Hned další den se Molly pustila do příprav nadcházející svatby Billa a Fleur, kteří se měli brát poslední červencový den, na Harryho narozeniny.

Popravdě, sám Harry si na svoje narozeniny ani nevzpomněl a ochotně pomáhal s čímkoli, co bylo třeba.

Molly, jako vždy, rozdělila mladistvé do skupinek, kluky poslala k pracím u kterých nemohou prakticky nic zkazit, takže vytírali schody, vysávali a utírali prach, pomohli panu Wealseymu s postavením stanu, holky zůstaly převážně s paní Wealseyovou, pekly, vařily, umývaly nádobí, praly a žehlily. Práce měli všichni až na strop a v Doupěti to celé tři dny pěkně žilo. Každý pobíhal ze strany na stranu. 

Ale opravdový fofr nastal až v den svatby. Všichni vstávali časně ráno, Molly je všechny zburcovala a hned byl každý úplně jinde. Museli připravit hostinu, stoly, pokoje pro hosty, kteří měli v plánu přenocovat a někdo musel hosty přivítat. 

George většinu času strávil v posteli, nikdo z přítomných ho ještě nechtěl zatěžovat nějakou prací a tak ho nechali, aby se z bolesti a šoku vyspal. Každý byl pak rád, když ho viděli toho rána v kuchyni, okolo hlavy měl pevně omotaný obvaz, ale na sobě už oblek a na tváři mu hráli pobavený úsměv, když pozoroval všechny okolo, jak hledají své věci a připravovali poslední detaily. 

,,Víte, mám pocit, že jsem vám to nikdy neřekl, ale sluší vám to spolu." Pozvedl hrnek s čajem, u stolu stála Laura s Fredem a objímali se. Laura na sobě měla delší vrstvené šaty, které byly v takové sladce růžové. Fred jí opakoval, jak moc jí to sluší a že se těší na jejich svatbu, samozřejmě to myslel z legrace, ale člověk nikdy neví.

Laura se roztomile smála a ruce měla položené okolo Fredova krku. ,,Děkujeme," otočila hlavu, aby se dívala na George a v tu chvíli jí na tváři přistála pusa. 

,,Jste až moc sladcí, budu z vás mít cukrovku." Zašklebil se George. ,,Tak se na nás nedívej a jdi jinam." Řekl Fred. 

,,Já nikam nejdu, vy jděte, byl jsem tu první." Mávl na ně rukou, aby zmizeli z místnosti.

********

Okolo poledne, když už byli na svatbě hosté, objevil se z ničeho nic ministr kouzel, Rufus Brousek. 

,,Dobrý den přeji," pozdravil paní Wealseyovou, který mu otevřela a přivítala ho u dveří. ,,Co vás sem přivádí?"

,,Je tu pan Potter, pan Weasley a slečna Grangerová?" Zeptal se Brousek místo odpovědi.

,,Ano, jsou tu, mám vám je zavolat?" 

,,Ano, byla byste hodná." Přikývl ministr a posadil se na židli ke stolu.

Harry s Hermionou a Ronem přišli do kuchyně, překvapeně se na ministra podívali a pozdravili ho.

,,Proč jste nás chtěl vidět?" Zeptala se Hermiona, když všichni tři seděli. 

,,Albus Brumbál vás zmínil ve své závěti." Oznámil Brousek. 

,,Všechny tři? Nezmínil náhodou jen Harryho?" Přidal se Ron, aby se ujistil, proč by zmiňoval největší kouzelník ve své závěti zrovna jeho?

,,Ano, překvapuje vás to? Nebyli jste si blízcí?" 

,,No nijak moc ne, ale líbilo se mu, jak hraju šachy." Pokrčil rameny Ron. Brousek se na něj podíval a vytáhl ze saka Brumbálovu závěť.

,,Vám, slečno Grangerová, Brumbál odkazuje knihu Bajky Barda Beedleho a doufá, že v ní najdete dobré čtivo." Vytáhl z vaku staré vydání knihy a podal ho Hermioně, která si knihu zmateně převzala. ,,Víte, proč by vám odkázal právě toto?"

,,Věděl, že ráda čtu."

,,Dobrá, vám, pane Weasley, odkazuje jeho zatemňovač, aby vám pomohl najít cestu i v těch nejtemnějších dnech," podal Ronovi malou věcičku, Ron si ji prohlédl a zkusil ji použít. Zatemňovač se otevřel, pohltil světelnou kouli a zase se zavřel, v místnosti už nesvítilo žádné světlo.

,,No páni." Vydechl ohromeně zrzek a použil zatemňovač znovu, světlo se vrátilo do lampy a v místnosti se zase svítilo.

,,Pane Pottere, vám odkazuje vaši první chycenou zlatonku." Brousek vytáhl malou zlatonku a s upřeným výrazem ji podal Harrymu, Hermiona se na něj také dívala upřeně. Harry si zlatonku vzal a prohlédl si ji. ,,Je to vše?" Zeptal se po chvilce. 

,,Hmm, ne, ještě ne." Ministr odvrátil pohled od Harryho a podíval se znovu do závěti. ,,Brumbál vám ještě odkazuje meč Godrica Nebelvíra. Jenže ten vám odkázat nemůže, není to věc, která byla v jeho vlastnictví." 

,,Protože patří Harrymu, vytáhl ho, když bojoval s Baziliškem."

,,Meč panu Potterovi nepatří, je bez vlastníka a navíc nevíme, kde je." Pokrčil rameny a závěť schoval do saka.

********

Celý obřad byl velice krásný, Fleur s Billem pronesli své sliby a předali si prstýnky a s jejich 'ano' se políbili. Molly Weasleyová s pohledu na svého nejstaršího syna, který se právě oženil, neudržela slzy a rozbrečela se. 

Hostů byla spousta, polovina z nich byla zrzavá, ale to proto, že rodina Weasleyová je veliká. A s každou velkou akcí se samozřejmě sjedou i ty otravné tety a babičky, které se tváří sladce, ale při každé příležitosti vás zkritizují a řeknou , co vše je špatně. Tomu se třeba Ron nevyhnul, půl hodiny poslouchal, jak je neschopný a že by se sebou měl začít něco dělat.

V podvečer byla většina hostů ve velkém stanu, seděli u stolů, stáli opodál nebo tancovali s partnery na vybrané písně, které hrály. Hermiona odešla na parket s Viktorem Krumem, který byl také pozvaný na svatbu, ještě před tím se stihl trochu pohádat s Xenofiliem Láskorádem, který byl spolu s Lenkou taky přítomný na svatbě. Hádka se očividně točila okolo přívěšku, který měl pan Láskorád na krku, šlo o trojúhelník, s kruhem uvnitř a rovnou svislou čarou, která kruh i trojúhelník půlila. 

Harry si řetízku všiml, ale nevěděl, co to znamená, nikdy takový znak neviděl a tak si nebyl jistý, proč se Viktor s Láskorádem hádají. Spousta věcí šla očividně mimo něj.

Samantha s Kristin se tiše bavili u jednoho ze stolů, když k nim přišel vysoký kluk, byl mladý asi jako Kristin, měl krátké rozcuchané plavé vlasy a zelené oči, postavu měl lehce vysportovanou, nic moc hubeného. 

,,Smím prosit o tanec?" Poklonil se před děvčaty a podíval se na Samanthu. Měl přízvuk, to bylo očividné, nejspíše francouzský, protože podobný přízvuk měla i Fleur. 

,,Eh... Ano?" Samina odpověď zněla spíše jako otázka. Blonďák se na ní usmál, vzal ji za ruku a odtáhl ji na parket. Kristin zapískala a tleskala, jako by fandila při famfrpálu nebelvírskému týmu, když se blížili k výhře. Samantha na ní jen hodila zděšený pohled a s falešným úsměvem se otočila zpátky k neznámému blonďákovi.

,,Jmenuju se Daniel." Představil se blonďák. ,,Samantha." 

,,Ano, já vím. Řekla mi to Fleur," Daniel se na ní zazubil, musela uznat, že když se usmíval, byl velice okouzlující. 

,,Znáte se?" Samantha kývla k Fleur, která se zamilovaně dívala na Billa. 

,,Jsme příbuzní, vzdálení." Samantha jen přikývla a nic na to neříkala, nevěděla, o čem s Danielem mluvit, nikdy s žádným klukem netančila.

,,Chodíš do Bradavic?"

,,Ano," přikývla, její odpovědi byly krátký a jednoduchý.

,,Ta dívka, která s tebou seděla, to je tvoje kamarádka?" 

,,Sestra." 

,,Asi toho moc nenamluvíš, že?" Podíval se na ní, na tváři mu pořád hrál ten okouzlující úsměv, asi to nemyslel nijak zle.

,,Jak s kým." 

,,Co máš ráda?" 

,,Mám důvod ti to říkat?" Pozvedla obočí a zkoumavě si ho prohlédla.

,,Nemáš, ale bylo by fajn mít tady v Anglii někoho, koho znám." Usmál se na ní znovu.

,,Máš tu Fleur." 

,,Fleur je zamilovaná, nebude jí zajímat nic jiného." 

,,Rodiče?" 

,,Jen táta, ale ten tu nezůstane, musí se vracet do Francie," pokrčil rameny.

,,A ty tu zůstáváš sám?" 

,,Občas, sehnali jsme malý byt v nedalekém městě, je poměrně malý, ale zdá se být bezpečný." 

,,Zdá se, že ty toho namluvíš hodně." 

,,Chci se spřátelit." Zase ten kouzelný úsměv. Sam začala přemýšlet, jestli taky nemá nějaké vílí geny.

,,Ráda se učím novým věcem, ale samotný učení mě nebaví. Jsem ráda s přáteli, ale samota mi nevadí. Mám ráda horkou čokoládu a podzim."

,,Vypadáš jako zajímavá osoba."

,,Nevím, co na je na mě zajímavého, ale nechám tě v té představě." 

********

Když se uprostřed stanu objevil třpytivý patron a začal mluvit na hosty, všichni zděšeně poslouchali. Jenže zděšení, které přišlo po poslechu patrona bylo ještě větší. 

Smrtijedi dorazili na svatbu a přerušili oslavy. Zničili stan a hosté běhali po zahradě a hledali své blízké, přemisťovali se a utíkali pryč.

Hermiona proběhla davem a chytila Rona, který ji vpadl do cesty, ,,kde je Harry?!" Zakřičela přes povyk.

,,Nevím!"

,,Jsem tady!" Vykřikl Harry, chytil se Hermiony a ta všechny tři bez varování přemístila pryč. Objevili se na rušné ulici Londýna, kde je málem přejel autobus, protože se objevili na silnici.

Rychle uhnuli, aby se jim nic nestalo a přeběhli silnici na chodník. Mudlové si jich nevšímali, na ulici bylo tolik lidí, že si jich prakticky nikdo nevšiml.

,,To bylo o fous." Vydechl Ron, ,,to teda."

,,Pojďte," popohnala je Hermiona a táhla je sebou do nějaké zapadlé uličky, kde se zdálo, že nikdo není.

,,Tady, vezměte si to." Každému podala hromádku oblečení, které vytáhla z malinké korálkové kabelky. 

,,Jak jsi to udělala?" Díval se na ní Ron ohromeně. 

,,Nezjistitelné zvětšovací kouzlo."

,,Jsi úžasná." 

,,Převlečte se, musíme zjistit, kam půjdeme." 

,,Hermiono, musíme se vrátit, nechal jsem tam batoh, potřebujeme ho." 

,,Nenechal, sbalila jsem ho s sebou už odpoledne, sama jsem nám sbalila už pár dní zpátky." Hermiona vytáhla z kabelky Harryho batoh, ve kterém měl všechny své věci.

,,Ty jsi fakt úžasná." Ron byl pořád ohromený z Hermioniných schopností, ,,že se pořád divíš, po tolika letech." 

,,Ono to jinak nejde, vždycky přijdeš s něčím ještě lepším." 

Daniel? Někdo nový? A co svatba? A Laura s Fredem?