Z pohledu Alisy
Probrala jsem se připoutaná v leže. Odpoutala jsem se a vyšvihla jsem se do sedu. Zmateně jsem se rozhlídla. Já jsem v letadle? Stoupla jsem si na nohy. Ve předu byly piloti a asi dva metry ode mě Matyas. Jsme tady s piloty sami. Asi letíme na misi. Najednou letadlo či vrtulník, to je vlastně jedno. Ať letíme čímkoliv, otřásli jsme se v základech a já s vypísknutím dopadla na zem. A můj nádherný výstup probudil Matyase. Ten se prudce zvedl do sedu. Zasmál se. ,,Pojď sem ty nemehlo moje." Jeho ruce mě vyzvedly k němu. Posadil mě vedle něho. ,,Za pět minut přistáváme." Ozval se hlas pilota. Koukla jsem nechápavě na bratra. ,,Usnula jsi, a my měly vyrážet na tu misi. Tak jsem ti zabalil věci, a jak jsi slyšela, za pár chvil budeme na místě. Jinak tu máš, tvá svačina." Podal mi pytlík. Měl taky svůj. ,,Děkuji." Společně jsme se najedly. Když jsem dojedla poslední kus, letadlo přistálo. ,,Pojď jdeme." Vzala jsem si kufry a vyšli jsme ven. Na sobě jsem měla tílko a sukni do půli stehen. Vypadala jsem nádherně. Bratr na sobě měl sportovní tričko s potiskem a šortky. Usmála jsem se. ,,Tak jaký je plán?" ,,Dojít do hotelu kousek od pláže, tam by měla být ubytovaná Natasha. Pak už jen počkat, až bude sama na pláži." ,,Jo, jasně. Zaútočíme na ní v uniformách, a nebo normálně oblečený." ,,Asi normálně oblečený, nebo jestli chceš uniformu?" To mi moc nepomohl, ale mě něco napadlo. ,,Tak pokud bude soumrak nebo noc, můžeme zaútočit v uniformě. Pokud bude úsvit, či den, zaútočíme normálně oblečený, bereš?" Zeptala jsem se s úsměvem brášky. ,,Jasně, a tobě to pálí ségra, plácni." Zvedl ruku a plácli jsme si. ,,Vyhrajeme!" Vykřikla jsem a společně jsme se rozešly k hotelu. Cestu jsme viděly jen na mapě, ale ani tak nám nedělalo sebemenší problémy dojít tam. Co na to říct?

Stojíme s bratrem u recepce. Za pultem je mladá dívka, asi o dva roky starší jak já a snaží se koketovat s mým bráškou. Začínám žárlit. Bratrovy se asi moc nelíbila, úsměv měl hraný. ,,Jsem tady s mou přítelkyní, Amandou, že zlato." Přitáhl si mě v pase. ,,No jasně, na tuhle dovolenou jsme vydělávaly dva měsíce, a jsme rádi, že jsme tu." Usmívala jsem se. Brunetka za pultem po mě hodila pohled alá chcípni a podala nám klíčky. Nenechala jsem se tím vyvést z míry a dál jsem měla nasazený falešný úsměv. ,,Pokoj číslo dvacet tři." Usmála se na mého bratra. ,,Děkujeme." Vytrhla jsem jí klíčky z rukou a vítězně jsem se na ní usmála. Matyas vzal jeho i moje kufry a šli jsme do pokoje. Když se tak na bratra koukám, je hodně hezký, a i u nás na základně po něm nějaký pokukují. Samozřejmě hrozně nenápadně (ironie). Jsem ráda, že je to můj brácha. Každý ve svých myšlenkách jsme došli do pokoje. Tam jsme se zavřely. ,,Co budeme dělat?" Zeptala jsem se bratra. ,,Dneska máme volno, co takhle zajít na pláž a do vody?" Zeptal se a moje pocity uvnitř začaly jásat. ,,Jasně, počkat! Máme plavky?" ,,Jasně, koukni se do kufříku. Sám jsem ti je vybíral." Bratr se usmál a došel ke svému kufříku. Sehnula jsem se k mému zabalenému kufru a začala jsem se hrabat vevnitř, čímž jsem vše srovnané rozházela. Pak jsem vytáhla nádherný, proužkovaný, dvoudílný plavky. ,,Ty jsou moc nádherný, jdu si je vyzkoušet." Křikla jsem na bráchu a zaběhla jsem do koupelny. Tam jsem si je nandala. Perfektně mi padly, jakoby je někdo navrhl pro mojí postavu. Vyšla jsem ven a koukla jsem na brášku. ,,Sluší?" Zeptala jsem se ho a koukala jsem na něj. Přitom krásně rozhozený ruce. Na základně bych tohle nemohla udělat, ale zde mohu. Brácha se na mě koukl, taky v plavkách a zasmál se. ,,A co když řeknu že ne?" Zeptal se a já ho propálila zabijáckým pohledem. ,,Je jedna správná odpověď a začíná na a." Usmála jsem se. ,,Ale to víš že jo." Vstal a hodil po mě ručník. Chytila jsem ručník a omotala jsem si ho kolem těla. Pláž je totiž rovnou před hotelem, a já na ní z okna vidím. Vzala jsem brášku za ruku a šli jsme ven.
Došli jsme k vodě. Byla tam i Natasha a ležela nehnutě na sluníčku. Nahnula jsem se k bratrovy a objala jsem ho. ,,Jakto že nemá sádru na ruce?" Zeptala jsem se ho a objímala jsem ho. Hlavně nenápadně. Bratr nás otočil o 180° stupňů a nenápadně se na ní koukl. ,,Nevím ale určitě to dáme, ale znepokojovat se můžeme až večer. Máme volno u vody, tak co si ho užít?" Hned nato mě popadl do náruče. Mířil se mnou k vodě. ,,Ne! Ať tě to ani nenapadne!" Křičela jsem na něj. Moje ruce byly obmotané kolem jeho krku a trošku jsem se na něj tiskla. Nechtěla jsem do studené vody. ,,Smůla, už napadlo." Zašeptal a pustil mě. Ale já se držela jeho krku. Moje nohy dopadly do studené vody. ,,To studí!" Vypískla jsem. Pustila jsem se jeho krku abych mohla utéct ven z vody, ale bratr mě chytil v pase a odhodil mě do vody. Spadla jsem s výkřikem do studené vody. Vyhrabala jsem se nemotorně na nohy. ,,Jsi mrtvý!" Vykřikla jsem a rozeběhla jsem se s úsměvem proti němu. On na nic nečekal a utíkal. Vyskočila jsem a srazila jsem ho k zemi. Spadly jsme do písku. Smála jsem se. Můj bratříček se smál taky. ,,Pustíš mě už?" Hrála jsem jakože přemýšlím. ,,Co za to?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Ušetřím tvůj život." Zašeptal děsivě. Zasmála jsem se. ,,Ty mě chceš zabít?" Zeptala jsem se se smíchem. ,,Dobrý vtip, ale nepovedený." Zasmála jsem se a on přetočil naše místa a já skončila pod ním. ,,Říká kdo." Usmál se. ,,Jahoda." Odpověděla jsem s úsměvem a on se zarazil. ,,Cože?" ,,Tak malina nebo ostružina, si vyber." Usmála jsem se. Bratr mě pustil a stoupl si. Na nohou jsem do sekundy stála taky. ,,Dáme si závod v plavání?" ,,Jasně, kam až?" Popošla jsem k vodě. Támhle k tomu útesu. Koukala jsem a byl pěkně daleko. Možná i kilometr. ,,Jasně. Tak tři dva..." Kolem mě prosvištěl bratr a já přestala počítat a letěla jsem za ním. Skočily jsem do vody a pluly jsme k ostrůvku. V půlce cesty jsem začínala pociťovat únavu. Nevnímala jsem jí a nesnižovala jsem tempo... Doplula jsem a bratr už tam seděl. Doplahočila jsem se na kraj, ale stále jsem byla ve vodě. ,,Ahoj, jsi tady nějak rychle." Vytlačila jsem ze sebe na poslední špetku dechu a pak už jsem vydýchávala a dodávala plicím tolik vyžadovaný kyslík. ,,Tak se vydýchej sestřičko a pádlujeme zpátky, aby se nám Natasha nevypařila." ,,Výborně." Koukaly jsme, jak se pomalu blíží západ slunce. ,,Tak plujeme!" Zvolala jsem a vběhla jsem do vody, lehla jsem do vody a pádlovala plnou rychlostí zpátky. Vražedné to tempo. Doplula jsem nazpátek dřív. Brácha mi koupil modrý nanuk a sobě zelený. Sedly jsme si a koukaly jsme na západ slunce. Pak jsme odešli do pokoje. ,,Brácho, připrav se, Natasha tam leží pořád, zřejmě spí, jdeme na ní." Opatrně jsem vykukovala z okna, už v uniformě se všemi zbraněmi. Bratr za pár sekund byl také oblečený.

Proplížily jsme se z hotelu ven. Stála u automatu a čekala, až jí napustí ledovou tříšť. Zaútočila jsem na ní. Jen jak se otočila, vyhnula se mému útoku a málem mě dostala k zemi. Zaútočil na ní Matyas. Společně jsme útočily. Vytáhly jsme si s Matyasem nůž a útočily jsme s tím. Nechápu jak, ale zabodla mi nůž do ramene a odkopla mě stranou. Skončila jsem o dva metry dál. Postavila jsem se a vytrhla jsem si nůž z ramene. Zdáli se ozvala střelba. Než jsem se stihla přemýstit za strom, jedna kulka se mi zavrtala do kotníku. ,,Sakra, rameno a kotník, to je super." Zašeptala jsem si pro sebe. Vydala jsem se bráchovy na pomoc, protože se zdáli blížil Clint. Zaútočila jsem na Natashu a povedlo se mi jí strhnout k zemi. Bratr jí na zemi upevnil. Já se ale musela začít věnovat Clintovi, který chtěl odtrhnout mého bratra od Natashy. Uhýbala jsem jeho ranám... Pak jsem mu dala pěstí na hrudník. Chvilka nepozornosti z jeho strany a leží na zemi. Zezadu mě ale chytila Natasha a zlomila mi levou ruku, jen jak jsem se otočila k ní, mě zezadu začal Clint škrtit. Docházel mi kyslík. Nemohla jsem se z jeho sevření dostat. Matyas už ležel nehnutě na zemi, snad v bezvědomí. Prosím, nesměl umřít. Vidím letoun S.H.I.E.L.Du. To je poslední co vidím, než upadám do tmy.
!Prohrály jsme!

Tak jedna kapitolka mimo sobotu. Jinak brzo začíná škola, tak pak se budu snažit vydávat každou sobotu.