Dveře se otevírají a já vycházím z Furyho kanceláře. Natasha jde hnedka za mnou. Upřímně, otázky byly v pohodě, Fury, ač mi to neřekl, moje odpovědi naprosto nechápal, nechápal moje uvažování, ale nechal to být. Tony a Matyas se na mě koukly. Jejich pohledy byly starostlivý. Byla jsem bledá jak stěna, hlavou se mi honily miliony myšlenek, děsivých. Dostala jsem speciální úkol. A upřímně se bojím. ,,Co se děje?" ,,Aliso? Jsi v pořádku?" Ptaly se Tony a Matyas. Kývla jsem. Začala jsem si v hlavě opakovat jednu a tu samou frázi. To dáš, pamatuj kdo ji. Našeptával mi můj docela otravný hlásek, ale měl pravdu. Narovnala jsem se. Asi jsem pořád stejně bledá, ale pokus se cení. ,,Alisa dostala speciální úkol a pro mě z nepochopitelných důvodů kývla." Řekla Natasha odměřeně a koukala mi na záda. Cítila jsem její pohled, jak mě propaluje. Rozešla jsem se k celám. Splnit to, co jsem slíbila. ,,A co je ten speciální úkol?" Ptal se Tony šeptem Natashy. Ta mu šeptem odpověděla, co to mám udělat. Pořád ve mě hlodá strach, čím blíž jsem k osudnému místu. Nakonec jsem došla do oddělení, kde jsou zavření vězni, či ti, koho potřebujeme vyslechnout, napravit... Je toho hodně. Byla jsem tady taky, ale Bucky mě odsud unesl a upřímně, radši bych tam zůstala. Došla jsem před číslo 124 a proklínala jsem se, že jsem to Furymu odkývala.
Vzpomínka
,,Aliso, děkuji vám, že jste nám vše bez protestů zodpověděla a že jste zpět na naší straně." Fury nahodil něco, co se mohlo podobat úsměvu. Měla jsem nasazený zářivý úsměv. Ten nejhezčí, co jsem uměla. ,,Ještě než vás propustím, mám na vás speciální prosbu." Tón jeho hlasu sešel trochu níž, to se mi nelíbí. To symbolizuje něco špatného. Úsměv vystřídal profesionální výraz a já kývla, že může dál mluvit. ,,Týká se to Buckyho Barnese." Jen jak řekl jeho jménu, skoro se mi zatmělo před očima. Proč na mě jeho jméno působí tak negativně? Odpověď na otázku jsem nenašla, asi jsem se nepřenesla přes nedávný incident. ,,Jak víte, pozítří ho propouštíme, protože by měl být v pořádku a vrací se do Stark toweru." Kývla jsem, že zatím chápu, ale nevím, co je to za úkol. Doufám že nic, při čem bych se k němu měla přiblížit, či navázat kontakt. Ubližuje mi to. ,,Mluvily jsme s ním, a slíbil, že vás nebude ohrožovat, ale bude na vás mluvit, ale nebude vás svazovat nebo někam nosit adt... Ale on za to něco požaduje." Další odmlka, a mě se to už hodně nelíbí, co může požadovat a proč to říká mě? ,,Chce od vás poslední polibek, dá se říct, že je to pro něj ukončení "vašeho vztahu"." Udržela jsem si svůj stálý, nic neříkající výraz. A uvnitř mě to vřelo. Mám to přijmout, nemám? ,,Přijímám, ať ví, že je konec, pokud mě pak nechá na pokoji jsem to schopná udělat." Oklepala jsem se a odešla jsem...

Stojím před celou, kde je Bucky. Jaký to krutý osud. Nadechla jsem se, vydechla a vešla jsem dovnitř. Otevřela jsem dveře. Bucky seděl i stolu, ruce měl volné. Když slyšel otevření dveří, vzhlídl. ,,Aliso?" Byl překvapený, asi nečekal že přijdu. Vstal od stolu. ,,Vážně chceš konec?" Zeptal se zraněně. Jen jsem kývla, nemohla jsem mluvit. Přešel blíž ke mě a zvedl mi hlavu. Na nic nečekal a přisál se na moje rty. Měla jsem zavřené oči, snažila jsem se zatlačit slzy. Pak se ode mě odtrhl a objal mě. ,,Sbohem." Poplácal mě po zádech a pustil mě. Rychle jsem se otočila a vyšla jsem ze dveří. Z očí mi tekly slzy a smáčely mojí tvář. Jen jak cvakly dveře se moje tělo samovolně začalo klepat. ,,Aliso?" Objevil se tady Matyas a jeho paže se obmotaly kolem mého těla. ,,Omlouvám se." Vymáčkla jsem ze sebe. On se odtáhl. ,,Za co?" Zeptal se zmateně. ,,Že jsem tě od sebe odháněla." ,,To je dobrý. Už je to za námi. Zvládly jsme spolu už tolik věcí, tohle zvládneme taky." Hladil mě po zádech. Ptám se sama sebe, zda ho doopravdy miluji. Miluji Matyase? Je pravda, prožily jsme spolu hodně, celou dobu jsem na něj koukala jako na bratra. Když jsem se dozvěděla, že to není můj bratr, zranilo mě to, ale zároveň jsem si uvědomila, že bez něj nechci žít. Ví o mě první poslední, hodně pro mě udělal. Dá se tomu říkat láska? ,,Aliso? V pohodě?" Slyšela jsem Tonyho. Ale pak jsem slyšela jeho kroky, mířily pryč. Dobrečela jsem. ,,Nechceš si někam zajít? Vypadnout na pár chvil od tohohle zmatku?" Zeptal se Matyas. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla. Pomohlo mi to. ,,Jasně, kam půjdeme?" Zeptala jsem se a zkusila jsem se usmát, bohužel, pokus se nezdařil. ,,No, asi nejdříve na pozdní oběd a poté bych zašel někam do parku, za zábavou." Vzal mě za ruku a vedl mě pryč. Bylo půl druhý odpoledne. Pousmála jsem se a vyšli jsme ven. Ozářilo mě slunce, konečně už není zima, už je to na mikinu. A tu mám na sobě. Za patnáct minut jsme dorazily do restaurace. Oba dva jsme si objednaly jídlo, stejné a pak jsme se společně pustily do jídla. Když jsme dojedly, byl čas platit. Už jsem vytahovala peněženku, ale Matyas byl rychlejší a zaplatil to sám. Protočila jsem oči a vyšli jsme ven. ,,Tak a kam jdeme dál?" Zeptala jsem se a on se usmál. ,,Tajemství." Zavrčela jsem, ale on se jen zasmál. ,,Notak." ,,Uvidíš, až tam dojdeme." Usmál se a nasedly jsme do autobusu...

Po pár zastávkách jsme vystoupily před velikou budovou. Vešli jsme dovnitř. Byl to Babylon. Kde já tohle viděla? Nakonec mě vzal do Lunaparku. Vešli jsme dovnitř a já se začala usmívat. ,,Tak, kam půjdeme?" Zeptal se Matyas a čekal, co za atrakci vyberu. Vzala jsem ho za ruku a dotáhla jsem ho k řetězáku. Připoutaly jsme se a chytily jsem se za ruce. Když byla více jak polovina sedadel obsazená, začaly jsme se točit. Smála jsem se. Celou dobu jsem se s Matyasem držely. Byly jsme otočení k sobě. Uvolnila jsem jednu ruku a roztáhla jsem ruce. Matyas mě ale pustil. ,,Chyť mě!" Pískla jsem a letěla jsem zpátky k němu. Znova jsem se chytily. A pak kolotoč zpomaloval, až zastavil úplně. Vylezly jsme a já se rozhlížela. Matyas mě chytil za ruku a odtáhl mě k býkovy. Z toho zrovna spadl jeden kluk. Další dvě holky čekaly, až na ně dojde řada. Jedna z nich nasedla. S Matyasem jsem si stouply za ní a čekaly jsme, až na nás dojde řada. ,,Dáma první." Usmál se Matyas a já si teda nasedla. Objala jsem býka kolem krku a držela jsem se jako klíště. A začala jsem se točit. Nejdříve to bylo klidný, ale pak jedno škubnutí, a já málem skončila na zemi. A pak další a další, dopředu, doprava, doleva... A po delší době, co jsem se pevně držela jsem odlítla do strany a dopadla na měkkou zem, kde jsem málem válela sudy. Matyas mi pomohl vstát a sedl si na býka sám. Usmála jsem se a koukala jsem na něj. Držel se dlouho, taky to s ním házelo do všech stran a nakonec stejně spadl. Zasmála jsem se. Natáhla jsem pomocnou ruku a šli jsme na autíčka. Každý jsme obsadily jedno a mohly jsme se rozjet. Najížděla jsem do ostatních, točila volantem a najednou ejhle, ono to auto jezdí dokolečka, volant se sám točí. Poplašeně jsem zvedla ruce a začala jsem se smát. Všichni samozřejmě využily situace a začaly do mě bourat. To mě rozesmálo ještě víc. ,,Co to tam děláš?" Slyšela jsem Matyase a pak do mě narazil zboku. ,,Já netuším." Jen jak jsem to dořekla se volant přestal točit a auto se rozjelo pozadu. Matyas se mi samozřejmě začal smát. Zamračila jsem se a otáčela jsem volantem. Nějakou záhadou se mi auto podařilo opravit a šlo se znova bourat do ostatních...

Došli jsme s Matyasem před Stark tower. Oba dva jsme vysmátý. Vyzkoušely jsme ještě všemožný atrakce. Je půl desátý večer. ,,Budeš dneska spát u mě v pokoji?" Zeptal se Matyas. ,,Jasně." Vešli jsme dovnitř a Matyas stiskl patro, kam jedeme. Potichu jsme došli do pokoje. Já jsem si vzala pyžamo a ručník a obsadila jsem koupelnu. Jen jak jsem se naložila do horký vany se všechny moje svaly na těle uvolnily. Po mě se šel vykoupat Matyas. Pak jsme si lehly, každý do své postele a mohly jsme jít spát. Tentokrát mě spánek pohltil rychle.