,,Aliso, už jsme tady." Drkl do mě Matyas. ,,Co?" Zeptala jsem se rozespale a rozhlídla jsem se kolem. ,,Už jsme tady." Matyas se zasmál a vystoupil z auta. Nabídl mi rámě a já vystoupila z auta aniž bych sebou pleskla o zem. Hnedka nás zavalila banda "zvěře" a křičely na nás otázky. ,,Jak se jmenujete!" ,,Tony! To je vaše dcera?" Nevím jak, ale protlačily jsme se dovnitř. Oddychla jsem si. A co dál? Koukla jsem na Tonyho. ,,Tak vítejte na téhle akci, snažte se tvářit nadšeně a odpovídání radši nechte na mě." Nasadil zářivý úsměv a rozhlídl se po místnosti. Unaveně jsem si povzdechla. ,,Jdeme se porozhlídnout, co se tady dá najít?" Zeptala jsem se Matyase a doufala jsem, že se nade mnou osud smiluje a nenechá mě umřít nudou. Matyas mi nabídl rámě a rozešli jsme se velikým sálem. ,,Tak, hledej jakýkoliv dveře, u kterých nevíme, co se za nimi nachází." Řekla jsem Matyasovy můj geniální plán a rozešli jsme se sálem. ,,Co tamty černý dveře?" Zeptal se Matyas a já se koukla směrem, který mi hlavou naznačil. ,,No, to vypadá zajímavě, jdeme to prozkoumat?" Zeptala jsem se Matyase a rozešli jsme se daným směrem. ,,Haló! Mohu s vámi mluvit?" Ozvalo se za námi. Dokud mi něčí ruka nedopadla na rameno, nevěnovala jsem tomu pozornost. Otočila jsem se a koukala jsem na dívku menšího vzrůstu. ,,Vystupovala jste ze stejné limuzíny jako Tony Stark, mohu se optat, zda jste jeho dcera?" Jak odpovědět. Koukla jsem na Matyase. ,,Promiňte, asi jste se spletla, to bude nějaký omyl." Matyas klidně oslovil dívku, asi novinářku. ,,Nene, určitě jste to vy." ,,Ne, asi jste se vážně spletla, akorát s námi marníte čas." Usmála jsem se jak nejlépe jsem uměla. Zkoumavě si mě prohlédla, pak i Matyase. ,,Ne, to jste musely být vy." Sakra, kde je Tony, když ho potřebujeme. ,,Dobrý večer." Za námi se objevil Tony. Měla jsem chuť ho obejmout a uškrtit zároveň. ,,Právě jsem si povídala tady s vašimi přáteli, jely s vámi stejnou limuzínou, mohu se zeptat, to jsou vaše děti?" Tony se nepřestal usmívat. ,,Ne. Měl jsem známý, jim se stala nehoda. Tohle je Alisa dcera jednoho známého." Usmála jsem se na novinářku, za kterou vše pečlivě zaznamenával na kameru kameraman. ,,A tohle je Matyas. Ten je také od jednoho příbuzného. Alisa a Matyas ale nejsou pokrevní příbuzní..." Pak jsme se vymotaly dál od kameramana a mohly jsme se vydat ke dveřím, za kterýma je možná klid a zábava. Oddychla jsem si, když dveře byly blízko, ale zároveň jsem zatajila dech.
Co se za nimi skrývá? Matyas se na mě podíval. Společně jsme vzaly za kliku a otevřely jsme dveře. Usmála jsem se, když jsem zjistila, že tam hraje poněkud modernější hudba a jsou tam spíše mí vrstevníci. S Matyasem jsme se na sebe zazubily a vmíchaly jsme se dovnitř. Tam se moje maličkost dostala k něčemu, čemu se říká alkohol. Ještě nikdy jsem alkohol neměla. Vzala jsem jednu skleničku, ale ta mi zmizela z ruky. ,,Co děláš?" Vyprskla jsem jeho směrem. ,,Jako tvůj bratr ti zakazuji dotýkat se těch skleniček, já se jich taky nedotknu, bereš?" ,,Nejsi můj bratr, nemáš nade mnou žádnou moc." Nafoukla jsem se a odvrátila jsem pohled nahoru. Matyas odešel. Usmála jsem se a počkala jsem, až mi zmizí z dohledu. Když byl v dostatečný vzdálenosti, vzala jsem si jednu skleničku do ruky. Prohlížela jsem si jí a po dostatečném očním prozkoumání jsem usrkla. Tekutina příjemně zahřála a nechutnala špatně, právě naopak. Vypila jsem skleničku a koukla jsem, kde je Matyas. Byl o kus dál a flirtoval s jednou černovláskou, mohlo jí být asi tak stejně jako jemu. Nevím proč, ale zabolelo to. Pak se s ní vydal na parket. To zabolelo ještě víc. Pomalu spolu tancovaly. Ona mu něco pošeptala a on se zasmál. To už hodně bolelo. Vzala jsem si do ruky další skleničku a vypila jí. A třetí a pátou. A poté mě trklo. Když si užívá on, mohu i já. Mírně opileckou chůzí jsem si stoupla ke stěně a pozorovala dění okolo. Pomalu se mi domotala hlava a já přemýšlela nad tím, kterého kluka mám vyzvat k tanci jako prvního.

,,Co stojíš takhle osamocená?" Polekaně jsem se otočila za hlasem. Byl tam kluk, starší jak já, ale né o moc, tak osmnáct let. Usmála jsem se. ,,Jen nemám s kým tančit." Usmála jsem se na něj a koukala jsem do jeho očí. Byly modrý, nádherný. Vzal mě za ruku. ,,Tak to bych tě rád vyzval k tanci, smím prosit?" Optal se a políbil mi hřbet ruky. ,,Samozřejmě, bude mi potěšením." Asi tři písničky jsme protančily. ,,Jsi nádherná." Zašeptal mi do ucha. ,,Děkuji." Usmála jsem se. Začal hrát jiný druh písniček. Holky se otočily zády ke klukům a otíraly se o ně. Můj taneční partner mě otočil o stoosmdesát stupňů a začal se pohupovat do rytmu. Pohupovala jsem se tady. Tiskly jsme se na sebe, ani list papíru by se mezi nás nevešel. Něco mi na téhle situaci přišlo legračního a já se začala smát. Samozřejmě jsem se dál pohupovala. Byly jsme sladěný jak jeden člověk. ,,Copak se děje?" Zakroutila jsem hlavou. Jeho ruce mě držely na břiše a tiskly mě k němu. Usmála jsem se. Tohle nebylo špatný. V žilách mi koloval příjemný pocit. Nic mě nezajímalo. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a užívala jsem si ten klid. Jakoby se čas zpomalil. Byl jen on, a já a pomalý tichý písničky. Rytmus, který nás vedl a příjemný pocit, který poléval celé mé tělo.

Z pohledu Matyase
Tancoval jsem s jednou docela pěknou černovláskou. Hrály pomalejší písničky. Chtěl jsem Alise dopřát prostor, ať se rozkouká atd... Cassandra (černovláska) už byla trošku připitá, tak mi vyprávěla její různý trapasy, některým jsem se zasmál. Pak ale změnily žánr písniček. Ostatní holky se začaly otírat o kluky, zády k nim, ale mě tohle nějak extra nebavilo. Odešel jsem se posadit. Pak mě napadlo kouknout se, kde je Alisa, že by jsme se vrátily, a mohly by jsme vyrazit domů. Procházel jsem mezi páry. A pak jsem jí uviděl. Tiskl jí v objetí černovlásek a pohupovaly se v objetí. Měla zavřený oči a vypadala spokojeně. To mi k ní nesedí. Není takováhle, jedině, že by se opila a nevěděla o sobě. Sakra! Měl jsem jí trošku víc hlídat. Mělo mě to napadnout, že to udělá. Pak písnička skončila. Zastavil se. Alisa se nehýbala. ,,Hej, jsi vzhůru?" Zeptal se jí a vzal jí do náruče. Usmál se, když zjistil, že spí. Rozešel se s ní pryč z parketu. Snažil jsem se prodrat si cestu k nim. Asi s ní jde k lavičkám. Pak s ní ale zmizel. Úplně pryč. Očima jsem projížděl místo, kde jsem je naposledy viděl, směr, kam se asi vydaly, a našel jsem dveře. Vydal jsem se k nim. Za dveřmi byly schody. Vyběhl jsem je a naskytl se mi pohled na mnoho dveří, od pokojů. Z nějakých se ozývaly vzdechy. Co dál? Nechci nikomu narušit soukromé chvilky, ale potřebuji zjistit, kde je Alisa. Pak mě napadla úplná hovadina, ale jelikož jsem byl zoufalý, musel jsem to zkusit. Obejdu otevřený či přivřený dveře, za kterýma bude ticho...

Z pohledu Adriana(černovlásek)
Tančil jsem s nádhernou dívkou, bylo na ní poznat, že trošku pila, ale pořád normálně mluvila a chodila. Bylo na ní vidět, jak je smutná, chtěl jsem jí rozveselit. Nečekal jsem, že usne. Došel jsem s ní do jednoho pokoje. Položil jsem jí na postel. Měl bych jí zkusit probudit, ale je tak roztomilá když spí. Pohladil jsem jí po hlavě. Bylo to hezký, tak jsem jí hladil jemně po vlasech a čekal jsem, až se probudí. Nic jiného mi nezbylo. Mohl jsem počkat dole, třeba by jí někdo znal. Ale když už jsem tady, nebudu jí zase někam přenášet. Najednou se dveře otevřely, já je zapomněl zavřít. Ve dveřích se objevil kluk, blonďatý. ,,Ššš." Ukázal jsem na něj, ať je potichu, nechtěl jsem aby dívku probudil. Stoupl jsem si. ,,Kdo si?" Zeptal se mě. ,,Na to bych se měl ptát já tebe." Odpověděl jsem mu. ,,Já jsem její kamarád a dost jsem se o ní bál, když jsi s ní zmizel." ,,To si teda kamarád, nechal si jí tam samotnou, vypadala, že se trápí, tak jsem jí chtěl rozveselit." Kývl jsem rameny, nevěřím mu. On mě chtěl obejít k dívce. ,,Nechoď k ní, ještě jí probudíš." Zastavil jsem ho. Podíval se na mě. Pak se mi vytrhl, ale chytil jsem ho znova. ,,Nechci dělat problémy, tak mě pusť." On se mi snaží vyhrožovat? ,, Proč, chceš jí snad ublížit, že nepočkáš až se probudí? Využít toho, že usnula." Možná jsem ho obvinil neprávem, ale většina kluků taková je. Byl jsem dvakrát v partě a kluci se tam takhle chovaly, hodně rychle jsem od nich odešel, nemohl jsem se na to dívat, ani jsem proti nim nic nezmohl. Oni to ke všemu braly jako srandu. Nedovolím, aby se jí stalo to a to samé. ,,Matyasi?"

Z pohledu Alisy
Pomalu se probírám. Slyším hlasy, vynořuji se ze tmy. Třeští mi hlava. Slyším Matyase, hádá se s černovlasým klukem, se kterým jsem tančila? Posadila jsem se. Co se to dělo? ,, Matyasi?" Teprv nyní si oba dva všimly toho, že jsem vzhůru. ,,Aliso, bál jsem se o tebe." Matyas odstrčil kluka stranou a objal mě. ,,No tak jo." Odpověděla jsem nejistě a stoupla jsem si na nohy. Všechno se mi vybavilo, včetně té bolesti. Rozešla jsem se pryč, nechtěla jsem tady strávit ani minutu. Vyšla jsem na chodbu. ,,Aliso, počkej." Něčí ruka mě chytila za rameno a trhla mnou dozadu. Matyas mě objal. Chvíli jsem přemýšlela, zda ho mám obejmout. Nakonec jsem ho objala. ,,Půjdeme domů?" Zeptala jsem se ho nalomeně. ,,Samozřejmě jdeme domů." Poplácal mě po zádech a ruku v ruce jsme se rozešli dolů. Není to tady špatný, ale jsem děsně ospalá, chce se mi spát. Prodraly jsme se kolem tančících párů a došli jsme do místnosti, kde novináři lovily své oběti. Na pódiu zrovna mluvil Tony. ,,Á támhle jsou!" Vykřikl a zamával na nás. ,,Super." Zašeptala jsem si a nasadila jsem falešný úsměv, strašně mě vyčerpával. ,,Pojďte na chvíli za námi." Já ho jednou zaškrtím, a to brzo. Kdybych začala na pódiu, vadilo by to někomu? Matyas se mnou trošku trhl, čímž mě vytrhl z myšlenek, kde jsem Tonyho škrtila za to, že mě nenechá odejít. Rozešla jsem se za ním. Společně jsme vyšli za Tonym nahoru. ,,To jsou děti mých známých. Jejich rodiny byly společně u moře a dospělý si večer dělaly oslavu na lodi, ale ta se kvůli nějaké poruše potopila a nikdo nepřežil. Alise bylo špatně, tak musela zůstat v chatce, Matyas zůstal s ní. Takže to přežily, a jelikož se jich nikdo nechtěl ujmout, ujmul jsem se jich." Tony domluvil. Ostatní vypadaly smutně. Proč? Snad to není kvůli "tomu incidentu" který se mi údajně přihodil. ,,To je strašné, vy jste je adoptoval?" Zeptala se ho novinářka, která stála dole. ,,Adoptovaná je jen Alisa, Matyasovi je více jak osmnáct." Zase domluvil. ,,A jsou příbuzní?" ,,Ne nejsou příbuzní, vyvrátily to testy krve." Zazívala jsem. Bylo toho na mě moc. Koukla jsem na hodiny a bylo půl jedné ráno. Pravý čas vyrazit spinkat. ,,Aliso, měla jste už někdy přítele?" Koukala jsem na kameru. Falešný úsměv padal. ,,Ne." Byla jsem moc unavená, ta společnost, ten ruch, najednou tady bylo moc dusno, vysávalo mi to energii, jak upír krev. Ubývalo a ubývalo, až nezbylo nic. Nasadily jsem úsměv, kterým jsem obalamutila Buckyho, tam jsem byla podobně vyčerpaná, teda, ještě víc. ,,Nemám zatím přítelkyni, ale brzo mít budu." To odpovídal Matyas, asi se ho zeptaly, zda má či měl nějakou přítelkyni. Naklonila jsem se k němu. ,,To tu černovlásku?" Zeptala jsem se šeptem a uvnitř mě to vřelo. Tohle mě postavilo na nohy. Věděla jsem, že si jednou někoho najde, ale netušila jsem, že se do něj zamiluji a že to bude tolik bolet. Takovou bolest jsem dlouho nezažila. Matyas se ale k mému údivu začal smát. ,,Ne, jen jsem s ní tančil, chceš vědět koho?" Mluvil na mě taky šeptem. ,,A mohl by jste nám prozradit, kdo je ta šťastlivkyně?" Ptala se dál novinářka. ,,Mohl, je dokonce tady s námi." Davem se rozneslo šuškání, a všichni se rozhlížely, kdo to může být. Jen tak pediferně jsem sledovala dav, kdo se chová podezřele, kdo je ta jeho...