Když jsem se ráno probrala, vyndala jsem si jedny legíny, triko a sukni (viz obrázek). Pak jsem mohla ťapkat do kuchyně, samozřejmě mp3-ku sebou a sluchátko v uchu. Písničky zapnutý a k tomu dobrou náladu. Cestou na chodbě jsem potkala Steva. ,,Ahoj, máš dneska čas?" Zeptal se. Bylo na něm vidět, že přišel z ranního běhu. Je tak deset ráno. ,,No, možná i mám, proč?" ,,Ne nemá!" Ozvalo se za mnou, až jsem sebou cukla. Otočila jsem se a tam stál Tony. ,,Co takhle zítra, za prvé, dneska bude pršet, a za druhé, dneska jsem chtěl s mojí dcerou pozorovat filmy, seznámit se s ní." ,,Jo to chápu, tak zítra Aliso." Usmál se a odešel s úsměvem na tváři. ,,Díky za záchranu, mám čas se psychicky na zítřek připravit." Usmála jsem se. Steve to neslyšel, za což jsem ráda. Tonyho výraz se změnil na starostlivý. ,,Tony? Co se děje?" Zeptala jsem se ho. ,,Zvládneš to? Matyas říkal..." ,,Jo zvládnu, nejsem zas tak slabá a pokud přiběhnu s pláčem, budeš mě moc utěšit." Na tváři jsem utvořila úšklebek a šla jsem do kuchyně. Došla jsem do kuchyně, kde právě byl Matyas a odkládal misku do dřezu. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ho nejistě. ,,Ahoj Aliso. Nechceš dneska něco podniknout se mnou a s Tonym?" ,,No, Tony už mi říkal, že se se mnou chce seznámit." Nezněla jsem úplně jistě, už jsem Matyasovy nevěřila. ,,Aliso, vidím jak si ode mě držíš odstup a chci, aby jsi mi začala znova důvěřovat, poraď mi, jak si u tebe mohu znova získat post kamaráda." Koukala jsem na něj neschopná slova. O krok se přiblížil, natiskla jsem se na linku. ,,Aliso? Prosím." Vztáhl ruku a jemně mě pohladil po tváři. Zacukala jsem sebou. Byl to tak příjemný pocit. Otevřela jsem oči, který jsem na chvíli zavřela. Koukala jsem na něj. A hnedka jsem si uvědomila, co za pocit cítím. A že on to vidí v mých očích, jak jsem na něj koukala a koukám. ,,Aliso?" Zeptal se nevěřícně. ,,Ne!" Vykřikla jsem. Moje ruce se mi zamotaly do vlasů a já utekla z kuchyně. V očích se mi nahromadily slzy. Doběhla jsem do pokoje. Tam jsem se zřítila po dveřích. Nemohla jsem přes vzlyky dýchat. Schoulila jsem se do klubíčka. To nemůže být pravda, nemohla jsem se zamilovat zrovna do něho. Proč? Proč ho chci mít u sebe a tolik to bolí! Jak se toho zbavím. Klepala jsem se, nemohla jsem přestat brečet, tolik psychický bolesti." Vstala jsem, a v tu chvíli se otevřely dveře. Ve dveřích byl Tony. ,,Aliso, dobrý?" Rozpřáhl ruce. Skočila jsem mu kolem krku. Rozbrečela jsem se. ,,Nechceš koukat na filmy?"
Tony trpělivě čekal a čekal, až se uklidním, ale uklidnění nemohlo přijít. Jsem zoufalá a na dně. Tony mě hladil po zádech a držel mě v pevným objetí. Na dveře někdo zaklepal. ,,Tony?" Dveře se otevřely a v nich stála Natasha. Když mě viděla, její úsměv se rozšířil. ,,Aliso?" Dřepla si k posteli. Koukla jsem se na ní. ,,Věříš na kouzla?" Kývla jsem. ,,Tak ti půjdeme odčarovat smutek, půjdeš?" Zeptala se mě nejistě a natáhla ke mě ruku. Chytila jsem se jí za ruku a ona se se mnou rozešla chodbami. Už jsem byla o něco klidnější. Hlavou se mi honily myšlenky typu, co Natasha objevila. Došla se mnou do místnosti, která měla železnou podlahu. Byla menší. V rohu ležela tužka, zapalovač a papíry A4, A5 a A6. ,,Co tady?" ,,Napíšeš na papír, co tě trápí, a pak ho spálíš. A když budeš sledovat papír, jak spaluje tvé napsané smutky, zmírní to tak bolest v duši, já tě tady nechám samotnou, pak mi přijď říct, zda ti to pomáhá." Pak odešla. Koukla jsem do rohu na papíry. Nakonec jsem vzala papír A4 a tužkou jsem začala psát. Popsala jsem papír z obou stran a cítila jsem se lépe. Pak jsem vzala zapalovač. Došla jsem doprostřed místnosti a otevřela jsem okno, aby tady byl dostatek kyslíku, jinak bych ten papír nespálila. Klekla jsem si na kolena. Vzala jsem list papíru. Cvakla jsem zapalovačem. Chvíli jsem oheň pozorovala. Pak jsem ho přiložila k rohu papíru. Pozorovala jsem, jak plamen pohlcuje papír. Už se blížil k rohu, kde jsem papír držela. Položila jsem poslední kousíček papíru na zem a pozorovala, jak se mění na prach. Všechen popel co tady zůstal se smetla na smetáček. Stoupla jsem si s tím a došla jsem k oknu. Koukla jsem ven. Byla to výška. Naklonila jsem lopatku a prach letěl vzduchem pryč. A s ním odlétla i všechna bolest.

Došla jsem do pokoje. Tony už tam nebyl. Zakručelo mi v břiše, tak jsem se vydala do kuchyně. Cestou jsem potkala Tonyho. ,,Platí to koukání na filmy?" Zeptal se usměvavě. ,,Jasně, já si připravím něco k jídlu a hned jsem tam." Usmála jsem a šla jsem dál svou cestou. V kuchyni naštěstí nikdo nebyl. Vzala jsem si talíř a nandala si na něj jídlo, na co jsem měla chuť a když koukám na talíř, nevím co si o mých chuťových buňkách myslet, i když, nevypadá to špatně. Dva rohlíky, paštika, lžička, šest koleček salámu a dvě kostičky másla. A ještě k tomu nakrájený rajčata a paprika. Usmála jsem se. Vzala jsem si ještě dvoulitrovou flašku s perlivou vodou a letěla jsem do pokoje. Tony tam seděl na jeho půlce postele a naproti posteli se na zeď promítal film. Byl stopnutý na začátku. ,,Co to bude?" Zeptala jsem se Tonyho a obsadila jsem mojí půlku postele. Koukala jsem na televizi. ,,To rozhodni ty, na co si se chtěla koukat?" Tak jo, o čem jsem snila? Pěknou chvíli mi to v hlavě šrotovalo. A pak mě to napadlo. ,,Viděla jsem reklamu na seriál, Grimm, ale nevím, zda by tě to bavilo." Koukla jsem na Tonyho, a ten na mě nechápavě koukal. ,,Proč by mě to nemělo bavit? Rád se na něco kouknu, ať je to cokoliv." Usmála jsem se a Jarvis nám už načetl film. Spustila se první série a první kapitola...
Film jsme s Tonym hltaly do půl dvanáctý, už vykoupaný, protože jsem potřebovala pauzu. Jistěže byla i pauza na večeři, když si kdokoliv z nás (spíše jen já) potřeboval pro cokoliv dojít (pauza na záchod či na jídlo :-D). Shlídly jsem skoro celou první sérii. A až bude čas, možná i zítra, budeme pokračovat. Za zimu by jsme to mohly shlídnout, protože v zimě se mi ven nechce, v létě budu chtít chodit plavat, běhat, provozovat různý sporty... Prostě něco dělat ale v zimě se mi chce odpočívat u filmů, ale taky sportovat, ale občas si sednout k filmu či seriálu, to je boží odpočinek. S Tonym jsme každý na své straně postele ulehly. Cítím se tak plná, doufám, že to takhle zůstane. Pousmála jsem se nad svými pocity a ulehla jsem ke spánku.

Stojím na vrcholu Strark Toweru. Shlížím dolů. Najednou mě někdo jemně chytí za rameno. Otočím se a stojí tam Matyas. ,,Dobrý, byly na špatný straně, musely jsme je zabít." Za námi se objevil šéf organizace, A.O.T.M. ,,Dobrá práce. Povedlo se vám zničit Avengery. Věděl jsem, že to zvládnete." Usmál se a pokynul nám, aby jsme šli za ním. Vešli jsme dovnitř. Ostatní z organizace odklízely mrtvoly Avengerů pryč. Byla tady Natasha, Tony, Bruce, Steve, Bucky dokonce i Thor. Na všechno jsem koukala s otevřenou pusou. To že jsem udělala? Já si to nepamatuji, vždyť jsem s Tonym usínala. Proč bych tohle dělala. Vnitřně jsem křičela brečela, ale přitom se moje tělo ani nehnulo, jen s úšklebkem pozorovalo scénu odehrávající se před jeho i mými zraky. Matyas mě objímal. ,,Sestro, jsme za vodou, zničily jsme S.H.I.E.L.D., nikdo nám nestojí v cestě, budeme vládci světa." Matyas dokončil jeho proslov a držel mě kolem ramen. My zničily S.H.I.E.L.D. To není možný!

Probrala jsem se zpocená v pokoji. Hodiny ukazovaly čtyři ráno. Chytila jsem se za hlavu. Koukla jsem se vedle mě, kde k mému štěstí klidně oddechoval Tony. Sedla jsem si do tureckého sedu. Ruce mi zajely do vlasů. Nemohla jsem z hlavy vyhnat sen, mrtvolný tváře ostatních. Z očí mi tekly slzy, nesnažila jsem se je zastavit. Tohle bych jim nikdy neudělala, nebo bych toho byla schopná? Byla bych schopná ubližovat jim, když pro mě toho tolik dělají?