,,Slečno Lupinová," zastavila profesorka McGonagallová Lauru, když jim skončilo přeměňování.

,,Ano, paní profesorko?" Otočila se Laura na profesorku a čekala, co potřebuje.

,,Ředitel Brumbál si vás žádá v jeho pracovně." 

,,Teď?"

,,Ano, teď." Přikývla Minerva.

,,Ale já mám ještě hodiny." 

,,Nebojte se, nebude to trvat dlouho, popřípadě vás omluvíme." McGonagallová poukázala Lauře, aby šla.

,,Ale já neznám heslo." Zastavila se znovu Laura.

,,To není potřeba, stačí, že víte, že má ředitel rád citrónovou zmrzlinu." Usmála se na dívku profesorka a pustila ji ze třídy, aby mohl vstoupit další ročník.

Laura přikývla a odešla od učebny směrem k pracovně Brumbála. Cestu už znala a tak neměla problém tam trefit. Taky, kdo by neznal cestu do ředitelny, když se kamarádí s Harry Potterem.

Když byla u vchodu, řekla heslo a objevily se schody, na které skočila a během chvilky se objevila před dveřmi ředitelny.

,,Pojď dál." Ozvalo se z místnosti, když Laura rozpačitě zaklepala.

,,Dobrý den, pane řediteli. Proč jste mě zavolal?" Pozdravila Laura, stála uprostřed kruhovité místnosti a nevěděla, jestli si má sednout nebo k ní Brumbál přijde sám.

,,Dobrý den, Lauro. Posaďte se," usmál se muž a ukázal na židli před jeho stolem. Laura se posadila a odložila si tašku.

,,Chci vám něco ukázat. Vím, jak to u vás doma funguje a vím že Remus teď chce být s mladou Tonksovou, já s tím samozřejmě nemám žádný problém." Bránil se ředitel s úsměvem. ,,Jak víte, když váš otec chodil do školy, už jsem tu byl ředitelem, v té době samozřejmě chodila do školy i vaše matka." Brumbál pomalu začal téma.

,,Vaše matka, Annie, byla to skvělá čarodějka, ale i osoba, po většinu času byla tichá, taková ta šedá myška, které si na první pohled nevšimnete, ale ve chvíli, kdy si jí všimnete, zjistíte vlastně, že je velice inteligentní, a ne jen to. Annie byla inteligentní, to ano, ale také byla velmi statečná a přátelská, byla takový anděl z nebes, ale když někdo ublížil jejím nejbližším, jako by se z ní stal posel smrti. Byla to silná osobnost a někdo, koho nešlo nemít rád." Vzpomínal Brumbál, hodně se rozpovídal, člověk by to do něj neřekl, v očích mu byly vidět ty jiskry vzpomínek.

,,Ale abys pochopila, proč všechno ti to říkám. Vím, že pro děti, malé i starší, je velice těžké přijít o jednoho rodiče, a u některých případů může být ještě těžší, když mají pocit, že rodič, který zůstal nahradil toho druhého rodiče někým jiným." Brumbál se naklonil blíž a složil ruce na stůl.

,,Nechci, aby sis myslela, že Remus nahradil tvou matku Nymfadorou Tonksovou. Tví rodiče se velmi milovali a měli takové to kouzelné pouto, které můžeš získat pouze s jedinou osobou na světě. Byli si pro sebe velkou oporou, rodinou, přáteli a měli pro sebe navzájem spoustu lásky." Vysvětloval Brumbál, Laura měla v očích slzy, které se snažily dostat ven.

,,Když byl jejich ročník na začátku sedmého roku na dovolené, každá dvojice měla na konci dovolené naspat dopis pro jejich opatrovníka, který tam s nimi byl. Tví rodiče neměli opatrovníka, jeden z bystrozorů nemohl a neměli jsme náhradu, a tak jsem jim zadal, aby napsali dopis jeden pro druhého." Brumbál ze stolu vytáhl balíček kapesníků a posunul je k Lauře, které už slzy stékaly dolů po tvářích. ,,Když se vrátili z dovolené, jejich dopisy jsem si vzal a vyměnil je, aby si mohli přečíst, co ten druhý napsal. Poté, co se, se vší skromností, díky mně dali dohromady, dopisy jsem jim zase vzal a schoval je na bezpečné místo. Chtěl bych ti ty dopisy dát, abys měla něco po tvé matce a měla důkaz jejich lásky, není to nic velkého, ale můžeš si pak být jistá, že pro sebe byli vším." Brumbál byl velmi opatrný se vším co řekl, Laura od něj už dlouho neslyšela tolik, a nikdy od něj neslyšela něco o jejích rodičích.

Laura přikývla a setřela si slzy, které stejně dál stékaly dolů, vytáhla si kapesník, vysmrkala se a počkala, až ji Brumbál podá dopisy.

,,Miluju Annie Adamsovou!"

,,Opravdu ho miluju, pochybuju, že by se objevil někdo jiný, koho bych milovala víc."

Laura měla možnost držet v rukách věc, co patřila její matce, kterou napsala její matka. Takový pocit pro ní byl nepopsatelný a nenahraditelný. Jako by jí byla o něco blíže než předtím.

,,Děkuju." Poděkovala ze srdce a tiskla dopisy pevně u sebe, jakoby se bála, že když stiskl povolí, nebude se moct dívat na matčin rukopis.

,,Nemáš za co," přikývl se shovívavým úsměvem Brumbál, ,,nech si je, jsou tvoje." Ukázal na dopisy.

,,Děkuju mockrát." Lauře tančil na rtech úsměv, rázem měla celý svět v barvách.

,,A teď už běž, ať nezmeškáš další hodinu." Popohnal Lauru, ta si vzala svoje věci i s dopisy a s rozloučením zmizela z pracovny.

********

Laura se rozhodla, že když už zmeškala prvních patnáct minut hodiny, nebude tam chodit a půjde až na další hodinu.

Vrátila se do nebelvírské věže, kde si vytáhla s tašky věci, které díky předchozím hodinám nebude potřebovat a schovala dopisy na bezpečné místo, aby se jim nic nestalo.

Vytáhla prázdný pergamen s brkem a posadila se na postel. Rozhodla se, že napíše domů.

Ahoj tati,

Dnes si mě zavolal Brumbál do jeho pracovny. Nejdřív jsem vůbec nevěděla, co se stalo, že mě potřebuje, ale když jsem přišla, začal mi vyprávět o době, kdy jsi chodil do školy, ty a máma.

Mluvil o tobě a o Nymfadoře, mluvil o tobě a mámě, o době, kdy jste chodili do školy, kdy jste byli na dovolené na začátku sedmého ročníku.

Říkal, ať se nebojím, že nechceš mámu nahradit Nymfadorou, nenapadlo mě to. Mámu si nepamatuju a tak nevím, jaké by to bylo, kdyby ji nezabila Bellatrix, nikdo to neví, ale je to moje máma.

Dal mi dva dopisy, jeden jsi napsal ty, a ten druhý máma. Prý abych věděla, jak moc vám na sobě záleželo. Teď vím, že bys mámu nenahradil.

Chybíš mi a těším se, až budou Vánoce a budeme je moct trávit spolu, mohli bychom být na Vánoce všichni spolu, třeba u Kristin a Sam nebo v Doupěti. To by bylo moc fajn.

Těším se, až mi taky něco napíšeš, zatím toho moc nevím a nikdo nepsal ostatním, takže  toho taky moc nechodí, abychom něco věděli. Snad se nic neděje.

Dávej na sebe pozor, mám tě moc ráda,

Laura.

Dopis pro Remuse odložila na stolek, aby inkoust mohl uschnout a vytáhla druhý pergamen, během psaní dopisu pro tátu se rozhodla, že by mohla napsat i Fredovi. Teď, když nebyla dvojčata ve škole, byla v Bradavicích poměrně nuda, ani Umbridgeová je neotravovala s jejími pošahanými vyhláškami.

Milý Frede,

Myslím, že jsem ti nikdy nenapsala dopis, asi proto, že jsem nemusela, ale teď, když nejste s Georgem v Bradavicích a ještě nějakou dobu se neuvidíme, musím.

Jak se máš? Věřím, že dobře, krámek je určitě jako zábavní atrakce a tržby kvetou. Určitě to není nijak, ani to nemůže být jinak.

Jsi zdravý? Jíš a spíš dobře? Já se mám dobře, mám dopis, který mi dal Brumbál, napsala ho moje máma. Jím a spím, učím se, jak to jen jde, i když občas lenošíme. Tvoje a Georgovo místo v týmu převzali dva kluci, jsou celkem dobří, jde jim to spolu a tenhle víkend je první zápas.

Neuvěřil bys, co se stalo! Snape už neučí lektvary! Dostal možnost učit obranu proti černé magii! Po tolika dlouhých letech se mu to podařilo, nevím proč, asi proto, že lektvary učí nový profesor, jmenuje se Křiklan a je celkem milý. Asi umí vyučovat jenom lektvary.

Jak se daří doma? Jste všichni v pořádku? Snad jo, kdyby ne, už bychom to věděli i v Bradavicích.

Bez vás a Thomase s Rebeccou je tu celkem nuda, Harry taky nic nevyvádí, asi si to nechává na konec roku, jako vždycky.

Snad jediná abnormální věc, co se stala, je, že Harrymu jdou lektvary, vlastně je vynikající, tomu byste neuvěřili, určitě to bude to učebnicí, co teď má, ale to je asi jedno, Křiklan je z něj nadšený a nejspíš prozpěvuje ve sborovně, jak je Harry úžasný, protože je Snape každou hodinou protivnější.

Měj se hezky, Laura.

Laura položila dopis vedle toho prvního a schovala brk s inkoustem. Měla v plánu dopisy poslat, až se vrátí z vyučování, mezitím můžou uschnout.

Já ty díly, co jsou ve vzpomínkách mám strašně ráda, asi protože jsem nostalgický člověk, hold si nemůžu pomoct.🙈
Snad se vám kapitola líbila.❤