,,Brýtro!" zamávám postaršímu muži za pultem a mladé dívce ve staromódním oděvu pro číšnice. Odejdu si sednout na své obvyklé místo v rohu čajovny.

Na stolek položím knížku a klíče, prohrábnu si již původně černé vlasy a zhluboka nasaji rozmanitou vůni čajů, kávy, dřeva a květin, jež zdobí vnitřek místnosti i vnější okolí tohoto malého obchůdku.

Rozhlédnu se okolo sebe. Jsem tu jen já a nějaká dvojice hochů na opačném konci místnosti, snad nebudou hluční.

Je to tu útulné, menší a tmavé. Osvětlení je slabé, hoří tu jen svíčky ale dá se rozsvítit malá lampička u stolku, když si chce někdo číst.

,,Děkuji.." usměji se na mladou dívku co mi přinese mou objednávku. Nemusela jsem nic říkat, vždy si dávám to samé; lískooříškovou kávu.

Jsem tu pravidelným hostem, trávím v této čajovně/kavárně skoro každé odpoledne, pokud nemám moc úkolů nebo brigádu.

Od odchodu od bratra se toho dost změnilo. Za peníze utržené z prodeje rodinného domu, po smrti otce, a Marcových úspor jsme si pronajali hezký větší domeček - kvůli zahradě pro psy - kousek od tohohle úchvatného místa.

Denodenně chodím na brigádu vypomáhat do jednoho klubu, dělám tam na baru ještě s barmanem půl napůl číšnici nebo pomáhám jemu.

Je to vcelku populární klub s dobrou prestiží, stojící na konci města, vždy kolem osmé večerní mi začíná šichta a kolem půlnoci či jedné/druhé hodiny ranní končí.

Líbí se mi tam, skoro nikdy nejsou problémy a lidi mě berou jaká jsem.

Šéf mi dokonce nabídl že až skončím školu, tak můžu jít k němu pracovat na plný úvazek.

Marc dostal práci v jednom autosalonu. Jelikož chtěl jít na mechanika a takové ty jiné věci okolo aut a u svého strýce se odmalička učil, tak ho vzali.

Přes všední dny máme od sedmi čtyřiceti do třinácti třiceti školu, opruz.

Zbytek volného času trávím buďto doma s Marcem, Cajnajem, Brutem a Haroldem nebo tady.

Zdá se možná, že je to nudné a namáhavé, mně to však vyhovuje. Připadám si konečně jako dospělá, ne jako pouhopouhé dítě, co se o sebe neumí postarat.

Marc a já jsme se po tom zmatku rozhodli že to spolu zkusíme a vyšlo nám to. Jsme spolu už skoro rok a to bez větší hádky či nepokojů.

Ovšem, občas se mi po Chrisovi i členech jeho bandy stýská ale chystáme se je navštívit. Ne přímo, jen si chceme zajít na jejich koncert.

Zanedlouho se bude poblíž konat, v rušném centru města ve velké aréně, kam jsem se nikdy nepodívala a nebýt koncertu tak ani nikdy nepodívám.

V kapse mi začne vibrovat mobil, někdo mi volá. Aniž bych se podívala na číslo volajícího, hovor zvednu.

,,Ano?"

,,Nazdar Bí. Mohla bys dneska ke mně zaskočit a pomoct mi?" klučičí hlas mi zašumí do ucha ještě s nějakým hlukem, co se line z pozadí hovoru, jako kdyby někdo něco trhal.

,,Čau.. heleď se, tak za půl hoďky bych k tobě mohla zajít, ale nesmí to trvat déle než dvě hodiny. Nejlépe ani to ne, potřebuju se připravit do práce a na zítra do školy.. sice toho nemáme moc, ale úča chce ještě dodělat nějaký prezentačky před prázkama.."

,,Jasně, neboj, max hoďka a půl. Ani to ne, tak ta hodina. Víc to nezabere!"

,,Ok, to by šlo. Za půl hodiny mě čekej."

,,Dík Black, jsi zlato!"

,,Hm.. nemáš za co. Zatím hoj!"

,,Jo jo, ahoj!"

Ukončím hovor a protáhnu se. Stefan se přestěhoval do stejného městečka jako já s Marcem, po tátově smrti se to mezi námi vcelku udrželo a možná se dá říct že i zlepšilo.

Až na to, že je to stále ještě ochlasta, tak se z něj stal takový fajn strejda.

Slastně přivřu oči a nadechnu se té úžasné vůně lískooříškové kávy, napiji se.

Po dvaceti minutách zaplatím, vezmu knížku i klíče a vyběhnu směrem ke Stefanovi.

Vytočím cestou další číslo a jen doufám že mi to dotyčný zvedne.

,,Ano lásko?" ozve se po chvíli vyzvánění chraplavý hlas Marca. Musím se usmát, na to oslovení si nikdy nezvyknu.

,,Ahoj zlato, chvíli se zdržím, Stefan něco potřebuje." na druhém konci slyším zachrčení a skleněný zvuk jak něco nejspíš spadlo do dřezu, asi myje nádobí.

,,Hele Chanty, vždyť víš že je mi proti srsti když jsi s ním, nevěřím mu víc než těm děravejm bačkorám!" znovu s něčím třískne do dřezu. Pousměji se jeho přirovnání.

,,Marcu neboj se. On mi nic neudělá, to zase moc dobře víš ty..."

,,Právě že nevím a něvěřím mu ani kdyby správně předpovídal počasí!" uchechtnu se a snažím dál nesmát. Jenže Marc se dá do smíchu a tak se tomu oba smějeme jako troubové.

,,Chm... jak dlouho tam chceš bejt?"

,,Nevím, prý to zabere maximálně hodinu a půl, nejspíš ani to ne." znovu zlostně zachrčí.

,,Nelíbí se mi to..."

,,Já vím, ale vzpomínáš jak nám taky pomohl?" rozhostí se napjaté ticho.

,,Hm.." znovu ticho. Čekám na jeho další reakci, už ho znám natolik dobře že vím že nějaká přijde.

,,Ale stejně ho nemám rád."

,,Jo, já vím.." zasměji se.

,,Už jsem skoro u něj, dám ti vědět až půjdu domů. Jo?" dodám rychle když se mi v zorném poli zjeví Stefanův dům.

,,Dobře.. ale buď opatrná prosím.." jeho nabručený hlas se změní na starostlivý.

,,Budu opatrná, slibuju!" s těmi slovy hovor ukončím a vlezu do domu, Stefan si skoro nikdy nezamyká, což se mu divím.

,,Stefane?"

,,Oh, ahoj Black! Takže jsi dorazila!" kývnu.

,,Co potřebuješ?" ukáže do obýváku, jdu tedy za ním.

Má to tu vcelku hezké. Béžové stěny, kožený gauč čokoládové barvy, bílá křesla stejného materiálu jako pohovka a zelený huňatý koberec.

Sedne si na gauč a pohladí po hřbetě nějaké malé černo - hnědé klubíčko. Vytřeštím na něj oči.

,,Našel jsem ho cestou z hospody. Ležel v příkopu, vyhublej a prochladlej. Vzal jsem ho k sobě ale nevím si s ním rady. Myslel jsem, že ty bys věděla víc než já.." kývnu na souhlas a lehce dosednu na místo vedle drobného zvířátka.

Opatrně mu přejedu prstem po vylezlé páteři. Je mi z pohledu na toho chudačka úzko.

Stvoření zvedne hlavu a zadívá se na mne karamelovýma očima plnýma hrůzy.

,,Postaráš se o něj?" zeptá se Stefan znenadání a já na něj vytřeštím oči.

,,To myslíš vážně?" pokývá hlavou.

,,Nebude to lehké ale zkusím to.." Stefanová tvář se rozzáří úsměvem od ucha k uchu.

,,Jsi zázrak!" jen se uculím a dál sleduji ty nádherné vyděšené oči jako korálky.

,,Takže vítej do rodiny.." zašeptám směrem k čtyřnohému přírůstku.

,,To už bude kolikátý pes? Čtvrtý? Pátý?" zavrtím hlavou.

,,Třetí. Ale čtvrtý domácí mazlíček.." začnu se smát.

,,Tak to bude veselo, jak se zdá." kývnu na souhlas.

,,To teda bude.." špitnu.

,,Měli bychom zajít na veterinu.."

,,Už jsem tam byl!" usměje se spokojený svým vlastním činem.

,,Vážně?"

,,Vážně! Je to kluk, plemeno se zdá být kříženec, nejspíš rotvajlera a toho tam toho jak se mu nadává, ten prapodivnej bernardýn či co, ale to se prý lépe pozná až povyroste a zesílí. Je vcelku zdravý, nemá žádná zranění ani tak, jen má podváhu, s tím ale hádám víš co dělat..." jen kývnu hlavou a on pokračuje.

,,...je mu přibližně necelý rok, čip nemá, tedy neměl, já mu ho nechal dát, na tvou adresu a jméno samozřejmě." to mě trochu zaráží, jak věděl že řeknu že se o něj postarám? Nahlas ale neřeknu nic.

,,Chceš s ním pak pomoct?"

,,Myslím že to zvládnu." usměji se na něj a zvířátko zbystří.

,,A nedáš si čaj než půjdeš? Ještě je čas!"

,,Čaj si dám ráda, díky!" jen se uculí a odejde do kuchyně. Zahledím se na štěně a začnu přemýšlet o jméně.

Tak meine Freunde! Je tu první díl nové knihy! Co na něj říkáte? :'D Já vím, příšernost, zrůdnost a bůh ví co ještě... :'D ale nevadí, se vsákne, no ne? :D