Tuto kapitolu chci věnovat KateKaspar za hvězdičky na příběhu, moc děkuji.

,,A mohl by jste nám prozradit, kdo je ta šťastlivkyně?" Ptala se dál novinářka. ,,Mohl, je dokonce tady s námi." Davem se rozneslo šuškání, a všichni se rozhlížely, kdo to může být. Jen tak pediferně jsem sledovala dav, kdo se chová podezřele, kdo je ta jeho...
,,Vážně to chcete vědět?" Zeptal se a k něčemu se chystal. ,,Samozřejmě." Jen jak to řekly se jeho úsměv rozšířil. Vzal mě kolem ramen a přitáhl si mě do polibku, přičemž jeho ruka sjela na lopatky. Zatajila jsem dech. Měla jsem zavřený oči. Pak se ode mě oddálil. Usmíval se. Trhaně jsem se nadechla. Z davu sem doléhalo šuškání, asi to všechny překvapilo. Koukla jsem na Tonyho, ale ten jakoby to čekal. V davu stála i Natasha a ta taky vypadala, že věděla, že to Matyas udělá, Clint vedle ní na tom byl stejně. V davu jsem našla i Steva a Buckyho. Vypadaly vykuleně. Tohle asi nečekaly. Bucky po mě švihl nebezpečným pohledem. Docela mě tímhle vyděsil. I když docela je slabý slovo. ,,Jdeme domů?" Zeptala jsem se šeptem Matyase. Ten mě chytil za ruku a šli jsme si prorazit cestu davem. Tam na nás novináři křičely. ,,Jak dlouho se znáte? Rozumíte si?..." Bolela mě z nich hlava. I když jsme se náročně protlačily ven, nenechaly nás na pokoji. ,,Co po nás chtějí?" Zašeptala jsem zdrceně a tiskla jsem se k Matyasovy. ,,Já nevím, třeba odpovědi." Zasmál se. Šeptaly jsme, nemohly nás slyšet. Šli jsme dál a asi po deseti metrech, kdy pochopily, že jim nic neřekneme a měly dostatek našich fotek, nás nechaly na pokoji...
Došli jsem ke Stark Toweru. Usmála jsem se. Zalezla jsem dovnitř a s Matyasem jsme došli do našeho pokoje. Tam jsem padla do postele. ,,Umažeš si polštář." Napomenul mě Matyas. ,,To je mi jedno." Řekla jsem hlasem alá jsem pod vlivem drog. ,,Alespoň si smyj ten make-up z obličeje, ještě se tě ráno leknu." ,,Dobře ti tak." Odpověď dostal rychle. Usmála jsem se, ale slyšela jsem jeho kroky, hádejte, kam mají namířeno? Pak mě jeho ruka drapla za zápěstí a já skončila pod postelí. ,,Co je tohle za život, ani nenechají člověka vyspat." Zabědovala jsem pod postelí a za mého nadávání jsem se dostala na nohy. Došla jsem unaveně do koupelny. Vzala jsem si houbičku, namočila jsem jí do vlažný vody a začala jsem si tím drhnout obličej. Žínkou jsem si make-up rozmatlala po obličeji a pak jsem ho za nadávání že to nejde smyla. Usmála jsem se na sebe do zrcadla. Vzala jsem si krém na obličej a trošku jsem si ho dala na ruku. Rozmazala jsem si ho v dlaních a pak jsem ho dlaněmi napatlala na obličej. Usmála jsem se a došla jsem do pokoje. Bylo půl druhý ráno. Zalehla jsem do postele. Hnedka jsem usnula.

Probrala jsem se na měkkým a teplým. Bylo mi báječně. Usmála jsem se pod peřinou a zavrtala jsem se hlouběji. Byla jsem ještě ospalá. Nechala jsem oči zavřený a usnula jsem. Když jsem se znova probrala, vše bylo stejné, jako při prvním probrání. Už jsem byla dost vyspalá nato, abych vstala z postele. Matyas tady nebyl. Zašla jsem do sprchy. Pořádně jsem se umyla od hlavy až po špičky prstů. Pak jsem relaxovala ve vaně. Tam jsem ale moc dlouho nevydržela. Vylezla jsem ven a šla jsem se nasnídat. V kuchyni byla Natasha. ,,Ahoj, platí ta lekce líčení?" ,,Sice nevím, co je na tom těžkého ale jo, platí." Usmála se Natasha. ,,Co takhle ve tři u mě v pokoji." Navrhla. Zamyslela jsem se, to by mi vyhovovalo. ,,Jo jasně, ve tři." Usmála jsem se a Natasha si šla vlastní cestou. Jsou dvě odpoledne, spala jsem dlouho, ale zasloužila jsem si to. Usmála jsem se a dojedla jsem snídani. Šla jsem zpátky do pokoje. ,,Aliso! Počkej na mě." Zastavila jsem se a počkala jsem na Matyase. Připojil se ke mě. ,,Kde si se toulal?" Zeptala jsem se ho a pomalu jsme šli do pokoje. ,,Ale, byl jsem s Tonym v dílně, ukazoval mi, jak fungují jeho obleky." Usmála jsem se. ,,To vím, je to díky tý modře světélkující kružnici, myslím, že obloukový reaktor." Matyas se zasmál. ,,Není to úplně přesný, ale dá se to tak říct." Došli jsme do pokoje. ,,Co máš v plánu?" Zeptal se Matyas. ,,No, za půl hodiny budu mít u Natashy lekci malování make-upem. Jak se co používá, co to skryje atd..." ,,A co potom?" ,,No potom asi volno, proč?" ,,Mohly by jsme spolu něco podniknout." Ledabyle jsem rozhodila rameny. ,,Co takhle jít hrát nějakou míčovou hru, něco v tělocvičně." ,,Jasně, to by mohla být zábava." Matyas se mnou souhlasil, už bylo rozhodnuto, co podnikneme až se naučím zacházet s těmi patlátkami a štětečky.
Koukla jsem na hodiny, za deset minut tři hodiny. ,,Tak já letím." Usmála jsem se a vyšla jsem z pokoje. Rozešla jsem se spletitými chodbami, Natasha má pokoj hodně daleko ode mě. Když jsem šla další zatáčkou, narazila jsem na Buckyho. Než jsem stihla pozdravit mě přirazil ke zdi. Kopla jsem ho do kolene. Povolil stisk a pustil mě. Hnedka jsem mu chtěla dát pěstí, ale mojí ruku za letu chytil a druhou rukou jsem dostala pěstí do břicha. Ruku mi zkroutil za záda a držel mě na místě. ,,Ty jsi mě vyměnila za Matyase? Slyšel jsem, že nemůžeš být s nikým ve vztahu, ale všem jsi lhala, hlavně mě. Víš jak mi ubližuje, když jsi s ním!" Vykřikl a podkopl mi koleno. Šla jsem na kolena, ruku v hodně bolestivý poloze. Bolest jsem moc nevnímala, ale nemohla jsem se hnout. Sklonil se ke mě. Ve vteřině mě rukou objal kolem krku a zpevnil stisk. Zvedl se. Snažila jsem se mu vykroutit ruku, ale byl to marný pokus. Když už jsem skoro dovřela oči jeho stisk povolil. Sesunula jsem se k zemi. Kopl mě do břicha a bojoval s Matyasem? Co tady dělá Matyas. Klekla jsem si a zhluboka jsem dýchala. Když jsem se trošku rozdýchala, slyšela jsem křupnutí, takhle křupou kosti. Stoupla jsem si. Matyas měl zlomenou ruku a Bucky ho jedním kopnutím srazil ke zdi. Vyšvihla jsem do stojky a moje nohy jsem dala kolem jeho krku. Jen jak se jeho obličej střetl se zemí jsem ho nohama začala škrtit. On se ale překulil a moje hlava dost tvrdě narazila do zdi. Moje nohy povolily stisk. Jen jak jsem zvedla pohled jsem udělala kotrmelec, abych uhnula jeho pěsti mířený na můj obličej. Stoupla jsem si. Matyas má zlomenou ruku, co takhle Buckymu zničit jeho kovovou ruku. Soustředila jsem se, snad se mi to povede. Uhnula jsem další ráně a chytila jsem jeho kovovou ruku. Ohnula jsem jeho zápěstí k rameni, právě byla vyřazená ze hry. Z tohohle už se nedostane tak snadno. Dala jsem mu pěstí do hlavy a on upadl na zem. Jeho oči se zavřely. Změřila jsem mu tep. Žil. ,,Co si to provedla!" Uslyšela jsem a pak kovová rána. Sesunula jsem se vedle Buckyho a chytila jsem se za hlavu. Měla jsem na ruce krev. Steve se asi vrátil z mise a švihl po mě jeho štítem. Můžu být ráda, že mi nerozsekl hlavu. Najednou mě chytil za ruku a vytáhl mě do stoje. Hned nato do mě kopl. Sesunula jsem se k zemi. Přesto jsem se donutila, abych vstala. Hnedka jsem uhnula štítu, kterým se po mě ohnal. Uhýbala jsem ránám, ale nestíhám. Další rána mě zasáhla do ramene. Dost to začalo pálit. Steve odhodil štít a já dostala ránu pěstí do hlavy. Padla jsem ke zdi. ,,Steve! Okamžitě od ní odstup." Jeho kroky naštěstí směřovaly ode mě. Podepřela jsem se rukama, ale celá jsem se klepala. Nebylo mi dobře. Ze sedu jsem se zamlženým pohledem rozhlídla. Na zdech byla krev, Matyase už někdo bral na nosítka, i Buckyho. Za pomoci zdi jsem se dostala na nohy. Opřela jsem se o ní, všichni zmizely. Musím si poradit sama.

,,Jarvisi? Navedeš mě do pokoje?" Zachrmlala jsem zesláble. ,,Slečno, měla by jste spíše zajít na ošetřovnu." Neměla jsem náladu na hádání, moc dlouho se na nohách neudržím. ,,A co do laborek? Na ošetřovně mají dost práce s Matyasem a Buckym a Stevnem, mohla bych zajít za Brucem." ,,Dobře, jdete rovně..."
Už jen jedem metr. Za mnou je asi na zdi čmouha. Už jen pár kroků. Bruce je doktor, mohl by mi pomoct. Je tam, Jarvis mi to potvrdil. Najednou se dveře od laborky otevřely. ,,Aliso?" Slyším jeho starostlivý hlas. Nohy se mi podlamují, už skoro nevidím cestu před sebou, všechno mi splývá. Cítím jak mě podchytil. S jeho velikou pomocí mě dostal na lehátko. ,,Lehni si." Poslušně jsem ležela. Moje oči se zavíraly. ,,Hlavně neusínej, asi máš otřes mozku." Snažila jsem se kývnout, ale byla jsem moc znavená na jakýkoliv pohyb. Stejně mě za pár chvil spánek odnesl.