Mami,

na počest tvých narozenin jsem se rozhodla svázat vlastní kytici. Myslím na tebe každý den. Ale dnes, dnes tě oslavím.

Hned jak jsem vstala, šla jsem na výšiny, kam jsme se chodívaly procházet. Pamatuji si na naše společné slzy. Pamatuji si na naše paže, které se držely tak pevně.

Sesbírala jsem sedmikrásky, chrpy, sněženky i pampelišky. Jakmile jsem je sesbírala, cítila jsem, že to nejsou správné kytky. Použiji je jindy v životě. Ještě, že je ta příroda tak moudrá. Došla jsem totiž na pole, jenž kypělo levandulí, a mami, tam jsi byla ty.

Sesbírala jsem tu levanduli, vím, že odpočíváš v pokoji, a levandule ti přinese akorát klid.

I mně přinese klid.

Kráčela jsem dál, neboť světlá levandule nevystihovala tu situaci tak, jak jsem ji cítila.

Vždyť mě znáš mami, jsem tvrdohlavá. Jdu si za svým, dokud to není perfektní, nebo v této chvíli, tvoje.

Inu, jak tak kráčím, vidím před sebou trs květů, zářící veškerou melancholií, kterou jsem prožila po tvém odchodu. Jemně jsem sesbírala ty nejkrásnější. Udělalo mi radost, že jsem měla jiný odstín fialové. I krokusy patřily do oné kytice.

A ani v tuhle chvíli nebyl čas se vrátit. Mami, cítila jsem, že tam chybělo něco. To nejde popsat, ale ta kytice nebyla hotová – nebyla.

Ocitla jsem se na rozcestí, stejně jako ty před několika lety. Vybrala jsem si cestu, jež vedla nahoru do prudkého kopce. Musela jsem najít tu výzvu, tu zbylou kytku.

Vždyť to je tvoje kytice, mami.

Viděla jsem před sebou keře, a trny, a smutné smrky. Šla jsem dál. Nezastavilo mě to. A měla jsem pravdu – protože po čase jsem narazila na další trs květin, tentokrát velmi malý, ale zato velmi významný.

Byl to trs hyacint, mami. Neměl uklidňující sílu jako levandule, ani zářivou melancholii krokusů. Jak mohl trs hyacint sršet magií? Sršet mystickou silou, jež znamená a ví vše?

To nevím, ale hyacinty jsem přidala do té kytice.

Doma jsem je svázala, ještě s trávou a a tmavě zelenými listy.

Svázala jsem tebe, sebe a květiny do fialové kytice. Je jí dobře v čisté čerstvé vodě, líbí se jí místečko, které jsem ji vynahradila na sluníčku.

Září melancholií, klidem, magií, tebou, a mnou.

Pro tebe mami.

Pro tebe jsem svázala fialovou kytici.

Tvoje,

Dianka