Střepy z pistole, leží na stole
Okvětní plátky růže je přikryli
Do ticha temnoty
Do tmavé noci

Byl slyšet jen výkřik od mladé pany
Tělo prolité krví
Tou co nám v žilách se točí
Oči zavřené, výraz bez strachu
Slza na kraji očního víčka
Nedá se zapomenout

Růži ji na hruď dal
Ruce k sobě
Do ucha motlidbu zašeptal
A už odcházel
Ke střepům pistole, dopis dal
Svou vraždu nepopíral

Čestný člověk
Co někoho zabil
Sedí pod stínem vrby
Obloha modrá se zlatou hvězdou
Bílé mraky se honí
A různé obrazce jeví

Kus střepů z pistole vyndal
V ruce si ho prohlížel
Pak rudý kvítek růže
Přikryl ho s ním
Srdce pomalu přestávalo být
Pod úderem kulek

Zlatých a stříbrných
Nemohl to být konec
V hlavě si přehrával svůj život
Naposledy se podíval do stiných vod

Ulehl ke spánku věčnému
Nesoudil nikoho
Obraz mrtvoly s růží na hrudi
Rudé kvítky růží kolem ní

Snažil se jí najít
Však nemohl
Nesměl se pohnout na stranu
Ani vpřed či dozadu
Byl vězněn na jednom místě

Hlasy uslyšel
Svět zostřil
Již nebyl mrtvý
Však svou krátkou,
náhlou smrt, ve snech vídal
Za mřížemi stále sedí
Na svou milou myslí
Tu co zabil z lásky
Výkřik, slova, nářky
Ve zpomínkách slýchával

Dnes však v rakvi spí
Se svou milou jí
U stolu u smrtky
S úsměvem na tváři
Až po smrti je šťastný
Ale to už se nikdo nedozví