Na pozemky Bradavic začaly dopadat první sněhové vločky a obloha byla neustále zatažená, ráno byla mlha, tma byla ještě před pátou hodinou odpoledne a jediné, na co se žáci mohli těšit, byly prázdniny, kdy se budou moct konečně vrátit domů alespoň na dva týdny.

V Bradavicích už to nebylo takové, jaké to bývalo. Chodbami se nerozléhaly hlasy a nadšené výkřiky a různé konverzace, místo toho chodili studenti na hodiny v tichosti a když už spolu konverzovali, šeptali. Velká síň byla také tichá, jídlo se jedlo potichu a zvyšování hlasů jako by bylo zakázané. K profesorskému stolu přisedli smrtijedi, na místě, kde dřív sedával Brumbál, teď seděl Snape, mračil se na vše okolo a výraz měl ještě přísnější, než když byl pouze profesor lektvarů.

Bradavice už nebyly místo, na které se studenti těšili přes prázdniny.

Smrtijedi používali na studenti tresty, o kterých by nesnil ani školník Filch, kletby, které se nepromíjí byly na denním pořádku a každý, kdo si dovolil vůči něčemu protestovat byl okamžitě terčem přísných trestů.

Někteří studenti se potřebovali nutně schovat a tak vznikla tajná komnata v komnatě nejvyšší potřeby, která studentům umožňovala možné zázemí. Byli to obzvláště studenti Nebelvíru a členové Brumbálovy armády, ta tajně fungovala dál, měla sice mnohem méně členů, ale ti, ktwří zůstali, odváděli dobrou práci.

Snažili se pomáhat ostatním studentů, sabotovali smrtijedům jejich plány proti nim a škodili jim, jak jen to šlo.

,,Potřebujeme další postel," prohlásil Neville, který právě vešel do komnaty nejvyšší potřeby a jeden student Mrzimoru mu stál za zády.

Mezi všemi houpacími sítěmi, které byly v komnatě se objevila jedna další, tmavě modrá, už na ní byl polštář a deka.

,,Chtěli ho potrestat za to, že srazil na chodbě v třetím patře brnění, taková hloupost," vzdychl Neville a přikročil k vlastnímu lůžku.

,,Dávají tresty za takové nesmysly," zakroutila hlavou Kristin, která pomáhala dvojici havraspárských studentů s nějakým úkolem.

,,Brzy tu nebude místo, komnata se bude muset zvětšit," přidala se do konverzace Laura, když si prohlédla komnatu, bylo jich tam už pár a zbývalo místo už tak pro dva studenti.

,,Jsi v pořádku?" Kristin přistoupila k chlapci, kterého Neville přivedl a prohlédla si ho, mohlo mu být tak čtrnáct, světle hnědé vlasy mu spadaly do očí a točily se jemných kudrlinkách, holky v jeho věku po něm musely šílet. 

,,Ano," přikývl, ,,jmenuju se Christopher."

,,Těší mě, Christophere, já jsem Kristin," usmála se a podala mu ruku. Christopher se lehce začervenal a potřásl jí rukou.

,,Kde je Ginny se Sam?"

,,Měly by být v knihovně, ale teď už nejspíš hledají tajné chodby a zkratky, kterýma se vyhnout smrtijedům," vzpomněl si, jak mu dívky říkaly, že se chtějí učit v knihovně a že potřebují najít nějaké knihy. ,,Myslím, že se brzy vrátí." 

,,Dobře," přikývla Laura a vrátila se k uklízení komnaty. 

********

Už to bylo několik dní, co byl Ron pryč a mezi Hermionou a Harrym panovalo značné ticho. 

Hermiona byla smutná a nemluvila tak často, jako měla ve zvyku. Harry přemýšlel, kde hledat další viteál a zakázal si myslet na to, co se mezi ním a Ronem stalo, bral si hlídky před stanem a nechával Hermionu o samotě, jak si přála.

,,Chtěl bych navštívit Godrikův důl," promluvil jednoho večera Harry, když seděli u stolu.

,,Dobře, vydáme se tam zítra," přikývla Hermiona, stejně ji už dávno napadlo, že by se tam měli podívat, přeci jenom, bylo to důležité místo, jak pro Harryho tak i pro Voldemorta, který tam kdysi zavraždil Jamese a Lily Potterovi a přišel o veškerou svou moc.

,,Myslíš, že tam bude další viteál?"

,,Nevím, mohl by tam jeden být, ale spíš jsem myslela, že bychom mohli navštívit místní hřbitov," mluvila potichu, skoro šeptem.

,,Bude tam ten hrob," zeptal se Harry, uvědomil si, že u hrobu svých rodičů nikdy nebyl. Nikdy neměl možnost hrob navštívit, když se zeptal tety Petunie, naštvaně mu řekla, že jeho rodiče mají hrob daleko a že je zbytečný kvůli jednomu hrobu jet pryč. 

,,Za pokus nic nedáš," pokrčila rameny.

********

Po náročném výletě do Godrikova dolu se rychle přemístil někam do lesa, kde Hermiona rychle postavila stan a postarala se o kouzelný štít okolo.

V Godrikově dole objevili sochu Jamese, Lily a Harryho, která tam stála na uctění památky. Objevili hřbitov, kde našli hrob Harryho rodičů, našli hrob Ignotuse Peverella, na kterém byl symbol, který Hermiona objevila v knize, kterou jí Brumbál odkázal, našli i hrob Brumbálovy rodiny. Nakonec objevili i dům, ve kterém Harry s rodiči žil, byl rozpadlý a zdevastovaný. U branky byla památní deska, na kterou lidé psali vzkazy.

A nakonec se setkali i s Batyldou Bagshotovou, která se poté přeměnila ve Voldemortova hada Nagini, had se je pokusil zabít a nebylo málo k tomu, aby se mu to povedlo. Z boje vyvázli jen tak tak a Hermiona je rychle přemístila na místo, kde byli teď.

,,Takhle jsem si Vánoce nepředstavoval," vydechl Harry, když se opatrně posadil na posteli.

,,Věř mi, já taky ne," odpověděla Hermiona, která seděla u stolu.

,,Půjdu se projít, dej mi svou hůlku," natáhl ruku ke kamarádce, aby mu dala svou hůlku, protože ta jeho je zlomená od chvíle, kdy se vrátili z Godrikova dolu.

,,Nechoď daleko," žadonila Hermiona a podala mu svou hůlku.

Harry vyšel ze stanu a zamířil hlouběji do lesa, nechal se vést nohama. Všude byla tma a vysoké stromy nepropouštěly ani svit měsíce.

V zorném poli se mu objevilo stříbrné světýlko, které postupovalo stejně jako Harry, jen o několik metrů dál. Když se Harry k světlu otočil, spatřil figuru zvířete, stříbrně zářilo a rozeběhlo se hlouběji do lesa.

Harry se vydal za tajemným zvířetem, vypadalo to jako něčí patron, měl tvar laně, přeskakovala kořeny stromů a mířila hlouběji do lesa, dál od stanu. Když se laň zastavila, byli u zamrzlého jezírka, laň se na Harryho otočila, kývla hlavou k jezeru a zmizela.

V jezírku se na dně soci zatřpytilo, otestoval, jestli ho led unese a opatrně přešel ke středu. Pod ledem se na dně třpytila čepel meče, na rukojeti byly zasazené rudé drahokamy.

S pomocí kouzel zničil led a opatrně ze sebe začal sundávat kousky oblečení, brýle i s hůlkou sundal a odložil je k hromádce oblečení. Skoro nahý se vrátil k díře v jezeru, zhluboka se nadechl a ponořil se do ledové vody.

Chvilku mu trvalo, než se dostal na dno jezera a popadl meč, když chtěl vyplavat zpátky na hladinu, už nedokázal udržet dech a voda mu začala téct do úst. Začal se topit a nemohl se dostat ven, z ruky mu vypadl meč.

Najednou byl zpátky na hladině, pohozený na led a snažil se vykašlat všechnu vodu z plic.

,,Předpokládám, že jsi do té vody šel kvůli tomuhle," ozvalo se Harrymu za zády, když se otočil, stál tam Ron, promáčený a v ruce držel meč, který Harrymu vypadl z ruky, když se začal topit.

,,Jak jsi věděl, že jsem tady? Byl jsi to ty, ta laň, že?"

,,Jaká laň?"

,,Byl to patron, stříbrná laň, ukázala mi sem cestu," vysvětlil Harry.

,,Můj patron je pes," zakroutil hlavou Ron. 

,,Hermiona tě zabije," konstatoval Harry a začal se roztřeseně soukat do oblečení.

,,Jo, to asi jo," přikývl Ron, ,,nechtěl jsem odejít, když jsem vyšel ze stanu, chtěl jsem se vrátit, ale když jsem dorazil zpátky, už jste tam nebyli." 

,,A kde jsi teda byl ty poslední týdny? Vrátil ses domů?"

,,Ne, na nějakou chvíli jsem byl u Billa a Fleur v Lasturové vile, přes Vánoce jsem byl v jedné hospodě, dali mi tam pokoj, jednoho dne se mi objevilo světýlko, věděl jsem, že jsme vás musel najít." 

,,Světýlko?"

,,Ten zatemňovač, co mi odkázal Brumbál, ukázalo se, že to není jen zloděj světla z lamp," Ron ukázal Harrymu starý zatemňovač, který v létě dostal od Brouska, který už je taky mrtvý.

,,Zkus to povyprávět Hermioně, určitě z toho nebude nadšená," zašklebil se.

Další kapitola!
Jak se máte?
🌹