,,Pojďme zničit ten zatracený medailon," zvedl Ron medailon ze země, když se Harry oblékl. Přistoupili k balvanu a položili medailon na balvan, Harry podal meč Ronovi a řekl: ,,chci, abys ten medailon zničil ty."

,,Opravdu?"

,,Ano, znič ten medailon."

,,Co když to nezvládnu?" Ron si nebyl jistý sám sebou, zvládnu to zničit? ptal se sám sebe.

,,Zvládneš, znič to," Harry přistoupil k balvanu a přidržel medailon na místě. ,,Znič to." 

Medailon se otevřel a nad ním se objevil černý mrak, jakoby v mraku byly dvě postavy. ,,Vždycky si vyberu Harryho," promluvila Hermiona z medailonu, vypadal úplně přesně jako Hermiona a přitom jí nebyla podobná vůbec. Jako by se na ně dívala druhá kopie jejich kamarádky, zlá a podlá Hermiona.

,,Nikdy nebudeš na jeho úrovni, on je vyvolený a ty? Kdo jsi ty?"

,,Rone, teď!" Harry se snažil překřičet černou magii medailonu.

Ron váhal, dlouho zíral na Hermionu a Harryho z medailonu, teď se začali líbat, chtěli mu ublížit, Hermiona Harrymu omotala ruce kolem krku.

,,Není to skutečný! Není to pravda! Rone!"

Už se na to nemohl dál dívat, máchl mečem a udeřil přímo do medailonu. Černý mrak se rozplynul ve vzduchu a postavy zmizely.

,,Jsi v pořádku?" 

,,Ano, dobrý," přikývl Ron a posadil se na zem opřený o balvan.

,,Pojď, vrátíme se zpátky, Hermiona musí šílet, určitě už vyvádí," podal kamarádovi ruku a pomohl mu se postavit, společně se vydali lesem zpátky ke stanu, u kterého nervózně pochodovala Hermiona sem a tam.

,,Mám překvapení," ozval se Harry, když si ho Hermiona všimla.

,,Ahoj," zrzek se nervózně poškrábal na zátylku a čekal, co řekne Hermiona. Přiběhne ho obejmout? Zhroutí se pláčem na místě?

,,Ty," ukázala Hermiona prstem na Rona. ,,Ty jsi kretén, Ronalde Weasley! Odejdeš a pak se po týdnech objevíš, jako by se nic nedělo! Totální kretén!" Hermiona byla rozčílená, popadla první věc, kterou měla po ruce, což byl plechový hrníček a hodila jím po Ronovi. ,,Kde jsi byl? Máš vůbec ponětí, jak moc jsem se bála?!"

,,Promiň," snažil se to Ron napravit.

,,Promiň? Promiň?! Myslíš si, že to jednoduché promiň spraví? Nelez mi na oči," otočila se na patě a vlezla zpátky do stanu.

,,Ono to přejde, neboj," poplácal Harry kamaráda po rameni a vydal se taky do stanu.

,,To doufám," povzdechl Ron a i se svým batohem následoval Hermionu a Harryho do stanu.

********

,,Chybíš mi," povzdechla si, ,,myslím, že holky by se ti líbily, jsou úžasné, vyrostly z nich mladé silné ženy," usmála se na náhrobek.

,,Kristin je hodně tvrdohlavá, nejspíš to má po mně, Sam je více tichá, trochu se ti podobá, taky jsi býval tichý a beze mě jsi neudělal ani ránu," uchechtla se nad vzpomínkou.

,,Je mi líto, že jsi je nestihl poznat. Řekl jsi mi, že jsi vždycky chtěl, aby se tvoje dcera jmenovala Alice, doufám, že ti nevadí, že jsem si to jméno vypůjčila. Samantha Alice Blacková zní hezky, nemyslíš?" 

Na náhrobku bylo vyryté datum 17. 5. 1960 - 14. 6. 1970, nad datem jméno Kylian White a u toho fotka chlapce.

,,Nejdřív jsi mě opustil ty, pak Lily, Annie a James, a teď ještě Sirius. Co mám dělat?" Odfoukla sníh z desky a zapálila svíčku v dóze.

,,Pořád nosím ten náramek," pronesla, jako kdyby očekávala, že ji Kylian odpoví, ale samozřejmě se žádné odpovědi nedočkala.

,,Nemáš ponětí, jak moc je to těžký. Tohle všechno. Tolikrát jsem procházela Bradavicemi nebo domem, zastavila se a řekla si, jak moc bych chtěla, abys u toho všeho byl. Sám jsi mi to řekl, přišel jsi o zařazování do kolejí, o všechny naše famfrpálové zápasy, večírky na koleji, nudné hodiny profesora Binnse a nepříjemnou McGonagallovou, vždycky, když jsme nepřišli včas," teď už seděla na zemi před hrobem.

,,Nebyl jsi u plesu, nebyl jsi u toho, když se narodila Kristin a Samantha, neměl jsi možnost k nám každou sobotu chodit na večeři a hlídat holky, když jsme se Siriusem chtěli někam vyrazit. Nebyl jsi tu se mnou, když mě opustili přátelé a Siriuse odvedli pryč, nebyl jsi u toho, když se mi po letech vrátil zpátky a nebyl jsi tu, když mě zase opustil, už napořád," po tvářích ji stékaly slané slzy.

,,Tak moc bych si přála vědět, že nás pozoruješ, že u toho všeho z vpovzdálí jsi a že ti nic neuniklo," zhroutila se tam, všechno to v sobě udržovala tak dlouho a měla v sobě tolik pocitů, že už se nedokázala tvářit, jako by se nic nedělo.

********

Prosinec se přehoupl v mrazivý leden a leden se přehoupl v krátký únor až byl nakonec březen. Studenti v Bradavicích neměli skoro žádné zprávy z okolního světa, Denní Věštec byl zkorumpován a tak psal nesmysly a tak jako jediný zdroj informací zbyl Jinotaj, který vlastnil Xenofilius Láskorád, otec Lenky Láskorádové, která se nevrátila z jarních prázdnin.

Jenže po nějaké době byl v Bradavicích zakázán i Jinotaj a každý, koho chytili s vydáním časopisu, byl přísně potrestán.

Laura právě měla volno a rozhodla se, že se půjde projít po dlouhé době po pozemcích, zima byla dlouhá a využila prvních teplých dnů, kdy na pozemcích ještě nikdo nebyl.

Procházela se okolo jezera, obešla Hagridův srub, ve kterém právě nikdo nebyl. Posadila se na zem a opřela se o strom, byla kousek od zapovězeného lesa, jen pár metrů. Otevřela si knihu, kterou měla rozečtenou a dala se do čtení.

,,Co to čteš?" Laura sebou vyděšeně trhla a zvedla hlavu od knihy, do které byla tak začtená, že si očividně nevšimla, že k ní někdo přišel.

,,Příběh o dívce, co se ztratila," odpověděla Laura, otočila se napravo, aby se podívala na toho, kdo ji vyrušil, jenže po pravé straně nikdo nebyl. Zmateně se zamračila a rozhlédla se okolo sebe.

Když nikoho neviděla, opatrně se postavila a obešla strom, u kterého seděla, jenže za stromem taky nikdo nebyl.

,,Samá voda," ozvalo se, kde jsi? popošla trochu doleva, kde byl jen hluboký les.

,,Přihořívá," znovu se ozvalo, byl to kluk, znělo to jako kluk, myslela si, že je to kluk, ale kde? A kdo?

Zvedla pohled k lesu, u kterého stála, kdyby udělal dva kroky, už by byla v lese, neměla by vstupovat do lesa, věděla to, ale zvědavost jí nedala a tak udělala ty dva krůčky a vstoupila mezi vysoké mohutné stromy.

,,Statečná," jakoby viděla, že se osoba zubí, dokázala si představit ohromený výraz s úsměvem.

,,Myslíš si, že se bojím?" 

,,Myslím si, že jsi zvědavá a hloupá."

,,Proč hloupá?"

,,Jdeš do nebezpečného lesa za neznámým hlasem a ještě si s ním povídáš, to není moc chytré." 

,,Vůbec mě neznáš," odvětila Laura, otočila se na patě a strnula v pohybu.

Stála před chlapcem, byl mladý, asi v jejím věku, měl bledou pleť a rozcuchané nemyté vlasy, oči měl světle modré, takové modré, jako je obloha při pravém poledni v létě. Na sobě měl potrhané špinavé tričko a hnědé špinavé kalhoty. 

,,Kdo jsi?"

,,A kdo jsi ty?"

,,Zeptala jsem se první." 

,,Dámy mají přednost," ušklíbl se chlapec.

,,Jmenuju se Laura, studuju tady v Bradavicích," představila se jednoduše Laura a čekala, až se jí představí onen neznámý.

,,William," představil se jediným slovem.

,,Co tu děláš? Neměl bys tu být, nemůžeš tu být," varovala ho Laura.

,,Jsem tu jen náhodou, prostě jsem šel a nohy mě dovedly sem," poukázal William na pozemky Bradavic.

,,Prostě jsi šel?" Laura si ho zkoumavě prohlížela, nevěřila mu jediné slovo, co řekl, nebyla si ani jistá, jestli se opravdu jmenuje William.

,,Ano, šel, po nohách, tak totiž nohy fungují," znělo to, jako by se jí posmíval.

,,Kde bydlíš?" 

,,Nikde a všude," mluvil v hádankách, bavilo ho sledovat Lauru, jak se zamračí vždycky, když něco řekne.

,,Nehraj si se mnou," zamračila se na chlapce znovu.

,,Nehraju." 

,,Tak mi odpovídej normálně." 

,,Nemám domov, to jsi chtěla slyšet?" 

,,Promiň," sklopila pohled.

,,Nevěděla jsi to, neomlouvej se."

,,Jak je možný, že ses objevil tady a jak jsi prošel přes zapovězený les?" 

,,Jednoduše, celkem, sem tam se objevilo něco dost zvláštního a nebezpečného, ale jak vidíš, jsem celý," roztáhl paže, aby viděla, že mu nic není.

,,Jsi zvláštní." 

,,Budu to brát jako lichotku." 

,,Měla bych se vrátit do hradu," promluvila Laura a otočila se na patě.

,,Počkej," zavolal na dívku.

,,Ano?" 

,,Nemáš náhodou papír a něco na psaní?" 

,,Nemám, proč?" 

,,Kdybys někdy jen tak náhodou třeba, já nevím, si chtěla promluvit nebo něco, tak budu na místě, kde jsou vytrhaný strom ze země," mluvil úplně jinak, sebevědomí odběhlo stranou a nahradila ho nervozita.

William?
🌹