Na Grimmauldově náměstí probíhaly přípravy na ministerstvo kouzel. Byla to jediná možnost, jak se dostat k medailonu.

Harry s Ronem seděli nad plány u jídelního stolu a Hermiona jim s pomocí Krátury vařila, pomáhala jim s plány a dolívala jim čaj.

Zatím co se přehrabovali v papírech a plánech ministerstva, v jiné části Londýna se balily kufry. 

Thomas s Jacob odjížděli na do Paříže na pracovní cestu. Teda, Thomas odjížděl na pracovní cestu a Jacob dělal doprovod. Měli v plánu, že pojedou všichni, jenže Elizabeth ani Rebecca nemohli odejít z práce, protože nebyl dostatek doktorů a zdravotních sester.

Holky se s nimi rozloučili už ráno, když odcházely společně do práce. 

Jacob s Thomasem momentálně vycházeli z bytu a zamykali za sebou dveře, aby se dovnitř nikdo nedostal. Táhli za sebou kufry dolů po schodech, protože výtah nebyl v provozu. Když se dostali na dvůr za budovou, přemístili se pryč.

Z potemnělého Londýna byli v zářivé Paříži. Ulice byly během oběda rušné a plné mudlů. Kavárny a restaurace byli plné, obsluhující běhali od stolu ke stolu a přijímali objednávky. 

,,Vypadá to tu živě," porozhlédl se Jacob okolo.

,,Je léto, bude tu hodně lidí." 

,,Kde jsme ubytovaní?"

,,V hotelu, není daleko, budeme mít skvělý výhled na Eiffelovu věž," odpověděl Thomas a vydal se po chodníku městem, Jacob šel za ním.

Když se ubytovali, Jacob se vydal podívat se do města, nikdy v Paříži nebyl. Thomas zůstal v hotelu, aby si připravil materiály ke schůzi, která mu začínala za dvě hodiny. 

Jacob se procházel po mostě, když kolem něho proběhla slečna, omylem do něho strčila, ve spěchu se mu omluvila a běžela dál. Tmavé vlasy si sepínala do krátkého nízkého culíku, bílá upnutá košile ji kontrastovala s opálenou pletí.  Jacob se za ní ještě párkrát otočil, aby se ujistil, že ji doopravdy viděl.

Aniž by si to uvědomil, otočil se a šel směrem, kudy přišel. Nevědomky šel za slečnou, která do něho vrazila a dostal se ke kavárně, ve které zmizela.

Posadil se ke stolu ve venkovní části kavárny a prohlédl si lístek nabídky. Francouzsky sice nerozuměl, ale názvy kávy byly v originálu napsány tak, jako všude jinde. 

,,Bonjour, co si dáte?" K Jacobovi přišla servírka, když zvedl pohled od lístku, zjistil, že je to právě ta dívka, za kterou šel.

,,Eh... Iced Americano?"

,,Hned to bude," usmála se na něho a zase zmizela.

Během těch minut, co byla pryč, Jacob pozoroval rušnou ulici, lidé  projížděli autem, na kole, na koloběžkách, bruslích, běhali nebo se jen tak procházeli. Rozhodně to bylo živější než ponurý Londýn zabývající se válkou.

,,Tady to máte," dívka položila hrnek kafé na stůl.

,,Děkuju." 

,,Máte hezký přízvuk, nejste odtud?" 

,,Nejsem, jsem z Anglie." 

,,Na dovolené?"

,,Něco takového," přikývl s úsměvem Jacob, nemohl se na dívku přestat dívat, byla krásná.

,,Mohu vám nabídnout ještě něco?" 

,,Možná jméno," Jacob střílel do černa, ale za pokus to stálo.

,,Sophie." 

,,Krásné jméno."

,,Děkuju, vaše jméno?" 

,,Jacob," přiklonil se k ní, vzal ji za ruku a lehce ji políbil na hřbet ruky.

********

Holky se vracely do Bradavic, s rodiči stály na nástupišti a loučily se. Nikdo nevěděl, jaký bude školní rok, všichni byli rozpačití, jako by čekali na moment, kdy budou moct své děti vzít zpátky domů.

Co byly Bradavice bez Brumbála? Jeho místo zastupovala McGonagallová a všichni doufali, že na místě zůstane, jenže rozhodnutí nebylo na profesorech, ještě muselo rozhodnout Ministerstvo kouzel.

Vlak zatroubil na upozornění, že brzy bude odjíždět. Studenti naposledy objali své rodiče a jeden po druhém naskákali do vlaku, aby si vybrali svá místa a zabrali kupé pro své kamarády.

,,Buďte u sebe, ano? Nehádejte se a dávejte na sebe pozor," Katherine se loučila s dcerami. 

,,Mami, neboj se, budeme v pořádku." 

,,Kdyby se ozval Harry nebo Hermiona s Ronem, nikomu to neříkejte, ano? Neříkejte to nikomu, komu nevíte, zda můžete věřit." 

,,Ano," přikývly obě dvě, Kristin i Samantha dobře věděly, že zprávy o Harrym jsou důležité a pro spoustu lidí velice zajímavé a vhodné pro Voldemorta.

,,Už musíme jít," připomněla Sam. ,,Dobře, dobře, tak jděte."

Laura se rozloučila s Remusem a Nymfadorou, oba objala a Nymfadora jí ještě dala do ruky balíček svačiny. Pak přešla k Fredovi, aby se s ním mohla taky pořádně rozloučit.

,,Piš mi, o všem, i kdyby se nic nedělo, ano? Abych věděl, že jsi v pořádku." 

,,Budu," přikývla, pevně ho objímala a nechtěla ho pustit. ,,Lauro! Už musíme jít," zavolala na ní Ginny.

,,Už jdu," houkla na kamarádku a naposledy dala Fredovi pusu.

Laura naskočila do vlaku a přešla do uličky s kupé, holky tam stály u kupé, ve kterém už měli své věci, stály před ním u okna a mávaly ostatním na nástupišti.

Čekal je náročný rok, hodně důležitý rok, a s aktuální situací i nebezpečný. Nikdo nevěděl, jaké to v Bradavicích bude.

********

,,Mám ten medailon!"

Harry s Hermionou a Ronem běželi atriem ministerstva kouzel, Yaxley a další pracovníci běželi za nimi a snažili se je chytit. Přeměnili se zpátky do svých vlastních podob, všichni se na ně překvapeně a vyděšeně dívali a neměli páru o tom, co se děje.

Jejich plán vycházel, sem tam se stalo něco mimo, jako to, že Ron musel do nějaké kanceláře spravit počasí, nebo to, že se Harry zastavil v kanceláři Umbridgeové na delší dobu, než plánoval. Během prohledávání kanceláři sice nenašel medailon, pro který přišli, ale našel oko Alastora Moodyho, které bylo vražené ve dveřích.

Nakonec museli improvizovat a medailon našli přímo u Umbridgeové, za kterou museli až do soudních síní. Medailon získali, ale během toho přitáhli nechtěnou pozornost a začali se přeměňovat zpátky.

Když skočili do krbu, Hermiona je přemístila zpátky na Grimmauldovo náměstí, jenže Yaxley se jich stále držel a tak ho museli rychle setřást a přemístit se jinam, protože právě prozradili jejich skrýš. A tak skončili někde mimo civilizace v lese, který znala jen Hermiona. 

,,Omlouvám se, nenapadlo mě jiné místo a zpanikařila jsem," omlouvala se  Hermiona vzlykavě, musela roztrhnout Ronovi tričko, protože měl zraněné rameny kvůli přemisťování, nevyšlo to dobře a tak došlo k odštěpení. Skuhral na zemi a stěžoval si na ukrutnou bolest.

,,Promiň, promiň," plakala Hermiona a omlouvala se mu. Přikázala Harrymu, aby vytáhl z kabelky nějakou lahvičku a podal jí to. ,,Bude to dobrý." 

,,Co budeme dělat teď? Musíme najít další viteály," Zeptal se Harry, byli bez plánu a nevěděli, co dělat.

,,Jestli chceš hledat další viteály, budeme muset pešky, Ron se s námi nemůže přemisťovat. Zatím si tu postavíme stan a vyčarujeme ochranou bariéru, aby nás nikdo nenašel, během toho můžeme přemýšlet co dál, stejně nevíme, kam bychom šli."

,,Fajn, a taky musíme zničit ten viteál," připomněl Harry a zvedl ruku s medailonem, který se třpytil z paprsků světla, které pronikaly přes koruny stromů.

Tuhle kapitolu jsem psala asi tři týdny, protože očividně miluju prokrastinaci.