Usadili nás v čele dubového stolu, po obřadném přivítání se radní sami posadili a muž nejblíž k nám hlasitým šeptem vysvětloval problém se ztracenou, nejspíš piráty potopenou, kupeckou lodí. Na nakrabaceném čele i holé hlavě se muži perlil pot.

,,Lachanne, smiř se se ztrátou a příště svou loď lépe vyzbroj, jak lidmi, tak zbraněmi. Žijeme v nebezpečné době, není v mých silách řešit každou kupeckou loď."

,,Ale v Průlivu se s největší pravděpodobností plaví piráti," zaupěl nešťastně radní.

,,Vyšlu tam naše hlídky, pokud je najdou, zničí je." Poklepal mu tlapou na rameno.

,,Nyní k věci." Kývl rukou k čekajícím lidem.

Nalil do dvou číší víno a jednu mi podal, spolu s talířem s kousky sýra, černého chleba a nakrájeného ovoce.

Radní zabušil pěstí do stolu a v místnosti zavládlo ticho až na občasné zakašlání, zašustění oblečení či vrznutí lavice. Postavil se a promluvil zvučným hlasem, zvyklý, že mu lidé naslouchají.

,,Můj pane, zavolali jsme tě, protože je třeba rozsoudit hrdelní zločin. A toto právo náleží jen tobě."
Pokynul a do síně přivedli dva pacholci muže s okovy na rukou, před stolem, kde jsme s radními seděli, mu zatlačili do ramen, čímž ho donutili pokleknout. Umaštěné řídnoucí vlasy mu padaly na ramena, přes špinavou potrhanou halenu. Pod okem se mu skvěla rozsáhlá modřina, namáhavě dýchal pootevřenými rty a dlaní si přidržoval z boku hrudník s pravděpodobně polámanými žebry. Smrděl jak žumpa.

,,Co provedl?" zeptal se Conomor.

,,Zamordoval vlastní ženu. Ubil ji k smrti."

Zamrazilo mě.

,,Proč?"

,,Chtěla odejít."

,,Měla jiného?" zeptal se nezučastněným hlasem.

Obviněný pozvedl pohled ke Conomorovi, radních si nevšímal.

,,Děvka to byla." Promluvil chrčivě a ukázal díru po vyražených zubech.

,,Pozor na jazyk, Sionne," zasyčel radní sedící vedle mne.

,,Špatně jsi vychoval, svoji dcerušku." Odplivl si klečící muž.

,,Tloukl jsi ji jak žito!" zařval brunátnějící muž nadzvedaje se nad své křeslo a vztekle svíraje pohár vína.

,,Radní, jeho žena byla tvoje dcera?" Ujasňoval si Conomor.

,,Ano, můj pane. Ceana, sladká jako med, než ji tohle zvíře začalo týrat," vyprskl vztekle otec oběti.

,,Muž má nad svou ženou svrchované právo," podotkl suše a důrazně Conomor.

Zaryla jsem mu nehty do prstů, které měl odložené na mém stehně. Nepodíval se na mě, jen ruku otočil a tvrdě stiskl moje vlastní prsty. Polkla jsem chuť na něj zaječet a zuřivě mu ruku vyškubnout. Nepustil, jen nepatrně povolil sevření.

,,Zavraždil jsi ji?" pokračoval k muži před sebou ledově klidným hlasem.

,,Ano, můj pane. A udělal bych to znova." Hrdě zvedl bradu. ,,Podváděla mě s Ailpeinem, synem stavitele."

Utekla bych, kdybych mohla.

,,Přiveďte Ailpeina," zabručel Conomor.

Ze zadní lavice se zvedl pobledlý, vcelku pohledný mladík, o dobrých dvacet let mladší než souzený. V jeho hnědých očích, pod kterými se rýsovaly temné kruhy, bylo tolik smutku, že by se v něm dalo koupat.

,,Chodil si za Ceanou?" otázal se Conomor bez okolků.

Mladík sklopil oči, žmoulaje si lem košile.

,,Ano, můj pane," odpověděl rozechvělým hlasem. ,,Byla nešťastná."

,,A tys ji utěšil?"

,,Můj pane, jsme... byli jsme přátelé. Znali jsme se od dětství."

,,Odevzdala se ti?" pokračoval.

Vyschlo mi v krku a v očích mě pálily slzy.

Ailpein jen nepatrně přikývl.

,,Věděl jsi, že je vdaná?"

,,Jasně, že to věděl." zavrčel Sionn.

,,Ticho," odsekl rázně můj muž.

,,Věděl," zašeptal Ailpein a přešlápl z nohy na nohu.

,,Tebe, Ailpeine, odsuzuji k dvaceti ranám holí."

,,Ty, Sionne, kolik máš dětí?"

Sionn překvapeně zvedl hlavu. ,,Tři syny a dvě dcery."

,,Tvůj majetek propadá jako věno tvým dcerám, do doby sňatku se o ně postará radní, otec mrtvé. Ty na dalších deset let patříš k vojenské posádce námořní hlídky. S nástupem ihned."

Jeden z členů našeho doprovodu pokývnul hlavou na srozuměnou, když ho Conomor vyhledal pohledem.

,,A co moji synové?" nejistě se zeptal Sionn.

,,Vemeš je s sebou."

,,To ne, můj pane. Jsou malí."

,,Na to jsi měl myslet dříve, než jsi zabil jejich matku." Zašklebil se naštvaně.

Nadzvedla jsem se ke Conomorovi a zašeptala mu do ucha: ,,Mohu se ho na něco zeptat? Mám jen tři otázky."

Otočil se na mě, obočí mu překvapeně povyjelo k zamračenému čelu.

,,Prosím," dodala jsem.

Nepatrně přikývl a propletl si prsty s mými, naše spojené ruce nechal viditelně na stole.

Odkašlala jsem si, nebyla jsem zvyklá mluvit před tolika lidmi. Potřebovala jsem to vědět.

,,Vzal sis svoji ženu, než jsi ji zabil?"

,,Ano, paní. Jak mi právem náleželo."

Síní se rozlehl tlumený smích a mně se do tváří vehnalo horko. Nesměla jsem zastavit.

,,Byla v očekávání?"

Střelil po mně nakvašeným pohledem.

,,Ano," zabručel již tišeji a méně sebejistě.

,,Jak jsi svou ženu zabil? Sekyrou? Nožem?"

,,Holýma rukama." Poprvé sklopil pohled ke kamenné podlaze.

,,Zamordoval jsi dva lidi, Sionne."

Nahlas jsem neřekla nic, jen Conomorovi zašeptala do ucha: ,,Za dva životy služba na moři?"

,,Zpochybňuješ moje rozhodnutí?" Zeptal se stejně potichu, dost výhružným tónem.

,,To bych si nikdy nedovolila, Conomore." A výjimečně jsem to myslela vážně. Nestála jsem o výprask.
,,Je to tvoje výsostné právo, tvoje odpovědnost."

Podrbal se ve vousech a zahleděl se na mě.
,,Pokud to nechám na tobě, bude odpovědnost tvoje."

Přikývla jsem, i když jsem si nedovedla představit, jak by něco takového provedl a neshodil se před vlastními lidmi.

,,Sionne, dostaneš na výběr. Přijmeš trest, jak jsem ti ho uložil, nebo takový, jaký vymyslí má paní?"

Sionn na mě s posměchem pohlédl.
,,Ženy mají měkká srdce, zkusím štěstí." Po rtech mu přeběhl slizký úsměv.

,,Nejsem si jist, že zrovna Tryphine trpí přehnaným milosrdenstvím." Pokrčil Conomor rameny a pokynul mi, že můžu pokračovat.

Otočila jsem se na muže vedle sebe, radního, otce Ceany. Koulely se mu po tvářích slzy, jež vztekle otíral hřbetem ruky. Hrbil se nad stolem, docela zlomený neštěstím své dcery.
,,Radní, jsi ochotný přijmout do své rodiny i Ceaniny chlapce a vychovat je?"

Upřel na mě krví podlité oči. ,,Samozřejmě, dokud budu živ."

To jsem potřebovala slyšet. Zhluboka jsem se nadechla a doufala, že mě i v tomhle rozhodnutí Conomor podrží.

,,Děti, jež ti Ceana porodila, si nezaslouží trpět za tvoje ani její chyby. Ty jsi své ženě vzal život, proto tvůj propadl Conomorovi Carhaix. Odsuzuji tě k smrti stětím."

,,To nemůžeš, paní!" Snažil se rychle postavit z kleku, po nabubřelém, sebevědomém a pěstmi upraveném úsměvu nezbyla ani památka.

Zatnula jsem zuby a narovnala se v zádech. Zadržovala jsem dech a doufala, že Conomor dodrží svůj nevyřčený slib.

Conomor se zvedl do své plné výšky.
,,Může. Rozhodl jsi o svém osudu sám." Jeho hlas se nesl síní jako zlověstné burácení hromu.
,,Odsoudila tě mým jménem, padneš tedy mojí rukou."

Ještě, že tak.

,,Kdo soudí, ten vykonává." Zabrblal Sionn v poslední naději pod vousy.

Naprázdno jsem polkla a postavila se.
,,Nevládnu sice mečem, ale krk jako kuřeti ti podříznout zvládnu." Procedila jsem mezi zuby. Odporné namyšlené hovado, co utlouklo samojedinou ženu.

,,Zasloužil by sis tu potupu, aby jsi zemřel rukou ženy. Ale už jsem rozhodl. Tentokráte možnost volby nemáš. Odveďte ho."

Vojáci ho odvlekli zpouzejícího a prskajícího nadávky. Lidé sborově vydechli, živě štěbetajíce vycházeli ven.

Conomor se ke mně sklonil a políbil do vlasů nad spánkem, kde jen šeptem poznamenal: ,,Zasloužila by sis ušpinit si ruce od krve."

,,Zvládla bych to," odpověděla jsem mírně, s větší sebejistotou, než jsem cítila. Letmo jsem se dotkla dýky u pasu. Byla tam, jako poslední pojistka.

,,Nechci sdílet lože s katem. Ani s tvými nočními můrami." Uhladil mi pramen vlasů za ucho. Nepatrně se usmál. ,,Aspoň vím, na co si mám dávat pozor." Přejel si prsty po krku ve výmluvném gestu.
,,Měl bych tě naučit ji správně držet a trochu s ní zacházet."

,,Abych neřezala rukojetí? Jak víš, že ji neovládám v boji?"

,,Tryphine, na to tebou Waroch moc pohrdal a staršího bratra nemáš."

Jau. Umí hezky vystihnout pravdu o naší rodině, i když mě nikdy nenapadlo, nad otcem a jeho přístupu ke mně a Anne přemýšlet.

,,Teď pojď, čeká nás ještě krátké představení."

Na rynku panovalo dusivé vedro, otravné mouchy na nás s bzučením neodbytně útočily, stejně jako pach velkého množství zpocených těl okořeněný koňskou mrvou a pečenými pirožky, jež prodávala mladá velmi kyprá žena.

Lidé se rozestoupili jako voda kolem pilíře mostu a pustili nás doprostřed rynku.

Sionn klečel mezi dvěma vojáky, z nosu mu tekl rudý pramínek krve, levé oko měl napuchlé tak, že na něj neviděl.

,,Vedl nepěkné řeči," vysvětlil muž se zrzavým plnovousem a válečným kladivem opřeným o zem, stojící po Sionnově levici. Drtil mu prsty rameno. Cathal, velitel Conomorovo družiny, jeho věrný přítel.

,,Ale? Budu ještě trhat jazyk?" Zazubil se na Cathala, který jen pokrčil mohutnými rameny.

,,Ztráta času, můj pane."

Zůstala jsem stát u zbytku naší výpravy, dva kroky vedle Conomora.

Sionn se na mě podíval a odplivl mi k nohám krvavý hlen. Ale nenávist, která mu sršela z očí slovy nevypustil. Asi mu přídavek od Cathala stačil.

,,Pánové," kývl Conomor a vojáci couvli. Vytáhl z pochvy meč.

,,Můj soud je spravedlivý." Rozmáchl se a jednou přesnou ranou oddělil Sionnovo hlavu od zbytku těla. Hlava se odkutálela k nohám přihlížejících a klečící postava se po chvilince se šplouchnutím skácela do kaluže krve.

Podmanivé ticho pominulo, lidé se rozešli za svou prací, několik zvědavých se prodralo obráceným směrem, k mrtvému vrahovi.

Conomor si čistil meč kusem látky a pro jistotu opakoval pokyny radním, kteří se kolem něho shlukli, jako vosy kolem kousku zkvašeného jablka.