42. Kapitola- Přátelé přes papír
Harry s Hermionou a Ronem se shodli na tom, že se půjdou schovat na Grimmauldovo náměstí 12, alespoň na pár dní, než přijdou na nějaký plán.
Mezitím, co se trojice schovává v Londýně, v Doupěti je panika. Hosté do jednoho utekli a zůstali jen ti nejbližsí. Ti nejbližší a Daniel s jeho otcem.
,,Co tu pořád děláš?" Zamračila se na blonďáka Samantha.
,,Nemusíte tu zůstat," Fleur stála za černovláskou se smutným výrazem, Smrtijedi ji právě překazili svatební večer.
,,Pomůžeme vám uklidit."
,,Není potřeba, zvládneme to sami," odporovala Sam s začala sbírat nádobí, které se nezničilo. ,,Ale chceme, bude to rychlejší."
,,Danieli, nemotej se slečnám pod nohy," popostrčil ho jeho otec. ,,Omlouvám se za něho, je občas trochu energický."
,,To je v pořádku," usmála se Samantha na muže a pokračovala v úklidu.
,,Když chceš tak moc pomoct, můžeš poskládat ty židle?"
,,Ano kapitáne," přikývl Daniel a pustil se do skládání židlí.
********
,,Jsi v pořádku?" Fred pohladil Lauru po paži a z blízka si ji prohlédl, aby se ujistil, že se jí nic nestalo.
,,Jsem v pořádku," zašeptala Laura, ,,a ty? Ty jsi v pořádku? Kde je George?"
,,Nic mi není, neboj se. George je s mámou v kuchyni, pomáhá jí s úklidem."
,,To je dobře," čelem se opřela o jeho hruď a okolo pasu mu omotala ruce. Fred ji dal do vlasů pusu a potom už nic neřekli. Stáli tam spolu v místnosti.
,,Hej nevi-" do místnosti vletěla Ginny, vypadala znepokojeně. ,,Oh, omlouvám se."
,,To nic, co se děje?"
,,Neviděli jste Harryho? Nebo Rona s Hermionou? Nemůžu je najít a nejsou tu ani jejich věci."
,,U Merlina," vydechla Laura.
,,Mám strach, že se jim něco stalo."
,,Půjdeme se po nich podívat, najdeme je."
,,Děkuju."
********
Ukázalo se, že Hermiona pro ně nechala stručný vzkaz, kde vysvětlila, co se stalo.
Museli jsme odejít, nehledejte nás, je to moc nebezpečné. Ronovu absenci ve škole omluvte, vysvětlení je na druhé straně, budete vědět, co dělat.
Nevíme, kdy se vrátíme a kde budeme, ale nesmíte nás hledat. Je to důležité.
Buďte v bezpečí a dávejte na sebe pozor.
A tak se řídili Hermioninou prosbou, snažili se je nehledat a pořádně poslouchat rádiu a všechny zprávy, aby věděli, co se děje.
Mezitím se Laura rozloučila s Fredem a ostatními a odjela s Remusem a Nymfadorou zpátky do jejich bytu v Londýně.
,,Lauro, můžu s tebou mluvit?"
,,Jo," přikývla lehce a posadila se ke stolu v kuchyni, Nymfadora mezitím odešla, prý, že potřebuje zkontrolovat rodiče.
,,Potřebuju s tebou o něčem mluvit," začal Remus, dlaně se mu začaly potit a vypadal velice nervózně.
,,Ano? Co je to?"
,,Jak bys reagovala na to... Že bys mohla mít sourozence...?"
,,Sourozence? Proč se na to ptá- Budu mít sourozence?!" Vyskočila od stolu ve chvíli, kdy jí došlo, kam konverzace směřuje.
,,Zlobíš se?"
,,Cože? Ne, jasně, že ne. Tati, to je úžasný! Takže je Nymfadora těhotná? Jak dlouho? Bude to holka nebo kluk?"
,,Moc dlouho ne, asi dva týdny, je to hodně čerství."
,,To je úžasný!" Vypískal Laura a objala Remuse okolo krku.
********
Na Grimmauldově náměstí se uklízelo. Neměli moc co na práci, protože pořád nevěděli, kde hledat, a tak Hermiona popohnala kluky a začali uklízet. Od doby, co umřel Sirius v domě nikdo nebyl a nanesl se prach.
,,Vemte si ty hadry a jděte," poručila jim Hermiona, sama si vzala vlhký hadr a šla utírat prach.
,,Hej! Pojďte sem!" Zvolal Ron z patra.
,,Co? Zjistil jsi, že jsi najednou alergický na prach?"
,,Ne, myslím to vážně, myslím, že jsem něco našel."
Harry s Hermionou přišli do patra k Ronovi, ,,Pokoj, co s ním?" Zeptala se Hermiona, Ron totiž stál před pokojem, v něm byl nepořádek a spousta prachu, jako všude.
Ron vzal za kliku dveří a zavřel je. Na dveřích byla přišroubovaná stříbrná cedulka. ,,R. A. B.?"
Harry vytáhl z kapsy medailonek se vzkazem a přiložil vzkaz ke dveřím, aby zkontroloval iniciály. ,,Ten, kdo ukradl pravý medailon je Siriusův bratr?"
,,Byl, zemřel už dávno," opravil Harry kamarádku, pamatoval si, že mu Sirius o bratrovi jednou vyprávěl.
,,Ten medailon by tu někde mohl být."
,,A nebo taky ne, v létě, když jsi šel k disciplinárnímu řízení jsme toho přeci spoustu vyhodili při úklidu."
,,Nepamatuju si, že by mi prsty prošel takový medailon, jako tenhle."
,,Mohl ho vyhodit kdokoli jiný, bylo nás tu hodně."
,,I tak bychom to měli zkusit, třeba zůstal tady v pokoji, za zkoušku nic nedáme." A tak se pustili do prohledávání Regulusova pokoje a celého domu, jenže medailon nikde nenašli.
,,Kde jste to vzali?" Ozvalo se jim za zády, byl to Krátura, na kterého úplně zapomněli.
,,Co?"
,,Ten medailon, patřil panu Blackovi mladšímu," ukázal na medailon, který držel Harry v dlani.
,,Viděl jsi ho? Byl tady?"
,,Pan Regulus ho měl, když zemřel, dal mi ho, abych ho měl u sebe."
,,Kde je teď? Kde je ten medailon?"
,,Ukradli ho, nedávno tu byl zloděj a vzal všechno cenné."
,,Kdo to byl? Víš kdo to byl?"
,,Vy ho také znáte, chodil sem před dvěma roky, býval tu o večerech."
,,Byly tu schůze Fénixova řádu," otočil se Harry na Hermionu a Rona. ,,To by ale pořád mohlo být víc lidí."
,,Mundungus Flatcher," vyprskl Krátura, jako by se mu jméno hnusilo.
,,Mundungus tu byl?"
,,Právě jsem vám to řekl," protočil Krátura velkýma očima.
,,Může ho najít?"
,,Možná," přikývl starý skřítek.
,,Jdi a přiveď ho," přikázal Harry, ,,ano, pane."
********
Čekali a čekali, minuly hodiny a Krátura se nevracel, když v tu najednou se v kuchyni rozdrnčelo nádobí a stál tam Krátura s Mundungusem a spolu s nimi byl i Dobby.
,,Dobby!"
,,Dobrý den, pane Pottere, jak se máte?" Rozzářil se skřítek.
,,Co tu děláš?"
,,Byl jsem na nákupu, když jsem narazil tady na Kráturu, jak se snaží chytit tady pana Flatchera," vysvětlil skřítek, chodil při tom po dlouhém jídelním stole.
,,rád vás zase vidím, pane Weasley, slečno Grangerová," Dobby se usmál i na něj.
,,Nápodobně," přikývl Ron s úsměvem.
,,Ahoj Dobby," pozdravila dívka skřítka.
,,Mluv," přikázal Harry a nechal Mundunguse dostrkat až na židli.
,,Co po mně chcete? Nic jsem neuděalal."
,,Byl jsi tu, před pár dny, že ano? Kradl jsi."
,,No jo, myslel jsem, že když už tu nikdo nebydlí, tak to nebude nikomu vadit, obchody na tom teď nejsou dobře," vymlouval se.
,,Tenhle medailon," ukázal Harry padělek, ,,ten si taky ukradl?"
,,Ano, byl tu, tak jsem ho vzal."
,,Dej mi ho."
,,To nemůžu," kroutil hlavou muž.
,,Fajn, kolik chceš? Pět galeonů? Deset?"
,,O to nejde, už ho nemám, prodal jsem ho."
,,Komu?"
,,Byla u mě taková ženská, prý z ministerstva, chtěla vidět licenci na prodej, jenže já ji neměl, tak si místo toho vzala ten medailon. Proč? Měl nějakou cenu? Dal jsem jí ho prakticky zadarmo."
,,Jak vypadala ta ženská?"
,,Normálně, malá, krátký vlasy, ve vlasech měla mašli," Mundungus pokrčil rameny.
,,Jakou mašli?" Zeptal se Harry, jenže Flatcher ho už neposlouchal, díval se na noviny, které ležely na stole.
,,Tahle," ukázal Mundungus na noviny, ,,to je ona!" Na titulní stránce novin byla fotka z ministerstva kouzel, byl na ní ministr kouzel, Rufus Brousek, a žena v oblečku, Dolores Umbridgeová.
,,Umbridgeová," zaťal Ron pěst.
********
Prázdniny byli v druhé polovině a studenti mohli na plakátech a ulicích vidět nápisy vykřikující 'zpátky do školy'.
Počasí bylo horké a vzduch byl těžký a dusný, blížil se pořádný déšť.
Kristin seděla u sebe v pokoji, z pod postele vytáhla krabici, byla tmavě šedá a na víku měla malou růžovou mašli.
Odstranila víko a položila ho na zem vedle sebe. Z krabice vytáhla obálky, které v ní byly, vypadaly jako dopisy od někoho.
Otevřela dopis, který byl úplně nahoře hromádky a rozložila papír, aby si dopis mohla přečíct.
Ahoj Joy,
Nějakou dobu jsem se neozval, ty také ne. Chtěl jsem se ujistit, že je u vás všechno v pořádku. Vím, že to asi není procházka růžovou zahradou, ale vím, že na sebe dáváš pozor.
Tady se toho moc nezměnilo, to víš, je tu věčně zima. Nedávno jsem navštívil profesory v Kruvalu, vypadali znepokojení, i tady u nás se ví, že se něco děje. Je to tady? Že ano? Válka.
Dávej na sebe prosím pozor, nechci, aby se ti něco stalo.
Znovu dopis složila a strčila ho do obálky. Všechny dopisy pak vrátila do krabice a tu dala zpátky na své místo pod postelí.
Nová postava? Nebo víme, kdo to je? A Daniel?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro