Konečně jsem se probrala a už jsem znova nepropadla spánku. V rukou mám kapačku. Posledních pár, asi dní, jsem se probouzela, ale hnedka jsem zase usínala. Potápěla jsem se mezi bděním a sněním. Do pokoje někdo vešel. Chtěla jsem se posadit, ale Barner mě hnedka rukou zarazil zpátky. Neměla jsem moc síly. ,,Máš zrychlený hojení, už ti budu moct stříhat stehy. Musel jsem ti zašít hlavu a rameno. Zbytek nebyly tak hluboký rány." Usmál se na mě a začal stříhat. ,,Jak dlouho jsem tady?" Zeptala jsem se ochraptěle. Hnedka mě začalo pálit v krku. ,,Asi tak týden." Usmál se soucitně a dostříhal rameno. Ještě mi to pro bezpečnost obvázal a koukl mi na hlavu. ,,Nakloň hlavu na stranu." Naklonila jsem hlavu tak jak chtěl. Začal stříhat. Když dostříhal, vzdálil se. Sedla jsem si. Opatrně jsem si sáhla na hlavu, asi tam je jizva. ,,Moc si tam nesahej." Řekl mi, aniž by se na mě podíval. Pak ke mě došel a dal mi skleničku. ,,Mohl bych vědět, co se stalo. Ostatní mi to neřekly." ,,Jo, víš jak se stal ten nedávný incident kdy mě Bucky unesl?" Koukla jsem na něj. Jen kývl. ,,No, tak když mě pak Matyas na té akci políbil, Bucky se asi nějak nepřenesl přes to, že s Matyasem chodím a na chodbě mě chytil a začal do mě bít. Do toho se po chvíli přimýchal i Matyas, samozřejmě na mé straně. Tomu zlomil ruku a vyřadil ho ze hry. Pak jsem Buckyho dostala k zemi, ale hned nato jsem dostala ránu do hlavy. Steve tam přišel a hodil po mě štít, proto ta rána na hlavě. Štítem mě uhodil do ramene. Málem mě zabil, kdyby nepřišla Natasha a nezastavila ho." Dopověděla jsem. Všimla jsem si, že se trošku zrychleně nadechl. ,,Dobrý, klid." Vstala jsem a objala jsem ho. ,,Dobrý, uklidni se." Hladila jsem ho pozádech. Kupodivu to pomohlo. ,,A nevíš, jak jsou na tom ostatní?" Zeptala jsem se ho. ,,Matyas měl pět dní sádru, pak mu jí sundaly, prý se mu to taky hojí rychleji. Už má jen obvaz. Ptal se na tebe, dokonce se na tebe byl i několikrát kouknout. Byl tady i Tony a Natasha. Steve a Bucky se odstěhovaly pryč. Bylo to i nařízení Furyho, nechtěl, aby se tohle ještě někdy opakovalo. Kývla jsem. ,,Kdy mě propustíš?" ,,Zítra, ještě bych si tě tady nechal jeden den, abych se ujistil, že jsi v pořádku." Usmál se a někam šel. ,,Udělám ti ještě vzorky krve. Jestli to nevadí." Odvrátila jsem pohled, ale ruku jsem poslušně nastavila. Pak jsem si z ruky vyndala kapačku, fuj! ,,Měla by jsi jí ještě mít, jsi stále oslabená." ,,Nechci to, fuj je to!" Prskla jsem. ,,Dobře, donesu ti vodu, musíš hodně pít, klidně si ještě lehni, a na stolku na pravý straně máš mp3-ku a sluchátka. Dárek od ostatních, prý ti to pomáhá." ,,Jé! Super!" Pískla jsem nadšeně a hnedka jsem jí vzala do rukou. Pustila jsem si od Eminema- Till I Colapse (viz média) Lehla jsem si, zavřela jsem oči a poslouchala jsem písničku.

,,Aliso?" Někdo mi položil ruku na rameno. Nade mnou se skláněl Matyas. Jen jak jsem otevřela oči mě políbil. Objala jsem ho rukama kolem krku. Pak se odtáhl. Usmívala jsem se. Zase jsem jednou veselá. Všimla jsem si obvazu na jeho ruce. ,,Bolí to hodně?" Zeptala jsem se ho. On se ale začal smát. ,,Aliso, ty jsi měla dvě rány, který musely zašít a modřiny po celým těle a myslíš si, že když mi zlomily ruku a mám sotva o polovinu modřin méně, že se mě na tohle můžeš ptát, to já bych se spíše měl ptát tebe." Zamračila jsem se a bouchla jsem ho do ramene. ,,Nepoučuj a odpověz mi." Zakroutila jsem očima, jak to mám ve zvyku, když mě někdo poučuje. On si toho k mému neštěstí všiml. Chytil mě za loket a přiblížil se ke mě. ,,Nech toho s tima očima, to tě musíme nějak odnaučit." Vytrhla jsem se mu. ,,Hodně štěstí." Padla jsem do peřin. Zase na mě všechno padalo. To všechno co se stalo. Matyas, jakoby na mě viděl, že se něco děje. Jen tak mě zvedl do sedu a objal mě. Opřela jsem si hlavu na jeho rameno. Takhle by mi nevadilo sedět. ,,Ahoj Matyasi, Aliso." Pozdravila Natasha a Clint, který tady, byl nějakou náhodou s ní. Sedla jsem si na postel. ,,Tak já letím." Usmál se Matyas a odešel. Koukla jsem na další návštěvu s úsměvem. Jedno sluchátko jsem měla stále v uchu a nehodlám ho vyndat. ,,Aliso, jak ti je?" Zeptala se Natasha. ,,Bylo i lépe." Usmála jsem se, abych ukázala, že je vše v pohodě. ,,Jo, to je dobře, mohla by jsi nám převyprávět, co se stalo v chodbě?" Jé, další, která se ptá. ,,Jasně, šla jsem za tebou, kvůli té lekci malování, ale cestou mě potkal Bucky. Myslím, že ho naštval vztah mezi mnou a Matyasem. Kvůli tomu mě tam začal bít. Do toho se vmíchal Matyas, chtěl mě zachránit. Jemu zlomil ruku. Pokud jsem chtěla vyváznout, musela jsem ho nějak zneškodnit, tak jsem mu ohnula tu ruku a pak jsem ho ránou do hlavy poslala do říše snů. Než jsem se ale stihla rozhlídnout, jsem dostala ránu štítem do hlavy. Mám štěstí, že mám lebku v pořádku. No a pak jsem dostala štítem do ramene, několik dalších ran, a dostal mě k zemi. Do toho už jsi přišla ty, Natasho a zachránila jsi mě, mimochodem díky za záchranu." Usmála jsem se. ,,To za nic. Proč si myslíš, že na tebe Steve zaútočil." ,,Viděl mě, jak jsem Buckymu dala tu ránu do hlavy, lekl se, že ho chci zabít, možná kvůli tomu dávnému incidentu, když jsem byla u A.O.T.M., tak se rozhodl, že mě zničí, jako pomstu za jeho kamaráda." ,,A proč si nepočkala, než pro tebe přijdou nosítka?" Zeptal se Clint. ,,No, já si myslela, že nepřijdou, tak jsem si život snažila zachránit sama." ,,A proč jsi šla za Bannesem?" Ptal se dál. ,,Na ošetřovně jste měly tři zraněný, a když jsem slyšela, že je Bruce tady a že nemá zrovna moc věcí na práci, rozhodla jsem se, že přijdu na návštěvu sem." Pořád jsem se usmívala, takovým tím klidným úsměvem. ,,Přejeme ti brzké uzdravení, ale máme hodně práce. Ahoj." ,,Ahoj." Pozdravila jsem a oni odešly. Asi řeší ten případ.

Padla jsem do polštářů, ale dveře se otevřely, zase. ,,Ahoj!" To je Tony. Sedla jsem si a usmála jsem se. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ho. ,,Vypadáš dobře." ,,Mám to brát jako lichotku?" Zeptala jsem se pozitivně. ,,Na padesát procent." Zasmála jsem se. ,,Á!" Vypískla jsem vyděšeně, když se o mě zezadu něco otřelo. ,,Hope! Zlatíčko moje, pojď ke mě." Vzala jsem si kočičku k sobě. ,,Díky." Tony mi jí donesl. On se ale zasmál. ,,Mě neděkuj. Stála před dveřmi a dožadovala se vpuštění dovnitř." Koukla jsem na Hope. ,,Šikovná kočička." Hladila jsem jí po hlavě. Seděla mi klidně na klíně...

8 místo! Nevím co na to říct, rozhodně jsem nečekala že se můj příběh dostane až na tak vysoké místo. Moc děkuji všem co to čtou, jelikož bez vás by tento příběh nikdy nedosáhl tak vysokého místa.
Jinak tohle je předposlední kapitola, za týden vydám krátký epilog jako konec.