Kapitolu bych chtěla věnovat DCPI4y3r za podporu a hlasy. Moc děkuji.

Jsou tři hodiny, čekáme na příchod Melisy. Máme připravený smlouvy. Stačí podepsat. Z myšlenek mě vytrhlo klepání. Došla jsem ke dveřím a otevřela jsem je. Stála tam Melisa. Pustila jsem jí dovnitř...
Loučím se s Melisou. Podepsaly jsme smlouvy, všechno proběhlo bez problémů. S Matyasem jdeme chodbou. Potkaly jsme bosse nejpočetnější skupiny. Hodil po nás vražedným pohledem a šel dál. Vykulila jsem oči, ale pak jsem to nechala být. Asi to vzdal. To je výborná zpráva, bude oslava! ,,Aliso, Matyasi, musíme si promluvit." Zašli jsme do kanceláře šéfa. ,,Nebudu vás zdržovat, zítra pojedete pro jednu zásilku. Vašim úkolem je, získat ji zadarmo. Mám pro vás peníze, zpátky se vrátíte jak s balíčkem, tak s pěnězma, jasný?" S Matyasem jsme přikývly. ,,Zítra v devět v garáži, řidič vám řekne podrobnosti." Odešli jsme. ,,Takže první mise?" Zeptala jsem se Matyase. ,,Je to tak sestro." ,,Jupí! Mám první misi!" Začala jsem skákat radostí v chodbě. Někdo, kdo šel kolem na mě vykuleně koukal, ale mě to nevadilo. Právě jsem slavila první misi. Bratr mě vzal kolem ramen a odvedl mě do pokoje. Uklidnila jsem se. Sedla jsem si na postel. Vzala jsem si Mp3 a pustila jsem si písničku: Ed Sheeran Shape of you (viz média) . Ležela jsem na posteli a poslouchala jsem písničku. Se sluchátky v uších jsem usnula.
Probudila jsem se. Zamžourala jsem na hodiny. Půl sedmý. Bratr spal v posteli. Sluchátka a mp3 ležely na stole. Brácha mi je asi vzal, a přikryl mě. Nebyla jsem zrovna desetkrát vyspalá. Napila jsem se z flašky, co leží u postele, lehla jsem si, zavřela jsem oči, a odpočívala jsem. Dneska mám první misi. Vydaří se, mám u sebe bráchu, on to umí. V půl osmý začal zvonit budík. Vylezla jsem z postele. V koupelně jsem si opláchla obličej studenou vodou. Pak jsem si oblékla uniformu a s bratrem jsme šli na snídani...
Je za pět minut devět. Přicházíme do garáží. Mám u sebe dvě pistole a vrhací nožíky. Řidič už tam čeká. ,,Ahoj." Pozdravily jsme se. Osvětlil nám plán, je celkem jednoduchý. Bude tam dodavatel a dva jeho ochránci. Všechny je máme zabít, vzít zásilku, naložit do auta a jedeme zpátky. Jednoduchý.
Dojely jsme na místo setkání. S bráchou jsme vylezly z auta. Bratr vzal i kufřík s penězi. Na druhé straně byl takový obtloustlý mužíček, měl tak stošedesát. Jsem vyžší. Cháchá. Za ním stály dvě dvoumetrový gorily. Tak nejsem zas tolik vysoká. S bratrem jsme se sebevědomě rozešly k nim. Oni napodobily náš postoj a šli k nám. Nakonec jsme stály tak metr od sebe. ,,Zdravím vás." Muž se mírně uklonil. S bratrem jsem napodobily jeho gesto. ,,Jakto že nepřijel váš šéf, je to snad špatné znamení?" ,,Ne nebojte, chytla ho nemoc, to víte, stáří." S Matyasem se zasmáli. ,,A co vy mladá dámo, vy se s námi nezasmějete?" Zeptal se mě postarší pán. ,,Ne, promiňte. Nejsem tak extrovertní jako můj bratr, co takhle si předat kufříky a rozloučíme se." Řekla jsem ledabyle. ,,Jak si přejete." Jedna z jeho goril nám podala krabici. Čtverec, asi čtvrt metru v průměru. Bratr jim předal peníze. ,,Bylo mi potěšením s vámi obchodovat." Muž se nám poklonil. ,,Nám také." S bratrem jsme napodobily jeho gesto. Šli jsme ke krabici, jakože jí zkoumáme. Oni se rozešly pryč. Jen jak se otočily jsem vzala pistole a všechny tři jsem sestřelila do hlavy. Padly na zem. Bratr se rozeběhl k jejich autu a zabil jejich řidiče. Pak se vracel ke mě. Vzala jsem kufřík s penězi a rozešla jsem se k autu. Bratr šel kousek za mnou a nesl náš balíček. Obojí jsme naložily do auta a mohly jsme jet zpátky...
Dojely jsme do garáže. Už tam na nás čekal šéf. Vyskočila jsem s úsměvem z auta. Matyas na rozdíl ode mě vystoupl v klidu. ,,Máme to, přesně jak jste chtěl." Za ním stály dva dvoumetrový muži. Rozešly se ke kufru. Vytáhly z něj krabici i kufřík. ,,Výborně, je jedna odpoledne, zajděte si na oběd, máte ho připravený a zítra zítra jedete na další, chci aby měla stejně hladký průběh jako u téhle." ,,Ano pane." Řekl Matyas. Šéf se otočil ke mě. ,,Rozuměla jste mi slečno?" ,,Ano pane." Zopakovala jsem stejně jako Matyas. ,,Výborně, zítra v osm tady." Odešel. Koukla jsem na Matyase. ,,To je takovýhle kliďas pořád?" Zeptala jsem se bratra. ,,Docela jo. I když slovem kliďas bych ho nenazval. On má hodně tváří." Matyas se zamyslel. Usmála jsem se. Vyšli jsme směr můj pokoj...

Další sen
Budík zazvonil v sedm. ,,Ať to je zticha." Zamručela jsem. A budík ztichl. ,,Vstávat sestřičko." Zaznělo mi u ucha. ,,Nechci." Zavrčela jsem nevrle. ,,Jedeme na další misi." Vystřelila jsem z postele jak blesk. ,,Až za hodinu." Dodal s úšklebkem na tváři. Zamručela jsem něco nesrozumitelně a padla jsem do polštářů. ,,Vzbuď mě za půl hodiny." Promluvila jsem s hlavou v polštářích, pochybuji, že mi bratr rozuměl. ,,Vstávej, jinak tě z postele vyprovodím sám." Jen jsem nesouhlasně zamručela a pevně jsem sevřela kraje matrace. Slyšela jsem bratrův povzdech. A pak kroky k mé posteli. A pak šup. Bratr zvedl matraci a já ne a ne spadnout. A pak jsem spadla na zem s matrací na mém těle. ,,Au!" Vypískla jsem, ale nebolelo mě to. To vypísknutí bylo spíše ze zvyku. ,,Nepovídej." Řekl bratr a sedl si na matraci. Pod matrací bylo moje malý bezmocný tělo. A bratr mi seděl, dá se říct na břiše. ,,A kak mám všťávať, kďyš na mě šedíš!" Nojo, měla jsem polštář v puse. ,,Nerozumím ti sestřičko." Zašvitořil bratr. Snažila jsem se ze sebe shodit matraci, ale nějak to nešlo. Různě jsem se snažila vyprostit, ale moc valný účinek to nemělo. A pak mě napadl jediný plán na moje vysvobození. Ležela jsem na zádech. Musím se přetočit na břicho. Začala jsem se pomalu otáčet na bok. ,,O co se tam snažíš sestřičko?" Zeptal se mě zvonivý hlas mého bratra. A pak lup v mém rameni a byla jsem na boku, který jsem docela cítila. ,,Auvajs!" Zaklela jsem ze zvyku a převalila jsem se z boku na břicho. ,,Konečně!" První krok mého plánu hotový. A nyní na kolena. Pomalu jsem se vzepřela na rukou. Pak jsem šla na kolena. Brácha se zasmál. Zavrtěla jsem se, ale bratr mi seděl na zádech dál. ,,Spadni!" Vykřikla jsem rozzuřeně, ale bratr se na matraci držel jako klíště. Podlomily se mi ruce a já je stihla dát před obličej, který by se jinak dost tvrdě seznámil s podlahou. Najednou to velké závaží zmizelo, zmizela ze mě i matrace a já byla uvězněná v železném objetí. ,,Chceš snídani?" ,,Z něčeho žít musím." Odvětila jsem a oblékla jsem se do uniformy. S bratrem v závěsu jsem vešla do jídelny. Nevšímala jsem si pohledů od ostatních ...

S bratrem stojíme v garážích. Na uniformě mám přidělaný opasek se dvěmi pistolemi a vrhacími nožíky v záloze. Nastoupily jsme do auta. Jely jsme na další obchodní misi, mělo to skončit stejně. Další dodavatel mrtvý, zajímalo by mě, jak shánějí nový. Zabořila jsem se do sedadla a zavřela jsem oči. Na nic jsem nemyslela. Bylo to uvolňující. Pak do mě bratr drcl loktem. Otevřela jsem oči. Jsme na místě. Vyskočila jsem z auta. Bratr mi byl v závěsu. ,,Dobrý den." ,,Dobrý den." Došla jsem k němu. Za postarším, slušně oblečeným mužem šli dva vysocí, dvoumetrový... však víte kdo. Za mnou šel bratr s kufříkem. Za nimi se ozvala střelba. S bratrem jsme uskočily na stranu. Oni taky vytáhly pistole. S bratrem jsme taky vytáhly pistole. Hnedka jsem postřelila jejich vůdce a jeho dva pomocníčky. Bratr se mezitím přesunul na druhou stranu a odtamtaď střílel. ,,Granát!" Vykřikl někdo z nich a pak se ozvala rána. Ještě že jsem byla schovaná. S bráchou jsme vykoukly a obezřetně jsme se dostaly k nepřátelské dodávce. Všichni mrtví. Matyas zastřelil řidiče a došli jsme ke kufříku a bedně s něčím. Bratr vzal obojí a jely jsme zpátky...

O týden později
Sedím ve veliké dodávce, po boku mi sedí bratr. Je nás tady dvacet. Jedeme na jedno předání, začal nás ohrožovat S.H.I.E.L.D, musíme být opatrní. Dojely jsme na místo. Deset se jich rozprchlo obhlédnout okolí osm se rozběhlo do budovy, kde jsme se měly setkat. Já a Matyas jsme kryly našeho šéfa. Byly jsme neporazitelná dvojka. Byly jsme nejlepší. Jeden z budovy vyšel. ,,Bezpečno." Najednou se ozvala střelba. Vytáhly jsme pistole. Šéfa jsme schovaly dovnitř. Vevnitř se taky strhla přestřelka. Dolítl k nám granát. Než jsem stihla promyslet co dělám, uchopila jsem ho do ruky a odhodila ho, to vše za jednu sekundu. Vybouchl na druhé straně. Vykoukla jsem zpoza mého úkrytu, ale málem mě zasáhly. Jeden od nás taky hodil granát. K našemu štěstí se nevrátil. Pak jsem vykoukla a ticho. Na druhé straně se rozrazily dveře a vešli další ozbrojenci, ale ne od S.H.I.E.L.Du. Vylezla jsem. Nestřílely po mě, ale dva zepředu na mě mířily zbraní. Moje pistoli na ně taky mířila. Vylezl náš velitel. ,,Arnolde! Příteli." Zvolal. Sklopila jsem zbraň, druhá skupina udělala to a to samé. Stála jsem v pozadí a hlídala jsem. Domluvily si další schůzku, předaly si zboží, přátelsky si pokecaly a jely jsme. Další útok už se nekonal. Jsou to pozůstalí hydry, před půl rokem je S.H.I.E.L.D rozprášil. A oni nyní povstávají z popela. A my máme být jejich spojenci. Mají na rameni asi chobotnici? My máme hezčí znak. Máme lebku se skříženýma hnátama. Jak to nádherný znak. Pak jsme odjely.