První den dovolené pro Eliz a Thoma byl velmi příjemný a uklidňující.
Ráno si vybalili a došli na potřebný nákup, potom si zašli do moře, kde bylo víc lidí než oba dva očekávali. I přes to si dvě hodiny na pláži užili a vraceli se do apartmánu plní radosti, štěstí a s méně energií.

Jejich apartmán byl celkem malý, ale velmi útulný a vypadal přátelsky.

V ložnici byly poličky a skříň, uprostřed místnosti byla manželská postel a po celém pokoji byl huňatý černý koberec. V obýváku byla kožená bílá sedačka a malý stolek. Malou zdí byla oddělená kuchyňská linka a celková kuchyň. V koupelně byl sprchový kout, záchod a umyvadlo se zrcadlem. Malá předsíňka a chodba.

„Nechtěla bys na ten oběd jít dnes?"

„No, ale jo, klidně," přikývla Eliz a objala Thoma.
Převlékli se do formálního oblečení, vzali si s sebou peníze a vyšli z apartmánu.

Cestou si povídali o různých věcech až došli k tématu rodina.

„A co ty? Jak to máš doma?"

„Je to komplikovaný," odsekla a sklopila zrak k zemi.

„Aha, promiň."

„V pohodě, jen o rodině nemluvím."

„A proč?" Pobídl jí.

„Nikdy se o mě moc nestarali, jsem jim ukradená. Mají radši Fabiana, to je můj mladší bratr. Chodí do Krásnohůlek, rodiče nechtěli, aby jejich milovaný syn chodil do školy se mnou. Moje matka s otcem se snažili mě vychovat na úrovni a dávali mi přísný řád, nikdy jsem je neposlouchala, hned jak skončí tenhle školní rok, chci okamžitě vypadnout."

Na chvíli se oba odmlčeli. Ani jeden nevěděl co by měl říct, ale nakonec ani nemuseli.

„Hele, už jsme tady!"

Thomas podržel Eliz dveře a oba vešli do útulné malé restaurace. Nespočet malých stolků zabíralo sice spoustu místo, ale o to víc to tu vypadalo přátelštěji. Thomas s Eliz se posadili ke stolku u zdi. Po pár minutách přišel číšník, bylo mu asi tak třicet, měl uhlově černé vlasy zastřižené na dva centimetry, stejně černé oči a bledou pleť.

„Dobrý den, co si dáte?" Zeptal se formálně a oba si prohlídnul.

Eliz se usmála a začala si objednávat, „prosím, špagety a čistou vodu."

„A já bych si přál těstoviny s kuřecím masem a chlazenou pomerančovou limonádu," mezitím si číšník vše zapisoval do zápisníku a odešel.

********

Mladý Peter Pettigrew s Rosie Mooreovou dorazili na své místo v pořádku a v rozpacích.

Už pár hodin tu byli, stihli si vybalit, projít apartmán, ale dál se neodvážili jeden na druhého promluvit.

Každý byl v jiné části apartmánu a přemýšlel.

Oba byli velmi rozdílný, ale oba je tížila rychle přicházející válka.

Zatímco Peter kvůli válce přemýšlel o svých jediných kamarádech, kterými byli James se Siriusem a Remus, protože ho tížilo tajemství a strach, Rosie myslela na svou rodinu, kterou byla její babička a maminka.

Rosie žila v malém rodinném domku na kraji Londýna, jen s babičkou a mamkou, táta jí zemřel před dvěma roky, tou dobou byla válka opravdu úplně na začátku a Smrtijedů bylo tak šest.

********

Kate za Dylanem zavřela dveře a otočila se k Siriusovi, ten se usmíval a seděl na podlaze, jenže v psí podobě.

Kate vytřeštila oči, Tichošlápek. Fascinovaně se dívala na černého huňatého psa.

„To proto Tichošlápek!" Klekla k němu na zem a začala ho drbat za ušima.

Sirius sebou slastně plácl na podlahu ke Kateiným nohám a vrtěl ocasem.
Kate ho dál drbala. Po pár minutách, co se smála a Tichošlápek štěkal, mu dala na čumák svou dlaň.

„Když nemluvíš, jsi fajn," zasmála se Kate a utekla do ložnice. Sirius se proměnil a zůstal sedět na podlaze.

„Vážně jen když nemluvím?" Zeptal se sám sebe, vstal a vydal se do ložnice. Zastavil se mezi dveřmi a tiše sledoval mladou dívku s černými kadeřemi.

Kate seděla na zemi opřená zády o skříň a v ruce držela malé zrcátko, které si s sebou přivezla, rám byl tyrkysový a průsvitný.

Kate si chlapce zatím nevšimla a tak dál hleděla do zrcátka.

Sirius udělal pár rychlých kroků a aniž by nad tím přemýšlel, posadil se vedle ní až se těly lehce dotýkali, Katie na to však nic neřekla.

„Dostala jsem to zrcátko od Ryana," řekla jednoduše Kate, jakoby to bylo samozřejmí.

„Vždyť tě podvedl, proč to zrcátko pořád máš?" Nechápal Sirius.

„Kvůli slovům, které mi řekl, když mi to zrcátko předal."

„Jsou ta slova tajemství, nebo je bývalý bradavický Casanova smí znát?"

„Není to tajemství, nikdy to nebylo tajemství, byla to slepá láska. Řekl mi, že jsem překrásná a namluvil mi, že jsem jeho životní láska, myslím, že to zrcátko mám proto, abych si připomněla, že už stejnou chybu nemám udělat." 

„Třískni s tím," pobídl klidně Sirius aniž by uhnul pohledem od onoho zrcátka.

„Cože?"

„Třískni s tím zrcátkem, uleví se ti," podíval se jí do očí.

„Ale co když nechci?"

Siriovi se v očích na nanosekundu objevil záblesk strachu, žárlivosti a hluboké bolesti, ale Kate si toho nevšimla. Nebyla moc dobrá v odhalování citů a tak to nepoznala.

Kate opatrně vstala a Sirius s ní, bez řečí se vydala do koupelny a Sirius potichu za ní.

Kate se zastavila uprostřed koupelny a podívala se na Siriuse, ani jeden nic neřekl, slova nepotřebovali. Sirius se na ni lehce usmál a kývl, Kate kývla taky.

Naposledy se podívala na zrcátko a zavřela oči, vymrštila svou ruku se zrcátkem do vzduchu nad sebe a silou s ním mrštila na podlahu.

Zrcátko dopadlo na kachličkovou podlahu a okamžitě se roztříštilo na desítky malých střípků. Rám popraskal a rozlomil se na tři části, výplň zrcátka se rozletěla do stran a popadala zpátky na podlahu.

Ani jeden z nich neměl hůlku a tak zrcátko zůstalo navždy roztříštěné na desítky kusů.

Oba si klekli a začali sbírat střípky zničeného zrcátka. Chvilku jim to sice trvalo, ale na zemi už zbývalo posledních pár střípků, pak Kate přinesla košťátko.

„Běž, já to douklidím," řekl Sirius a vystrkal Katie z koupelny. Posbíral poslední střípky a hodil je do koše, jen jeden si nechal v dlani a sedl si na podlahu.

Chvíli si střípek skla prohlížel, vzal ho do jedné ruky a namířil s ní na svou druhou dlaň.

„Kate! Pomoc!" Rozkřikl se Sirius. Během pár vteřin se rozrazily dveře a objevila se v nich Kate.

„U Merlina! Co jsi dělal?!" Vyjekla a doběhla k Siriovi, který byl v tu chvíli popelavě bledý.

„Přehlédl jsem jeden střep a když jsem ho vzal, omylem jsem se říznul," Vysvětlil Sirius a přerývavě dýchal.

„Tak pojď! Ale rychle!"

Kate vyšla z koupelny a Sirius za ní, jak Sirius šel, tvořila se za ním cestička z krve.

„Sedni si na tu pohovku a dej ruku před sebe ať ta krev není na ní," přikázala Kate a vytáhla ze skříňky malou lékárničku.

Sirius se celou dobu díval jinam, jen ne na svou dlaň a na tu krev, šlo to sice trochu obtížněji, ale dařilo se mu to.

Kate si klekla před něj a začala mu ránu čistit, jenže krev se řinula dál a tak to moc nešlo, takže mu dlaň rychle vyčistila, zalepila a obvázala obvazem, na kterém udělala mašličku.

„Kate, asi bys měla něco vědět," řekl Sirius a v tu chvíli se podíval na cestičku krve, která za ním vznikla.

„Co bych měla vědět?" Zeptala se Kate, ale už bylo pozdě. Sirius zbledl ještě víc, zamotala se mu hlava a celou váhou spadl na sedačku, omdlel.

„Siriusi!" Vykřikla Kat a posunula se k jeho hlavě.

Tmavé prameny vlasů mu spadaly do obličeje, jeho kůže byla šíleně bledá a k němu prostě nepatřila.

„Siriusi," zašeptala Kate a bokem se opřela o sedačku, tak, aby měla jeho hlavu přímo u sebe. Prsty mu vjela do vlasů a jemně je prohrábla.

Nakonec se zvedla a došla do koupelny, vzala si hadr, namočila ho a začala smývat malé kaluže karmínové barvy, která byla v koupelně i po cestě do obýváku.

Když douklízela veškerou krev, rozhodla se udělat něco k jídlu. Nakonec se rozhodla pro ty špagety a tak si vytáhla potřebné věci a ingredience. Po necelé hodině bylo jídlo hotové, dala ho na talíře a zakryla je poklopy aby jídlo nevychladlo.

Sedla si zpátky k Siriusovi a jen tak se na něj pár minut dívala. Už hodinu a půl byl v bezvědomí. Nechápala, kde se v ní brala taková starost, ale bála se, že by byl třeba nemocný.

Siriova pokožka už měla mnohem lepší barvu, ale pořád trocha chyběla, aby to byla zase jeho barva.

Kate nakonec únavou usnula opřená o sedačku a hlava ji spadla k té Siriusově.

Vypadali sice roztomile, ale roztomile by vypadali, kdyby měl Sirius konečně normální barvu a nebyl by v bezvědomí.

Uplynul nějaký čas a hodiny ukazovali půl čtvrté. Siriovi se zachvěla víčka a pomalu je otevřel, chvíli se nemohl zorientovat, ale nakonec si na všechno vzpomněl.

Trochu otočil hlavou a pohled mu padl na černovlásku spící tak blízko něj. Jemně se usmál a rozhodl se, že Katherine vzbudí.

„Kate," řekl ochraptělým hlasem a jemně s ní zatřásl. ,,Kate, probuď se," dívka po chvíli opravdu otevřela oči a podívala se na chlapce před ní.

„Ty ses probral! Ale proč jsi omdlel?" Zeptala se nechápavě. „Co si mi to vlastně chtěl říct?" Vyptávala se Kat.

„Chtěl-chtěl jsem ti říct, že omdlívám když vidím krev," řekl Sirius a podíval se k zemi.

„Aha."

„Je to trochu trapný," řekl rozmrzele Sirius a stále se díval na podlahu, jen aby nemusel čelit jejím tyrkysovým očím.

„Není to trapný, je správný se přiznat, příště, když se něco stane, alespoň to už budu vědět. Navíc, každý má nějakou slabost," řekla Kate a posadila se vedle něj.

„A jaká slabost je ta tvá?" Zeptal se zvědavě Sirius a podíval se na ní tím jeho šibalským pohledem s jiskřičkami, které mu tančily v bouřlivě šedých očích.

„Zamiluju se do každého vola, kterého potkám," řekla vážně, ale koutky jí cukaly.

„Dělám si srandu, i když to tak může být, ale moje slabina je asi, že když mě kluk silně obejme a v objetí jsme několik minut, začnu usínat, je to taková blbost," zasmála se.

„To jako vážně?" Smál se Sirius.

„Jo! Když jsi byl v bezvědomí, tak jsem se pokoušela vařit."

„My budeme o hladu?" Vyjekl Sirius.

„Co? Ne!" Smála se Kate.

„Tak proč říkáš, že ses pokoušela vařit? Zešílela jsi? Víš jak jsem se lekl?" Ječel.

„No jo, pejsek by nám vyhladověl. To abychom ho nakrmili, chudáčka," smála se Kate a zvonivý smích se rozléhal po celé místnosti.

„Haha, moc vtipný," pronesl Sirius ironicky a zvedl se, aby mohl jít ke stolu.

V ráně mu nepříjemně škubalo a občas musel zavřít oči, aby nevyjekl. Sice to trvalo, ale Kate si nakonec Siriova chování všimla a byla zvyklá prostě mluvit, když chtěla něco říct.

„Co je? Ještě to bolí?" Ptala se ho Kate a zkoumavě si ho prohlížela.

„Hm, co? Aha. Jen chvílemi, nic vážného," odpověděl Sirius aniž by vůbec něco vnímal.

„Fajn. Ale večer se na to ještě podívám a nechci slyšet žádné protesty!" Rozhodla a pustila se do jídla.

********

James s Lily po pár hodinách vylezli z vody a teď se jen tak procházeli po pláži.

Lily od Jamese byla tak daleko, jak dokázala roztáhnout ruce. James nic nenamítal, nechtěl ji na dovolené naštvat.

V tichosti se jen tak procházeli na pláži, kde bylo jen pár lidí. Ani jeden nechtěl přerušit ticho a tak prostě mlčeli.

Nakonec se vrátili do apartmánu.

Lily si vzala svoje pyžamo, které se skládalo se světle fialového tílka a volných šedých kraťasů a zamkla se v koupelně.

Začala si napouštět vanu a než se napustila, udělala si vysoký drdol a sundala ze sebe veškeré oblečení. Vlezla do teplé hřejivé vody a jen tak relaxovala.

Přemýšlela. Přemýšlela nad školou, nad svými přáteli, nad příjemnou změnou toho paka Pottera a nad sebou, nad budoucností, jestli vůbec nějaká byla.

Každý den o prázdninách si přála, aby už konečně mohla vidět bláznivou Kate, výřečnou Eliz a přátelskou Annie.

Celé prázdniny se těšila, až bude prvního září a ona se objeví na nádraží King's Cross a potká své spolužáky a všechny přátele.

Těšila se až uvidí tak jí známý hrad a po dvou měsících projde velkými dveřmi onoho hradu. Těšila se na normální, každodenní vyučování a místo toho byla úplně jinde a k tomu s Potterem.

Přála si aby tento školní rok nikdy neskončil, aby se stále mohla považovat za dítě, aby nemusela čelit celému světu, aby se nemusela strachovat o svůj život a životy ostatních, nechtěla se každý den modlit k Merlinovi, aby přežila do dalšího rána.

Chtěla žít normální život plný radosti, lásky, smíchu, přátel a všeho.

Asi ve vaně byla moc dlouho, protože se jí na prstech začaly objevovat vrásky.

„Hej! Eva- teda Lily! Doufám, že se tam nepokoušíš utopit," vykřikl James přes dveře.

Lily se jen ušklíbla a schválně mu neodpověděla, potichu vylezla z vany a rychle se usušila a oblíkal se do pyžama.

„Hej, Lily! Nech toho a otevři," ječel James, ale Lily stále neodpovídala.

„No tak! Prosím," James nebyl daleko od toho, aby sebou praštil, a tak začal bušit na dveře. To už se Lily rozhodla zakročit a prudce otevřela dveře.

To ale mělo za následek pád, James totiž nečekal, že se dveře otevřou a tak celou váhou spadl dopředu na Lily, ta je neudržela a spadla i s Jamesem na studenou podlahu. Lily se následkem pádu praštila do hlavy a šíleně se jí zamotala hlava.

Po pár dlouhých vteřinách se vzpamatovala z mdlob a snažila se zachytit nějaký pevný bod, aby neomdlela.

Pohled jí padl na vyděšenou tvář Jamese Pottera, který byl jen pár centimetrů nad jejím obličejem.

„U Merlina! Lily!" Šílel James a začal se zvedat.

Tím však Lily ztratila pevný bod a začala se jí zase točit hlava, to však James poznal a tak ji vzal lehce do náruče, jakoby nevážila vůbec nic a položil ji až do postele v ložnici, sedl si na kraj postele a díval se na ni.

To měl poprvé možnost si jí pořádně prohlídnout.

Tílko a kraťasy lemovaly dívčino štíhlé tělo, vypadala jako bohyně, teda alespoň pro Jamese. Pramínky ohnivých vlasů se jí uvolnily a tak v lehkých spirálách se točily kolem Lilyina obličeje.

„Promiň, nechtěl jsem, aby se ti něco stalo, jen jsem se o tebe bál. Promiň," šeptal chlapec a díval se na svoje ruce.

„Nevadí, jen se mi motá hlava," řekla tichým hlasem Lily, pořád trochu mimo.

„Ale je to moje chyba! Mohlo se ti stát něco horšího a jen kvůli mně! Chápeš?" Šílel zase James.

„Ne, nechápu. Nechápu, proč tak šílíš?"

„Protože prostě by se ti něco stalo a byla by to moje vina!"

„No a? Bojíš se trestu, který by ti dala třeba McGonagallová, až by zjistila, že jsi mi ublížil?" Nechápala stále Lily a dívala se na něj.

„Ne, nebojím se trestu! Bojím se toho, že bych o tebe mohl přijít, že bych tě mohl ztratit," stále šílel a když skončil, zmizel za dveřmi ložnice.

Lily jen kulila oči do stropu a zpracovávala slova, která jí řekl nebelvírský chytač.

Po půl hodině, kdy se Lily vzpamatovávala, se postavila na svoje nohy. Nevěděla, kde by James byl a tak se šla podívat do knihovny, kterou stejně hodlala navštívit, a James byl opravdu tam, seděl u malého psacího stolku.

Lily došla až k němu a stála mu za zády.

„Promiň," řekl smutně hoch a stále se k ní neotočil.

„Za co? Nic se nestalo."

„Nechtěl jsem na tebe křičet."

„Hele, upřímně nechápu, proč se bojíš zrovna o mě. Jsem jedna z milionu a ty se zajímáš o mě, sice to dáváš najevo zvláštním způsobem, ale i tak. Upřímně jsem si celá ta léta myslela, že jsi jen střapatý idiot, ale není to tak hrozný, nečekala bych, že to někdy řeknu, ale můžeme být alespoň kamarádi," skončila Lily a čekala, co na to řekne James.

Ten se konečně otočil čelem k ní a v očích mu hrály jiskřičky plné radosti.

„James Potter!" Oznámil James a napřáhl před sebe ruku.

„Lily Evansová," usmála se Lily a zopakovala jeho pohyb, potřásli si rukama. James ji stáhl k sobě do klína a nehodlal ji pustit.

„Jamesi Pottere! Okamžitě mě pusť nebo naše malé přátelství skončí stejně rychle, jako začalo!" Ječela Lily a snažila se vymanit z jeho sevření, James jí po jejích slovech pustil.

„Malé přátelství? Co? Jak malé?" 

Lily se ušklíbla a prsty mu ukázala malinkou mezeru, kterou mezi dvěma prsty měla, že jejich přátelství dosahuje takto malých rozměrů.

„A sakra! To abych se snažil," zaklel James.

Oba nakonec sešli zpátky do přízemí jejich apartmánu a James se šel také umýt. Lily si lehla do postele a usnula ještě dřív, než přišel James.

Poslední co dokázala lehce vnímat, byla malá pusa, kterou dostala na čelo. Pak už se ponořila do říše snů a první jejich den byl u konce.

Ahoj!
Je tu další kapitola, po dlouhé době!
Doufám, že se vám kapitola líbila! Pokusím se vydat další co nejdřív a budu se na vás těšit příště!
Budu ráda za každou hvězdičku, za každý komentář a za každé přečtení!
❣️❣️❣️Já se loučím❣️❣️❣️