Nejprve chci všem poděkovat, že jste dokázali přečíst celý příběh až k této části, a také za vaše komentáře, které mně v této korona-době vždy dokázaly zvednout náladu o 200%. Opravdu vám moc děkuji, že jste mi takto přinášeli radost a motivovali mě:)

Upřímně, k tomuto příběhu nemám úplně takové hlody jako u Tajné jednotky. Tedy nic, co byste nepostřehli z mých běžných keců v konverzacích.

Ale něco málo bych přeci našla.

Idea začala vznikat již v lednu minulého roku, když Tajná jednotka nebyla ještě ani dopsaná.

První dilema - středověké období nebo období novodobé? Nakonec vyhrálo novodobé, protože jsem přemítala, jak bych to mohla pojmout. Ve středověkém by to nebylo tak "divné", aby se lidi měnili ve zvířata. (A taky jsem byla očarovaná tím, jak mnou hodně citovaná autorka Priest dokáže udělat jakýkoliv žánr a urban fantasy bez problému. Takže jsem to chtěla zkusit.). Ok, challenge accepted!

Přesto, v dnešní době si člověk prdne a už je to na internetu. Proto přelom tisíciletí. Kdy internet byl drahý jak prase a v rukách pouze vyvolených osob.

Strašně dlouho jsem uvažovala nad tím, jaká zvířata zvolit. Chtěla jsem, aby jedno z nich bylo obrazem elegance, něco krásného, úžasného, ladného (takže velice horkým kandidátem byla sněžná liška, lev, sokol, labuť). Druhé mělo být něco nechutného, nepoužitelného, neobvyklého (takže mořská okurka, medúza, Priapulus - to si vyhledejte, pochopíte; termit, ploštice, prostě různě). Měla jsem dokonce seznámek se zvířaty a postupně připisovala a vylučovala.

Finální rozhodnutí padlo až jeden moment. Až jednoho rána, víkendového, kdy jsem se válela v posteli a viděla to. Tu scénu. Tu nádheru. Jak Theo padal a padal, a najednou se proměnil v Pegase, roztáhl svá bílá křídla, učil se je ovládat, aby nakonec mohl nabrat Henriho na svá záda a odletět pryč.

A to byl ten moment, kdy jsem měla v hlavě jediné: Ty! Vole! Tohle musím napsat. Prostě musím! A Pegas byl zrozen. (...a taky jsem byla poháněna myšlenkou, že když kravina, tak pořádná. Poslední dobou jsou v módě jednorožci, alespoň u nás v krámku jich bylo dost, ale neumí lítat, takže... Pegas to vyhrál.)

A šváb pak nějak přirozeně naskočil, jakmile jsem v nějakém článku o něm narazila na poznámku, že vylučuje nějaké feromony sacharidové povahy. Ihned mi blikl nápad s jeho slaďoučkým bříškem a bylo vyhráno :D Ale prosím, nezkoušejte to v reálu, opravdu nevím, jak moc je to pravda!!

Psát to ale nebylo úplně jednoduché. Protože - ačkoliv byl Erikk a Arsen dopsáni, stále jsem se přes ně nedostala, chtěla se soustředit na školu a státnice, navíc nastalo jarní a letní období, přes které se mi nepíše tak dobře jako v zimě, a strašně jsem bojovala s tím, jak to pojmout. Jak vytvořit důvěryhodné charaktery těch dvou osob, aby se chovali v rámci jejich povahy, aby to nebylo příliš umělé, ale opravdu důvěryhodné, nějak realistické. Také se trochu odlišit od Erikka a Arsena, protože je to opět psáno v první osobě, takže aby bylo poznat, že to vypráví jiná osoba. A trvalo mi dlouho, než jsem to nějak více zvládla. Než jsem se s nimi spřátelila a dokázala odhadovat, co by řekli, co by udělali... A možná se nejprve sami ještě museli změnit, než jsem je plně pochopila. Jsem si vědoma, že prvních pár kapitol je opravdu divných, protože jsem se v tom ještě nějak neorientovala. Fakt to byl boj. Ale ty počáteční události se prostě musely stát, a já se přes ně musela dostat. A sice se stydím si je zpětně číst, předělávat si je netroufám, abych omylem nevymazala, co tam má být, nebo nenapsala něco, co by tam být nemělo. Navíc, o nějaké předělávky jsem se již dlouho snažila již po čas psaní, ale už to více nedokážu.

Ale nakonec jsem to překonala. Hip hip hurá prokrastinaci a karanténě? Že by? Od listopadu se prsty na mé klávesnici prakticky nezastavily, fakt že ne, až do půlky února.

Mimo to, měla jsem problém i s coverem! Já netušila, jak ho udělat! Mám uloženo asi 50 různých verzí - minimalistickou, nebeskou modrou, v padesáti odstínech kontrastu, a ne a ne udělat tu pravou! I s tímhle by to šlo ještě vylepšit, předělat, cokoliv, ale víte co? Kašlu na to. Basta.

Má původní představa byla více „case and solution" verze, ale zase jsem to nechtěla tolik natahovat a tušila jsem, že budu vůbec ráda za dopsání. A opravdu se snažila to popohánět, když jsem věděla, že to nemá smysl přecpávat výplní, že bych ani nevěděla jak. Na druhou stranu, chtěla jsem ten rozvoj vztahu v delším časovém intervalu, ale to by Henri musel přijet do Prahy tak xx krát. Na to nemám trpělivost ani já, ani Theo.

Nevyužité nápady? Bylo jich pár, to nebudu lhát.

První - Theo a Ondra měli mít spolu více intimnější vztah á la kamarád taky rád - rukou. A tak jednu chvíli existovala verze, v níž po Henriho odjezdu a při Theově „uvolňování" přišel Ondra do bytu, sundal si bundu, povolil kalhoty a šup k Theovi na postel se přidat. Ale sodomita Ondřej byl pak autorkou pěkně cenzurován, ať se zachová alespoň něco z Theovy důstojnosti (ačkoliv tímto přiznáním se u vás Theo z bahna už nevyhrabe).

Druhá - Henri a Theo spolu měli jet do Německa a zažít dobrodrůžo i tam. Trochu si zalítat nad kopci někde kdesi; nastahovala jsem si i fotečky krajin. Zároveň měli spolu trochu pátrat v Berlíně, Theo zažívat chvilky naprostého nedorozumění, které Henri zažíval v Česku. Jako, bylo by to fajn, ale neměla jsem pro to děj.

Třetí - přelom tisíciletí byl zvolen ještě z jednoho důvodu. Nějak se to mělo více táhnout a boj mezi Protektory, DOGem a těmi kluky způsobit i útok na dvojčata (11.9.2001).

Čtvrtá - zatímco Henri byl kontaktován a nabrán DOGem, Theo měl být povolán na kobereček vedoucího Protektorů a nabírán jako jejich výpomoc, podobně jak tak funguje Alice. I mezi DOGem a Protektory měla být nějaká komunikace, spolupráce, jak se zbavovat nevyhovujících osob. Každopádně, Theo to pěkně zvažoval, málem to i odkývl... O to více by byla pak konfrontace mezi nimi intenzivnější.

Slovenská část byla nejdéle psaným textem. Vznikala ještě v létě (kde jinde než na zmíněném východě!), přesto ani jedna z původních vět nezůstala tak, jak jsem si ji původně navrhla. Překopána asi tisíckrát. Důvody, proč jsem chtěla zařadit tuto oblast do příběhu, jsou hned dva. Jeden je vložit tam něco ze sebe, druhý pak je nějak zachovat tu úžasnou řeč a představit ji vám. Ještě jednou se omlouvám všem východniarům, jestli jsem napsala nějakou kravinu, na druhou stranu budu strašně ráda, pokud budou vznikat i další díla napsaná "tímto" stylem. Aby tato nádherná kultura byla zachována.

Co se pak týče němčiny... Mám stejný názor jako na začátku Theo :D

Také se musím přiznat - opravdu neumím řešit vztahové věci a tak, a jejich dání do kupy by mělo být více... no, ne tak jednoduché. Podobně jako Arsen a Erikk, dali si na pár dní či týdnů oraz, zjistili, jak bez sebe nemohou být, zde je to úplně stejná situace. Což mě trochu štve a chápu, že by tohle mělo být hodně kritizováno. Ale budeme věřit, že i Henri byl nevědomky zamilovaný, přestože těch dnů spolu nestrávili hodně a přeci jen pochází z Německa a... Prosím, přehlédněte tento nereálný fakt. Děkuji. Budu se snažit v příštím díle.

Kvůli Lukášovi a hmyzím metamorfům obecně jsem odmítala po dlouhé měsíce zabíjet octomilky a jiné brouky, protože co kdyby, že? Nikdy nevíte!

Překvapivě, ze všech možných scén a všeho, co jsem napsala, nejvíce jsem hrdá na odstaveček popisující Mendlovo náměstí Brna.

Příběh obsahuje dva easter eggy:

1) amylaza

2) arsen

Další poznatek - celá věc s DOGem, politiky a tak, to vzniklo jako základní nápad ještě někdy v březnu dubnu 2020. Takže jsem jen seděla v křesle a tiše se smála, když v televizi naskakovaly věci jako systém PES (DOG??), výměna ministrů za druhým, skandály atd. Ale ten PES mě opravdu dostal asi ze všeho nejvíce.

Side story: Chtěla jsem to někam napsat do příběhu, avšak nějak se mi to nikam vhodně nevyšlo, takže pravda o Martinovi. Jak to s ním bylo? Proč se vrátil z Ameriky do Česka? Měl tam holku, střílel po někom, nebo co? Ehm. Oboje. Našel si tam bobryni (jakože fakt), ale stříleli po něm lovci, když si stavěli přehradu, takže utekl a zdrcen opustil Ameriku. Tadá!

A na závěr Ondrova písnička, kterou si pravděpodobně popěvoval při sledování zpráv:

Vláda padla, vláda padla,

kdopak nám ji postaví?

Theo zrovna není doma,

Henrimu to nevadí.

Zavoláme na koníka,

ten má dobré nápady,

strčí štětku do komína

a jsou oba hotoví.