Je přesně jedna hodina odpoledne. Je tady přesně čtyřicet šest lidí. To je dobrý počet, dost jich vyřadím. ,,Zdravím vás, dneska z vás vybereme osmnáct nejlepších, a ti vybraní se s námi budou učit. Máme pro vás připravené tři zkoušky. Z první zkoušky vás vyjde jen třicet. A jako první zkoušku jsme vybrali míčky. Vlezete si všichni do simulátoru a musíte uhýbat míčkům. Když vás míček zasáhne vypadáváte. Tak do míčkového simulátoru!" Všichni se postavily a šli dovnitř. Zapnula jsem to na první úroveň z dvaceti. Úrovně si budu nastavovat sama. A Dylan bude sledovat, kdo vypadává a pouštět je ven. ,,Všichni zvládají, dej tam druhou." Zvolal Dylan asi po dvou minutách a já to dala rovnou na čtvrtou...
,,Tak, je nás třicet, vy jdete do lazerovýho simulátoru, potřebujeme vás o pět méně. Jdeme!" Řekla jsem a šla jsem k lazerovému simulátoru. A my je sledovaly na kamerách. Každý, koho zasáhly zhasl. Šli proti sobě, takže pět jich bylo pryč rychle. Ostatní už nezhasli. Pět poražených odešlo, ne zrovna moc klidně (asi mě nemají v lásce). A já si mohla stoupnout do ringu, ano budu bojovat s deseti holkami, poté možná ozkouším i kluky. Je tady deset holek a patnáct kluků. Kluci odešli s Dylanem o kus dál, a já s holkami taky. Jedna po druhé mi řekly jejich jméno, já si ho napsala, a pak jsem si hodnotila boj body od jedné do desíti. Deset znamená nejlepší. A jedna nejhorší... Právě jsem dobojovala s poslední a píšu jí osm. Byla dobrá. Stoupla jsem si a ještě jsem trošku upravila body. Poté jsem koukla na Dylana. Právě bojoval. Pokynula jsem holkám a šli jsme si stoupnout ke klukům. Asi vybereme sedm holek a osm kluků... Když Dylan dobojoval, sestoupil ke mě. Odstoupily jsme od ostatních a probíraly jsme jejich hodnocení...
,,Tak, vybraly jsme osm holek a deset kluků." ,,Tak a od holek si ke mě stoupne Melisa Strnadová, Amanda Svobodová, Emilie Procházková, Nelie Marková, Elena Jindrová, Martina Pokorná, Izabela Nortinová a Daniela Menšíková. Vy jdete na tvrdý výcvik." Usmála jsem se a koukla jsem na Dylana. Ten se nadechl a koukl do desek. ,,A z kluků postupuje: Emil Satrov, Eric Amnec, Daniel Masarker, Martin Paktrec, Arnold Sebran, Jakub Líbal, Endrew Ashnek...(už mě nenapadají jména a příjmení)." Zbytek odešla my se koukly na náš tým. ,,Tak, týme, dneska se poznáme na bojišti, a za týden vyrazíme zničit Avengery. Jak jsme vás s Dylanem varovali, tento týden budeme tvrdě dřít, musíme ze sebe dostat maximum..."

O týden později
Sedíme ve vrtulníku a letíme ke Stark toweru s jediným plánem. Hodně jsme cvičily a jsem si jistá, že to můžeme dát. Není to marný. A včera jsme probraly, jak asi tak zaútočíme, kdo po kom půjde. Já jdu po Buckym. Nejdříve je všechny omráčíme a svážeme, odzbrojíme a až se proberou, jednoho po druhým zabijeme. Usmála jsem se. Já jsem si zamluvila Buckyho. Toho zničím, za to, kvůli čemu jsem zde, kvůli němu jsem tady. Potichu jsme vyskákaly na střechu Stark toweru. Sešli jsme potichu do patra. Všichni byly v obýváku. Stojíme za dveřma. Kouknu se na Dylana a společně začneme pomalu odpočítávat. ,,Tři, dva jedna." Šeptly jsme a vyrazily jsme dveře. Všichni jsme měly uspávací pistoli, i normální. Hnedka jsem je s Dylanem střelily uspávadlem. Pomalu nestihly zareagovat. Moc pomalý a my nečekaný hosti. Usmála jsem se a ostatní vešli dovnitř. ,,Tak, prohledat svázat a to rychle a opatrně, nevzbuďte je." Usmála jsem se a šla jsem k Natashe. Všichni byly normálně oblečený, zbraní u sebe moc neměly. Ale i tak jsme je prohledaly a pak svázaný posadily na židle, ke kterým jsme se přivázaly. Prohlížela jsem si jednoho po druhým. Bruce asi jako jediného uspíme i na zabíjení, kdyby se nám proměnil v Hulka, byly by jsme nahraní. To nesmíme dopustit. Odnesly jsme Bruce do jiný místnosti, kde bylo ticho a s ním tam nechaly jednu holku s uspávací pistolí, ať ho hlídá. Bude jediný přeživští. Až se vzbudí sám a svázaný, změní se v Hulka a zdemoluje to tady. Tadá! Pak jsem došla do obýváku. Koukla jsem na hodinky. ,,Asi tak za pět minut se probudí." Nějaký si je zaujatě prohlížely, jiní je skenovaly pohledem z dálky, jiní si všímaly svého, či se potichu bavily mezi sebou. Já si sedla na zem do tureckého sedu a pročišťovala mysl od nežádoucích myšlenek typu zda je správný jít proti nim. A zbavovala jsem se otravného hlásku hlásajícího, že mi nic neudělaly. Probíralo se ve mě mé šílené já a s ním i dobrá nálada. Usmívala jsem se, a naslouchala jsem. Bylo tady hrobový ticho, přerušované dýchaním, či pohybem někoho z našich.
A už se probouzejí. Otevřela jsem oči a upřely se na Stevna, prvního, který se probral. Stoupla jsem si. Pomalu se probouzely ostatní. Můj úsměv se rozšířil, ale to nevěstilo nic dobrého. ,,Ahoj všichni, stýskalo se vám!" Všichni na mě koukaly jak na ducha, ale pomalu to přecházelo v nepřátelský pohled. ,,Tak, už vám asi došlo, proč tady jsme." Usmál se Dylan a vytáhl pistoli. Teprv nyní jsem si všimla že tady sedí i svázaný Matyas. Nikdo ani nedutal, každý se snažil najít způsob, jak se osvobodit a báli se nás, báli se, že zabijeme jejich nejbližší a i je. Usmála jsem se. Dylan přešel za naše zajatce a přeřízl provaz u Clinta a Buckyho. Ti vybraní se hnedka vrhly na Clinta a já s další holkou na Buckyho. Holka mu podkopla kolena a dostala ho na kolena. Zezadu se o něj opírala. ,,Ahoj zlato." Řekla přehnaně sladkým hlasem. Klekla jsem si před něj. ,,Taky tě zdravím, stýskalo se ti?" Zeptala jsem se a nasadila jsem smutnou grimasu. ,,Aliso, to nejsi ty, my ti pomůžeme." Zasmála jsem se a koukla jsem na holku nade mnou. Ta mu zabodla nůž do ramene. A já ho kopla do hrudníku. Padl na bok na zem. Pomalu se zvedal na kolena. Stouply jsem si kolem něj. Jak jsem mohla zpozorovat, svázaná je jen Natasha a Tony. Usmála jsem se. Všichni byly zaměstnaní. Pustily jsem se do Buckyho...
BUM! Někdo vyrazil dveře. Do místnosti vnikly agenti S.H.I.E.L.Du. ,,Ústup!" Zavelel Dylan. Všichni jsem se rozprchly do kuchyně. Já běžela na konci. Když se ostatní naloďovaly (čekal tam na nás vrtulník), hodila jsem tam granát. Pak naskakuji do vrtulníku a slyším výbuch. Dívka, co byla u Bruce už byla zde. Zaklela jsem. Většina z nich už byla skoro dobitá. Dolítly jsem na základnu. Měly jsme ohlásit průběh mise. S Dylanem jsme se rozešli do kanceláře. Zaklepaly jsme a počkaly jsme na vezvání. ,,Dále!" Dylan otevřel dveře a nechal mě vejít první. Připojil se za mě. Společně jsme si stouply před stůl a čekaly jsme, co nám řekne. ,,Tak jste se vrátily. Co mi řeknete?" ,,Knockoutovaly jsme většinu Avengerů, ale na pomoc se jim přiřítil S.H.I.E.L.D. Někdo asi musel zapnout poplach." Řekl Dylan. ,,To byl Jarvis, my na něj úplně zapomněly!" Vykřikla jsem a plácla jsem se do čela. Dylan i šéf na mě nechápavě koukaly. ,,Tony tam má zabudovaný systém, ten sleduje většinu Stark toweru, a je natolik chytrý, že mluví, sám přemýšlí, dokáže vás provést Stark towerem, a tak je určitě natolik chytrý, že mohl zavolat do S.H.I.E.L.Du a zapnout poplach." Osvětlila jsem jim situaci. ,,Dobře, za dva týdny stáhnou veškerý opatření, vydáte se tam znova. Odchod." Společně jsme odešli. Vydaly jsme se na jídlo. Tam na nás čekal zbytek týmu. Vše jsme jim řekly a vybral se jeden z týmu který by zvládl nejdříve umlčet Jarvise. A pak by se konala pomsta.