,,Uvidíme se na schůzi řádu, ahoj." Políbil svou přítelkyni.

Annie vyšla z výtahu v druhém patře Ministerstva kouzel. V ústředí bystrozorů si převzala práci a společně s Jamesem vyšla do ulic Londýna.

,,jak se má Laura?" Zeptal se černovlásek.

,,Je kupodivu tichá a nezlobí." Usmála se An.

,,Tak to je opravdu vaše." 

,,Neřekla bych, že Remus nezlobil."

,,Asi ne, ale později každý měsíc." Zašklebil se.

,,Víš o tom, že tohle jsou hloupý vtipy, že?"

,,Já vím, promiň." 

,,Můžeš být rád, že to Remusovi neřeknu." 

,,Tady se naše cesty roZdělují."

,,Ahoj na poradě." Rozloučila se Annie a otočila se svým směrem. James šel na druhou stranu.

Na chvilku se zastavila u Temže.

,,Ale, ale. Koho pak to tu máme?" Ozval se vysoký ženský hlas.

,,Já dělám svou práci, co tu děláš ty?" Odpověděla Annie aniž by se na ženu podívala.

,,Jsem tu ze stejného důvodu jako ty." Annie se na ženu podívala s nechápavým pohledem.

,,Dělám svou práci." Zaskřehotala Bellatrix.

,,Expelliarmus!" Vykřikla světlovláska, Bellatrix však útok očekávala a kouzlu se vyhnula.

,,Sectumsempra!"

,,Protego!"

Bellatrix se přemístila za Any. Než se Annie stihla vzpamatovat, ležela omráčená na chodníku.

,,Myslela jsem, že jsi lepší." Šklebila se nad omráčeným tělem mladé ženy.

********

,,Než začneme, chtěl bych se zeptat, kde Annie?" Zeptal se Remus na schůzi řádu.

,,Není doma?"

,,Nevím, říkala, že přijde." 

,,Třeba se zpozdila, nech to být, určitě se objeví." Uklidňoval Thom Remuse.

,,Dobře, takže začneme."

O dvacet minut později přišla na schůzi Marlene McKinnonová s hrozivým výrazem.

,,O-omlouvám se." Řekla rozklepaně.

,,Stalo se něco?" 

,,T-teď při cestě sem jsem dostala dopis." Zašeptala a podala dopis Brumbálovi. S vážným výrazem si dopis převzal a přečetl si ho. 

,,Řekne nám někdo, co se děje?" Postavil se James na nohy.

,,Je to zpráva od Voldemorta." Oznámil Brumbál a zvedl k lidem v místnosti oči. ,,Dostal Annie." 

,,Kde je?" Přistoupil Remus.

,,Jestliže máme dost sil, můžeme si pro ni jít." Ukázal adresu v dopise.

,,Jdeme!" Zavelel Remus a rozešel se ke dveřím.

,,Remusi počkej, co když je to past?" Zastavil kamaráda Sirius.

,,I kdyby ano, nenechám ji tam. Miluju ji. Nedovolím, aby se jí něco stalo." Sirius přikývl.

,,Jdeme."

********

Skupina členů Fénixova řádu se objevili v prostorném sklepě, kam je navedla adresa v dopise.

Sklep byl tmavý a dál než na pár kroků byste nedohlédli.

,,Lumos maxima." Záře bílého světla ozářila celé sklepení. 

Na konci místnosti byla Annie, v bezvědomí a přivázaná k dřevěnému trámu.

,,Annie!" Vykřikl Remus a rozběhl se na druhou stranu sklepa.

,,Reme!" Snažili se ho přátelé varovat, ale to už ho silná neviditelná bariéra odmrštila k nohám svých kamarádů.

,,Mysleli jste si, že to bude tak jednoduché?" Smála se Bellatrix.

,,Ty zákeřná mrcho!" Vykřikl Sirius a postoupil pár kroků vpřed.

,,Než vám dovolím si křehotinku odnést, popovídáme si." 

,,A o čem si chceš povídat?!"

,,Schválně, ví někdo z vás, jaký je její největší strach?" Zeptala se nezaujatě Bella a věnovala se otáčení své hůlky mezi prsty.

Vyměnili si několik zmatených pohledů, ,,upálení." Zašeptala Kate.

,,Ne!" Vykřikla Lily, když jí došlo, co chce Bellatrix udělat.

,,Nikdy jsem nevěděla, jestli se mi ta vlastnost líbí nebo ne, ale vždycky všechno víš." Pousmála se křivě Bellatrix.

,,To neudělá." Zašeptal James.

,,Udělám." Pozvedla pyšně bradu a pomalu udělala pár kroků dozadu.

,,Co nabízíte za její život?" 

,,Nabízím svůj život výměnou toho jejího." Prohlásil Remus.

,,Bohužel, to nestačí." Odmítla Bellatrix, nepřestávala couvat.

,,Nabízíme se všichni." Promluvila Elizabeth.

,,K čemu by byly vaše životy Pánovy zla?" Kroutila hlavou žena.

,,K čemu mu je život Annie?" 

,,Pravda, k ničemu, ale můžu vás takhle přimět dát mi to, co Pán chce." 

,,A to je?" 

,,Ten kluk."

,,Chceš Harryho?" Zeptal se James.

,,Samozřejmě, koho jiného?" 

,,Harryho? Proč Harryho?" Nechápal Thom, stejně jako Eliz, Kate a Remus.

,,Vysvětlíme to, až se vrátíme všichni domů." 

,,Ale domů se všichni rozhodně nevrátíte." Zasmála se Bellatrix.

,,Enervate." Namířila Bella hůlkou na Any, když ji kouzlo zasáhlo, okamžitě se probudila z bezvědomí.

,,Víš o tom, že tě nenávidím?" Otočila hlavou k Bellatrix.

,,Myslíš, že mě to zajímá?" 

,,Je mi úplně ukradený, co tě zajímá." 

,,Bylo mi ctí tě tu držet, ale je čas se rozloučit." Poklonila se Bellatrix hraně.

,,Konečně z tebe vypadlo něco inteligentního." Odpověděla sarkasticky An.

,,Jen škoda, že se vás nezbavím všech." Promluvila s falešnou lítostí v hlase.

,,Všech?" 

,,Tam máš ty své pošahané kamarády." Ukázala znuděně Bellatrix na druhou stranu místnosti.

,,Každopádně se teď rozloučíme." Pronesla Bellatrix.

,,Tak mě rozvaž!"

,,Ať to udělají oni." Bellatrix začala odcházet, jenže než přešla neviditelnou bariéru, na chvilku se otočila k Annie.

,,Incendio!" Vykřikla Bellatrix.

Plamínek ohně se rozhořel u země na trámu. Pak se Bellatrix přemístila pryč.

Oheň se zvětšoval a po chvilce olizoval dívčiny nohavice od bystrozorské uniformy.

,,Annie!" Vyjekla Kat a rozeběhla se ke kamarádce, jenže bariéra nezmizela a tak ji poslala zase zpátky.

Plameny ji pílily na kůži, začaly ji téct slzy a vykřikla bolestí.

,,Dostaneme tě odsud!" Vykřikl Thomas a pokoušel se kouzly oslabit bariéru.

,,Prosím!" Křičela, když ji oheň spaloval kůži do masa.

,,To se nedá vydržet." Křičela dál.

,,Vydrž! Už jsme skoro u tebe!"

Bariéra povolila. Měli přístup k Annie.

,,Aqua erupto!" Vyslala proud vody Lils, jenže kouzlo narazilo do něčeho dalšího, dva kroky od Annie. Další bariéra.

,,Rychle!" Vyjekl Rem.

Dál útočili na štít před.

Annie znovu vykřikla bolestí a poté utichla.

,,Annie! An!" 

Bariéra znovu povolila.

,,Aqua erupto!" Lily uhasila oheň.

Bylo pozdě. 

Její tělo nejevilo známky života.

,,Ne..." Zašeptal Rem.

,,Ne!" Vykřikl a klekl si před její tělo.

Lily s Eliz a Katie propukly v pláč. Kluci si klekli k Removi.

,,Je mrtvá." 

,,Ztratil jsem jedinou ženu, která mě milovala takového jaký jsem a Laura... Laura ztratila svou mámu..."

********

Když se po několika hodinách vrátili zpátky do štábu Fénixova řádu, všichni byli šokováni zprávou o smrti dalšího ze členů. Někteří to brali lépe, někteří hůře, ale všechny to zasáhlo.

A tak začali připravovat pohřeb, který se měl uskutečnit čtyři dny po její smrti.

Den před pohřbem Remus ulehl k spánku, celý vyčerpaný, plný smutku, zlosti a zármutku. Staral se o Lauru, jenže ta často plakala a odmítala poslouchat, ptala se, kde je maminka a Rema ničilo se na ní takhle dívat, když věděl, že maminka se už nevrátí. Ale nedokázal to své dceři říct.

Všude byla tma. Nebo to bylo světlo?

Nebyl si jistý, nedokázal to momentálně rozeznat. Byl... Nebo nebyl někde. Nevěděl, jestli tohle někde je. Nikde není...

Otáčel se okolo sebe a snažil se najít nějaké známky života nebo něčeho jiného než nicoty.

,,Remusi." Zavolal jemný hlas. Rem se otočil, nicota už nebyla tak prázdná. Několik kroků před ním stála jakási žena, nerozeznával, kdo to je. Byla zahalená v bílých šatech, šité z látky jako je slabé hedvábí. Vlasy i šaty ji vlály ve vánku, i když tam žádný vánek nebyl. Byla krásná, jako víla nebo princezna z pohádkové říše. 

Když se přiblížil, žena mu začala připadat povědomě, jako by se někde viděli, jen netušil kde.

,,Vypadáš unaveně." Pronesla.

,,Ty vypadáš překrásně." Už ženu poznával, nebyla to kdejaká žena, tahle byla jeho.

,,Jak se má Laura?" 

,,Pláče, chybíš jí." 

,,Já vím, ničí tě představa toho, že bys ji řekl, že se nevrátím." 

,,Znáš mě moc dobře." 

,,Kde to jsme?" Zeptal se po chvilce ticha.

,,Ve tvém snu." 

,,Jak je tedy možné, že to vnímám?" 

,,Chtěla jsem to." Pokrčila jednoduše rameny. ,,Něco pro tebe mám." 

,,Prosím, řekni mi, že posledních pár dnů byla noční můra a že se teď probudím vedle tebe." 

,,Sám dobře víš, že to není jen noční můra."

,,Je to živoucí neční můra." Strčil ruce do kapes.

,,Život nám pod nohy hází překážky, které musíme překonat. Tohle je jedna z nich." 

,,Myslíš to tak, že jsi byla překážka a teď jsem ji překonal?" Zeptal se sarkasticky.

,,Chytil jsi sarkasmus od Siriuse."

,,Hm, dlouhá léta jsem se snažil ho něco naučit a dávat mu rady. Nakonec on naučil něco mě." 

,,Nesmíš dovolit, aby vás má smrt rozdělila, musí vás to spojit ještě pevněji. Slib mi, že se s nimi nebudeš hádat. Pro nikoho z vás není tahle doba lehká." Pohladila ho po tváři.

,,To ty jsi měla schopnost hádky urovnat."

,,Ano, a teď je to na  vás."

,,Hledej v Bajkách Barda Beedleho." Zašeptala světlovláska.

,,Cože?" 

,,Pochopíš to, hledej v Bajkách Barda Beedleho. Víc ti neřeknu."

,,Opouštíš mě?" 

,,Já tě nikdy neopustím, jsem tady." Ukázala mu na hruď. Pak se otočila, s bílými vlajícími šaty odcházela pryč, hluboko do prázdna tohoto místa.

S hlubokým nádechem nádechem se probudil a otevřel oči, seděl na posteli v jejich, teď už jeho ložnici. Bylo okolo páté ráno.

Postavil se na nohy a přešel ke knihovničce, aby našel knihu o které Annie mluvila.

Začal listovat stránkami bajek. Na začátku jednoho z příběhů byla obálka. Fontána příznivé sudby je Lauřin nejoblíbenější příběh z bajek, jistěže Annie schovala dopis k tomuto příběhu.

Bajky vrátil zpátky do knihovničky a s dopisem se posadil na postel.

Rozklepanými prsty otevřel obálku a vytáhl popsaný papír.

Určitě máš ty i ostatní spousty otázek. Chápu to. Za prvé, nevím, co se stane, nejsem přeci jasnovidec. Za druhé, tento dopis držíš v rukou, protože někde hluboko v sobě cítím, že už tu dlouho nebudu.

To bychom nejspíše měli to základní.

Je to zvláštní pocit, vědět, že si to čteš ve chvíli, kdy už jsem mrtvá a nemám možnost ti odpovědět na tvé otázky. Je zvláštní vědět, že už mám jen pár dní, maximálně pár týdnů. Přemýšlela jsem nad tím, jak ty dny prožiju, třeba bychom mohli odjet na neplánovanou dovolenou nebo udělat něco co normálně neděláme. jenže to by vám nejspíše přišlo zvláštní a tak jsem se rozhodla, že se budu chovat jako všechny jiné dny. Proto nic nepoznáš. Jsem moc ráda, že ses mi otevřel a důvěřoval se vším, znamená to pro mě opravdu hodně. Nelituji jediného dne, který jsem s tebou strávila. Postarej se o mou Laurinku, potřebuje tě a ty jí.

Řekni Siriusovi, že jsem na něj pyšná. 

Lily řekni ať zůstane taková jaká je.

Eliz vyřiď, že zvládne vše co si usmyslí.
Kate vyřiď, že lepší kamarádku jsem získat nemohla.

Thomovi řekni, že jsem moc ráda, že se k nám přidal.
Jamesovi vyřiď, že pokud máš štěstí ve hře, máš neštěstí v lásce, ale on je šťastná vyjímka.
Peterovi vyřiď, ať nejí před spaním.
A nakonec Lauře vyřiď, až bude trochu starší, že ta sedačka je moje nejoblíbenější místo, protože se na ní narodila.

Miluju vás. Prosím, neztrácejte naději.

Nechci se s vámi loučit, ale jednou to přijde.

Budu pozdravovat Kyliana, Reguluse, pana a paní Potterovi, Rose.

A.A.

Skoro nepřítomně svíral v rukou dopis od své mrtvé přítelkyně.

V životě by ho nenapadlo něco takového.

********

Po obědových hodinách se sešli v kostele, kde se konal její pohřeb.

Na pohřbu byli bystrozoři, její rodiče, členové Fénixova řádu, přišel dokonce ředitel Brumbál, profesorka McGonagallová, Hagrid. Pak samozřejmě Remus, James, Sirius, Thomas, Peter, Lily, Kate, Eliz a děti.

,,Annie byla velmi zvláštní osoba. Byla tichá, ale v okruhu přátel byla jako vystřelený čertík z krabičky, bláznivá, vtipná, rozuměla každému vtipu. Byla velmi chytrá, ráda četla knihy a kreslila. Vzpomínám si, jak nás profesor Brumbál poslal na začátku sedmého ročníku na dovolenou, kde jsem zjistil, jak Any krásně kreslí, do té doby jsem to nevěděl a přitom jsme se znali šest let, ale jak jsem to taky mohl vědět? Byl jsem jen s kluky a vše zajímavé a důležité o Annie jsem se dozvěděl až poslední rok školy. Byla hodně chápající člověk, respektovala soukromí a byla tolerantní. Vždy dokázala všem pomoct, i když ona zrovna neměla náladu nebo nechtěla, pomohla. Nesoudila lidi podle prvního pohledu."

,,Taky ráda zpívala, věděli jste to?" Usmál se Remus. ,,Nepamatovala si, co ten den snídala, ale pamatovala si spousty textů písniček, spoustu dat a jmen, lidí, věcí. Dokázala vám říct, co se stalo před šesti lety, určitý den, kdo co řekl. Ta vlastnost byla senzační." 

,,Vždycky věděla, jak se zachovat v dané situaci, jak se chovat k člověku, který je smutný, brečí, má potíže a trpí. Věděla, co říct, kdy mluvit a kdy mlčet." Na chvilku mlčel.

,,Mrzí mě, že už nikdy neuslyším její smích, její hlas. Neuvidím její krásu, kterou projasnila každý můj den, neuvidím ji, jak sedí u stolu a kreslí nebo čte. Už mě víckrát nepřekvapí, jak dokáže být tak chytrá, starostlivá, vtipná, zachovat klid, zvládat víc věcí najednou. Byla dokonalá. Alespoň pro mě. Ztratil jsem jedinou ženu, která mě milovala takového, jaký jsem. Vy jste ztratili dceru, oddanou a úžasnou kamarádku, kolegyni, Laura ztratila svou mámu."

,,Mrzí mě, že jsem ji nestihl požádat o ruku. Chtěl jsem to udělat prvního května, a Bellatrix Lestrangeová mi tu možnost vzala." Zatnul ruku v pěst.

,,Zemřela způsobem, ze kterého měla největší strach." Otočil se k rakvi za sebou, ,,omlouvám se, že jsem tě nestihl zachránit." Zašeptal.

Po skončení pohřbu odešel jejich nejbližší kruh přátel k Removi do bytu.

,,Musím vám něco říct." 

,,Co?" 

,,Mluvil jsem s Annie." Přiznal.

,,Nechápu." 

,,V noci jsem měl sen. Byla tam tma nebo světlo, pořád si nejsem jistý co to bylo, a pak se tam objevila ona. Byla překrásná, bílé lehké šaty, prostě ji to slušelo. Mluvila tam se mnou, ptala se na Lauru. Žádala mě, abychom se nehádali a drželi při sobě. A taky říkala, že pro mě něco má, ať hledám v Bajkách Barda Beedleho. Odešla a potom jsem se probudil. A když jsem se podíval do bajek, našel jsem tohle." Vytáhl z kapsy obleku složený dopis.

,,To je..." 

,,Dopis od Annie." Přikývl.

,,Přečtěte si ho, jsou tam pro vás vzkazy." Vybídl je, Lily vzala opatrně dopis do rukou a začala nahlas číst.

Když dočetla, všichni byli ještě víc dojatí než na pohřbu.

,,Měla srdce ze zlata.." Kate si stírala slzy, které tekly proudem, ale boj to byl marný, tekly dál.

,,Nemůžu uvěřit, že je pryč." 

********

Už to bylo půl roku, co je Any opustila. Remus se snažil jak mohl, aby to zvládl už kvůli Lauře. Jenže na všechny její smrt dopadla a už to nebylo jako dřív, chyběla v partě.

James seděl na sedačce a procházel různé knihy.

,,Pojď spát." Objala ho Lily zezadu.

,,Půjdu hned, jen dočtu stránku." 

,,Dobře." Políbila ho na tvář a odešla do kuchyně.

James zavřel knihu a přešel k oknu, už několik týdnů měl ve zvyku se dívat ven, pro jistotu, že tam nikdo nestojí. Tentokrát tam ale někdo stál. Vysoká postava zahalená v černé kápi. 

,,Lily! Vezmi Harryho a odejděte!" Vykřikl James, když poznal, kdo stojí před jejich domem.

,,Zkusím ho zdržet, popadni Harryho a zmizte!" Křičel James.

Lily vyběhla do patra k synovi. Dveře se rozletěli a na prahu domu Potterových stál lord Voldemort.

,,Avada Kedavra!" První paprsek zeleného světla ozářil dům a James padl mrtví na schody.

Voldemort ho bez dalšího čekání přešel a rozrazil dveře jediné zavřené místnosti v patře. U kolébky byla Lily.

,,Prosím, nezabíjejte ho." Prosila rudovláska.

,,Uhni." 

,,Smilování, prosím, smilování." Nenechala se odbýt.

,,Říkám uhni hloupá holko."

,,Prosím, nezabíjejte Harryho."

,,Avada Kedavra!" Druhý záblesk zeleného světla ozářil dům a Lily s posledním výkřikem byla mrtvá.

Voldemort byl pryč. Jediná žijící osoba v domě byl roční Harry s čerstvou jizvou na čele.

********

,,Siriusi, co se děje?" Zeptala se Kate, když se v noci probudila.

,,Mám špatný pocit. Něco se stalo, cítím to. Obávám se, že jsem život svého nejlepšího kamaráda a jeho rodiny dal do rukou zrádce." Sirius se rychle oblékal.

,,Třeba to je jen pocit." 

,,Není, vím to. Jdu to zkontrolovat." A s těmi slovy odešel.

Když se dostal s motorkou před dům v Godrikově dole, okamžitě věděl, že se něco stalo. Seskočil z motorky a vřítil se do domu.

Přímo před ním leželo Jamesovo tělo. Vyběhl do druhého patra, aby našel Lily, jenže ta byla taky mrtvá. V kolébce u ní byl plačící Harry.

Sirius si vzal Harryho do náruče a zdrceně odešel před dům, kde se objevil Hagrid.

,,Siriusi."

,,Hagride." Kývl Sirius.

,,Mám rozkaz od Brumbála."

,,Jaký?" 

,,Mám mu předat Harryho." 

,,To nebude třeba, postarám se o něj." 

,,Siriusi, je to příkaz od Brumbála. Dej mi Harryho." 

,,Jsem jeho kmotr." Namítl Sirius.

,,Brumbál řekl, že mám Harryho předat jemu." 

Sirius se chtěl dál dohadovat, ale nakonec přikývl a před svého kmotřence poloobrovi.

,,Vezmi si mou motorku." 

,,Proč?" 

,,Já už ji nebudu potřebovat." Zakroutil hlavou.

,,Dobře, díky." 

Když Hagrid odletěl na motorce i Harrym, Sirius se rozhodl navštívit Peterův úkryt.

,,Není tady, zrádce." Zaskřípal zuby, když zjistil, že Peterův úkryt je prázdný a bez známek boje.

********

,,Červíčku!" Vykřikl Sirius.

,,Siriusi, co se děje?" 

,,Moc dobře víš co se děje! Zradil jsi!" Křičel přes ulici.

,,Kdo se to dozví?" 

,,Všichni!"

,,Bohužel." Peter vytáhl hůlku, stejně jako Sirius, jenže když chtěl Sirius vyslat kouzlo, ulicí se ozval výbuch.

Na zemi bylo tucet mrtvých mudlů a Pettigrew nikde.

Sirius se rozchechtal. Na místo dorazili bystrozři a Ministr kouzel. 

,,Siriusi Blacku, zatýkáme vás za vraždu dvanácti mudlů a Petera Pettigrewa." Oznímil Ministr kouzel.

********

Kouzelnický svět slavil. 

Ten jehož jméno se báli vyslovit padl a válka skončila.

Harry Potter se stal chlapcem, který přežil.

Sirius Black byl zavřen do Azkabanu za vraždu dvanácti mudlů, Petera Pettigrewa a smrtijedství. Nikdo neznal pravdu, že Sirius je nevinný a zrádce byl Peter Pettigrew.

Pravdu o tom, že Remus Lupin není ten zrádce, protože leží u svatého Munga, že Sirius dostal doživotní trest v Azkabanu kvůli něčemu, co neudělal.

Na Kate přišly nové zprávy zcela nečekaně. Teď se musela o své dcery postarat sama.

Po několika letech se kouzelnický svět dočkal konce války, už se nemuseli schovávat a strachovat se o své životy. Mohli volně žít beze strachu.

ještě té noci získal Harry nový domov v Zobí ulici, kde se o něj na dalších deset let, než vyroste, postará teta se strýcem, jeho jediní příbuzní. 

Koncem války nastala doba míru. Začal nový život.

A tak, po těžké době, vyšlo slunce, aby uvítalo nový den.

Je to tady!👑
Konec prvního dílu!🔥
Kdybyste někdy chtěli slyšet ode mě více, k tomuto tématu, napište😂💓
Těším se, až vás uvítám u druhého dílu!🌹
❣️Já se loučím❣️