Ráno mě probral budík. ,,Ať to je zticha!" Vykřikla jsem a hlavu jsem si dala pod polštář. Budík pak vážně ztichl. ,,Vstáváme sestřičko." Zaznělo blízko mé postele. ,,Ještě pět minut." Zamručela jsem. ,,Buď po dobrém, nebo po zlém. Nebo už jsi zapomněla, jak to funguje?" Zeptal se se smíchem. ,,Nenene!" Křičela jsem. Brácha ale mojí postel připravil na takovéhle vstávání. Odsunul jí metr od zdi. Zalezl tam a chytil okraj mojí matrace. Následně okraj zvedl do vzduchu, a já letěla na zem. Skončila jsem pod postelí s polštářem na hlavě, zamotaná do deky jak kukla, jako takový motýl, co se ještě nevyklubal. ,,Pomoc." Zaskuhrala jsem. Brácha se mi začal smát. ,,Notak pomoc mi, prosím." ,,A co za to?" Zeptal se pobaveně brácha. ,,Ušetřím tvůj život." Matyas se začal klátit smíchy. ,,Sestřičko, ty seš ták vtipná." Schválně protáhl dlouhé samohlásky. ,,Notak! Prosím!" Zaprosila jsem a nasadila jsem smutný výraz. Brácha na mě pobaveně koukal. ,,No tak jo." ,,Sakra." Došlo mi, na co se chystá. Dotáhl mě i s dekou doprostřed pokoje. Bylo tady lino, takový to klouzavý, nedělalo mu to problém. Pak vzal konec deky, a vytáhl ho prudce do vzduchu. Celá jsem se v dece zatočila a pak se vylíhla rozcuchaná můra. Motýlek takhle nevypadá. Ležela jsem rozplácnutá obličejem na zemi, vlasy všude kolem. Měla jsem takový hezký rozcuch alá vlasy do všech stran světových. Zvedla jsem se a spražila jsem bráchu zabijáckým pohledem. Ten se začal smát. Odešla jsem do koupelny. Tam jsem upravila do hezké formy. Uhladila jsme rukama neexistující nedostatky a s bráchou jsme šli do jídelny. Sedly jsme si je stolu a snědly jsme snídani. Zase mě pozoroval boss nejpočetnější skupiny. Co mu je? Já už patřím do bráškovo skupiny. Usmála jsem se. Už na mě nemůže. Jsem dokonce jeho chráněnka. To znamená, že jsem pod jeho ochranou, taková představitelka týmu, no, vždyť nejsem nejhorší v boji, ani v kráse. Vyšla jsem s Matyasem z kuchyně.

V tělocvičně bylo šest kluků s jejich kingem vpředu. Co tady chtějí? Necvičí, ale koukají na nás. ,,Ahoj, Matyasi a Aliso." Jeho pohled se usadil na mě. ,,Pojď ke mě blíž." Ukázal na mě. Na tváři jsem utvořila nechápavý výraz. ,,Co?" On si povzdechl. ,,K noze!" ,,Nejsem pes." Odvětila jsem klidně a založila jsem si ruce na hrudi. Bratr byl velice obezřetný. ,,Kluci, zabavte Matyase a ať nám dá tu smlouvu, co Alisa podepsala, tu zničíme a ona podepíše naší smlouvu a bude moje chráněnka. Jen moje." Dodal, pohled neodtrhl ode mě. Pět kluků se vrhlo na Matyase. Boss s jedním klukem šel ke mě. ,,Matyasi!" Chtěla jsem k němu běžet, ale boss mě chytil a zabránil mi v útěku k bratrovy. Co když mu nějak vážně ublíží. Mému vězniteli jsem dala hlavičkou. Jen jak mě pustil jsem ho kopla do břicha, klukovy za mnou jsem darovala pěstí do hrudi a pokračovala jsem v jejich ničení... Kopla jsem bosse do břicha abych se ujistila, že už nevstane. Jeho komplic ležel na zemi a držel se za hrudník. Snad jsem to nepřehnala. ,,Ani hnout Aliso." Zaslechla jsem za mnou. Otočila jsem se. Můj bratr byl na zemi, ruce mu držel jeden nad hlavou, druhý na něm seděl a držel mu nůž u krku. Jeden tam stál a další dva se vydaly ke mě. Musela jsem být opatrná, aby neublížily bráchovy. Ti dva ke mě došli a podkoply mi kolena. Padla jsem na kolena, jako bych se chtěla modlit. Jeden si klekl za mě, a ruce mi pevně přišpendlil k hrudi. ,,Ďovijte jí." Vážně řekl ďovijte jí? Nechtěl spíše říct dobijte jí? To spíš. Oni to ale pochopily správně. Ten druhý mě kopl do břicha. Obličej se mi zkroutil do bolestné grimasy. Sklonil se ke mě a chtěl se mi podívat do obličeje. Chytil mě za tvář a natočil můj obličej jeho směrem. ,,Tak nádherná, proč jen jsi tak tvrdohlavá, draze za to zaplatíš, copak to chceš?" Zeptal se mě a koukal mi zpříma do očí. Pohled jsem mu tentokrát neoplácela. Jemu to asi vadilo. Chytil mě za vlasy a trhl mi s hlavou. ,,Koukej se mi do očí když s tebou mluvím." Pronesl celkem nabroušeně, tak jsem ho radši poslechla. Koukala jsem mu do očí opovrhujícím pohledem. Trhl mi s hlavou ještě jednou a začal přecházet po tělocvičně. ,,Jak tě zkrotit? Jak tě zkrotit?" Opakoval si otázku a přecházel přede mnou sem a tam a sem a tam a sem a pořád dokolečka. Sledovala jsem ho pohledem, ale pak se můj bratr odvážil k práci, nějak se dostal na nohy a boj pokračoval. Když to náš ťapitálista spatřil, vytáhl nožík a šel ke mě. Ten za mnou dostal hlavičku a já se dostala do boje. Vytáhla jsem můj nožík a bodla jsem ho do ramene a pak jsem se sehnula abych se uhnula ráně a bodla jsem do kotníku. Kopla jsem ho do kolene a on šel ke dnu. Padl na zem. Brácha se pral s posledním. Když ho dostal k zemi, koukl se ke mě.

Koukala jsem na něj prázdným pohledem. Tenhle pohled znal. Není to poprvé. Došel ke mě a objal mě. Tohle, hádky a bitky, kde nemohu zabíjet, to mi ubližuje, bojovat s vlastními. Vyšli jsme z tělocvičny. Mám pohmožděný břicho a záda, ale jsme odolní proti bolesti, jsme tak vychovaný. Učily mě to na těch kurzech, a šikana mě doučovala. Přestala jsem bolest vnímat, teda fyzickou. Spíše mi pomáhá zahánět tu psychickou. Šli jsme vyrovnaně k pokoji. Cestou jsme potkaly Dylana. ,,Dylane!" Zavolal na něj Matyas. Otočil se a koukal na nás. Matyas mu naznačil, ať jde k nám. On k nám došel. ,,Co se děje?" ,,Rozhlas ve skupině, ať se drží ve skupinkách, nikam nechodí sami, nejpočetnější skupina je nyní naším nepřítelem, chtělo by to spojence." Matyas domluvil a koukal na Dylana. Ten se rozmluvil. ,,Mnoho skupin by s námi chtělo uzavřít spojenectví, kterou vybereme?" Zeptal se Matyase. ,,Co takhle dívčí skupinu, co jsem slyšela, v boji jsou třetí a to nejsou tolik početný." Ozvala jsem se nejistě. ,,Dobrý nápad, jděte to s nimi vyřídit, já jdu zbytku skupiny vyřídit, že máme nepřítele." Dylan zaúkoloval mě i Matyase. Co jsem slyšela, Leonardo patřil do nejpočetnějšího týmu a dívčí tým je taky nemá v lásce. S Matyasem jsme šli k pokoji dívčího týmu. Nevím zda se s námi budou chtít spojit. ,,A jak se to vlastně musí provést." ,,Někdo z nás se musí přidat k dívčímu týmu. A nějaká z nich se musí přidat k nám. Pořád budou hlavně v tom druhém týmu, ale budou držet ten vztah. Chápeš to trochu?" ,,Jo, jasně." Já asi budu ta, co půjde do dívčího týmu, a jedna z nich se bude muset přidat k nám. ,,Kde je háček?" Zeptala jsem se bráchy. Tak jednoduchý to nemůže být. ,,Jo, málem jsem na to zapomněl. Ten, nebo ta, který/á se přidává, musí to být chráněnka či chráněnec. Nikdo jiný." Tak jo, tak to budu jistě já... Mezitím, co jsem se utápěla v mých myšlenkách jsme došli před dívčí pokoj. Matyas zaťukal. Ve dveřích se zjevila dívka, co mi nabízela členstvý v jejich týmu. ,,Ahoj Meliso, chtěly by jsme vašemu týmu dát nabídku na spojenectví proti nejpočetnějšímu týmu." Melisa na Matyase chvíli koukala, pak se její pohled nasměroval na mě. ,,Ahoj." ,,Jé ahoj Aliso." Objala mě Melisa, pak se otočila k Matyasovy. ,,Hádám že smlouvu podepíšu já a Alisa." Melisa koukala na bratra. ,,Ano, kdy to chceš vyřídit?" Matyas koukl na hodiny. ,,Je půl jedné, co takhle ve tři?" ,,Jasně, ve tři buďte u vás v pokoji, přijdu." ,,Počkej!" Vykřikla jsem. Melisa se na mě tázavě koukla. ,,Jdi s někým, né sama." ,,Jasně, tak ve tři." S Matyasem jsme vyšli na oběd.