„Matko..."

„Teď, když jsi slyšel naši historii, co myslíš? Vstoupíš, nebo si to chceš ještě rozmyslet?" založila si dáma za stolem ruce a sledovala přísně svého dospělého syna.

Henri neodpovídal. Stále v pozoru, zamračený, jeho oči ponořené ve stínu.

„Chtěla jsem ti to nabídnout spolu se vstupem do DAMMu, ale tys musel... No, nemohla jsem se na tebe v té chvíli spolehnout," mluvila dáma spisovnou němčinou. Ve spojení s jejím hlubokým hlasem, přestože její postava byla křehoulinká, udávala pocit nevýslovné autority, větší než samotného Hitlera.

„Co za to?"

„Co za to? Ty se mě ptáš, co za to? Henri... Synu. Je to naše čest, že již celá desetiletí vedeme DOG, že se nám podařilo takové množství úspěchů. Jsme na sklonku dalšího, a ty se mě ptáš zrovna na tohle? A co bys tedy chtěl?"

„Nebudu pro tebe slepě pracovat, kvůli ničemu."

„Ano, chápu. Je dobře, že chceš být v centru dění. Dobrá," kývala spokojeně hlavou, přestože to nešlo podle jejího očekávání, alespoň se ukázalo, že její syn je sice voják, není pouze pouhý voják. A že s trochou štěstí a správnými tahy nitkami, mohl by se dostat vysoko, opravdu vysoko. Špička DOGu je mimo dosah, avšak ředitel DAMMu není nereálná pozice.

„Jak plánuješ vyřešit záležitost s Protektory?" položil sebejistě otázku Henri.

Madam Kolbe klidně usrkla čaje než mu odpověděla.

„Prozatím to musíme vypustit z plánu. Snad jsme je vyděsili dost. Teď čekají na řadu důležitější věci. Než opět vybudujeme na Ukrajině síť s novými agenty, to chvíli potrvá."

„Chci, aby byli co nejrychleji zničeni. Všichni, kdo v tom jsou zapletení," téměř poručil Henri, až svým odhodláním překvapil jeho matku.

Chvíli si ho přeměřovala, podezíravě, důkladně. Až poté se krátce zasmála.

„Chceš zničit Protektory? To je tvé přání?"

„Bez tohoto do DOGu nevstoupím."

Madam Kolbe se ušklíbla, dobře skrývala všechny myšlenkové pochody odehrávající se v její hlavě. Uvažovala nad jeho podmínkou, jestli jí to stojí za potíže. Jak přesně pravidla nastavit, aby se dala výhodně obejít.

„Takže vstoupíš, ale musíme se postarat o ty Ukrajince. Je to... Chceš tady ty lidi chránit?" napadlo ji najednou. Vybavila si vysokého smradlavého vlka, potomka Fenrira, a toho kluka, koně, podle informátorky však s neobvyklým pachem, pravděpodobně by se mohlo jednat o ztraceného potomka Pegase. Jde mu o ně? Vychovala svého syna, aby to byl racionálně uvažující muž, aby to byl přesný a neomylný agent, aby dokázal rozhodovat v mžiku sekundy, nehledě na emoce, čistě logicky. Nevychovala ho proto, aby projevoval soucit s jinými lidmi, bezvýznamnými figurkami. Ano, zrovna ti dva jsou pro DOG významní, přesto Henri určitě nemůže znát pravou podobu toho kluka. A s nejvyšší pravděpodobností ani ten kluk sám. I tak ho chce chránit.

„Chci zlikvidovat Protektory," odpověděl namísto potvrzení její domněnky. Madam Kolbe se jen neupřímně usmála, když pokývala hlavou a vyjádřila tak dohodu v procesu.

„Vyčkej času. A já svůj slib dodržím."