O den později
Jsem naprosto hladová a Bucky se nevrací. Ležím v posteli a chce se mi brečet. Mám hlad a jsem na něj odkázaná. Cvakly dveře. Sedla jsem si. ,,Ahoj lásko. Nesu ti něco k jídlu." Usmál se. Usmívala jsem se taky. Ale přitom se mi chtělo brečet. ,,Copak zlato?" ,,Nechceš mě rozvázat?" ,,Neptáš se na to nějak často?" ,,Nemyslím si, víš jaká je tady nuda?" Zeptala jsem se podrážděně. ,,Pojď se najíst, určitě máš hlad." Došla jsem k němu a vzala jsem si jednu krabičku. Byly v ní čínské nudličky. Vzala jsem si hůlky a s přáním dobrého chutnání jsme začaly jíst. Když jsme dojedly, svalil mě pod něho na postel. Znova mě políbil. ,,Jsi jako droga, nemůžu se tě nabažit, ale potřebuji víc. Mohu?" Koukla jsem na něj se strachem v očích. Začala jsem záporně kroutit hlavou. On mě začal hladit po hlavě. ,,Dobrý, chápu to, půjdeme na to pomaličku. Jo?" Jen jak na mě sáhl se mi v očích objevily slzy a já ho začala panicky odstrkávat dál. Moje ruce ale chytil nad hlavou hlavu položil vedle té mojí. ,,Neboj, spodku se nedotknu." Pohladil mě po boku, což mě znova zničilo. Začala jsem vzlykat. ,,Prosím, nesahej na mě!" Škubala jsem sebou, ale asi jsem ho tím naštvala. ,,Notak! Nešvihej sebou tolik!" Zasyčel nebezpečně. Cukla jsem sebou, když se mě dotkl. Bála jsem se ho. Pak najednou vstal a chytil mě za ruku. Prudce mě vytáhl do stoje. ,,Už sakra nebul! Já za chvíli přijdu a když budeš poslušná, dostaneš odměnu, když ne, nastane trest a to nechceš zažít, věř mi. Rozumíš?" Přikývla jsem a on odešel. Sesunula jsem se ke zdi. Musím se naučit brečet potichu, asi, nebo já nevím. Jak jsem zničeně seděla, usnula jsem.

Vzbudila jsem se. Ležím na zádech, na něčem měkkým. Otevřela jsem oči, ale počkat, já něco mám na očích? Moje ruce zamířily k očím, ale někdo je zachytil a kovová ruka znamená že Bucky. ,,Zlato, usnula jsi, ale to nevadí. Zahrajeme si hru. Budeš mít zavázaný oči, dokud ti je nerozvážu, jo?" Kývla jsem, v podstatě mi nic jiného nezbývalo, nemůžu mu odporovat, jinak mě bude znova bít a já už jsem dobitá a to doslova. Bolí mě každá část těla z neustálého stresu a breku. Naprosto jsem propadla zoufalství. Z toho už se jen tak nevyhrabu. ,,Tak, kde jsme to skončily?" Zeptal se a sedl si ke mě, tedy spíše na mě. Sklonil se ke mě a začal mě líbat. Z oka mi vytekla slza, nechala jsem jí, nikdo to neviděl. Ruce mi cukaly. Když jeho ruka sjela níže, moje ruce vystřelily z místa, ale on je zachytil, dal mi je nad hlavu a zalehl mě. ,,Nezlob kočičko." Pohladil mě po tváři. Strachem jsem skoro nedýchala. Naštěstí jsem nebrečela nahlas. Nic nepoznal. Chytil mě na bocích a jeho hlavu mi položil na břicho, ve kterým mi ze stresu nepříjemně tepalo. Cukla jsem sebou a hnedka jsem se lekla, co když si toho všiml. Ale naštěstí se nehnul, teda, štěstí či smůla. Mám takový pocit, že na mým břiše usnul. Slyším jeho pravidelný výdechy. Skoro se klepu strachem. Tohle bude na dlouho, protože on vážně usnul. Objímal mě a ležel mi jeho hlavou na břiše. A já potichu plakala do šátku...
Konečně se začínal probírat, jsem úplně mimo, zoufalá, zraněná a hlavně zničená. ,,Lásko?" ,,Ano?" Zeptala jsem se a snažila jsem se o neutrální hlas, což se mi povedlo. ,,Šikulka, dostaneš odměnu." Pohladil mě po hlavě a vstal. ,,Nesundavej si ten šátek." Usmála jsem se a on odešel. Objala jsem se rukama. Už mě i šíleně třeští hlava. A hádejte z čeho? No jasně že ze stresu. Stres mě brzo zabije. ,,Tak zlato? Nastav ruce." Nastavila jsem ruce a do nich dopadlo něco hebkého. ,,Hope?" Zeptala jsem se s jiskrou v hlase. Šátek z mých očí zmizel a mě padl pohled na bílou kočičku. ,,Moc ti děkuji." Objala jsem Hope. Na tváři se mi objevil úsměv. ,,Já musím znova pryč, na stole máš snídani. Vrátím se k večeru." Políbil mě, už jsem neucukla. Jen jak odešel jsem padla ke zdi a mačkala jsem mojí Hope v objetí. Schoulená v klubíčku jsem brečela. Bolelo mě břicho, na hrudi, třeštila mi hlava, celá jsem se klepala a moje psychika byla na padrť. Byla jsem totálně fyzicky i psychicky zničená. Pokud je tohle pomsta, tak se mu daří na výbornou. V klubíčku jsem hladová a zničená usnula.

,,Lásko?" Někdo mi zaklepal s ramenem. Rozevřela jsem moje oči. Přede mnou byl Bucky. Tohle je nekončící peklo, já už dál nemohu. Pustila jsem Hope, která si sedla o kousek dál. Opřela jsem se o zeď a vstala jsem. ,,Bucky?" Už jsem chraptěla. ,,Co se ti stalo, vypadáš zničeně?" ,,No, já vím, to ty, nemůžu takhle dál, fakt se ti omlouvám, já se snažila..." Chtěla jsem mluvit dál, ale přilítla mi taková facka, až jsem se málem zřítila k zemi. Bucky mě chytil pod krkem a začal mě škrtit jeho kovovou rukou. ,,Pomoc." Začala jsem sípat. Z posledních sil jsem ho kopla do rozkroku. ,,Ty svině, pořád si se mnou hraješ!" Vykřikl a kopl mě do břicha. Klekla jsem si na zem. Už se asi nepostavím. ,,Za pár chvil jsem zpátky a ty víš, co chci." Odešel. Nadechla jsem se a z očí mi tekly slzy. Koukla jsem na Hope a v hlavě se mi rozsvítila žárovka. Vzala jsem tužku a papír a začala jsem psát:
Tony, prosím musíš mi pomoct, jsem u Buckyho v pokoji, vím že jsem nebyla nejmilejší, ale fakt tě moc prosím, Bucky, on je agresivní, prosím já už nemohu dál. Alisa.
Dopsala jsem třesoucí se rukou. Na papír dopadaly moje slzy, doufala jsem, že to Tony přečte a že přijde. Přeložila jsem papír vejpůl. Na vrch jsem úhledně napsala
Pro Tonyho
Samozřejmě že na to dopadlo milion slz. Vzala jsem lepící pásku a přilepila jsem to Hope na záda. Odlepit to půjde lehce, to je taková ta páska co pořádně nedrží. ,,Hope, běž prosím, najdi Tonyho a vyhni se ostatním. Pustila jsem jí a ona se rozběhla pryč. Znova jsem se rozbrečela. Snažila jsem se to rozdýchat. Co když nepřijde? Ve dveřích se objevil Bucky. ,,Tak a lehni si." Ukázal na postel. ,,Prosím." Zachraptěla jsem a zhroutila jsem se ke zdi. Slyším kroky ke mě, asi zuří. Zvedl mě za ruku a odhodil mě na postel. Dostala jsem se dál od postele. ,,Takže za trest ve stoje." Přirazil mě ke zdi. ,,To se ti bude líbit." Pohladil mě po hlavě a odešel o kus dál. Najednou to jednu mojí ruku vytáhlo nahoru, za provaz. Hnedka jsem si všimla karabiny. Přivázal to. Stejně to udělal i s druhou rukou a nohama. Nohy samozřejmě od sebe. Pak se ke mě přiblížil a nalepil se na mě. Nemohla jsem se pořádně hýbat. Nemohla jsem se bránit. Z očí mi tekly slzy už jen z bolesti a bezmoci, to je to co jsem cítila. On si toho nevšímal. ,,Bucky! Okamžitě jí pusť." Oklepala jsem se a začala jsem brečet. Tony přišel. Kdyby mě nedrželi provazy za ruce, sedím na zemi. Podlamují se mi nohy. Z očí mi tečou slzy, nemám energii na to se kouknout na něj. Byla jsem vyčerpaná. Slzy zase rychle téct přestaly, asi už došly. Bucky mě držel v pase. ,,Ona je moje! Nikdo mi jí nemůžete vzít. Ona mě miluje." Chytil mě za vlasy a zvedl mi hlavu tak, abych na něj koukala. ,,Notak, řekni jim to." Cukla jsem sebou. ,,Notak!" Vykřikl a bouchl mi hlavou o zeď. To už ho ode mě začaly trhat. Byl tady i Steve a Natasha. Ti ho ode mě odtrhly. Matyas a Tony bojovaly s rozvazováním uzlů. Když je rozvázaly, provazy mě pustily a já skončila na zemi. Klepala jsem se. ,,Aliso." Tony mě objal. Cukla jsem sebou a mělce jsem dýchala. ,,Aliso, dobrý?" Za jednu ruku mě vzal Matyas. Začal se prát s kobercovou lepící páskou. Tou to Bucky přelepil, abych se z toho nedostala. Pak zanadával a vytáhl nůž. Tím to přeřízl a stejně na druhý ruce a na nohou. Koukla jsem se na zápěstí. Měla jsem je fialový. Skoro krvavý, asi jak jsem se prala s provazy. ,,Aliso, zlatíčko moje, jsi v pořádku?" Tony si se mnou stoupl a v náruči mě odnesl do jeho pokoje. Položil mě na postel. ,,Já nechci prosím." Zachraptěla jsem z posledních sil. ,,Dobrý, v pohodě, copak se děje." Nade mnou se skláněl Tony. Chtěla jsem něco říct ale moje oči se zavřely.
Probrala jsem se, na rukou provazy. Přede mnou seděl Bucky. Hnedka mě uhodil pěstí do oka a pak do hrudi. Předklonila jsem se a moje ruce se přesunuly na hruď. ,,Ne, znova už ne." Zachraptěla jsem, ale on mě chytil. ,,Budeš moje, navždy." Hladil mě po zádech a já brečela.
,,Aliso?" Probrala jsem se na posteli a nade mnou se skláněl Tony. ,,Co se děje?" Vydala jsem ze sebe pomalu a ospale jsem na něj koukala. Hodiny ukazovaly dvě ráno. ,,Měla jsi noční můru." Objal mě. Cukla jsem sebou. ,,Já..." Trhaně jsem se nadechla. Tony mě pustil z objetí a jen mě držel za ruku. ,,Zítra s tebou zajdu k psychologovy, tak se ještě můžeš trošku prospat." Usmál se a já si lehla. Klepala jsem se v posteli. Nemohla jsem pořádně dýchat, co když mě unese znova, nebo se takhle začnou chovat ostatní Avengeři...