,,Aliso?" Co se děje? Asi jsem znova usnula. Nade mnou se sklání Matyas. ,,Vstávej, půjdeš za psychologem, na stole máš snídani, jo?" Pomalu jsem si sedla. Kývla jsem a on odešel. Nechtělo se mi mluvit, ticho je tak úžasný. A navíc mi chybějí písničky. Vstala jsem. Stále jsem na sobě měla ty šaty. Vysvlékla jsem si je a vzala jsem si tričko a džíny, k tomu černou mikinu. Šla jsem do koupelny. Učesala jsem si vlasy a dala si do nich jednu čelenku. Na ruku jsem si nasadila náramek. To by stačilo. Vyšla jsem z pokoje a najedla jsem se. Poté jsem jen seděla a koukala jsem si na nohy. Mysl jsem měla úplně prázdnou. Z oči mi začaly samovolně téct slzy. Pozorovala jsem je, jak dopadají na džíny. ,,Aliso?" Podle hlasu to je Natasha. Hlavu jsem nezvedla. Jen jsem dál koukala na džíny. Jen mi už přestaly slzet oči. ,,Pojď, jedeme na výlet." Vzala mě jemně za ruku. Vstala jsem a šla jsem mlčky za ní. ,,Ahoj Aliso." To byl Bruce. Nic víc neřekl, jen šel dál svým směrem. Došli jsme do garáží. Tony mě chytil kolem ramen. ,,Tak kdo bude řídit?" ,,Ne!" Vypískla jsem a odskočila jsem od Tonyho. ,,Aliso?" Všichni tři se na mě koukly. Natasha si jako první uvědomila, co se asi děje, z čeho mám strach tentokrát. ,,A nebo Tony, ty budeš řídit, Matyas si sedne s tebou dopředu a já si sednu s Alisou dozadu." Jen jak to dořekla po nich hodila varovný pohled a oba radši přikývly. Naskládali jsme se do auta a vyjely jsem někam.

Dojely jsme před veliký komplex chodeb, místností... krátce řečeno před základnu S.H.I.E.L.Du. Koukla jsem tázavě na každého z mého doprovodu, ale nikdo mi neodpověděl, co tady děláme. Jen jsme šli blíž a blíž k veliké budově, která se každým krokem zvětšovala a tyčila se až k nebesům. U vchodu stála Hillová. ,,Zdravím vás, vše je připravené v pokoji A35." Usmála se na ostatní a pak zvlášť na mě. Poté odešla dovnitř vlastní cestou řešit vše potřebné a můj doprovod se vydal vstříc bludišti vevnitř. Cestou míjíme mnoho dveří a mnoho agentů. Jejich pohledy ve mě vzbudily otravný hlásek. Co děláš? Krčíš se mezi tvým doprovodem a čekáš od nich ochranu? Vzpomeň si kdo si. NEZASTAVITELNÁ, NEDOTKNUTELNÁ, PROFESIONAL KILLER. Nenech se tak lehko srazit k zemi. Domluvil hlásek v mé hlavě a já jsem si uvědomila, jak slabá jsem byla. Jak blbě a slabě jsem se chovala. Jako malý děcko, ale s tím je konec, umím se o sebe postarat, nepotřebuji ochranu. Nasadila jsem úsměv a narovnala jsem se. Šla jsem vyrovnaně vstříc čemukoliv, co si pro mě připravily. To jsem nevěděla, co všechno mě čeká.

Zastavily jsme se před dveřmi A35. Natasha zaklepala. ,,Dále." Na vyzvání jsem s mým doprovodem vešla. Hnedka jsem se rozhlídla. Je to tady útulně zařízený. Na zemi je bílí huňatý koberec, křeslo, a kožený gauč. Mezi tím je stůl, taky moderní. V křesle sedí dáma, přiléhavou černou sukni nad kolena, k tomu bílou halenku. Světle hnědě vlasy měla stažené do drdolu. Pozorovala náš doprovod, a její pohled se z nějakého důvodu usadil na mě. ,,Dobrý den. Aliso, mohla by jsi se posadit?" Zeptala se a mile se na mě usmívala. Nasadila jsem stejný úsměv. ,,Samozřejmě." Neodporovala jsem a posadila jsem se do křesla. ,,Slyšela jsem, že jste měla menší problémy s Buckym Barnesem, je to pravda?" Při jeho jméně jsem se ošila. ,,No, jo, je to pravda. Proč se ptáte?" Zeptala jsem se jí. Byla jsem narovnaná, skoro jako prkno. ,,Myslíte si, že by jste s ním dokázala mluvit z očí do očí?" ,,Asi bych s ním nedokázala mluvit ani ve chvíli, kdy by nás dělily železné dveře, či tlustá stěna." Už jsem se neusmívala, nechtěla jsem i tom mluvit. ,,Tak v tom případě by vám mohla pomoct jedna metoda, už jsem jí takhle dvakrát navrhovala mím dvoum klientům a pomohlo to." Vzala papír a tužku a sedla si vedle mě. ,,Tak, čeho se bojíš?" ,,Že ho uvidím, že mi ublíží, už jen slovy či pouhým dotekem." Při líčení jsem sledovala stůl. ,,On se totiž pozítří vrátí do Stark toweru. Prý i míváte deprese. Co takhle při depresi mít magickou formuli, která by vás uklidnila." Koukla jsem se na ní. ,,To existuje?" ,,Ano, stačí pár slov, který přeložíme do latinského jazyka, latinsky je totiž většina různých magických formulí." Kývla jsem že to chápu. ,,Tak uděláme dvě formule. Napiš dvě věty, krátké a výstižné." Vzala jsem si papír a tužku do rukou. Přemýšlela jsem, co napsat. Pak jsem se rozhodla. Už ho nikdy neuvidím. To mě zatím moc neuklidnilo. A co ještě nechci? Už se mě nikdy nedotkne." Usmála jsem se a koukala jsem spokojeně na papír. Položila jsem papír a koukla jsem na ní. Usmála se. ,,A nyní z toho uděláme dvě magické formule." Usmála se a ukázala na první slovo. Přeložily jsme ho slovo po slovu
Už ho nikdy neuvidím.
Iam eum semper videre.
A pak jsme přeložily i druhou větu.
Už se mě nikdy nedotkne.
Iam apud mihi semper affect.

Koukala jsem na latinský slova a musela jsem uznat, že to opravdu zní jako zaklínadlo. Usmála jsem se. ,,Iam... Eum... Sem..per... Videre?" Přečetla jsem polopatě první větu a ode dveří jsem slyšela smích. ,,To se brzy číst naučíš, ale nyní na tebe má Fury pár otázek, tak jdi, ať nečeká tak dlouho." Usmála jsem se a vzala jsem si papír. ,,Nashledanou." ,,Hodně štěstí." Řekla mi a já zmizela za dveřmi. ,,Tak jdeme vstříc smrti." ,,Z čeho usuzuješ?" Zeptal se Matyas. ,,Pořád nosí ten jeho černý hábit, viděl jsi ho snad někdy v jiné barvě než v černé?" Zeptala jsem se ho. ,,No, hele, ani ne." Koukly jsme na Tonyho. ,,No to víte, na černý barvě není tolik vidět krev." Ejhle, zajímavá informace. ,,Co kdyby jsme ho zkusily navlíknout do něčeho bílého." Zeptala jsem se Tonyho. Ten se zasmál a položil mi ruku na rameno. ,,Hodně štěstí." Zasmála jsem se. ,,Takže by to byla mission impossible?" Zeptala jsem se. ,,Zřejmě jo." Odpověděla Natasha utnula tak naší konverzaci, ale to spíš to, že zaklepala na dveře, kolem kterých jsme zrovna procházely. ,,Dále!" Ozvalo se zevnitř. ,,Jdu jen já a Alisa." Řekla Natasha a čapla mě za ruku. Než stihl Tony či Matyas odporovat, Natasha mě stáhla dovnitř a zaklapla za námi dveře.
Vevnitř za stolem seděl Fury a u kancelářského stolu o kousek dál Hillová a vyplňovala nějaký papíry. Ani se na nás nekoukla. ,,Zdravím vás slečno Starková." Aha, tak Fury už o tom ví. ,,Taky vás zdravím, na co chcete odpovědi?" ,,Tak, proč...