Větře, nezvedej mi tu sukni!

Já si vezmu lidlovskou větrovku,

tak do toho - cukni!

V práci jsem do nevidím,

dorážím domů, znavena.

Smysl pro humor měním,

nemám totiž žádný.

Jsem excelovská tabulka,

lidi k ráciu naháním.

Vítr mi vadí, bouřky jsou časté,

cítím se osaměle, noci jsou totiž dlouhé

Bez milého, bez šeptání

Bez potřebného milování

Západ slunce chci zřít

Jsem zakopaný pes,

jenž tlí v přírodní bažině

kdo by to byl řek'

Já magistr, pan důležitý

jsem akorát slepý, když slunce svítí

Má milá mě prosí

a já ji vyhovět ne a ne

Čekám na chvíli, kdy mi ji západ slunce

Ukradne

Nemůžu víc, prostě ne a ne

Čekám se slastí na chvíle, kdy panika pomine

Z věčného stresu,

kolem těch peněz

a presu

Zhasínám tu lampu

Jíž má milá říká slunce

Stromy, nekřičte na mě

Mám toho dost v hlavě

Vyrazila jsem, bez milého,

Zrovna když slunce zhasínalo,

Co krásnější si přát?

Míti málo, cítit vše

A zakopaný pes - kde?