„Loui?" zavolal Harry do domu, když si v předsíni skopával boty. Své zavazadlo nechal ležet na botníku a rozešel se do kuchyně. „Lou?" zkusil to znovu, když otevíral dveře. Ticho, které v domě vládlo, bylo neobvyklé. Díky němu také Harryho polil studený pot. Proč měl pocit, že se něco pokazilo?

Hluboce polkl nervozitou a pomalu se rozešel do útrob místností v přízemí. „Loui, jsi doma?" zavolal trochu ochraptělým hlasem a rozhlížel se všude kolem. Když s mu pohled zastavil na tiše odpočívajícím Jarrodovi ležícím v jeho psím pelechu v rohu obýváku, lekl se. Svého psa si rozhodně nespojoval s tichým domem, tudíž byl pro něj vlčák překvapením. „Jarrode," oslovil ho.

Pes líně hýbnul ušima a hodil po něm jeden ze svých pohledů ‚co mě otravuješ'. „Jarrode," zopakoval Harry a poplácal se po stehnu na znamení, aby za ním Jarrod přiběhl. Díky účinku, který na něj Harryho příkazy měly, se vlčák poslušně zvedl a šel za ním. Sice otráveně, ale šel.

„Tak co, Jarrode," podrbal jej kudrnatý za ušima, když k němu vlčák došel. „Jak jste to zvládli? Kde máš Louiho, co? Kde je Loui?" mazlil se s ním.

„Jsem tady," ozvalo se znenadání za Harryho zády. Kudrnáč sebou prudce škubl a otočil se. Když uviděl bruneta, jak se ramenem opírá o rám dveří, ulevilo se mu.

„Ahoj," řekl Louis a pobaveně se usmál nad Harryho viditelnou úlevou.

„Ahoj..." oplatil mu Harry. „Tak... jak vám to tu šlo?" zeptal se, zatímco se zvedal a šel bruneta obejmout. Tak, jako to dělávali vždycky.

„Nějak jsme to přežili," ušklíbl se brunet. „Pojď se najíst, udělal jsem ti jídlo," pobídl pak svého kamaráda.

„Tys vařil?" podivil se Harry, zatímco se všichni společně rozešli do kuchyně. A když všichni, tak všichni – i s Jarrodem.

„Ne! Ježiši jen to ne," rozesmál se Louis. „Koupil jsem ti to v krámě, když jsme byli s Jarrodem na procházce."

„Jo tak!" zvesela zatřepal Harry hlavou.

***

Během toho, co kudrnatý jedl v kuchyni, Louis se přemístil do obýváku a zapnul televizi. A Jarrod šel s ním. Louis zbůhdarma nechal zapnutý jeden z kanálů a vůbec ho nezajímalo, že na něm běží absolutní pitomost, na kterou by se za jiných okolností ani nepodíval. Potřeboval něco, za co by mohl schovat svou opravdovou činnost – přemýšlení.

Potřeboval si s Harrym promluvit. A to zcela vážně. Jenže nevěděl, jak takový rozhovor začít. Avšak jeho spolubydlící a kamarád v jedné osobě to vzápětí vyřešil za něj, když se bez jediného slova posadil vedle Louise na gauč a jediným stisknutím ovladače vypnul televizi. Modrooký brunet se na něj nechápavě podíval. Vůbec netušil, že jej Harry jistou dobu pozoroval ze dveří a viděl jeho nesoustředěnost a váhavost.

„Co se děje?" zeptal se jej tiše, jakmile se posadil.

„Nic, co by se mělo dít," zalhal brunet.

Harry nespokojeně mlaskl. „Tak jinak..." řekl a zhluboka se nadechl. „Stalo se něco?" Mohl říct, že při vyslovení této otázky v něm byla malá dušička. Tak moc se bál pravdy.

Louis si nahlas povzdechl. „Jo..." sklouzlo mu poté těžce ze rtů. Zhluboka polkl a pokračoval: „Jarrod mi včera něco ukázal," odmlčel se.

Kudrnatý se trochu zavrtěl. „Četl jsi ho?" zeptal se po chvilce váhání.

„Co?" Louis se po něm prudce otočil.

„Četl jsi ho?" zopakoval Harry svou otázku.

Louis drobně kývl hlavou, pak se však zarazil. „J-jak..." nebyl ve své zmatenosti schopen dokončit otázku.

„Vím, co ti Jarrod ukázal," povzdechl si Harry a rukou si přejel po obličeji. „Měl to v popisu práce." Lehce se ušklíbl a zadíval se na vyjeveného bruneta. Pod náporem jeho pohledu se pustil do vysvětlování. „Chtěl jsem ti to říct, ale nikdy jsem to nedokázal. Což jsi možná pochopil z mých zápisků. Jarrod je chytrý a já toho využil. Nařídil jsem mu, aby tě k němu dovedl a donutil tě přečíst si jej." Harry se nahlas zasmál a lehce zaklonil hlavu. „Abych byl upřímný, nedoufal jsem, že by to doopravdy zvládnul, ale... asi jsem ho podcenil." Zkoumavě sledoval Louiho přemýšlivou tvář. „Pochopím, když budeš naštvaný, ale já to bral jako jedinou možnost, jak ti říct pravdu. Nedokázal bych ti to říct sám do očí," lehce svěsil hlavu. „Na to mám až příliš velký strach..."

„Strach?" zopakoval po něm modrooký a položil mu ruku na předloktí. „Ze mě přece nemusíš mít strach..."

„Nemám ho z tebe, Loui," povzdychl si kudrnatý, „ale z toho, že tě ztratím, chápeš?" smutně se pousmál a jeho úsměv ještě více poklesl, když brunet stáhl svou ruku z té jeho. Nastalo ticho. Ani jeden z chlapců nemluvil. Oba byli uzavřeni ve svých myšlenkách. Ale jednou někdo promluvit musel. Tentokráte to byl Louis, kdo přerušil dlouhé mlčení.

„Polib mě..." vydechl a natočil se více ke kudrnatému. Když viděl jeho nechápavý obličej, svou prosbu zopakoval. „Polib mě, Harry. Udělej to." Své modré oči upřel na tvář svého kamaráda a zkoumal každý její detail.

„Jsi si jistý?" polkl Harry. Na jeho otázku Louis odpověděl pouhým kývnutím hlavy.

Kudrnatý svýma zelenýma očima sjel z těch Louisových, ve kterých hledal ujištění, až k jeho rtům. Nepatrně přiblížil svůj obličej k brunetovu, až mu svým dechem lehce ovanul tvář. Viděl, jak Louis nepatrně přivřel své oči, a tou štěrbinou, která mu tam zbyla, pečlivě sledoval každý jeho pohyb.

Když jejich rty dělilo jen několik milimetrů, Louis se nervózně ošil. Věděl, že od teď už nic nebude jako dřív. Ať už to mezi nimi dopadne jakkoliv, již nikdy by jejich kamarádství nemohlo být stejné. Všechny své nejisté myšlenky odklidil do kouta mysli v okamžiku, kdy Harry překonal zbylou vzdálenost a spojil jejich rty v jedny. Vpil se do nich a s lehkou nejistotou zjišťoval, zdali může pokračovat. Když Louis nevykazoval žádné známky nesouhlasu, opatrně začal sát modroočkův horní ret a následně jej krátce skousl.

Cítil, jak se Louisovy rty lehce odlepily od sebe. Těžce vydechl do polibku a jeho oči byly v dobu již dávno zcela zavřené. Harry se opět vpil do těch dvou růžových polštářků, které toužil líbat již mnoho dní. Svou velkou dlaň přesunul do rozházených oříškových vlasů a lehce si do nich vpletl prsty. Rty pokračoval ve své práci. O několik zlomků vteřiny později se mu ke vší radosti začalo dostávat protipohybů. Louis se pomalu rozpohyboval proti jeho rtům.

Harry byl tím, kdo se rozhodl do polibku zapojit i jazyk. Dvakrát jím přejel po Louisových rtech způsobem, kterým se jasně dožadoval povolení k tomu, aby mohl vstoupit dovnitř brunetových úst. A Louis mu velmi rád vyhověl. Nechal jej, ať si nejdříve prozkoumá dobyté území, a až potom se zapojil do jejich malé hry. Líně zaplétaly své jazyky do sebe. Nejdříve v Louiho ústech, později z v těch Harryho.

Ani jeden z nich si pořádně neuvědomil, že se modrooký v průběhu polibků přesunul ze sedačky na kudrnáčův klín. Koleny se zapřel po jeho stranách a svůj zadek položil na Harryho měkká stehna. Ruce si omotal okolo krku zelenookého, zatímco ten sjel svýma rukama k Louiho zadku, který vzal do dlaní, a lehce jej mačkal a hladil.

Byli natolik zaujati sami sebou, že si nevšimli Jarroda, který se taktně vypařil z místnosti. Odšoural se pryč z místnosti a zalehl v kuchyni pod stůl, zatímco ti dva v obýváku tiskli své obličeje co nejblíže k sobě. Když Louis po dlouhé době rozpojil jejich rty a opřel si své čelo o to Harryho, cítil se po hodně dlouhé době celý. Jakoby nyní našel něco, co mu pořád chybělo. Lehce se dotýkali svými nosy a brunet se začal přehraboval v Harryho vlasech na zátylku. Přebytečný vzduch z plic vydechoval do jeho obličeje a Harry se jen díval. Díval se na to, jak je mu nyní Louis blízko. Ne tím způsobem, na který byl zvyklý, ale tím jiným, více intimním.

Své ruce stále nechával na brunetově pozadí. Nemohl si nevšimnout toho, jak skvěle mu pasovalo do rukou. Vždy se na něj mohl jen koukat, ale nyní... nyní jej svíral ve svých dlaních a užíval si toho pocitu, že je to právě on, kdo zde má své ruce. Stále jej jemně hnětl. Nejen proto, že se toho nemohl nabažit, ale také – a především právě – díky Louiho lehkým vzdechům, které čas od času opouštěly modroočkovy úzké rty. A také díky tření, které jim oběma Louis pomalu, ale jistě poskytoval, když se díky Harryho dotekům lehce vrtěl na jeho klíně.

Louis se skrze řasy podíval do Harryho zelených očí. Jeden koutek úst zvedl nahoru v širokém úsměvu a rukou mu nevědomě přesunul za ucho jeden z pramenů dlouhých hnědých vlasů. Pak nečekaně spojil jejich rty v dalším polibku. Ačkoliv jej začal Louis, byl to Harry, kdo opět zašel o drobný kousek dál a posunul dopředu jejich vyhlídky na dnešní večer.

Zrychlil své polibky, dodal jim na naléhavosti, vášni. Rukama jezdil i po Louiho stehnech a bocích, a začal putovat i po zádech směrem nahoru. Po nějaké době se odvážil strčit své prsty pod brunetovo tričko, kde se začal dotýkat holé pokožky beder a boků. Hned po prvním setkání svých prstů s Louisovou kůží s radostí zaznamenal, že modrookému naskočila na těle husina.

Své rty přesunul z Louisových úst na jeho krk. Nejprve jej lehce polaskal, poté na něm začal svým jazykem tvořit vlhké cestičky. Nakonec si vybral jedno z krásných míst na tepně a chtivě se do něj zakousl. Louis pod náporem bolesti smísené s příjemný pocitem zaklonil hlavu, a umožnil tak Harrymu lepší přístup. A kudrnáč toho náležitě využil. Začal jemnou kůži na brunetově krku sát, a vytvářet mu tak jedno krásné znaménko lásky.

„Mmmhmm.. Harry..." vydechl tiše Louis, když kudrnatý přesídlil o kousek níž a začal pracovat na další modřince. Své ruce vpletl do Harryho dlouhých vlasů a lehce za ně tahal. Tedy až do té doby, než se Harry přestal věnovat jeho krku a namísto toho mu začal sundávat tričko. To pak jedním pohybem ruky odhodil někam na zem. Svůj pohled upřel na nově odhalené území. Sice Louise bez trička již párkrát viděl díky letním vedrům, kdy brunet chodil klidně i v domě jen v kraťasech, ale ještě nikdy jej nemohl okukovat takhle hezky zblízka a hlavně... s Louisovým vědomím a svolením.

„Jsi krásný," vydechl a věnoval Louisovi políbení, načež se brunet sladce zasmál. „Věřím, že ty budeš taky," řekl hravě a rozverně na Harryho mrkl. Kudrnáč jej za to zlehka plácl do zadku, pak se však zasmál spolu s Louim. Miloval jeho úsměv.

Přemístil své ruce brunetovu hruď, po které téměř zbožně přejel roztaženými dlaněmi. Potěšeně sledoval, kterak se na Louisovi tvoří husí kůže a jak mu postupně tvrdnou bradavky. Neodolal a vrátil se k nim ještě jednou. Promnul je mezi prsty.

Brunetův vzdych, který potom následoval, byl pro jeho uši rajskou hudbou. Spolu s obyčejným chtíčem ho donutil sehnout hlavu k Louiho hrudi a začít ji značkovat svými ústy. Občas lehce skousl jemnou kůži, jindy přejížděl jazykem po slabých konturách svalů, až nakonec opět skončil u brunetových bradavek, kterým začal věnovat snad tu největší péči z celé hrudi.

Rukama Louise objímal kolem beder a s potěšením seznával, že je to právě on sám, díky komu se nyní modrooký rozkoší kroutí jako žížala. Všimnul si neobyčejné citlivosti, kterou brunet vykazoval. Tak nádherně poddajný každému doteku. Zdálo se, že jeho kůže hoří pod Harryho doteky. Lehké vzdychy opouštěly jeho ústa, své prsty měl vpletené do kudrnáčových vlasů a vůbec je nešetřil, když za ně v návalech rozkoše tahal.

Když se po několika minutách Harry odtáhl, aby se pokochal pohledem na své dílo, Louis rychleji oddychoval a na tváři mu sídlil blažený úsměv. Pak bez jediného slova začal z Harryho stahovat tričko, a netrvalo dlouho a jeho dlaně se rozeběhly po široké vypracované hrudi ozdobené několika tetováními, kterým vévodil obrovský motýl.

Harry se opět přisál na Louiho rty. Zcela se přestal věnovat brunetově hrudi, avšak svou pozornost začal promítat na štíhlá stehna, která jej objímala kolem pasu. Roztaženými dlaněmi po nich několikrát přejel sem a tam, odshora dolů, načež se začal zajímat především o jejich vnitřní stranu a místečka nejblíže k rozkroku.

Ani jeden z mladých mužů nepostřehl, kdy se jejich první společný polibek změnil v něco mnohem vášnivějšího a hlubšího. Jejich dechy se zrychlovaly, ruce bloudily po těle toho druhého stále naléhavěji a jejich ústa se na střídačku plnila soupeřícími jazyky, které se proplétaly stále s větší vervou. Vlasy obou dostávaly zabrat díky nečekaným trhnutím v návalech potěšení, jejich kůže se zabarvovala do červena kvůli občasným škrábnutím, jejich rty otékaly množstvím vykonané práce. Jeden druhému vzdychali do úst a neopomněli ani čas od času vyslovit i jméno svého milého.

Byl to Harry, kdo jako první zaútočil na další část oděvu, který je halil. A byly to právě Louisovy kalhoty, do kterých se nyní začal dobývat. Hbitými prsty překonal nástrahy zapínání a svým počinem si odkryl další ze získaných pokladů dnešního dne. A navíc tak pomohl Louisovi od nepříjemného tlaku, který v posledních minutách bruneta trápil, a mohl s radostní konstatovat, že není jediný, kdo má menší problém. Harry Louise vzrušoval, a to nejen svými doteky, ale i výhledem, který se brunetkovi nabízel. Kudrnáč byl krásný, bezesporu. A Louis by byl ochoten zavraždit každého, kdo by se odvážil tvrdit opak.

Během několika vteřin se oba muži stihli postavit a rychle si vysvléci kalhoty, načež se oba zase navrátili do předešlé pozice na gauči. Po celou dobu se jejich rty neoddělily. Louis si nyní opět hověl v Harryho klíně, avšak jejich sblížení bylo mnohem hlubší. Od sebe je dělila jen dvojitá tenká vrstva látky – boxerky každého z nich. S každým brunetovým zavrtěním se oběma dopřávalo příjemného tření, díky kterému jejich údy tvrdly ještě více.

V očích se jim odrážela vášeň, ale oba na tom druhém viděli, že jde jen o pouhopouhou slupku, která zakrývá něco mnohem většího a hlubšího. Pod povrchovou vrstvou chtíče se odrážela pravá láska, kterou k sobě chlapci již po dlouhou dobu chovali a která nyní měla dojít i fyzického naplnění. Některým by to možná přišlo až moc rychlé, ale oni to tak necítili. Znali se roky, a tak se nebáli udělat ve svém vztahu větší skok během velmi krátké chvíle, během několika desítek minut.

Harryho nedočkavé ruce se znovu rozeběhly po Louisově pozadí, pak opět prozkoumaly útlé boky, až se nakonec dostaly na stehna, kterým se již podruhé dostalo dostatečné pozornosti. Jako nenásilné přiblížení k tomu, co se kudrnatý chystal udělat, rozhodl se zajet svými prsty k lemu tmavé látky a poškádlit bruneta něžnými doteky v blízkosti jeho mužství.

O malý zlomek vteřiny později však své rozhodnutí trochu přehodnotil a přemístil své ruce přímo pod látku, až se dotýkal míst, které zakrývala. Louis mu vzdychl do úst, Harry byl tak blízko, stačilo jen pár milimetrů a mohl by pod bříšky svých prstů ucítit první kousky svého cíle. Čím blíže byl, tím více se mu brunet na klíně kroutil a vzpínal.

Harryho doteky byly plné touhy, avšak ani přesto nepostrádaly jistou racionálnost, která celému aktu dodávala na milostné atmosféře, nikoliv jen na té chtivé. Bylo v nich něco, co jej drželo zpátky od toho, aby se na Louise vrhl jako zvíře a během několika málo okamžiků si jej vzal se vší parádou. Ten jistý pocit vše zmírňoval, vášnivost prokládal s něhou, obohacoval srdce obou mužů. Byla to láska. Pravá a upřímná láska, která byla oproštěna od všech nejistých myšlenek a konečně mohla vyletět vstříc světu.

Kudrnáčovy prsty se vymotaly z příjemné látky a lehce přejely po místě, které již začínalo být mokré od Louisova preejakulátu. Brunet se prohnul v zádech. „H-haz-zz," zmučeně vydechl Harryho přezdívku a svou hruď nalepil ještě více na tu kudrnáčovu, ačkoliv se to ještě před chvílí zdálo nemožné. Oba dva si věnovali pohled, který rozhodl o následujícím kroku. Louisovy boxerky musely dolů. Ihned.

Avšak když chtěl Harry splnit svůj úkol, byla jeho ruka zastavena brunetovou dlaní. Modrooký se naklonil k jeho uchu, lehce polaskal lalůček jazykem a následně o něj otřel své rty, když promluvil. „Ty ale taky," vydechl ztěžka a jeho horký dech ovanul Harryho tvář, na které se po uslyšení Louisových slov vytvořil široký úsměv. Se souhlasem v očích je zelenooký začal zbavovat posledních kousků oblečení. Kvůli pohodlnosti postupu nejprve sebe a vzápětí přišel na řadu i Louis.

Jejich nahá těla se lepila k sobě, pokožka se tiskla na pokožku. Otírali se o sebe, jejich obličeje byly blízko sebe. Ačkoliv i zde byli pevně přitisknuti jeden na druhého, očima skenovali tělo svého společníka a kochali se výhledem, který jim byl dopřán po posledním razantním kroku.

„Krásný, tak krásný..." zavrněl Harry do brunetových rtů a poté, než stihl Louis odpovědět, si je opět ukradl pro sebe. Líbal je první den, ale už nyní věděl, že jej nikdy neomrzí. Stejně jako jej neomrzí vše, co právě viděl. Po dnešku už si nenechá upřít příležitost zahlédnout tuto krásu ještě jednou. A to radši nemyslet na to, co vše je jeho očí zatím skryto a pohodlně sedí na jeho stehnech.

Své ruce přesunul na brunetův zadek a začal jej zkoumat stejným způsobem, jako před několika minutami. Jediným rozdílem v obou dvou počinech bylo, že nyní nebylo Louisovo pozadí překryto žádnou nadbytečnou věcí. Nebyly tu kalhoty, ani boxerky. Ne. Jen čistá holá mléčná kůže, která byla již na dotek tím nejjemnějším, co Harryho ruce kdy svíraly. Jejich vztyčené penisy se dotýkaly a kdykoliv se jeden z nich pohnul, způsobil tak novou dávku tření oběma.

Když Harry svými dlaněmi putoval po Louisových měkkých půlkách a hnětl je v rukách, občas lehce zmáčkl či naopak až příliš jemně přejížděl konečky prstů po pokožce, brunet mu vrněl do ucha jako kočka. Jeho vlastní ruce byly zaměstnány zkoumáním Harryho vypracovaného břicha a prsních svalů. Již nyní si byl jist, že jsou těmi nejhezčími, které kdy viděl. Zamiloval se do nich, stejně jako se zamiloval do jejich majitele.

Svou činnost však byl nucen přerušit ve chvíli, kdy ucítil zvědavé doteky mezi svými půlkami. Lehce sebou trhl nad nečekaným vjemem a Harry se při pohledu na jeho reakci jemně zasmál. Aby zahnal jakýkoliv nedůvěřivý postoj z Louiho strany, začal svými rty pečovat o brunetův krk a klíční kosti. Jednu ruku přesunul k jeho hrudi a opět neustavičně dráždil obě bradavky. Druhou rukou se začal dobývat Louisova vstupu.

Líbil se mu pohled na modrookého, obzvláště tehdy, když právě prožíval slast dopřávanou jeho doteky. Vědění, že za Louisův pocit rozkoše může jen on sám, že se mu brunet nebrání a s otevřenou náručí jeho péči přijímá, jej samotného velmi uspokojovalo. Louis pro něj byl vždy přednější, než on sám. A vidět, že je nyní tím, komu Louis ponechává nadvládu nad jeho tělem, bylo fascinující. Byl tak perfektně poddajný, a zároveň dostatečně akční, že si Harry v daný moment nedovedl představit nikoho dokonalejšího. A vlastně to nedokázal ani nikdy jindy.

Netrvalo dlouho a kudrnatý svými prsty zabloudil i do Louisova nitra. Hezky postupně přidával jejich počet a kmitavými pohyby uvnitř brunetova těla si jej připravoval sám pro sebe. S radostí a potěšením využíval všech možností, které mu jeho dlouhé prsty poskytovaly, když viděl jejich účinek na brunetka. Ten mu krásně vzdychal do rtů a příjemně se mu kroutil na klíně. Proto si neodpustil ani podráždění Louisovy prostaty. Když seznal, že je jeho milý dostatečně připravený, vyhledal jeho modré oči a pohledem se otázal na poslední souhlas.

Dostalo se mu cudné odpovědi v podobě drobného kývnutí hlavou a přesvědčivého lehce zastřeného pohledu. Vzápětí se Louis sám od sebe kousek nadzvedl a nasměroval se na Harryho penis perfektně ztvrdlý erekcí. Kudrnáč mu lehce napomohl, když se sám chopil svého pokladu a přiložil ho k brunetově vstupu. Pak své ruce přesunul na Louiho boky a nechal jej, ať sám dosedne v takové rychlosti, v jaké mu to bude příjemné. A Louis tak se skousnutým rtem činil.

Díky směsici pocitu plnosti, rozkoše a nepříjemného tlaku zaklonil hlavu a několik desítek vteřin jen nečinně seděl pln Harryho erekce, snaže se uvyknout si. Ani jeden z nich neřešil chybějící kondom. Oba důvěřovali tomu druhému. Nepotřebovali jej. A takhle to bylo dokonalé. Když se po delší chvíli Louis zavrtěl a na zkoušku několikrát přirazil proti Harrymu, kudrnatý rozkoší přivřel oči a pohodlně se zavřel do měkkého polstrování gauče. Ruce nechal položené na brunetových bocích, a když se Louis začal nadzvedávat v rychlejším rytmu, pomáhal mu nadzdvihávat se nahoru, zatímco sám se začal pohybovat proti brunetovi. Ještě před pár dny by si nemyslel, že se něco takového vůbec někdy stane. Byl smířen s neopětovanou tajnou láskou, ale tohle... tohle bylo stokrát lepší.

Louis v rukách drtil jeho ramena, zatímco se snažil nepolevovat ve zběsilém tempu, ke kterému se nakonec společně dopracovali. Cítil, jak se mu Harryho úd otírá o prostatu a jak do ní pravidelně naráží, čímž mu do těla vysílá rozkoš. A ještě více se Louis snažil, když uvnitř sebe začal pociťovat první předzvěsti Harryho orgasmu v podobě škubání v kudrnáčově penisu.

Ten mezitím oddělal jednu ruku z Louisovy kyčle a přesunul ji na jeho ztopořený úd. Svou rukou začal jezdit nahoru a dolů po brunetově erekci, snaže se svého milovaného uspokojit. Občas se palcem věnoval špičce, avšak o něco později již zase třel celou délku v pevném stisku. I on cítil, že Louis není daleko od konečného vrcholu extáze. Dost možná, že je nakonec i o něco málo blíže než on sám.

Jeho domněnka se mu vzápětí potvrdila, když s větší hrubostí opět přirazil proti Louisovi a znovu se mu strefil do onoho přesného místa, do prostaty. V brunetově penisu mocně škublo a on prohnul záda jako by byl luk. S výkřikem Harryho jména na rtech potřísnil sebe i kudrnáče svým spermatem, jeho svaly se stáhly a on se vyčerpaně zhroutil na Harryho hruď.

Zelenooký s potěšením sledoval, kterak se Louis vyšplhal na vrchol, avšak sám jej také co nejrychleji potřeboval. Proto uchopil bruneta za boky a počal zběsile přirážet do jeho nitra ještě během toho, co se kolem něj stahovaly Louisovy stěny. Ačkoliv Louis sám mu již nenapomáhal a jen se vyčerpaně opíral o jeho hruď. Stačilo jen pár přírazů a Harry se také přehoupl přes okraj.

Svou bílou tekutinou zaplnil Louisův otvor. Nehty zaryl do útlých boků a hlava mu vyčerpaně klesla na brunetovo rameno. Jejich hrudě se zvedaly naproti sobě při hlubokých nádeších. Louis se přiblble usmíval do Harryho hrudě, kudrnáčovu tvář zabořenou do ohbí brunetova krku zdobil blažený úsměv. Tohle bylo dokonalé.

***

Ten večer šli oba po společné koupeli spát do Harryho pokoje. Brunet si lehnul ke svému milenci a ten jej automaticky ihned objal kolem pasu. Louis se potěšeně zazubil a schoval svou tvář do Harryho hrudi. Svýma modrýma očima skenoval kudrnáčovu perfektní tvář bez jediné chybičky.

„Miluji tě, Harry," sjelo mu upřímně ze rtů, aniž by to předem plánoval. Jiskřičky, které se objevily v zelených očích, by mu byly dostatečnou odměnou, i kdyby Harry následně nepronesl odpověď. „Taky tě miluji, Lou. Ani nevíš, jak moc."

Sotva to dořekl, na posteli se objevilo zavalité tělo vlčáka, který sem vyskočil a pohodlně se uvelebil u nohou svých páníčků. Hlavu si složil na přední tlapky a zkoumavě se podíval na oba dva muže. Pak lehce hýbnul ušima a obdaroval je roztomilým pohledem. Jiskra v jeho očích okolnímu světu jasně hlásala hrdost na výsledek jeho práce. „Beze mě by spolu nebyli."

Tadá! Druhá část Psího dohazovače je na světě! Snad jsem vás potěšila a doufám, že se vám povídky líbila! Byla na přání Maty, které je také po právu věnována. Pokud byste měli i vy nějaké to přání, nebojte se mi jej zanechat v komentářích! :)

Makkakonka