,,Vzpomínám si!!" vyletím do sedu. Všimnu si, že jsem vzhůru jako první, všechny spacáky jsou plné, kouknu na Chucka a.. na místo úplně na kraji kousek od něj, to je přeci moje místo! Zrudnu jako rak. Tak se mé tiché modlitby nevyplnily. Opravdu jsem skončila v cizím spacáku.

Ksakru!! začnu na sebe v duchu velmi ale opravdu velmi pikantně nadávat.

Co nejrychleji se z něj vyhrabu, seberu své věci na hygienu, jenž mi včera ještě s oblečením přinesli ostatní běžci, a pádím do sprch.

Voda je ledová ale aspoň mě dokonale probrala. Hlava mi pořád třeští, hádám ale, že je to z té náhlé změny všeho.

Zívnu, vylezu ven, teď již v čistém oblečení a s umytými vlasy. Zakručí mi v břiše. Spirito čekající před sprchami se oklepe a vyplázne jazyk. Začne hladově funět.

,,Nekoukej na mě jako zlý vlk na Červenou Karkulku.." odfrknu si napůl pobaveně.

,,Půjdeme něco zdlábnout, ne?" navrhnu po chvíli. Spirito nadšeně zavrtí ocasem. Kráčíme si to k Pánvičkovi, jen doufám, že bude vzhůru.

,,Ahoj, prý jsi to včera vcelku nandala Gallymu a on se ani nečílil, gratuluju!" na hochově tváři se rozlije hřejivý úsměv hned co mě spatří. Kývnu a poděkuju mu za jídlo.

,,Chutná?" vrhnu po vlčím společníkovi tázavě očima. Jen se mlsně olízne a kouká na mě "ty to nesníš celý, já ti věřím" pohledem.

Uchechtnu se a podám mu svůj talíř se zbytkem jídla, bylo moc dobré, ale bylo toho víc než jsem schopná na svůj ještě neprobuzený žaludek pozřít.

,,Pán Všechnozdlábnu se opět ozval..." zahihňám se jako nějaká přiblblá třináctka.

,,Jak ses nám vyspala dračice?" při těch slovech mi málem praskne hlava, následky včerejšího pokusu s Gallyho něčím se projevují.

,,Ráda bych si ještě lehla a to se studeným obkladem na čele a horkým čajem v hrníčku v rukách.." zaúpím a chytím se za hlavu.

,,Zvykneš si.." zasměje se Minho, jenž si právě přisedl. Pomalu se začali trousit i ostatní rozcuchaní a rozespalí Placeři.

Musím se usmát při pohledu na Newta, jenž se snaží působit probuzeně, ale mžourá na Pánvičku jako čerstvě vyoraná myš.

,,Hele žiješ ty vůbec?" otážu se ho, když dokulhá až k našemu stolu a sedne si naproti mě vedle Minha.

Koukne na mě svýma ještě stále spícíma hnědýma očima a s lehkým náznakem úsměvu kývne.

,,Okey.." uculím se pobaveně a pohladím černého vlka po zádech. Spirito se stále láduje, hltá div se nezadusí.

,,Teď ti začíná šichta, děvče." prohlásí pan Užskoroready, hned potom, co Minho odběhne do Labyrintu a chvíli před tím, jsem se s nimi přela o to, že chci jít taky.

Nakonec bohužel vyhráli, když mi pohrozili tím, že jestli tam vkročím, tak zůstanu přes noc v díře sama s Gallym. V tom případě se nedá neříct "Ne" avšak já ho neřekla. V ten moment se totiž nedalo odolat sladkému "To už radši Rmuta pane N..."

Takže jsem nastoupila do práce. Jako první jsem šla k Pánvičkovi, jež mě vyhodil hned, co jsem mu málem usmažila ruku. Tudíž jsem přečkala chvilku, kdy jsem si spletla drcený kmín s pepřem, zmrzačila většinu kuchtíků a rozsypala mouku. Ptáte se, jak se mi podařilo mu málem z ruky udělat steak? Sama nevím.

U meďáků jsem si spletla prášek proti bolesti s projímadlem. Hups..

V Krváku se mi celkem dařilo, až na přílišné "nadšení".

Při obědové pauze, se mi podařilo přizabít Owena pánvičkou, když mě kvůli nedostatku pomocníků v kuchyni poslali znovu pomoci Pánvičkovi, tentokrát s nandaváním oběda. Doteď nemám tucha jak se mi to povedlo. Asi moje vrozená šikovnost. Jiné vystětlení se mi nenaskytá.

Gally měl pár přiblblých poznámek na můj účet umělkyně, avšak když jsem mu naběračku kaše kydla do obličeje, zmlknul a nasupeně odhrošil ke stolu.

Newtovu poznámku, že nadělám více škody než užitku, jsem umlčela tím, že mu lžíce polívky zacpala pusu. Ano, přesně tak, ona úplně sama. Vůbec v žádném případě to nebyla moje ruka, ve které ta lžička byla.

Alby se vždy jen zamyšleně pousmál. Hádám, že si představoval, jak se z Gallyho frasáckýho ksichtu stane parní válec, jenž mou nešikovnou maličkost srovná s tou nejrovnější částí Labyrintu.

Chuck zaměstnán svou kaší nás skoro ani nevnímal. Což byla z větší části výhra. Ovšem Spirito měl tlamu plnou keců. Když začal štěkat na řehtajícího se Jeffa a já se ho snažila utišit, tak akorát poštěkával a mručel, skučel, hučel, já nevím co ještě a to všechno na můj ůčet.

,,Nech si to, jo?" uraženě loupnu okem po svém zvířecím příteli. Ten jen vyplázne jazyk ve vlčím úsměvu a dál somruje od Chucka.

Po obědě jsem se dostala do Zahrad. Až na jeden vytopený keř, rozesmátého, ba skoro udušeného Newta a dva kluky zaházené hlínou, to vcelku ušlo.

O dalších pracích raději nemluvě. Konečně však přišel čas večeře. Ovšem to nebyl ten klidný večer, kdepak, samý ruch, smích a poznámky na mou šikovnost.

,,Jak se ti spalo v Newtově spacáku??" přitočí se ke mně, po klidných třech minutách, Gally. Zrudnu ale pak hrdě zvednu bradu.

,,Proč se ptáš? Tys snad nespal u Albyho?" škodolibě ho probodnu pohledem. Zarazí se.

,,Jak to víš?? Kterej frasáckej plopák to vyžvanil??" jeho obličej znovu dostává rajčatovou barvu. Ti Placeři, ke kterým to dolehlo, se válejí po zemi v záchvatech smíchu.

,,Ale... přiběhl Rmut a pošeptal mi to..." ušklíbnu se. Gallyho rudý výraz už přesahuje Celsiovu stupnici, divím se, že mu z uší nejde pára jak se rozpálil. Při té představě se musím uchechtnout.

,,Gally, nepotřebuješ schladit?" prskne po něm rozesmátý Pánvička.

Vyprsknu na chudáka Rajče vodu, kterou jsem měla v úmyslu zadusit svůj smích.

,,Poplach Gallyho stupně!!!" ječí někdo.

,,Vykliďte pole, bude se střílet!!!" přidám se k němu se smíchem a utíkám před nasupeným dotyčným hochem.

,,Co se to tu děje??" vyptává se Minho, do kterého jsem právě vrazila, a který se vrátil z Labyrintu.

,,Gally, tys vážně šel po tak křehké dívce?" Minho si ztěží udržuje vážný výraz.

,,Křehké dívce???? Když přišla tak málem zabila Bena, teď zmrzačila Owena pánví, zahrabala pár kluků co makají v Zahradách a..."

,,Dobrý stačí.." utne to hlavní běžec, co se právě vrátil.

,,To málem zabití bylo za jeho nejapnou poznámku.." hájím se. Minho kývne.

,,Dobrá, myslím, že je čas vás dva dát od sebe. Takže Gally, běž. Já si potřebuju s dračicí promluvit o samotě.."

,,Jo, kšá kšá.. no huš! Kušuj!" naznačím zahánění husičky. Pak ztuhnu a vyjeveně kouknu na Minha.

,,O samotě? Co jsem zase provedla??" vyjeknu překvapeně, Gally se s úšklebkem otáčí a mizí ve Dvoře.

,,Neboj, nic jsi neprovedla.. vlčice.." ušklíbne se pobaveně asiatský chlapec. Vede mě do lesa.

,,Co jméno?" zeptá se po pár minutách tiché chůze.

,,Písmenka mi rotujou v hlavě, jenže v nesmyslným pořadí.." usměju se smutně. Ještě jim to říct nechci, vím moc dobře jak se jmenuju, vím to, což je to co mě děsí. Je to zvláštní jméno.

,,To bude v pohodě." mrkne na mě povzbudivě. Pokývám hlavou.

To jméno je plné tajemství, cítím to. Tajemství a strachu, něco mi však na mysl vyplulo i s tím jménem... chci vědět co to je a proč je to na většině krabic... co je ZLOSIN?