Z pohledu Matyase
Jen jak se ostatní alespoň trošku zotavily jsme zaútočily na A.O.T.M. S Natashou jsem vtrhl dovnitř, ale tam leželo deset jejich lidí a zabitých. Koukl jsem se na Natashu. Ta mě obešla s pistolí v ruce a pokračovala dál. Rozdělily jsme se a každý si šel svým směrem. To by mě zajímalo, co se tady stalo. Asi se někoho zeptám...

Z pohledu Alisy
Probrala jsem se v sedě, ruce přidělaný ke stolu. Ve vyslýchací místnosti S.H.I.E.L.Du. Povzdechla jsem si. Nikdo tady nebyl. Najednou se dveře otevřely a v nich stal Bucky. Koukl na mě. Pak ke mě došel. V očích se mu nebezpečně lesklo. ,,Můžeme utéct spolu, bereš?" ,,Ne, nechci pryč, jen ať mě S.H.I.E.L.D zavře, bude to pro všechny nejlepší." Buckymu ztvrdl výraz v obličeji. ,,Pokud se mnou nepůjdeš po dobrým, budeš muset jít po zlým a to nikdo nechce." Zněl nebezpečně. ,,Už to chápu, chceš se mi pomstít za to, že jsem tě skoro zabila, no tak do toho. Zbij mě rovnou tady." Koukla jsem na něj, ale on záporně zakýval hlavou. ,,Miluji tě a potřebuji tě, aby jsi byla se mnou, jsi moje droga. Chápeš?" Cukla jsem sebou. ,,Nesahej na mě!" Vylítla jsem ze židle, ale nikam jsem mu nemohla utéct, měla jsem ruce připoutaný ke stolu. ,,Promiň, však ty se do mě zamiluješ." Hned nato mi přiložil kapesníček na nos a já upadla do spánku.

Probrala jsem se na zemi, svázaná. Kus ode mě seděl na židli Bucky a pozoroval mě. ,,Konečně jsi se probrala." Usmál se. ,,Tady máš šaty na převlečení, myslím si, že ti budou slušet." Podal mi tašku, ve který byly růžový šaty k tomu boty... Koukla jsem na Buckyho tázavým pohledem. ,,Neboj, vše ti vysvětlím, až se převlečeš." Usmál se. ,,A nebo mi to vysvětlíš hnedka, protože jsi mě unesl, máš mě tady svázanou a přitom se o mě staráš takže mi prosím tě řekni, co ode mě chceš! Pomstu?" Typuji, co jiného by ode mě mohl chtít. ,,Ne, lásku. Říkal jsem ti, že si moje droga, potřebuji tě." Koukal na mě prosebným pohledem. ,,Nech mě odejít!" Vykřikla jsem jeho směrem. On si stoupl a přistoupil blíže. Provazy byly dlouhý tak pět metrů, byla tady i postel, dost blízko, abych si mohla lehnout. Bucky došel přede mě. ,,Až budeme spolu, uvidím, ale zatím tě nepustím. Zlato, tak se převlékni a já se za chvíli vrátím s obědem." Vrazila jsem mu facku. ,,Nech mě odejít! Já nejsem tvoje otrokyně..." Najednou se mi přilepil na rty a natlačil mě na zeď. Chtěla jsem se od něj odlepit, ale chytil mě za moje ruce. Dala jsem mu kolínko. Hnedka se vzdálil na šest metrů, takže jsem nemohla znova zaútočit. ,,Mrcho!" Vykřikl a chytil mě za vlasy. ,,Ujasníme si to." Pustil mě a pokračoval. ,,Budeš mě poslouchat, a pak budeme v pohodě." Chytil mojí tvář do rukou a koukl se mi do obličeje. ,,Jasný!" Vykřikl až jsem sebou cukla. Roztřeseně jsem kývla. Jen jak mě pustil jsem se opřela o zeď. ,,Já jdu pro oběd, a až se vrátím, budeš na mě čekat v těch šatech a s milím úsměvem." Otočil se a odešel. Koukala jsem na dveře, ve kterých zmizel. Koukla jsem se na provaz. Měla jsem ho omotaný kolem zápěstí a přelepený kobercovkou, asi abych to nemohla rozvázat. ,,Kde to vlastně jsem?" Rychle jsem se převlékla do šatů a bot, zkrátka do toho, co jsem v tašce našla. Všimla jsem si obvazu na rameně, jó, někdo mě postřelil při ničení A.O.T.M. Pak jsem se posadila na postel (viz obrázek) a snažila jsem se v sobě najít špetku optimizmu, ale nebyla tam. Bude na mě znova zlý, že se neumím usmát. Místo toho jsem se rozbrečela. Jsem naprosto zoufalá.

V tom přišel Bucky. Cukla jsem sebou a čekala jsem facku, ale on mě místo toho objal. ,,Copak se děje?" Zakroutila jsem hlavou jakože mu to neřeknu. Představila jsem si Matyase, jeho miluji. Uklidnila jsem se a nasadila jsem falešný úsměv. Bucky se na mě vesele koukl a podal mi kus pizzy. ,,Děkuji." Usmála jsem se a začaly jsme společně jíst. Pak šel odnést věci. Postavila jsem se na nohy. Začala jsem trhat rukama, snažila jsem se vysvobodit, ale provazy nepovolily. Najednou se ve dveřích objevil Bucky. Jeho výraz potemněl. ,,O co se snažíš?" Zeptal se mě. Kašlu na divadlo. ,,Osvobodit se!" Vykřikla jsem a znova jsem zápolila s provazy. On došel za mě. Otočila jsem se, přičemž jsem se si ruce zamotala do provazu. ,,Sakra!" Vyprskla jsem a snažila jsem se vymotat z provazu. ,,Počkej." Zasmál se Bucky. Začal mnou otáčet, až mě nakonec z provazů vymotal. ,,A teďka by jsi mě mohl pustit." Natáhla jsem k němu ruce. On se na mě pochybovačně koukl. Mile jsem se usmála. ,,Prosím." On se zasmál a objal mě. ,,Až ti budu věřit." ,,A kde vlastně jsme?" Zeptala jsem se ho, když to budu vědět, budu moct posoudit situaci. ,,Ve Stark toweru." Super, Tony by mi mohl pomoct, i když, nemá mě rád. Nikdo mi nepomůže. ,,A co ostatní?" Zeptala jsem se. ,,Nevědí o tobě, ale až se spolu vezmeme, tak se uvidíš i s ostatníma." Pohladil mě po hlavě. Nechala jsem ho ať mě hladí a přitom jsem vymýšlela jsem plán na útěk. Když jsem ve Stark toweru, mohla bych se zeptat Jarvise. ,,A jaktože o mě Jarvis neví?" Zeptala jsem se ho. Musím vše vědět. ,,Do téhle místnosti nikdo nevidí. Ani Jarvis, neboj, nikdo tady o tobě neví a ani se nedozví, je to totiž zvukotěsná místnost." Sakra! Co já budu dělat? Já nemohu kontaktovat ostatní. Budu se muset chovat mile, a až mi začne důvěřovat, tak mě odváže a já budu moct utéct. ,,A co ostatní, bojí se o mě?" Zeptala jsem se ještě v klidu. ,,Jo, mají tě rádi a chtějí informace, proč si útočila na ostatní a proč si od nás utekla, proč jste nás napadly?" Cukla jsem sebou. ,,Tak mě za nimi odveď, abych jim mohla zodpovědět všechny otázky." Koukla jsem na něj. ,,Dokud ti nebudu věřit, nikam se nejde kočičko." Poplácal mě po zádech, ale v tom mu zazvonil telefón. Omluvně se na mě koukl. ,,To je Fury." Odskočil dál. ,,Ne, nemám čas... Ale... Jasně pane, už letím." Pak to tipl a koukl se na mě. ,,Fury nás volá, budeme mít další misi." Pak se pěti rychlémi kroky dostal ke mě a políbil mě. Když se odtáhl, nasadila jsem úsměv. ,,Tak ahoj." Naposledy mi dal pusu a odešel. Uf, takže, jak odsud?