Během následující soboty se studenti Bradavic sešli na tribunách famfrpálového hřiště, aby se podívali na první zápas sezony.

Hra to byla skvělá a napínavá, spousta výkřiků a tleskání a vyhrál Nebelvír.

Když se všichni studenti po zápase vrátili do svých společenských místností, byl večer a v nebelvírské věži se oslavovalo vítězství.

Ron stál na stole jako by byl král, sebevědomí mu stoplo díky výhře a na tváři měl obrovský úsměv. Najednou na ten stejný stůl vylezla dívka, měla světle hnědé vlasy a okolo krku světle fialovou šálu. Věc, kterou následně udělala, nikdo nečekal, otočila Rona k sobě a políbila ho.

Ron vyvalil oči a obmotal jí ruce kolem pasu.

Když se odtáhli, všichni vybuchli v jásot a vřískot, tleskali a pískali.

Harry se díval na svého kamaráda se smíchem a tleskal, byla to první holka, kterou s Ronem viděl v jiném než přátelském vztahu.

Kolem Herryho se protáhla Hermiona a svižným krokem zmizela v davu studentů. ,,Hermiono?" Zavolal za ní Harry, ale nereagovala.

********

Brumbál ukázal na mísu, kterou Harry už poznával, byla to myslánka.

,,Co mi chcete ukázat, pane?" Zeptal se Harry, když Brumbál vlil do mísy kouzelnou nit vpomínek, které uchovával v malinkých lahvičkách s popisky.

,,Chci, abys někoho poznal."

Harry s Brumbálem se ponořili do myslánky, když spadli nohama na zem, byli na jakési polní cestičce, vysoká tráva okolo a nedaleko zavalitý chlapík vzhlížející k dřevěné staré ceduli, která ukazovala doprava Velký Visánek a doleva Malý Visánek.

Vyšli za chlapíkem, údajně Bobem Ogdenem, klikatou cestou. Po nějaké době se dostali k vesničce, Malý Visánek.

Když se Harry s Brumbálem vrátili do pracovny v Bradavicích, Harry už znal Morfina, pana Gaunta a Meropu, rodinu, která byla velice chudá, hygienické návyky minimální a podle medailonu na krku Meropy a hadího jazyka to byli poslední dědicové Salazara Zmijozela.

Jenže neměli pouze medailon jednoho ze zakladatelů Bradavic, pan Gaunt měl prsten s tmavým kamenem, zdál se cenný.

,,Co se stalo?" Zeptal se Harry zmateně, vrátili se do pracovny ve chvíli, když Meropa kvílela bolestí.

,,Meropa byla v pořádku."

,,A co ti dva?"

,,Ogden se vrátil s posilami a odvedli je na Ministerstvo, Morfin dostal tři roky v Azkabanu a Rojvol dostal šest měsíců." Pokračoval Brumbál ve vyprávění.

,,Rojvol?" Harry věděl, že to jméno zná.

,,Vidím, že si to jméno pamatuješ dobře," přikývl Brumbál, ,,ten chlap byl, Rojvol Gaunt, byl Voldemortův děda." 

,,On a jeho děti, Morfin a Meropa byli poslední žijící z rodu Gauntů, byla to velice stará kouzelnická rodina, ovšem byla známá se sklonem k duševní nevyrovnanosti a násilí, ne moc hezké. Byla to ale jejich chyba, měli ve zvyku uzavírat sňatky s vlastními bratranci a sestřenicemi."

,,A Meropa, znamená to, že Meropa byla Voldemortova matka?" Vykulil oči Harry.

,,Ano, a viděli jsme i jeho otce, víš kdo to je? Všiml sis ho?" Vyzvídal Brumbál.

,,Ten mudla, kterého Morfin napadl? Jmenoval se Tom, že ano?"

,,Dobrý postřeh, Tom Raddle se jmenoval, byl to mudla, jak víme, a o Meropě neměl nejmenší ponětí." 

,,A oni se vzali?" Harry byl pořád překvapený.

,,Když Morfin a Rojvol zmizeli do Azkabanu, byla po osmnácti letech poprvé svobodná a mohla zjistit, co všechno jako čarodějka dokáže, nenapadá tě způsob, jak mohla mladého Raddlea přimět milovat ji?" 

,,Kletba Imperius? Nebo nějaký nápoj lásky?" 

,,Já osobně se přikláním k tomu, že použila lektvar lásky, o pár měsíců později se vrátil Rojvol z Azkabanu domů a jeho dcera byla pryč. Doma našel pouze nepořádek a dopis, kde mu Meropa vysvětlila, co udělala. Každopádně Rojvol se už nedožil návratu jeho syna."

,,A co Meropa? Ta zemřela, ne? Voldemort přeci vyrůstal v sirotčinci." 

,,Ano, bohužel si tu můžeme pouze domnívat, myslím si, že nesnesla pomyšlení na to, že ji opustil." 

,,Myslím, že pro dnešek by to stačilo." Řekl ředitel, Harry se postavil a rozloučil se s ním, ,,dobrou noc, pane." 

,,Dobrou noc, Harry." Přikývl a Harry odešel z pracovny.

********

Když měl šestý ročník hodinu lektvarů, Křiklan se nadšeně usmíval a chválil své studenty. ,,Skvěle, vedete si velice dobře. Slečno Grangerová, chybí vám malinký odlesk. Vidíte? Když se podíváte z tohoto úhlu, chybí vám lesk." Poučil Křiklan Hermionu.

Hermiona přikývla a zamračila se nad svým kotlíkem, nechápala co bylo špatně, jak to, že Harrymu nic neřekl, nemohl mít přeci lepší lektvar než ona.

Jenže když se podívala k Harrymu, měl ho lepší, nechyběl mu ani ten malý odlesk, na kterém Křiklan tak lpěl.

Hermiona s naštvaným výrazem koukala do učebnice a hledala svou chybu zatímco Harry se v klidu usmíval nad svým kotlíkem a četl si poznámky, které byly ručně napsané v učebnici.

,,Než odejdete, chtěl bych některé z vás pozvat na svůj takový skromný večírek." Oznámil profesor, když si studenti uklízeli pomůcky.

,,V pátek od sedmi večer u mě v kabinetu, bude večeře a popovídáme si." Usmíval se Křiklan.

Studenti se na něj dívali a čekali, kdy z něj vypadnou jména těch, kteří budou nuceni být s profesorem o nějaký čas déle, než je to nutné.

Když své jméno neslyšeli, rychle odešli, aby se mohli připravit na další hodinu, ti, kteří si Křiklan zavolal zůstali v učebně o něco déle.

,,Byl bych rád, kdybyste přišli." Usmál se Křiklan na své vybrané studenty. ,,A pozvěte nějakého partnera." 

********

,,Partnera? Koho mám sebou vzít?" Ptal se nechápavě Harry.

,,Ty jsi alespoň pozvaný." Zamručel Ron.

,,Nemyslím si, že to bude něco záživného." Řekla Hermiona.

,,O čem se bavíte?" Objevila se u nich Laura, která s nimi lektvary nemá.

,,O Křiklanově večírku." 

,,Tím, že nechodím na lektvary přicházím o mejdany? To se asi v budoucnu zamyslím nad tím, co budu a nebudu absolvovat, třeba by ze špatných věcí taky mohlo vzejít něco dobrého a zajímavého." 

,,Znovu opakuji, že si nemyslím, že by něco jako večírek u Křiklana v kabinetu mohlo být zábavný." 

,,Ale stejně tam půjdeš." Poukázal Harry.

,,No jistě, když mě pozval, tak si myslí, že mám talent, přece ho nepošlu k šípku."

,,A koho pozveš jako tvého partnera?" Zeptal se Ron.

,,Něco vymyslím."

,,Partnera? Musíte mít i partnera?" Zeptala se znovu Laura.

,,To je nápad, Lauro, nechceš být moje partnerka na jeden večer?" Zeptal se Harry své kamarádky.

,,Promiň Harry, ale večer s Křiklanem se mi nehodí do plánů, které mám na páteční večer." 

,,Ty máš na páteční večer nějaké plány?" 

,,Ne." Pokrčila rameny.

,,Tak se mnou pojď, prosím." Žadonil Harry.

,,O to právě jde, moje plány na pátek jsou nic nedělání, přece nepůjdu do kabinetu učitele na několik hodin, abych poslouchala cokoliv, co chce říct, když můžu ležet v posteli, číst si a jíst čokoládu." Vysvětlila Laura klukům. ,,Hermiono, ty mě chápeš, že jo?" Otočila se Laura na svou kamarádku, která šla mezi Ronem a Harrym.

,,Vlastně ano." Přikývla Hermiona, když si vzpomněla na knížky, které chce přečíst.

,,Děkuju, vidíš Harry, mě nepřesvědčíš." Ušklíbla se dívka.

,,Když ti koupím čokoládu?" 

,,Tak jestli s tak ubohým pokusem myslí, že řeknu ano, tak se mýlíš." 

,,Když ti koupím tři čokolády?" Laura se na něj podívala se zvednutým obočím a po chvilce zavrtěla hlavou. Přeci jen by nabídku mohl trochu zvýšit, vypadá celkem zoufale.

,,Když ti při další návštěvě Prasinek koupím cokoliv, na co v Medovém ráji ukážeš?" Když ne tohle, tak už nic.

,,Tahle nabídka už se mi líbí." Usmála se Laura, ,,dobrá, tak se vzdám svého večera, když mě tak moc potřebuješ." Zazubila se.

,,Děkuju, máš to u mě." 

,,Mám no, tím Medovým rájem."

,,Harry, je ti jasný, že teď přijdeš o všechny svoje peníze?"

,,Neboj, tak zlý to nebude." Ujišťoval Harry Hermionu i sebe, vlastně si nebyl vůbec jistý, jestli to zvládne, Lauru zná dlouho, a ví, že sladký miluje, obzvlášť čokoládu.

Jak se máte?