,,Kluci, musíme jít." Šeptal rázně Peter.

,,Vždyť jdeme, taky nechápu, proč jsme se museli zastavovat v Prasinkách pro ohnivou whisky." Stěžoval si James a podpíral značně pobledlého Rema.

,,Budu mít brzo narozeniny a navíc, ohnivá whisky nám v pokoji začíná docházet." Bránil se Sirius, který podpíral Remuse z druhé strany.

,,Nehádejte se." Sípal mladý Lupin.

Kluci prošli hradem a zastavili se u Vrby mlátičky, Peter se proměnil v krysu a pacičkou na správném místě znehybnil strom. Kluci prošli chodbou do Chroptící chýše.

Remus zasténal a klekl si na zem. Proměna začala.

Oblečení se mu začalo trhat, oči mu zežloutli, tělo se mu protáhlo a zvětšilo.

Říká se, že už jenom pohled na onu přeměnu je nepříjemný a bolestivý. Peter, Sirius a James tuto přeměnu vidí stále dokola už dva roky.

Každému bylo nepříjemné přihlížet, jak se jejich kamarád mění na krvelačné zvíře, ale zvykli si, věděli, že s tím nic nezmůžou a tak mu vždy při úplňku dělali společnost jako zvířata.

********

Říjen už byl za svou polovinou a blížil se ke konci, venku bylo chladněji, a tak i na hradě, nikomu to však nijak nevadilo. Smutek jim dával jen pocit, že teplo bude zase až v březnu, možná až v dubnu či květnu, a tak je čeká skoro pět měsíců chladno a zima.

Poslední říjnovou neděli byl vyhlášen výlet do Prasinek a tak skoro všichni žáci, kteří nebyli v prvním a druhém ročníku se vydali vesničky.

Vyjímkou nebyli ani nebelvírští sedmáci. James, Sirius, Remus, Peter, Thomas, Elizabeth, Any, Lils a Katie se domluvili, že půjdou do vesnice společně, tam se klidně rozdělí.

A tak všech devět bylo zabalených v bundách a kráčeli si to vyšlapanou cestou k oné vesnici.

Kluc zamířili k Taškářovi a dívky se vydali do Medového ráje a do knihkupectví.

,,Sirius má za týden narozeniny. Budete mu něco dávat?" Zeptala se Kate.

,,Já jo, když jsme teď častěji s Poberty a já jsem s Remusem, tak by to nebylo špatný." Pokrčila rameny Any a prohlížela si knihu Obranná kouzla a útočná kouzla.

,,Já mu taky něco dám, sice je to Sirius, ale pořád je to kamarád. Co ty, Lily?" Vysvětlila Eliz a podívala se na Lils.

,,Já asi taky." Odpověděla nezaujatě a se zájmem si prohlížela sadu knih. Byly tam Silná štítová zaklínadla, Jedy a protijedy, Bylinky světa, Bojová zaklínadla a kletby. Všechny ty knihy by využila v budoucím povolání. Nakonec tam sadu nechala a koupila si nějakou romantickou detektivku.

Annie si všimla, jak si sadu prohlížela, a tak, když všechny dívky vyšly na ulici z krámku, dvě sady si vzala, zaplatila za ně a vyšla z krámku za kamarádkami.

,,Kam půjdeme teď?" Zeptala se Elizis.

,,No, já půjdu ještě pro nějaký brky a pergameny, zkusím najít nějaký dárek pro Siriuse." Pronesla Lillian a Kat se k ní přidala.

,,Tak půjdeme všechny a potom si dáme U Tří košťat máslový ležák." Navrhla Eliz.

,,Jo, tak jo." 

V obchodě si Lily koupila nové pergameny a brky, dívky společně poté procházely vesničkou a zastavovaly se v různých krámech a obchůdcích.

Když si sedly ke stolu v hospodě a objednaly si pití, každá měla několik tašek s nákupem.

Katie koupila Siriusovi šedou mikinu která měla červené šňůrky, Lily mu koupila tmavě červený šátek na pusu, Annie mu koupila fotoalbum a Eliz mu koupila také osmnáctiletou pálenku a nechala vyrobit speciální etiketu, na které bylo napsáno Jsem Tichošlápek! Dívkám se to tak líbilo, že se shodly a to stejné koupily pro Remuse, Jamese a Petera, samozřejmě s jejich přezdívkami.

Holky si povídaly a smály se, že si ani nevšimly, že za dvacet minut by už měly být na hradě.

,,Holky, asi nestíháme." Usmála se nervózně Lily a podívala se na své hodinky.

,,Jak to myslíš?" Nechápala Kat.

,,Tak jak jsem to řekla, máme posledních dvacet minut na to, abychom došly do hradu." Vysvětlila Lily a vytáhla z kapsy peníze za své pití.

,,Merline, my jsme fakt blbý." Vyjekla Annie a položila sumu na stůl.

Když všechny zaplatily, vyšly rychle z putyky.

Každá vzala svůj nákup a rozdělily si mezi sebou Elizin nákup, aby ho nemusela nést ona. Rychlým krokem se vydaly cestou k hradu.

Nebe lehce potemnělo a bylo zase chladněji.

Když se dostaly k hradu, zbývaly jim poslední tři minuty.

,,Stihly jsme to." Vydechla Lily, když stály na chodbě před schody do pater.

,,Jo..." Vydechla El.

,,Jdeme do věže."

Dívky, značně unavené se zjištěním, že mají mizernou fyzičku, začaly vyšlapávat schod po schodu.

,,Chrabrost." Vyhrkla Any před společenkou a Buclatá dáma se vyklopila.

Dívky se rozvalily v křeslech u krbu a oddechly si, jako by jim osud nepřál chvíli klidu, se ze schodů od chlapeckých ložnic vyřítili jako tajfun Poberti.

,,Ahoj, co se tu tak válíte?" Zatavil se Sirius.

,,Došly jsme do hradu tři minuty před koncem, nesly jsme spoustu tašek do kopce a schodů, máme za sebou den v Prasinkách." Odpočítávala na prstech Lily.

,,Aha, tak to pardon." Nadzvedl ruce v obranu Sirius.

,,A kam jdete vy?" Změnila téma Any a prohlížel asi věci, které kluci nesli, samozřejmě to bylo všechno koupené  Taškáře.

,,Pobertovský žertík." Usmál se ďábelsky James.

,,Aha, tak u toho být nechci."

,,Tak mi teda jdeme." Zašklebil se Remus a vyšel ze společenské místnosti, ostatní Poberti ho následovali.

,,Tak jo, jdeme do ložnice." Postavila se Eliz.

,,Jo, musíš si odpočinout."

********

Druhý den v neděli se konalo první famfrpálové utkání v sezóně a hráli proti sobě Nebelvír se Zmijozelem.

Nikdo nemluvil o ničem jiném, James kontroloval své spoluhráče, aby se pořádně nasnídali. Vypadali nervózně, ale rozhodně míně než čekal, každý trénink jim vtloukal do hlavy, že jsou ten nejlepší tým a že zápas vyhrají. A tak ho nechtěli zklamat.

V půl desáte se James postavil a se svým týmem odešel z Velké místnosti, vydali se na famfrpálové hřiště do šatny.

Ostatní studenti se začali trousit z hradu na tribuny, aby mohli fandit.

Tribuny se postupně zaplňovali a k šatnám doléhal hlasitý smíchy a povyky.

,,Tak jo, dnešní zápas je důležitej, musíme ho vyhrát, jak kvůli poháru tak i kvůli tomu, že hrajeme proti Zmijozelským! doufám, že mě nezklamete a budete hrát pořádně, chci na konci vidět, že jsme je porazili s velkým počtem bodů! Je vám to všem jasný?" Kladl jim na srdce Jimmy a bušil pěstí do dlaně.

,,Ano kapitáne!" Vykřikl tým jako jeden muž a seřizovali si na poslední chvíli košťata.

,,To jsem rád." Usmál se James a zastřihl si proutí u svého milovaného koštěte.

,,A na hřiště přichází nebelvírský tým! Danniels! Janner! Whiteová! Thomps! Stircková! Stirck! A Potter!" Nebelvírští se vydali na hřiště a zastavili se uprostřed.

,,Za zmijozel tu je Baldwin! Davisová! Stephenson! Grey! Collins! Warwick! A Black!" Zmijozelský tým se postavil naproti tomu nebelvírskému a na příkaz madame Hoochové si podali ruce.

Hřištěm se rozezněl hvizd a týmy vyletěli do vzduchu.

,,Zápas byl zahájen a míče se rozletěli. Camrálu se ujal Zmijozel a Stephenson nahrává Davisové! Davisová nahrává Baldwinovi a Baldwin Davisové! Davisová se napřahuje a střílí! Camrál se dostal do rukou nebelvírským střelcům a ti se nezastavují! Camrálu se ujal Janner! Ale ne! To byl dobře mířený potlouk od Greye a Camrálu se znovu zmocnil Zmijozel!" Vyřvával havraspárský student do mikrofonu.

James kroužil nad hřištěm několik stop nad ostatními hráči a snažil se zahlédnout Zlatonku. 

Hra pokračovala dalších padesát minut, Zmijozel vedl čtyřicet ku dvaceti.

,,Whiteová střílí a je to gól! Deset bodů pro Nebelvír! Počkat! Počkat! Zdá se, že Black zahlédl Zlatonku!" Všichni se podívali Regulusovým směrem, James, jako zkušený chytač poznal, že to Regulus nehraje, a opravdu si letí pro výhru. Jenže co když tam Zlatonka není?

James měl lepší koště a pokud by ještě chvíli počkal, i tak by Reguluse doletěl. Rozhlédl se po hřišti.

Zlatonka se držela u nohou nebelvírského brankoviště.

,,Počkat! Potter se rozletěl na jinou stranu! Kdo opravdu zahlédl Zlatonku? A koho pouze šálí zrak?"

Zatímco mladší Black se hnal za neexistující Zlatonkou, James letěl za tou skutečnou.

Zlatonka mu však odletěla a vyletěla několik metrů nad brankoviště a nezastavovala se.'Letěla výš.

,,Na Pottera se řítí Potlouk! Pokud nebelvírský chytač nezmění směr, Potlouk ho trefí!" Vyřvával havraspárský student.

James se přimáčkl víc k násadě svého koštěte a natáhl ruku před sebe.

Chyběl mu poslední centimetr, aby chytil zlatavý míček. Natahoval prsty.

Potlouk ho prudkou silou trefil do hlavy. Před očima se mu potemnělo a upadl do bezvědomí.

,,Potter padá k zemi! Potlouk ho trefil!"

,,Jamesi!" Vykřikli jeho přátelé a hnali se na hřiště.

,,Zápas se přerušuje!"

Profesorka Hoochová, profesor Brumbál, Lily, Sirius, Remus, Peter, Any, několik dalších profesorů a celý nebelvírský famfrpálový tým se sklonili k bezvládnému tělu Jamese Pottera.

,,Žije?" Zeptal se se strachem v hlase Sirius a stejně jako ostatní se bál odpovědi, která přijde.

,,Žije." Hlesla madame Pomfreyová.

,,Musíme ho odnést na hrad." přikázal Brumbál.

,,Teď se ke mně dostala informace! Potter před ukončením utkání chytil Zlatonku! Nebelvír vyhrává sto osmdesát bodů ku čtyřiceti bodům!" Výhra nikoho moc nerozveselila. Všichni kromě Zmijozelských studentů byli rádi, že Nebelvír vyhrál, ale všichni se strachovali o Jamese.

********

,,Madame Pomfreyová, jak je na tom?" Ptal se Sirius když s ostatními dorazili na ošetřovnu.

,,Má otřes mozku, zlomenou ruku a tři zlomená žebra. Je v bezvědomí a musíme počkat až se probudí." Oznámila Jamesův stav.

,,Můžeme k němu?" Zeptala se Lily.

,,Ano, ale pouze na pár minut a pouze čtyři."

,,Děkujeme." Poděkoval Remus.

,,Kdo tedy půjde?" Zeptal se Sirius a pohlédl na skupinu.

,,Půjdu já, Sirius, Peter a Lily." Rozhodl Remus.

,,To je v pořádku, nepůjdu, ať jde někdo jiný." Odmítl Peter a couvnul.

,,Vážně? Tak půjde Kate."

Remus, Sirius, Lily a Katherine zůstali na ošetřovně a ostaní byli donuceni ošetřovnu opustit.

Prošli kolem závěsů, které byli roztáhnuté kolem postele na které ležel James a postavili se okolo jeho postele.

James měl na sobě pouze nemocniční kalhoty, hrudník měl omotaný obvazy, hlavu měl také omotanou a zpod obvazu mu vykukovalo několik vlasů slepených krví.

Ležel v klidu a jediné známky, že stále žije, naznačoval jeho nadzvedající se hrudník dýcháním.

Jeho přátelé tam nad ním stáli několik minut, než je madame Pomfreyová vyhnala.

********

Uteklo několik dní a James se zotavoval. Po třech dnech se probudil a každý den ho přátelé chodily navštěvovat.

Sirius a kluci chodily vždycky po obědě a byli s ním dvě hodiny. Kate, holky a nebelvírský famfrpálový tým chodily vždy obden. K jeho překvapení a velké radosti, za ním chodila na návštěvu každý den i Lily, která mu vždy přinesl nějaké zprávy z dne a nějaké učení. Byla tam každý sice krátce, nebyla tam ani hodinu, ale Jamesovi to vždy udělalo radost.

V soboru, druhého listopadu ho madame Pomfreyová pustila a v domluvený čas na něj před ošetřovnou čekali jeho přátelé. Lily, Kate, An, El, Sirius, Rem, Peter a Thom stáli před ošetřovnou a každý ho přivítal.

Společně vyšli do nebelvírské věže, kde mu všichchni skoro půl hodiny gratulovali a přáli mu pevné zdraví a byli rádi, že se jim nebelvírský kapitán a chytač vrátil.

Po půl hodině se všichni uklidnili a zase se věnovali své práci a věcem. Nebelvírští sedmáci si posedali na svá oblíbená místa a začali si povídat.

,,A co oslava Tichošlápkových narozenin?" Ptal se James.

,,Domlouvali jsme se,  i když jsem někoho museli delší dobu přemlouvat," odmlčela se Eliz a pohlédla na Siriuse, ,,tak jeho narozeniny oslavíme stejně, jako ty moje. Sejdeme se u vás v ložnici třeba ve čtyři a tam je oslavíme." vysvětlila El.

,,Protože ty jsi po úrazu a tak by nebylo dobré dělat nějakou extra oslavu a bude to i lepší a bezpečnější pro Elizin stav." Dodal Thom.

,,Jo, tak jo." Usmíval se James.

,,Takže jsme domluvení. Sejdeme se zítra u vás v ložnici ve čtyři hodiny odpoledne." Shrnula to pro jistotu Lily.

,,Platí."

********

Dalšího dne ráno se domluvili, že ještě před obědem rychle navštíví Hagrida.

Peter se vymluvil, že nepůjde, Remus a Lily měli primusské povinosti. A tak se k Hagridovi vydali v šesti. Elizino bříško povyrostlo, Thomas šel s ní, aby Hagridovi společně a oficiálně oznámili tu novinku, protože předešlí měsíc na to nebyla vhodná příležitost, James a Sirius prostě jít chtěli, Annie a Kate se přidali, protože na dopoledne neměli nic jiného v plánu.

,,Ahoj Hagride!" Zasmála se šestice kamarádů, když jim poloobr otevřel dveře.

,,No nazdar." Usmál se vřele Hagrid.

,,Přišli jsme tě na chvíli navštívit." Vysvětlila Any.

,,Tak se posaďte." Pobídl je Hagrid.

,,Hagride, my bychom ti chtěli něco říct." Usmál se Thomas.

,,Tak říkejte."

,,Já jsem těhotná." zakřenila se Elizabeth.

,,To je neuvěřitelný! Ale je to hezký." Usmíval se Hagrid.

,,A kdy se to narodí?" Vyzvídal.

,,Na konci května nebo na začátku června." Oznámil budoucí tatínek.

,,To je ale ještě škola." Zamračil se.

,,To jo, ale my jsme rozhodnutí, že to nějak zvládneme." Usmála se vlídně Elizis.

,,Tomu věřím."

********

Odpoledne ve čtyři se znovu sešli, aby oslavili něčí narozeniny. Všichni hosti přinesli dárky, Siriusovi společně zazpívali, a oslava probíhala podobně jako ta Elizina, teda, na této oslavě nikdo neoznamoval těhotenství.

Sirius si převzal všechny dárky a rozbalil je.

Pohled na něj byl jako pohled na šťastné pětileté dítě.

,,To je úžasný! Děkuju!" Vykřikoval a radoval se Tichošlápek.

Už měl na sobě mikinu od kate, která mu velmi slušela, na krku měl šátek od Lily. V jedné ruce držel fotoalbum od Annie a v druhé ruce držel foťák, ze kterého vyjížděli pohyblivé fotky, který dostal od kluků.

Oslava byla velmi vydařená a skončila po večeři.

Sirius hned fotoaparát vyzkoušel a tak už měl v albu několik zaplněných míst.

Z jedné fotky se na něj usmívala devítičlenná skupina přátel. Z druhé fotografie se smáli dva lidé, James a Sirius, který měl na tváři rozmazanou polevu dortu, kvůli Jamesovi. Na další fotce byla Annie jak se usmívá a Remus, který jí dal nečekaně pusu na tvář. Z další fotky se smál Siirus, který se válel na zemi a objímal sám sebe, protože si oblíbil svou novou mikinu.

Na všech fotkách vypadali všichni šťastně. Bylo to neuvěřitelné, při pomyšlení, co se děje ve světě mimo zdi bradavického hradu, ale bylo to úžasné, po delší době si všichni zase užívali života.

Ani Kate si toho večera nevzpomněla na Kyliana.

Společně hráli hry, vyprávěli si historky a jedli dort.

Dnešní kapitola je mnohem kratší, ale pořád je dostatečně dlouhá na to, abych z ní nešílela.🌹🥵
Chtěla jsem ještě jednu kapitolu napsat, než dám notebook sestře, takže další kapitolu by měla být asi za tři dny🥺😇
❣️❣️❣️Já se loučím❣️❣️❣️