V pokoji mě Matyas položil na postel. Sedl si vedle mě. ,,Dobrý?" Zeptal se mě. Chtěla jsem se posadit, vzchopit se. Mé rozklepané ruce mě vyzvedly do sedu. Klepala jsem se celá. Jen jsem zvedla moje ruce a koukala na ně. Byla mi strašná zima. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se potichu sama sebe. Tohle se mi ještě nestalo. Bratr chytil mojí ruku. ,,Vždyť jsi úplně ledová." Objal mě. Klepala jsem se. Byla mi zima a moje pocity mě uvnitř trhaly na kousíčky. Cítila jsem se prázdná, jakoby mě někdo vzal a zničil mě. Jako bych neexistovala. Co my může pomoct? Bratr se mnou začal kolíbat ze strany na stranu. Moje oči se zavřely a já propadla bezesnému spánku.
Probrala jsem se na posteli. Hodiny ukazovaly sedm hodin ráno. U nich ležel papírek. Koukla jsem na něj. "V osm máme být u garáží, jedeme na další misi. Brácha." Stručný. Vstala jsem. Vzala jsem si na sebe uniformu, vybavenou všemi mými zbraněmi a vyšla jsem z pokoje. Jen díky nové misi jsem stála na nohou. Posilovalo mě vědomí, že možná někoho zabiji. Asi jsem šílenec, ale nevadí mi to. Šla jsem do kuchyně na snídani, protože hladová a vysílená nikam jet nehodlám. Došla jsem do kuchyně. Někteří mě propalovaly pohledem. Nevím proč. Melisa na mě od jednoho stolu zamávala. Tím upoutala mou pozornost. Ukázala mi, ať si sednu k ní. Matyas tady stejně nebyl. Kývla jsem ledabyle rameny a došla jsem k ní. ,,Ahoj, co se děje?" Sedla jsem si i s jídlem. ,,Všimla jsi si, že po tobě všichni koukají, ne?" ,,No všimla, ale nevím, proč je tomu tak." Odpověděla jsem. ,,Prý tě s Matyasem přeřadily na zabijácký mise, je to pravda?" ,,No já nevím, ráno jsem Matyase neviděla, ale dneska na nějakou misi jedeme." ,,Tak to je jasný, na zabijácký mise posílají ty nejlepší vrahy a s tvými schopnostmi byla jen otázka času, kdy tě přeřadí." Domluvila a koukala na mě. ,,Všichni z nich mají respekt." Dodala a já se usmála. ,,Tak to se mi líbí, a to by vysvětlovalo ty pohledy." Usmívala jsem se a dojedla jsem snídani. Koukla jsem hodiny. Jdeme za patnáct minut. ,,Já jdu, chci se před misí trochu protáhnout. Ahoj!" Vykřikla jsem a letěla jsem rychlým klusem do tělocvičny. Tam jsem byla za dvě minuty a garáže jsou minutu odsud. Protáhla jsem se, zkusila jsem si základní výpady na boxovací pytel. Ještě pět minut. Šla jsem do "arény". Menší místnůstka, kde na vás ze všech stran lítají tenisáky a vy musíte uhýbat. Nastavila jsem čas dvě minuty. Vlezla jsem dovnitř a uhnula jsem prvnímu míčku. Uhýbala jsem jednomu za druhým. Lítaly na mě ze všech čtyř stran. Po dvou minutách jsem vyšla ven. Ani jeden zásah. Za dvě minuty se mi vystřídaly postupně všechny rychlosti míčku. Došla jsem do garáží. Objala jsem bráchu. ,,Tak co je to dneska?" ,,Máme zabít pár agentů S.H.I.E.L.Du. Navečer totiž proběhne o kus dál důležitý obchod, oni tam jsou připravený, aby ho překazily. Máme je zabít." Usmála jsem se. ,,Kolik jich je?" ,,Asi deset." ,,Kdo všechno jede?" ,,Jen my dva, tak nasedáme." Ukázal na menší auto. Vypadalo nadmíru obyčejně. Nasedla jsem na místo spolujezdce a on na místo řidiče. Když jsme vyjely, zavřela jsem oči a relaxovala jsem. Připravovala jsem moje tělo, smysly, reflexy..., na boj. ,,Jsme tady ségra." Dojely jsme k hotelu. ,,Jsme zamilovaný pár, jsme tady na jednu noc, protože jedeme na líbánky, jasný?" Kývla jsem. Utvořila jsem na tváři obrovský a přívětivý úsměv a s bratrem jsme si propletly ruce. Vešli jsme dovnitř. ,,Dobrý den, máme zde objednaný pokoj, jsem Emil Strnad." Bratr se usmál. Usmívala jsem se taky. ,,Jasně, klíče jsou zde." Usmál se na nás milý muž za obsluhou a my se vydaly do pokoje. Ale zastavily jsme před úplně jiným pokojem. ,,Tady jsou, tři, dva jedna..." Odpočítal. Vyndali jsme si pistole. Vyrazil dveře a vlítly jsme dovnitř. Hnedka jsme začaly střílet. Ani ne za minutu byly všichni mrtví. ,,Jdeme rychle pryč." Bratr mě vzal za ruku, ale já se mu vytrhla. Krví jsem napsala rychle na zeď "PROFESIONAL KILLER". Usmála jsem se. Slyšely jsme houkačky policie. Bratr mě vzal za ruku a vyskočily jsme z okna. Nastoupily jsme do malého autíčka a odjely jsme. ,,To bylo těsný." Zasmála jsem se. ,,Co tě to napadlo?" Štěkl po mě bratr. ,,Podpis." Ledabyle jsem kývla rameny. Dojely jsme zpátky. ,,Mise hotová." ,,Výborně. Máte vysílačku hlavního z nich?" Zeptal se šéf. ,,Ano." Matyas mu podal vysílačku. ,,Výborně, za dva dny je další." Domluvil a odešel. S bratrem jsme si vítězně plácly.

O dva měsíce později
Dojely jsme z další mise. Byla to dvanáctá mise, na který jsme nechala můj podpis. Všichni tady se nás bojí. Jsme nedotknutelná dvojka. ,,Výborně, mám pro vás speciál." Šéf se usmál. ,,Zabalte si, jedete na Hawai." Koukala jsem na něj. ,,Letadlo vám letí v osm večer, máte objednaný letenky, vše je zařízený. Je tam totiž na dovolený Natasha Romanovová. Je zraněná, má asi ruku v sádře a je tam sama, to je příležitost, jak se jí zbavit. Takže víte co dělat?" ,,Ano pane." Kývly jsme a odešli jsme do pokoje. ,,Sakra!" Vykřikla jsem a bouchla jsem do zdi. Bratr mě vzal za rameno. ,,Co se děje?" ,,Ty si myslíš, že tohle zvládneme? Že porazíme Natashu, ta by nás porazila i bez rukou! A ty si myslíš, že je nějak zraněná? To by jí S.H.I.E.L.D nikam nepustil!..." Chtěla jsem hystericky křičet dál, ale bratr mi položil prst na pusu a tím mě umlčel. V očích se mi tvořily slzy. Matyas mě objal. ,,Neboj, to zvládneme." Rozbrečela jsem se. ,,To nedáme, zabije nás!" Objala jsem ho, jak nejpevněji jsem dokázala a dál jsem brečela. Kdyby mě nedržel pod rameny, už bych skončila na zemi. Sedl si se mnou na zem a hladil mě po zádech. Moje slzy smáčely jeho triko. Houpal se mnou ze strany na stranu, ale nemohla jsem přestat brečet. Když můj život konečně nabral správný směr, když už jsem měla pro co žít, jedeme na smrt. ,,Nám se to povede, neboj, neumřeme." Houpal se mnou ze strany na stranu, ale nemohl mě uklidnit. Když už slzy nebyly, jen jsem se klepala a popotahovala jsem. Bratr mě uložil do postele. Za pár chvil jsem usnula

Stojíme za kmenem, asi palma. Kouknu nahoru a vysejí na ní kokosy. Dál koukám. Jsme tak pět metrů od moře. A tři metry před námi se sluní Natasha. Nemá ruku v sádře. ,,Tři, dva jedna start." Řekl potichu Matyas a vylítly jsme ze skrýše. Hnedka jsme na ní začaly útočit. Útoky nám oplácela. Z druhé strany na ní útočí Matyas. V dáli za ním se blíží černá silueta. Ta napřáhla ruku a já pozdě poznala, že v ruce má pistoli. Slyším výstřel a Matyas padá k zemi. Vytáhla jsem nuž a chtěla jsem Natashu bodnout, ale ta uhnula a já útočila dál. Po asi sedmým nevydařeným útokům na mě nečekaně zezadu zaútočil Clint. Společně mě dostaly na kolena. Všimla jsem si Matyase. Ležel nehybně na zemi, bledý. Pod ním se dotvářela kaluž krve. Z očí mi vytékaly slzy. ,,Matyasi!" Vytrhla jsem se mým věznitelům a doběhla jsem k němu. Klekla jsem si do krve, bylo mi jedno, že budu špinavá. ,,Matyasi, prosím, prober se." Jeho hlavu jsem měla v klíně. Brečela jsem. Chtěly mě chytit. ,,Pusťte mě!" Křičela jsem a škubala jsem sebou.

Z pohledu Matyase
Došel jsem k pokoje. Slyším Alisu, právě vykřikla, moje jméno. Bleskově jsem vběhl dovnitř. Alisa ale ležela na posteli a spala. Došel jsem k ní. Měla tváře od slz, že by brečela. Asi další noční můra. ,,Pusťte mě." Skoro to zašeptala a začala sebou škubat. Dobře, tak to jí musím vzbudit. ,,Aliso, prober se, vzbuď se." Zaklepal jsem jí s rameny. Ta se hnedka posadila. Rozhlídla se po pokoji. Když zjistila, že jsme stále tady, začala znova brečet. ,,Notak, co se stalo?"

Z pohledu Alisy
,,Notak, co se stalo?" Bratr mě objal a houpal se mnou. ,,To byl jen sen, uklidni se, to bude dobrý. Uklidni se a pověz mi, co se ve snu stalo." Pomalu jsem přestala brečet. ,,Byly jsme na pláži, tam, kde je Natasha. Neměla ruku v sádře. Zaútočily jsme na ní, ale na pomoc jí přišel pirát a zabil tě, a poté tam přiběhl Clint a dostaly mě k zemi." Bratra jsem drtila v sevření. On mě objal a houpal se mnou ze strany na stranu. ,,To je dobrý, jsem tu s tebou." ,,Slib mi, že se mnou budeš i po té misi." ,,Jasně že budu." Ujistil mě a já se propadla do říše temnoty.