,,Co to je za zvuk?" vyletí ze mě i přes plnou pusu lívanců. Ten pištivý řev sirény a doprovází ho divný skřípavý a cinkavý kovový zvuk. Je to podobné poloplechovým slimákům alias Rmutům, ale je to i dost odlišné.

,,Klec.. je tu další zelenáč.." vysvětlí napruženě Chuck. Zvedne se od stolu a peláší pryč, stejně jako ostatní. Přidám se k nim, mezitím ještě stačím vlka po svém boku spražit nechápavým pohledem.

,,No tak se podíváme kdo nám to přijel.." odfrkne si znuděně Gally a s Newtovou pomocí otevřou tu Klec.

Na dně té divné věci se v koutě krčí kluk, má hnědě zbarvené vlasy i oči. Newt za ním skočí a podá mu ruku.

,,Ahoj bažo. Já jsem Newt, co ty?" hoch se ruky váhavě chytí a postaví se na nohy.

,,Já si nevzpomínám. Na nic!" kňukne baža zoufale. Zběsile se rozhlíží po Placerech, jenž se mačkají kolem díry.

,,Klid bažante.. vzpomeneš si za pár dní. Ale jen na jméno.." s pomocí ostatních pár kluků nováček vyleze a váhavě se koukne po přítomných. Placeři si z něj okamžitě začnou utahovat.

Baža se najednou rozběhne pryč, směrem k vchodu do Labyrintu, ztuhne mi krev v žilách.

Díky bohu se ale po nějaké chvíli rozpleskne na zemi, zakroutím hlavou. Chudák.

,,No podívejme se na něj.. snad sis neploptnul do kalhot." smějí se jeden přes druhého, vzájemně se překřikují. Zamračím se, nechovají se moc pěkně.

S podmračeným výrazem se rozběhnu a rozrazím partu přede mnou, jež mi vcelku brání ve výhledu. Baža s mírně sklopenou hlavou a frustrovaným výrazem zírá kolem vyděšenýma očima.

,,Tak to by stačilo vy frasácký čóni! Tenhle je můj, beru si ho na starosti! Koukejte vysmahnout, nebo z vás nadělám bandu plopáků a předhodím Rmutům, všechny dojednoho! Tak mazejte! Grindi bláznivý.." rozeženu stádo. S naštvanými výrazy a nechutí ve tvářích se ještě chvíli ochomítají kolem, pak se ale radší rozprchnou.

Spokojeně si opráším imaginární prach z rukou. Otočím se na právě přivezeného. Nováček s vyjukaným výrazem civí do mých očí.

,,Klid, jsou neškodní, většina.. jen si musíš zvyknout.." utrousím s úšklebkem. Nakonec ale nasadím vřelý úsměv, jež věnuju bažovi.

,,Dobrá, máš ho tedy na starosti. S ukázkou kde co je ti Newt nebo já pomůžeme, avšak ty na něj budeš dávat pozor a celkově ho mít u sebe.." ozve se za mnou Albyho hlas.

,,Cože?" vyjeveně na něj zírám s pusou dokořán.

,,Ale Alby... vždyť ona si ještě ani nepamatuje svoje jméno.." protestuje Newt. Souhlasně přikyvuju, tohle není dobrej nápad.

,,Myslím, že jí to prospěje.. a hlavně ho pohlídá.. možná i zabrání konfliktu.. víš přeci jaký ten frasák Gally je, no ne?" Newt jen kývne. S očima navrch hlavy je vykolejeně pozoruju.

Alby odpochoduje někam do Dvora a já s bažou a Newtem osiřím. Spirito se kolem nového bažanta producíruje v kruzích, očichává ho a měří si ho pohledem. Já dělám to samý, až na čichání.

,,Myslím, že je načase ti to tu trochu osvětlit a ukázat.." rozhodnu po chvíli. Baža jen plaše kývne. Vydáme se stejným směrem jako předtím Alby.

Po nějaké době máme prohlídku i ustlání za sebou. Spacák si dal poblíž mě, prý projistotu. Teď sedíme u stolu a já se snažím ignorovat nejapné poznámky ostatních obyvatelů Placu.

,,Tak dračice má už svýho bažu jo? Baža k bažovi sedá." chechtají se jeden přes druhého. S lhostejným výrazem se soustředím na to něco na talíři. Zjev je odpuzující ale pozřít se to dá.

,,Jak to, že jsi tak klidná?" špitne mi nováček. Pokrčím rameny a nevzrušeně dám své jídlo dojíst vlkovi pod stolem.

,,Možná proto, že jsou to jen znudění grindi, co nemají nic jinýho na práci než pošťuchování. Jsou neškodní, jen otravní." hodím po jednom z Gallyho poskoků lžíci. (Ano, lžíce, má věrná kamarádka)

,,Zmlkněte už!" můj hlas doprovází Bažovo lehké uchechtnutí nad dutou ránou a pár nadávkami a přestane se tvářit jako hromádka neštěstí. A to bylo to, o co mi hlavně šlo.

Po jídle jsme se vydali do jednoho z rohů Placu, byl tam klid a mně se tam dost líbilo. Stromy byly sice hned v pořadí, ale nebyl moc dobrý nápad tahat nováčka na strom hned prvních pár hodin po "příjezdu"

Otázky se na mě valily jako lavina. Na většinu jsem odpověď ani neznala, na ostatní jsem odpovídala spíše tak, jak to řekli mně. Něco jsem doobjasnila tak, jak jsem to pochopila já a zdálo se, že se s tím mým málem smířil.

Po tom co jsme měli za sebou snad všechny otázky na Plac a jeho vzpomínky, přišli na řadu Placeři. Odmítla jsem mu všechno říkat a on pochopil. Hlavně jsem nechtěla odpovídat na otázky ohledně Gallyho, Albyho, Newta, Owena přizabitého pánví a Bena málem zadupaného do země za nejapnou poznámku.

Baža si toho všiml a tak jsem mu za nevelké vyptávání na obyvatele byla vděčná. Popravdě, přeci tu taky nejsem nijak extra dlouho a už mi šoupli bažu, jako nějakou schovanku. Naštěstí je ale vnímavý.

,,Jak dlouho tu jsi ty?" nevydrží to zelenáč a ticho protrhne. Pokrčím rameny, sama ten čas ani moc nevnímám.

,,Záleží na tom, jak to myslíš." zašklebím se pobaveně a nakloním hlavu na stranu, zvědavě si ho prohlížím. Je vcelku pohledný a zdá se mi sympatický.

,,No.. já.. jak dlouho tady jsi.. asi.. myslím.." zakoktá se a zrůžoví mu tváře, hádám, že si myslí, že se ztrapnil.

,,Klídek bažo.. nic se neděje.. omlouvám se, trochu jsem tě zmátla.. vysvětlím to postupně, když mě nebudeš přerušovat, guty?" usměju se na něj povzbudivě, propaluje mě nechápavým pohledem.

,,Já nepřijela v kleci... víš?" Jasně že neví ty hloupá... mlátím v duchu hlavou o strom. Bažant zavrtí hlavou.

,,Přišla jsem odtamtud..." ukážu na jednu bránu z těch, na mě až dost, a pokývám hlavou.

,,Je zvláštní tu být s ostatními Placery... celou tu dobu jsem byla v Labyritu úplně sama, jen s ním." pohladím Spiritoa po hlavě.

Pokývá hlavou, že rozumí a zahledí se do tmy chodby. Je vidět, jak mu v hlavě šrotují kolečka, jak se to snaží pochopit.

,,Jaký to tam bylo?" otázku skoro zašeptá. Kouknu mu do tváře, hledí mi do očí, ty jeho hnědé překypují zvědavostí, zmatkem a strachem. Je mi ho líto, vím jak se cítí. Proto jsem rozhodnuta mu pomoci, aby se tak cítil co nejkratší dobu.

Opřu se zády o zeď, hlavu taktéž, natáhnu nohy, které mi okamžitě zalehne Spirito a usměju se.

,,Prvních pár dní to bylo zmatený, frustrující. Měla jsem někdy i strach. Hlavně kvůli těm plechovejm slimákům." musím se zašklebit, stále si nemůžu moc zvyknout na "Rmuty" pro mě jsou to stále poloplechový slimáci.

,,Potom jsem narazila na Minha s Benem a ostatními běžci. Sledovala jsem je den co den. Naučila jsem se s nimi držet krok, znát jejich trasu, vždycky jsem hledala novou a novou cestu, pak ale cesty došly. Tak jsme běhali pořád ty samý. Stalo se to naší každodenní rutinou." zavzpomínám na tu dobu, kdy jsem se probudila na chladné zemi mezi stěnami, jen s černým chundelatým klubíčkem a dvěmi krabicemi.

,,A jak to, že můžeš tam.." ukáže na bránu ,,...když tam smí jen běžci, ty jsi běžec?"

Zavrtím hlavou a přimhouřím oči. Asi to vyprávím moc nedetailně pro nováčka.

,,Neviděli mě a ani neslyšeli. Bylo to tajný. Celé tři měsíce jsem dělala jedno a to samý. Ráno vstala brzo, najedla se, vzala věci a běžela na místo, které jsem se naučila najít i poslepu. Pokaždé jsem tam Bena s Minhem odchytila a pár metrů za nimi běhala celý den. Pak nastala obědová pauza. Navečer jsem se vrátila na místo, jež jsem vcelku považovala za domov."

Při vzpomínce na noc, kterou jsem vždy musela být ostražitá i ve spánku, mi po zádech přeběhne mráz. Cítím bažův tázavý pohled.

,,V noci, se ty stvůry přikradli. Spirito se snažil hlídat a zastrašit je, první noc jsme kvůli tomu museli běžet neznámo kam, díky bohu nás to pronásledovalo jen chvíli. Další noci byli v rámci možností bezpečný. Lehký spánek, připoutaný společník a hustý břečťan, vše co bylo potřeba."

Všimnu si, že kluk sedící vedle mě, hltá každé mé slovo, visí mi na rtech a dychtivě čeká, kdy budu pokračovat.

,,Pro dnešek toho bylo až dost, nemyslíš?" zasměju se jeho trpělivosti, rád poslouchá jakékoli zážitky a příběhy, jak se zdá. Okamžitě zavrtí hlavou.

,,Jak ses sem dostala?" vyhrkne rychle, než stačím zaprotestovat, vůči jeho zvědavosti.

,,Při běhu jsme se Spiritoem hráli kličkovanou, to je hra co jsme si vymysleli, a on se mi zamotal pod nohy, já upadla a Minho s Benem si mě všimli... snažila jsem se utéct a ztratit se jim, avšak po delší honičce mě chytili a dotáhli sem.." uchechtnu se.

,,Jo, ale dala jsi nám zabrat.. hlavně mně, tu dračici si zasloužíš.." zjeví se vedle mě nečekaně asiatský hoch s pobaveným úsměvem ve tváři.

,,Bejt tebou bažo, se jí držím. Ale dávej si pozor, někdy plive oheň." tropí si srandu Minho. Zamračím se, tenhle výraz mi však nevydrží dlouho.

,,Běž se najíst, Pánvička na tebe už čeká.." snažím se ho odehnat.

,,My dojdeme za chvilku taky." uculím se po chvíli, kdy mě hoch probodává pohledem. Minho kývne a odběhne.

,,Bažo.." načnu ale on mě zarazí.

,,Thomas.." vykulím na něj oči. Jen se usměje.

,,Jmenuju se Thomas..." raduje se. Pokývám hlavou, lehce ho praštím pěstí do ramene, pak odstrčím vlka, co si hoví na mých, teď už dřevěných nohách a vstanu.

,,Tak Thomasi, vítej v Placu..."