Nazdar bando!

Tady dvojčata! Posíláme vám všichni nějaké věci, abyste nemuseli psát domů, kdybyste něco potřebovali. Já a Fred jsme vám do balíčku dali nějaké pomůcky, které vám pomůžou se ulít z nudné hodiny přeměňování. Rebecca vám přibalila nějaké brky, pergameny a takové ty věci, prý se vám to bude hodit, protože se blíží zkouškové období a nebudete mít moc času zajít do Prasinek. Jacob vám přibalil nějaké sladkosti a něco na zub. Prý, abyste si osladili nervy při zkouškovém období.

Nechápu, proč z toho dělají takové haló, my jsme zkoušky nepotřebovali. Každopádně se mějte dobře a napište někdy domů!

Balíček přistál před Samanthou u zmijozelského stolu, balíček byl zabalený v klasickém hnědém obalu a na něm kartička, kde bylo napsáno Pro Samanthu a nebelvírskou partu. A opravdu, v balíčku našli vše, co bylo v dopise zmíněno.

Hermiona s Ginny měly radost z okrasných brků a pergamenů, dalších barevných zvýrazňovačů, které si Ginny okamžitě zamilovala. Laura měla radost z čokolády, která byla jednou ze sladkostí, které Jacob přibalil. Kristin se Samanthou a Ronem měli radost z věcí, které přibalili Fred s Georgem a Harrymu se líbil máslový ležák, kterého v balíčku bylo pár lahví. 

Balíček byl poměrně těžký a veliký, takže nebylo divu, že ho přinesly dvě sovy, které po doručení vlezly Samanthě na talíř a sklovly její snídani.

********

Všichni studenti se pilně učili, aby zvládli zkoušky. Jako každý rok, pátý a sedmý ročník se učil mnohem víc a byl více ve stresu než ostatní ročníky. Ginny se Samanthou se zase prakticky přestěhovaly do knihovny, kde trávily svůj veškerý čas učením, čtením učebnic a přepisováním zápisků.

Studenti byli vyčerpaní a neprospívalo jim ani horké červnové počasí, které nastalo. Při vysoké venkovní teplotě se jim učilo hůře, neudrželi myšlenku a nesoustředili se, buď mysleli na to, jak si lehnou do postele a vyčerpáním okamžitě usnou nebo mysleli na to, jak začíná léto a oni místo toho, aby si ho užili, sedí u učebnic a učí se na zkoušky. 

Profesoři jim zase ukládali hory úkolů a nepolevovali. Ani v učebnách se nevyučovalo dobře, bylo tam teplo a okna pouštěly dovnitř teplý vzduch. Ve sklenících bylo dusno a vydýcháno, všichni se potili a špatně se jim pracovalo. Kvůli takovému počasí se zvedla oblíbenost lektvarů, které se vyučovaly ve sklepení hradu a tam bylo permanentně celý rok chladno.

Křiklan se na studenty vždycky shovívavě díval a kroutil hlavou nad tím, jak k němu do učebny vcházeli jeden po druhém. Vždycky měli rozvázané kravaty, kluci si rozepínali horní knoflíky košil, dívky měly vlasy svázané tak, aby nebyly všude, nejčastěji ve vysokých drdolech, brašny za sebou táhli a tváře měli rudé kvůli teplu.

Na druhou stranu, neodmlouvali, když jim profesor řekl, aby něco udělali. Vždycky rychle začali svou práci bez debat a byli rádi, že můžou být ve sklepení. Díky tomu jim přibylo více dobrých známek, nikdo nedělal bordel a věnoval se svému lektvaru, Křiklan mezi nimi chodil a chválil je, poukazoval na drobné chyby a na stole u tabule měl džbán studené vody s kelímky.

,,Pokazila jsem to." Povzdechla si Samantha, když s Ginny vycházely z Velké síně, kde teď dopsaly zkoušky z dějin.

,,Myslím, že většina to pokazila." 

,,Když já si to nedokážu zapamatovat, většinu otázek jsem tipovala nebo si odpovědi vymyslela. Bylo to hrozný." 

,,Já si třeba vymyslela průběh války trollů." Pokrčila rameny Ginny.

********

,,Máš svůj plášť?" Zeptal se Brumbál, když za ním přišel Harry na Astronomickou věž.

,,Ano, pane." Přikývl Harry a postavil se vedle něho u zábradlí. Brumbál se na něho otočil a prohlédl si ho, natáhl k němu ruku a přejel prsty po Harryho tváři.

,,Měl by ses oholit."

,,Já vím." Usmál se Harry a přejel si sám po tváři, na které mu rostli vousy.

,,Občas zapomínám, že už nejsi ten malý kluk z přístěnku pod schody." Povzdechl s unaveně a otočil se zpátky k výhledu na krajinu. 

,,Jak víš, musíme najít viteály, které nám zajistí porážku Voldemorta, slíbil jsem ti, že se mnou budeš moct jít. Dnes nastal ten den, kdy půjdeš se mnou. Jsi připravený, Harry?" 

,,Ano, pane."

,,Dobrá, tak pojď," Brumbál nabídl Harrymu ruku a spolu se přemístili pryč.

Spolu se objevili na travnatém útesu, foukal silný vítr, který jim pročesával vlasy. O útes naráželo moře, které toho večera bylo neklidé, mračna se zatahovala a vypadalo to, že v noci bude pršet.

,,Kde to jsme?!" Zakřičel Harry přes silný vichr.

,,Jsme u jeskyně, kterou navštívil kdysi Tom Raddle, přivedl si sem pár dětí ze sirotčince. Hledal jsem tohle místo dlouho, měli bychom být na správném místě." 

,,Tady byli na tom výletě, že ano?" 

,,Správně, dobře si to pamatuješ." Přikývl Brumbál a vydal se k útesu.

Když se po několika minutách dostali do jeskyně, našli prázdnou zeď. ,,Je to jen prázdná zeď." Prohlížel si Harry jeskyni, ve které nic nebylo, nebyla ani tak velká, jak si myslel. 

,,Nenech se zmýlit Harry, je tu cítit spousta magie, určitě to taky cítíš." Brumbál přikročil ke zdi a vytáhl hůlku. Přiložil ji k dlani a přejel si po ní, z dlaně mu vytekla krev a dlaň přiložil na zeď.

,,Pane profesore! Měl jste mě nechat to udělat." Zamračil se Harry.

,,Moc si tvé ochoty vážím, Harry. Ale musíš šetřit síly a tvoje krev je mnohem cennější než ta má." Usmál se na chlapce.

V jeskyni bylo velké jezero s ostrůvkem uprostřed, na okraji byl kůl, ke kterému byl připevněný provaz, který byl ponořený v hlubinách jezera.

,,Budu potřebovat tvou pomoc." Postavil se k provazu a díval se do jezera.

,,Co mám udělat?" 

,,Potřebuji, abys táhl." Ukázal na provaz. Harry přešel k provazu, vyhrnul si rukávy mikiny a začal tahat, provaz byl nasáklý vodou a na konci bylo očividně něco přidělané, takže se mu provaz tahal ztěžka. Brumbál čekal a svítil hůlkou.

Na břehu jezera se objevil malinký člun s jedním pádlem.

,,Nasedni si, ale pozor, nedotkni se vody." Upozornil Brumbál a sám si sedl do člunu.

Harry nasedl a chopil se pádla. Začal pádlovat, Brumbál se rozhlížel okolo a svítil hůlkou.

,,Co je to?" Zeptal se Harry, když si všiml něčeho zvláštního ve vodě. Jako kdyby tam někdo byl.

,,To jsou mrtvá těla, nemusíš se jich bát." Oznámil Brumbál nezaujatě, ,,mrtvoly ti nic neudělají, stejně jako tma. Lidé se toho bojí, tmy a smrti, Voldemort také. Další Voldemortova chyba. Lidé se bojí jen toho, co neznají." Harry jen přikývl a pádloval dál. Dostali se na ostrůvek, člun zůstal na okraji a pádlo nechal Harry ve člunu.

Brumbál přešel nahoru, kde byla mísa s tekutinou. ,,Myslíte, že tu ten viteál je?" 

,,Ano, Harry, myslím. Je tady." Ukázal na mísu.

,,Je to tak jednoduché?" 

********

Nebylo to tak jednoduché. Harry musel násilím lektvar dostat do Brumbála, který žadonil a prosil o smrt a konec. Jenže když už byl konec a Harry musel nabrat vodu z jezera, mrtví se k němu dostali a chtěli ho stáhnout ke dnu. 

Brumbál byl slabý a nemohl bojovat, Harry na mrtvoly sesílal kouzla a kletby, úplně zapomněl na oheň, který mu Brumbál poradil. Bojoval a máchal hůlkou na všechny strany.

Brumbál se nakonec postavil, vyslal z hůlky plameny ohně a spolu s Harrym se rychle dostali zpátky na člun. Mrtvoly se vrátily do hlubin jezera, aby byly daleko od ohně.

S námahou se přemístili do Prasinek před hospodu U Tří košťat, madam Rosmerta vyběhla z hospody zkontrolovat, co se stalo. Brumbál byl velice slabý a potřeboval pomoc. 

,,Pane profesore, musíte na ošetřovnu!" 

,,Musíš pro Severuse..." Řekl pomalu Brumbál. Madam Rosmerta se na muže vyděšeně dívala.

,,Co se děje? Zemřel někdo?"

,,Cože?" Otočil se na ženu Harry, stále podpíral Brumbála.

,,Nevíš o tom? Nad hradem se vznáší znamení zla." Ukázala prstem na oblohu, a opravdu, v dálce se nad hradem vznášela velká zelená lebka s hadem.

Harry s Brumbálem se podívali k hradu, aby viděli to, o čem mluví madam Rosmerta. Na tmavé obloze zatažené mraky bylo znamení zla, přímo nad jejich školou.

,,Košťata? Máte tu košťata?" Vyhrkl Harry. 

,,Ano, nějaké tu bude." Přikývala rozklepaně madam Rosmerta a vběhla zpátky do hospody, aby se podívala po košťatech.

Harry s Brumbálem se na košťatech dostali zpátky na Astronomickou věž. Brumbál sesedl z koštěte a opřel se o zeď, byl vyřízený.

,,Půjdu zavolat madam Pomfreyovovu. Zůstaňte tu." 

,,Ne, Harry. Jdi pro Severuse, s nikým jiným nemluv. Musíš jít pro Severuse." Harry jen přikývl a seběhl schody. Když byl o patro níž, přímo pod podlahou, nad ním se někdo objevil, někdo přišel na Astronomickou věž.

,,Ani hnout!" Vyjekl Draco Malfoy a hůlku měl namířenou na starce.

,,Ahoj Draco." Pozdravil chlapce Brumbál.

,,Nechte si to."

Harry zůstal pod podlahou a poslouchal rozhovor mezi Dracem a Brumbálem, díval se na ně zespoda škvírami mezi prkny a ani nedutal.

,,Nechceš to udělat." Zakroutil hlavou muž.

,,Neznáte mě, udělám to!"

,,Draco, nemusíš to dělat. Všechno se to dá vyřešit."

,,Vy to nechápete! Já musím!" Draco se začal klepat, ruka s hůlkou se mu třásla.

,,Vždycky je možnost volby." 

,,Ne! Musím to udělat, jinak mě zabije!" Už nebyl v klidu, tělo se mu nekontrolovatelně třáslo, hlas se mu chvěl. Brumbál pouze přikývl. 

Dracova ruka poklesla, jenže v tu chvíli se mu za zády objevila žena a další osoby.

,,Jaké to potěšení." Pokývl Brumbál na ženu, ta se zasmála a postavila se k Dracovi.

,,Brumbále." Přikývla, vlasy měla kudrnaté a tmavé, ve tváři se jí zračilo šílenství. Bellatrix Lestrangeová.

Harry ztuhl na místě. ,,Šššš." Ozvalo se ze strany, když se otočil, viděl Severuse Snapea, jak stojí vedle něho a má namířeno nahoru. Ukázal na neviditelný plášť, který měl Harry u sebe. Harry si plášť nasadil a mlčel, Severus zmizel na schodišti a připojil se ke skupince. 

,,Zabij ho, Draco, zabij ho." Šeptala mu Bellatrix do ucha. Draco se stále třásl, ale zase pozvedl ruku s hůlkou a díval se Brumbálovi do očí. Neviděl strach, jen něhu a pochopení. Nechtěl přeci zabít člověka, který ho dokázal pochopit. 

,,Udělej to." Dorážel na něho Bellatrix. 

Severus odstrčil Draca a postavil se místo něho. Pozvedl svou hůlku a díval se na muže, který mu odpustil jeho chyby, nabídl mu práci a pomoc, když to nejvíce potřeboval, a na muže, kterého měl teď zabít.

Brumbál se na něho podíval a lehce přikývl, ,,Severusi, prosím." Brumbál ho žádal, jen Severus věděl, že ho neprosí o slitování, ale o smrt.

,,Avada Kedavra." Zelený paprsek světla narazil do Brumbála a odmrštil ho dozadu. Narazil do zábradlí a než stačil kdokoli něco udělat, přepadl přes cimbuří a zmizel.

********

,,Sectumsempra!" Vykřikl Harry. Snape se zaklínadlu vyhl a otočil se čelem k němu, dělilo je několik dlouhých metrů od sebe. 

,,Opovažujete se na mě použít má vlastní kouzla, Pottere?" Zeptal se Severus, Harrymu přes tvář projelo pochopení a vztek. ,,Ano, já jsem Princ dvojí krve." Ukázal na sebe Severus a poslal Harryho k zemi. Když se Harry otočil na záda, Severus už byl daleko pryč spolu s Dracem i Smrtijedy. Nechali za sebou hořící srub, ve kterém bydlel Hagrid.

Harry snahu o zastavení Snapea vzdal a rozeběhl s zpátky k hradu. Spousta studentů byla vzhůru, někteří ještě před chvílí bojovali u Astronomické věže se Smrtijedy, teď už byli všichni venku na pozemcích a hleděli na mrtvé tělo jejich ředitele.

Harry se prorval mezi studenty a profesory a klekl si k tělu Brumbála. Pomněnkové oči prázdné a otevřené. 

Nechal, aby mu slzy tekly po tváři a seděl nad Brumbálem. Ginny se posadila k němu a objala ho okolo ramen. Harry natáhl ruku k Brumbálovu obličeji a zavřel mu oči. Z ruky mu vzal medailonek, který si s sebou přinesli z ostrova.

Studenti a profesoři zvedli nad hlavu své hůlky na počest Brumbála, velkého kouzelníka a nejlepšího ředitele, který kdy byl v Bradavicích. Spousta studentů brečela a profesoři také, byla to velká ztráta pro celý kouzelnický svět.

Jenže se smrtí Albuse Brumbála to teprve začalo, právě vstoupili do války. Oficiálně se museli rozhodnout, na kterou stranu se postaví a za co budou bojovat. 

Přišla Brumbálova smrt.🕊
Začíná nám válka.
Víme co přichází, ale jsme na to připravení?