Jelikož mají Samantha a Laura narozeniny pouze od deset dní od sebe, rozhodli se, že oslaví narozeniny společně. Takže se společně na den Samanthiných narozenin sebrali a odešli do kuchyně, kde pro ně předem připravili skřítci větší stůl a už na něm bylo připravené všelijaké jídlo a pití o které si zažádali.

Společně seděli v kuchyni hodiny, předali dárky k narozeninám a smáli se historkám a vtipům, které je napadli.

Lauře přišel i dárek od Freda, hezky zabalený s fialovou mašlí, která zdobila krabici.

********

,,Potřebuju získat tu vzpomínku." Přisedl si Harry k Ronovi a Hermioně ve společenské místnosti.

,,Napadá tě, jak? Protože co si pamatuju, všechny tvoje pokusy selhaly." Konstatoval Ron upřímně. 

,,Díky za podporu."

,,Nemáš zač." Přikývl Ron.

,,Nejsem si jistá, o čem se bavíte, ale Harry, jestli se ti nedaří něco získat, věděla bych, jak na to." Objevila se za nimi Ginny. Držela v rukách učebnice, asi měla zase namířeno do knihovny za Samanthou, kde poslední dny trávily spoustu volného času. 

,,Jak?" Otočil se k ní okamžitě Harry, začínal být zoufalí.

,,S kapkou štěstí." Mrkla Ginny s úsměvem a odešla.

,,S kapkou štěstí? Co tím myslela?" Zeptal se Ron a zíral na záda obrazu, kterým Ginny právě odešla. 

,,Kapka štěstí..." Hermiona se zamyslela, ale netrvalo dlouho a vyskočila na nohy s výrazem, který Harry s Ronem už moc dobře znají, znamenalo to, že na to přišla.

,,Harry, vyhrál jsi na začátku roku tekuté štěstí." Ukázala na kamaráda, který se postavil taky. 

,,Máš pravdu!" Vyřkl Harry a běžel do chlapeckých ložnic. 

Harry se vrátil do společenské místnosti i s lahvičkou plnou stříbřité tekutiny. ,,Musí to vyjít." Přikývl Harry spíše sám pro sebe a než se Hermiona s Ronem stačili vzpamatovat, otevřel zátku a napil se.

,,Jak se cítíš?" Přiklonila se k němu Hermiona.

,,Skvěle." Rozzářil se Harry.

,,Dobře, teď jdi za Křiklanem a získej tu vzpomínku." 

,,Jasně," přikývl Harry, ,,jdu za Hagridem!" Postavil se a otočil se k odchodu.

,,Počkej, Harry! Ne! Musíš jít za Křiklanem." 

,,Víš Hermiono, mám pocit, že bych měl jít za Hagridem." 

,,Ne, musíš jít za Křiklanem." 

,,Já cítím, že musím jít za Hagridem." 

,,Jak to můžeš vědět?" 

,,Nevím. Ale Felix to ví." Zazubil se Harry a zmizel za obrazem.

********

Harry prošel hradem ke skleníkům, kudy šel k Hagridovi, šel svižným krokem a s úsměvem na tváři.

,,Dobrý večer, pane profesore." Zašeptal Harry za zády profesora Křiklana, který odstříhával lístky nějaké byliny.

,,U Merlina!" Vyjekl Křiklan. Okamžitě se otočil k Harrymu.

,,Propána, vy jste mě vylekal, Pottere." Vydechl muž a rychle schoval ampulku s lístky.

,,Co tu děláte, pane profesore?" 

,,Ale nic." Mávl Křiklan rukou. ,,Co tu děláte vy? Měl byste být v hradě, začíná se stmívat." 

,,Jdu za Hagridem, víte?"

,,Takhle pozdě? Měl byste se vrátit, pojďte." 

,,Můžete jít se mnou." Ignoroval ho Harry a vyrazil ven ze skleníků.

Křiklan neochotně následoval Harryho. Venku už zapadalo slunce za obzor a barvilo oblohu do teplých barev oranžové a růžové.

,,A nechtěl byste se vrátit?" 

,,Pojďte." 

,,Ahoj Hagride!" Zvolal Harry z dálky.

,,Nazdár." Pozdravil nazpátek Hagrid.

,,Co se stalo?" Na kopci ležela obrovská akromantule, nohy nahoru a ve velkých očích prázdno. Byla mrtvá.

,,Propána, to je mrtvá akromantule." Vyjekl Křiklan udiveně. ,,Jak se vám povedlo to zabít?" Otočil se na poloobra. 

,,Zabít?! Byl to můj nejlepší přítel."

,,Omlouvám se, to jsem nevěděl." 

,,To nic," mávl na to rukou Hagrid. ,,Zrovinka jsem ho chtěl pohřbít," povzdechl si smutně.

,,Mám říct nějakou řeč?" 

,,Jo, to byste byl hodnej." Přikývl Hagrid se sklopenou hlavou.

,,Byl jsi věrný přítel..." Profesor se zastavil, když si uvědomil, že nezná jméno mrtvé akromantule.

,,Aragogou." Doplnil profesora Hagrid.

,,Aragogu, navždy budeš v našich srdcích a srdcích své rodiny. Nechť je Merlin s tebou." Po Křiklanově krátké smuteční řečí pro Aragoga drželi minutu ticha.

,,Smím si ještě odebrat jed akromantule, jestli to samozřejmě nebude vadit?" Zeptal se Křiklan Hagrida a vytáhl si prázdnou ampulku.

,,Ale ano, jistě, jemu už ten jedu bude stejně k ničemu." Přikývl Hagrid.

,,Ano, jistě, děkuju."

,,Pojďte, zvu vás na skleničku." 

********

Harry sledoval jak Křiklan s Hagridem popíjejí a zpívají různé písně. V krvi měli poměrně dost alkoholu a tak měli dobrou náladu. 

,,Víš Harry, měl jsem tvou matku rád." Promluvil Křiklan, když Hagrid usnul na stole.

,,Opravdu ano, byla to, troufám si říct, má nejoblíbenější žákyně za celou dobu, co učím." 

,,Jednoho dne, když jsem měl narozeniny, ke mně přišla a dala mi skleněnou kouli, bylo to akvárko, s květem lilie, z lilie se stala rybička. Bylo to kouzlo, moc krásné kouzlo." Usmál se Křiklan, Harry ho potichu poslouchal. 

,,Lily byla vždy milá ke všem a vždy byla ochotná pomoct, byla nadaná a neobyčejně chytrá. Byla ten typ člověka, kterého se člověk chce držet a být po jeho boku. Když s přáteli vystudovali a odešli z Bradavic, psala mi dopisy, jak se mi daří a tak." Křiklan otáčel prázdnou skleničkou.

,,Jenže jednoho dne, když jsem se probudil a podíval jsem se na akvárko, rybička byla pryč, puf." Ukázal Křiklan jeho 'puf' a položil ruce zpátky na stůl. ,,V akvárku byl zase květ lilie, povadlý a rybička nikde. Věděl jsem, že se stalo něco zlého. Věděl jsem, že je mrtvá." Křiklan se díval na Harryho se smutným pohledem.

,,Pane profesore, jestli jste měl mou matku tak moc rád, dejte mi tu vzpomínku, prosím. Je důležitá, kvůli mé matce, pomstěte ji." Naklonil se k profesorovi, oči se mu leskly, buď účinky lektvaru nebo slzami.

Křiklan přikývl a vytáhl ze saka další prázdnou ampulku, přiložil si hůlku ke spánku a zavřel oči. Přiložil hůlku se vzpomínkou k hrdlu ampule a nechal vzpomínku vtéct do skleněné nádobky.

,,Nevěděl jsem, co jsem tehdy způsobil, omlouvám se."

********

Harry druhého rána běžel za Brumbálem do pracovny, aby mu předal ampulku se vzpomínkou. Ani nečekal na vyzvání u dveří a vlítl do pracovny. Brumbál seděl za stolem, jako obvykle a pracoval. 

,,Harry." Zvedl pohled od práce.

,,Pane profesore... Mám to." Zvedl ampulku nad hlavu, aby ji Brumbál viděl. Zvedl se od stolu a přispěchal k Harrymu, ampulku mu vzal a otočil se na patě, aby našel myslánku.

,,Tahle vzpomínka, jak víš, je velice důležitá, je to klíč k hledání toho, co potřebujeme najít a ke zničení Voldemorta." Podíval se Brumbál na Harryho, který už stál u myslánky po jeho boku.

Brumbál připravil myslánku a otevřel zátku ampule, aby do myslánky nalil její obsah. Vzpomíka pomalu vytekla z nádobky a vlila se do myslánky, kde lehce plula, na dně se odrážel obraz dávné zpomínky. 

,,Připraven?" 

,,Ano, pane." Přikývl Harry a spolu s ředitelem se naklonili nad nádobu a zmizeli ve vzpomínkách profesora Křiklana.

Hodně jsem přeskočila jejich narozeniny... Každopádně jsem spokojená s touhle kapitolou, ale asi nejvíc s tím názvem.❤
Snad se kapitola líbila.