
II
U hrobu klečíš
V ruce růží svíráš
Pro člověka co zranil,
zradil tvoje city
Ve zpomínkáš létáš
Ve snech ho potkáváš
Máš z něho strach,
nedá ti spát
Večer brečíš, slzy roníš
Na náhrobku své jméno má
To co jsi každý den viděla
Roztrhal tvé srdce
Svěřila si mu své srdce
Máš v tom zmatek
Na hranici života,
stála jsi tam od roka
Od roka jeho vraždy,
jeho sebevraždy
Už nikdy nebudeš milovat
To radši, abys zemřela
On byl jediný komu jsi věřila
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro