste o sobě přemýšleli jako o začátečnících. A pokud jde o ty, kteří neuspěli...Máte ještě šanci, poté co absolvujete tří měsíční kurz, a uspějete v indiduálním testu, udělíme dočasné licence i vám. Potřebujeme tolik hrdinů, kolik bude možné." řekl táta.
Tak a tohle byl příběh o tom, jak jsem získala dočasnou licenci. Takhle začala moje kariéra hrdinky. Ne dělám si srandu....možná.
Hrdě jsem shlédla na svou dočasnou licenci.

"Hrdinská licence umožňující hrdinské aktivity"
"Tomikota Shimura Aizawa"
"Hrdinské jméno: Lady Fantasia"

Štěstím mi ukápla slza. Ucítila jsem něčí ruku na svém rameni. Otočila jsem se. Byl to táta. ,,Jsem na tebe hrdý Tomiko." usmál se a vtáhl si mě do objetí. Tahle slova mě potěšila. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi.

Mami, tati, vidíte to? Další krok k tomu, stát se hrdinkou! Můj sen se mi plní. A věřte mi, já Vás nezklmu. Ani tebe ne babičko Nano. Všichni na mě budete hrdí! Budete hrdí na to, že jsem vaše dcera. Tomikota Shimura...Aizawa.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 25!
2 590 slov i s tímhle, dámy a panové! Budu upřímná, když tuhle kapitolu dopsala, tak bylo reálně 3:28 ráno. Se mnou něco není v pořádku, což není žádná novinka xD.
No nic, přejdeme na otázku dne:
Jak jste reagovali na to, že Todoroki a Bakugou nedostali licence?
Mi to bylo úplně mega líto, ale na druhou stranu jsem to chápala.
Well...uvidíme se u další kapčy!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨

PS: Máte se na co těšit >:3
PPS: Ta písnička je k tomu dokonalá xD