"Vidíš toho divnýho týpka?"

"Kterýho?"

"No, tam toho!"

"Pájo, je půl jedenácté večer a jedeme céčkem. Divných týpků je tu velmi mnoho."

"Ty jsi chtěla použít vulgarismus." Pája zazpívala provokativně.

"Ano, to jsem chtěla."

"No tak, vidíš ho, nebo ne?"

"Pájo, koho?"

"Toho divnýho týpka! Ztrácím s tebou trpělivost, Dádo."

"A víš, že já s tebou taky? Divných týpků tu je fůra."

Kačerov. Ukončete prosíme výstup a nástup, dveře se zavírají.

Příští zastávka - Budějovická.

"Kdo to byl?" Pája zírala zmateně kolem metra.

"Co myslíš?" Dáda zmateně zírala na Páju.

"No, ta ženská, která teď oznamovala, kde jsme?"

"Pájo, to je nahraná - "

"Chci její práci, Dádo."

"Pájo, ty jsi něco pila?"

"Dádo, vážně, představ si, že ti někdo platí za to, že pořád dokola říkáš stejnou větu."

"Ale ty neříkáš na každé zastávce stejnou větu."

"No jo vlastně."

Nastalo ticho, kromě chrapotu divných týpků. Kolíbavý rytmus metra měl uspávací účinek. Zatímco Pája fascinovaně pozorovala vnitřek metra, Dádě se zavíraly oči. Oči, které si tak pečlivě malovala.

Pražského povstání. Ukončete prosíme výstup a nástup, dveře se zavírají.

Příští zastávka - Vyšehrad.

Do metra vstoupil muž se vzhledem člověka, jemuž bylo značně jedno, co si o něm ostatní myslí. Škrábal se na kudrnaté hlavě, a zamyšleně koukal kolem sebe. Měl béžový plášť, pod kterým se hrbil, ale jinak to byl dost hezký muž. Svým zrakem spočinul na slečnách, a usmál se.

Dáda se na něj usmála, zatímco Pája vyděšeně odtrhla oči. Šeptem pověděla Dádě, že by podle jejího názoru vůbec neměla navazovat kontakt s cizími muži.

"Vypadá jak ometák."

"Nemáš vkus." Dáda na ni křikla.

"Neflirtuj s ním."

"Jen proto, že se na sebe usmějeme neznamená, že s ním flirtuju. Necháš mě být? Co kdybys šla dělat něco užitečného a hlásila zastávky?"

Oči Páji hořely vztekem. "Ty ses namalovala." Řekla vytýkavým tónem.

"No a?" Dáda ji oponovala zvednutým obočím. "Co má být?"

"Nic." Pája zamrmlala zatrpkle, zatímco se ošemetný, pohledný muž dál rozhlížel po metru.

Vyšehrad. Vystupujte prosíme vpravo, ve směru jízdy.

Ukončete prosíme výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští zastávka - I. P. Pavlova.

Kudrnatý muž přistoupil k dívkám. "Poprosím lítačku nebo formu cestovního průkazu." Zavelel jasným, hlubokým hlasem, zatímco dívkám předložil odznak dopravního podniku.

Jakmile se otevřely dveře na I. P. Pavlova, z vozu se vyřinula Dáda, Pája a hromada divných týpků. "MOMENT!" Zařval kudrnatý muž, najednou vyšší a mocnější než jeho dřívější vzhled. "VŠICHNI - ZŮSTAŇTE - JÁ - AAA!" Pohledný revizor se mermomocí snažil uchopit alespoň jednu oběť.

I.P. Pavlova. Ukončete prosíme výstup a nástup, dveře se zavírají.

Příští zastávka -

"MUZEUM!" Zazpívala hlasitě Pája, mávajíc na vzteklého revizora, jenž uvíznul v prázdném vozu.

"Tak a máš po zkušebce." Usoudila Dáda rozumně, zatímco Páju táhla k eskalátorům, kde divní týpci oslavovali vítězství úniku formou útěku. Mávali na dívky a pyšně ukazovali nemocné a chybějící zuby.

Obě holky se na ně usmály.

"Vidíš to, Pájo?"

"Jo jo. Potřebují k zubaři."