Skříň jsem znova otevřela. A všechno bylo stejný. Ona je vážně plná oblečení? Tolik oblečení jsem v životě neměla. Pousmála jsem se a prohlídla jsem oblečení. Bylo úhledně srovnaný. Koukala jsem na mnoho plavek, jednodílný i dvoudílný. Času dost, vytáhla jsem všechny dvoudílný plavky, bylo jich asi tak deset. Hnedka jsem čtyři vyřadila, tanga nenosím. Zbylo tam šest dvoudílných plavek (viz obrázek). Byly nádherný. Šedý, modrý, žlutý, takový bronzový, růžový a oranžový. Byly třpytivý a já se nemůžu rozhodnout... Všechny jsem si je ozkoušela, a stále jsem se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem se rozhodovala mezi modrýma a šedýma. Oboje se mi nádherně hodily k očím a líbily se mi. Nakonec jsem si vzala ty modrý. Ty byly nádherný, jako všechny.
,,Jarve? Kolik je hodin?" Zeptala jsem se Jarvise. ,,Dvě hodiny odpoledne, proč se ptáte?" ,,A v kolik je sraz v bazénu?" ,,Za půl hodiny." ,,A je tam už někdo?" ,,Ano slečno." Oklepala jsem se. Náhle se mi tam nechtělo. ,,A kdo to je?" ,,Steve a Tony." Oklepala jsem se ještě víc. ,,To dáš, to dáš." Opakovala jsem si a vzala jsem si na sebe šaty.

Uklidnila jsem se a vyšla jsem ze dveří. ,,Jarve, naveď mě k bazénu." ,,Jděte rovně..."
S navigací od Jarvise jsem se dostala před bazén. Vzala jsem za kliku a vešla jsem dovnitř. Stočily se na mě dva pohledy. ,,Ahoj." Mávla jsem rukou a s hraným úsměvem jsem na ně mávla. Tony se usmíval a doplaval ke kraji. ,,Ahoj, máš pod tím plavky?" ,,No jasně, proč se ptáš?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,A jaký, dvoudílný?" ,,Zase správně, proč se ptáš?" Zopakovala jsem otázku, ale on se otočil ke Stevovi. ,,Vyhrál jsem." Koukl na Steva a ten se zamračil. ,,Pojď za námi do vody." Tony mě sledoval pohledem. ,,Za chvíli." Odvětila jsem a sundala jsem si šaty. Nevšímala jsem si jejich pohledů a lehla jsem si na lehátko. Chtěla jsem chvíli odpočívat, ale odpočinek mi asi nebyl souzen. Zaslechla jsem tichý smích a kroky. Otevřela jsem oči a v tu chvíli se dostavil nával ledový vody. Cukla jsem sebou a koukla se na Tonyho. Propalovala jsem ho pohledem a vstala jsem z lehátka. Tony se dal na úprk ale podklouzla mu noha a on se natáhl na podlaze. Otočila jsem se a snažila jsem se utišit můj smích. Zezadu mě ale Tony chytil a zvedl mě do vzduchu. ,,Ne!" Vypískla jsem a kopala jsem nohama. Tony se zasmál. ,,Steve! Chytej!" ,,Ne ne ne ne!" Křičela jsem a snažila jsem se vykroutit se mu. To už jsem ale letěla a dopadla jsem do vody, ale nepotopila jsem se. Byla jsem v náruči Steva. Ten se usmíval a koukal na Tonyho. Koukla jsem na něj taky. Ten se usmíval od ucha k uchu. Zamračila jsem se. Tony se rozběhl a chtěl skočit kufr do bazénu, ale na kraji mu to uklouzlo a on "elegantně" dopadl do bazénu. Steve mě položil na kraj a začal se smát, já se smála s ním. ,,Tony, to tě nikdo nenaučil že mokrá podlaha klouže?" Zeptala jsem se Tonyho, který se s námahou vyškrábal na kraj bazénu. Koukl na mě a vstal. Vstala jsem taky. Rozběhl se za mnou. Já se chtěla rozběhnout taky, ale sklouzla mi noha a já spadla do bazénu. Steve mě vytáhl na hladinu. ,,Díky za pomoc." Tony k nám skočil kufr a všechny nás pocákal. ,,Aliso, tebe nikdo nenaučil, že mokrá podlaha klouže?" ,,Ne, jsme na tom stejně." Usmála jsem se na něj. Nakonec s nimi asi bude zábava. Tony koukl na Steva a já vytušila zradu. Potopila jsem se a odplavala jsem ke kraji a tam jsem vyskočila ven, málem mě chytil Steve. Zezadu mi ale někdo přikryl oči rukou. Stuhla jsem. Sáhla jsem na ruku. ,,Matyasi?" Zeptala jsem se. ,,Špatná odpověď zlato." Zašeptal mi do ucha cizí hlas. Asi se mi to přestalo líbit. Sáhla jsem dál, na předloktí, a je to moc svalnatý, asi jako Steve a neznám ho. To se mi nelíbí. Jeho druhá ruka mě svírala kolem pasu. Byla kovová. Cukla jsem sebou. ,,Pusť mě!" Vykřikla jsem a cukla jsem sebou. ,,Notak klid." Zašeptal dost blízko mého obličeje. ,,Pusť jí!" Ozval se nebezpečně Tony. Vzbudily se ve mě instinkty. Dala jsem mu loktem do břicha. On to nečekal a povolil stisk. Vysmekla jsem se mu a podrazila jsem mu nohy. A díky kluzký podlaze dotyčný spadl na zem. Koukla jsem na zem. Ležel tam někdo, kdo byl postavou podobný Stevovi, až na tu kovovou ruku. ,,Bucky, jsi okey?" Zeptal se ho Tony a objal mě. Přitom mě hladil po vlasech. Chvíli se to ve mě pralo, ale něco mě nutilo důvěřovat mu. Poddala jsem se tomu pocitu a nechala ho, ať mě dál objímá. Bucky na nás koukal ze země. Ve dveřích se objevil Matyas. Ve dveřích se zastavil a začal hodnotit situaci. Bucky leží na zemi, o kousek dál stojím já a zezadu si mě v objetí drží Tony. No, kdybych tohle viděla, taky bych nevěřila vlastním očím. Matyas shlídl na Buckyho, a pak koukl na mě. ,,Aliso? To ty?" ,,No, jo." Matyas se zasmál a sklonil se k Buckymu. ,,Říkal jsem ti, že takhle si z ní vystřelit není dobrý nápad." Pak se koukl na mě a usmál se. ,,Pojď ke mě!" Rozpřáhl paže. Tony mě ale nechtěl pustit. ,,Pusť mě, pokud nechceš skončit jako Bucky." Zašeptala jsem nebezpečně a kupodivu to zabralo. A já se dostala do objetí mého brášky. To bylo to co mi tolik chybělo.
Chviličku poté přišli Natasha a Clint a společně jsme si povídaly ve vířivce...

,,Jarve? Kolik je hodin?" Sedím v pokoji a odpočívám. ,,Půl devátý slečno." ,,Díky." Do vany se mi nechce, ale večeři by to chtělo. Otevřela jsem dveře. ,,Sakra! Co děláš? Chceš mě zabít!" Padla jsem hlavou na postel a sledovala bratra, jak vešel do pokoje. Smál se. ,,Nemáš se mě pořád lekat. Copak jsem strašidlo?" Zasmála jsem se. ,,Nemáš se jen tak přikrást ke dveřím ve chvíli kdy otevírám. Kdyby se ty dveře otevíraly na druhou stranu, měl by jsi obsah těch hrníčků na sobě." Bratr položil tácek na stůl. ,,Večeře na usmířenou?" Koukla jsem na něj. Na tácku byly dvě misky s obsahem, ze kterého se kouřilo. Bratr se usmál, vzal dvě misky do ruky a sedl si vedle mě na postel. Jednu misku mi podal. Byla v tom čínská polévka. Tu jsem naposledy měla, už ani nevím kdy. ,,Děkuji." Převzala jsem od něj jednu misku a společně jsme se pustily do večeře...
Když jsme dojedly, vzala jsem mojí a bratrovu misku a vyšla jsem na chodbu. ,,Jarve? Mohl by jsi mě prosím tě navést ke kuchyni?" ,,Jasně slečno jděte rovně..."
Došla jsem do kuchyně, kde byl Bucky. ,,Omlouvám se ti, že jsem na tebe tak vyjel." Překvapeně jsem se k němu otočila. Koukal na mě, asi čekal, zda mu odpustím. ,,Jo, v pohodě, já se ti taky omlouvám, lekla jsem se." Usmála jsem se na něj a on se usmál taky. ,,A kdybych tě takhle vyděsil znova, skončil bych na zemi?" ,,Ber to padesát na padesát, možná." Procházela jsem kolem něj a on mě chytil za zápěstí. ,,Nechceš zítra zajít na oběd?" ,,Promiň, ale zítra budu muset s bráchou probrat tu nabídku na Avengery a ještě budou hotový ty vzorky krve. Bude toho dost." Trhla jsem rukou, ale jeho stisk zesílil. ,,A co potom?" ,,Uvidím, nic neslibuji." Pustil mě a já se vytratila pryč. Šla jsem chodbami a za pomoci Jarvise šla správně do pokoje... ,,Počkej!" Už jsem měla ruku na klice. Sakra! Otočila jsem se. Doběhl ke mě Steve. ,,Nechceš si se mnou zítra zajít na oběd?" Že já tohle neslyším poprvé. Za co mě osud trestá! ,,Zítra je toho moc, musím s Matyasem vyřešit nabídku od Furyho a ještě tady budou ty vzorky krve." Usmála jsem se a vzala jsem kliku. ,,A co potom?" Oni si ze mě snad dělají srandu? To nemyslí vážně. ,,Uvidím." Otevřela jsem dveře a oddechla jsem si. ,,Co se děje?" Zeptal se bratr a skenoval mě starostlivým pohledem. ,,Nic, jsem jen nervózní z těch testů krve." Usmála jsem se, ale bratr asi poznal, že je to nucený úsměv. Vstal z postele. ,,Notak, mě to můžeš říct, můžeš mi věřit." Došel až ke mě. ,,Jsem unavená." No, nic lepšího mě nenapadlo, ale není to tak daleko od pravdy, chci se konečně zachumlat do deky a už nevylézt. Bratr mě objal a vzal mě do náruče. ,,Nejdřív si na sebe vezmu pyžamo, ty ho máš, ale já ne." Bouchla jsem ho do ramene, tak mě pustil na zem. Došla jsem ke skříni a vytáhla jsem jedno pyžamo, bylo hezký. V koupelně jsem se převlíkla a pak jsem hopsla do své postýlky. Hned nato jsem usnula bezesným spánkem.