Léto s jistotou odešlo a mně s ještě větší jistotou něco nepřišlo. Vypláchla jsem si ústa a spěšně se vrátila do vyhřáté postele, chtěla jsem se zavrtat pod deku a spát, klidně prospat celý den. Oknem se do ložnice vkrádalo nesmělé slunce prokukující mezi načechranými mráčky.

,,Jsi neuvěřitelně krásná," zašeptal mi Conomor do vlasů.

,,Právě jsem zvracela," odvětila jsem suše.

Zachechtal se a políbil mě na rty. Přehodil si deku přes hlavu a zasypával můj krk a prsa něžnými polibky.

,,To nevadí, líbíš se mi, i když dávíš jako voják po tahu."

,,Mlč, u všech bohů." Zhoupl se mi žaludek a v ústech jsem znova cítila nepříjemné brnění. Pohladila jsem ho po vlasech.
,,Prosím," dodala jsem. ,,Nemluv prosím o zvracení, dávení, jídle..." Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala nevolnost.

Conomor se dotkl jazykem mojí bradavky, nevěděla jsem, jestli dřív vyskočím z kůže, praštím ho po hlavě nebo přitáhnu blíž k sobě, ale spolehlivě to zahnalo navalování.

,,Tak nádherně citlivá. Úplně všude." Rukou sjel mezi moje stehna.

,,Jak humorné," procedila jsem zuby a rozhodla se, že přimáčknout ho těsněji ke svému tělu bude nejlepší volba, omotala jsem mu stehna pevně kolem pasu a ruce kolem krku.

,,Tryph, co já s tebou provedu?" pobaveně povytáhl jedno obočí, lechtaje mě vousy na hrudníku.

,,Co vždycky," zapředla jsem a přivřela oči.

,,To nemusíš říkat dvakrát," olízl mi krk a lehce skousl ušní lalůček.

,,Klidně třikrát," zasmála jsem se.

,,Jak paní poroučí." Pustil se s smíchem do sladkého útoku.

Probudil mě zvuk zvonu, kterým Una svolávala posádku k obědu. Protřela jsem si oči, líně se protáhla a znovu se zababušila pod přikrývku.

,,Nespi, nebo umřeš hlady," broukl Conomor z křesla.
Nepatrně jsem sebou cukla a posadila se.

,,Přinesl jsem ti oběd." Usmál se, ale myšlenkami jakoby bloudil někde jinde.
Vylezla jsem pomalu z postele a po velmi nutné a rychlé návštěvě nočníku za zástěnou, k němu došla.
Přetáhla jsem si přes sebe šaty, do hradu se s podzimem začínal vkrádat chlad.
Políbila jsem Conomora na tvář. Opřela jsem se zadkem o hranu stolu a uždíbla kus chleba.

,,Co se děje?" zeptala jsem se potichu.

Vzal mě za ruku a přemítavě jezdil palcem v dlani sem a tam.

,,Musím dnes odjet," řekl nakonec a zvedl ke mně pohled překvapivě smutných očí.

Teď? Proč zrovna teď? Když je nám tak dobře? Zamračila jsem se.

,,Kam?"

,,Do nemethonu na jihu."

,,Proč?" V hrudi se mi usadil nepříjemný svíravý pocit a rozlézal se do celého těla. ,,Do posvátného háje smí přece jen druidové, ne?" snažila jsem se protestovat.
Zabránit mu, ale v čem? Odjet?

,,Doprovodí mě druid z vesnice." Jeho hlas zněl rozhodně, leč dutě.

,,Vem mě s sebou." zaprosila jsem.

,,Tryphine, to nejde." Přitáhl mě blíž k sobě a dlaní pohladil mírně vyboulené bříško.

,,Prosím," řekla jsem potichu.

Postavil se a narovnal se do své plné výšky. Pohladil mě po tváři, než mě zavzal do medvědího objetí.

,,Vrátím se brzo. Počkej tu na mě." Políbil mě na rty. Ze stolu sebral svůj velký svazek klíčů a vtiskl mi ho do dlaně. ,,Dostaneš se s nimi všude, kdyby bylo potřeba."

V očích mě pálily slzy, kterým jsem nerozuměla. Vyčarovala jsem smutný pokus o úsměv.
,,Šťastnou cestu, Conomore." Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na rozloučenou.

Odpoledne se vyčasilo, nebe bylo zářivě modré a lesy hrály všemi barvami, kam jsem jen dohlédla.

,,Jdeme do vesnice, nechceš jít s námi?" vytrhl mě z pozorování na hradbách mladý Neas.

,,Jdeš navštívit maminku?" zeptala jsem se se zájmem.

,,Tu taky." Pokrčil rameny a do tváří mu přes krk stoupala červeň.

,,Aha. A nějaké děvče."

Ťukla jsem se prstem do hlavy, Neas mi vnukl nápad. Sláinte, jeho maminka, by mi mohla pomoct. A pokud ne, alespoň si ukrátím čekání.

Sláinte bydlela na kraji vesnice v malém domku, který obklopovala velká, dřevěnými latěmi oplocená bylinková zahrádka.
Neas otevřel dveře a pustil mě před sebou do šera panujícího v domku. Vonělo to tam stejně, jako u Latharna, po bylinkách a mastech. U stropu visely plátěné pytlíky i svazky sušených rostlin a celou pravou stěnu zaobíraly police s mističkami, dózami a flakónky. V kotlíku nad ohněm cosi voňavého bublalo. Nejspíš slepičí polévka. Mňam.
Drobná žena s místy prošedivělými vlasy zamíchala v kotlíku naběračkou, než s úsměvem vzhlédla.

,,Neasi, chlapče. To je dost, že jsi se ukázal. Prý Rós tě vidí každou chvíli, ale já tě nějak málo potkávám." Dobrosrdečně ho štípla do tváře a dala mu mlaskavou pusu na čelo.

,,Mami, prosím," zaupěl Neas, zase rudý až u kořínků vlasů.

,,Přivedl jsem s sebou Tryph, Latharn nás učí oba."

,,To mě těší." Mrkla na mě.

,,Dáte si polévku? Zas jsem jí uvařila tolik, jakobych měla plnou chalupu chlapů."

,,Col a Taog tu nejsou?" zeptal se Neas překvapeně. Poznala jsem jména jeho dvou starších bratrů.

Sláinte zavrtěla hlavou. ,,Nechali se zlákat k službě na moři. Blázni dychtící po dobrodružství. Aspoň, že Conomor dobře platí." Zazubila se a začala nalévat polévku do misek, aniž by čekala na naši odpověď.

Neas zhltnul své jídlo a s chabou omluvou zmizel.

,,Co pro tebe můžu udělat, paní?" zeptala se Sláinte, když spolkla poslední sousto.

,,Tryphine, prosím." Usmála jsem se na ni.

Ukázala jsem na koš plný ovoce a svázaného obilí. ,,Chtěla bych obětovat Eponě. Ale na hradě je jediná ženská a to je kuchařka Una. Myslela jsem si, že bys mi s tím dovedla pomoci."

,,Jsi v očekávání?" zeptala se bez okolků.

,,Ano," šeptla jsem a spokojeně se usmála. ,,Chtěla bych, aby to malé," dotkla jsem se vlastního břicha, ,,bylo zdravé."

,,Tak pojďme, než padne tma." vzala mě za ruku a vedla ven ze svého domku.

,,Není to nijak těžké." Vyšly jsme z vesnice po pěšině mířící k lesu. ,,Stačí vyslovit své přání, vroucně na něj myslet. Na to přání, samozřejmě." Uchechtla se, když si všimla mého nechápavého výrazu. Modlitbu za tebe řeknu já. Nejsme druidi, nebudeme si dělat život složitější, než už je."
Na kraji lesa se tyčil mohutný dub a pod ním kamenný oltář, spíš kamenná deska s vytesaným triskelionem z přední části.

,,Funguje to?"

Sláinte se na mě ohlédla. ,,To u bohů nikdy nevíš. Budeš mít klid v duši, že jsi udělala vše, co šlo. A když to neklapne, máš na koho svalit vinu." Pokrčila rameny.

Chytrá žena.

Naskládaly jsme před oltář suchou trávu, malé větvičky a několik klacíků, které byly připraveny opodál. Sláinte vytáhla z kapsy pazourek, ocílku s troudem a po několika pokusech vykřesala jiskru, kterou rozdělala malý ohýnek. Chvíli do něj foukala, než se plameny rozhořely.
Klekla si před oheň a pokynula mi, abych k plamenům přidala svou obětinu.

,,Epono, bohyně mateřství, dej ať je moje dítě zdravé," řekla jsem potichu. Napadala mě stovka dalších přání, ale nakonec jen tahle věta vystihovala vše důležité.

Sláinte zazpívala modlitbu melodickým hlasem ve starém jazyce, z něhož jsem rozuměla jen útržky.

Oheň dohořel akorát, když se začínalo smrákat.

,,Děkuji, Sláinte."

,,Není zač, Tryphine. Ráda tě zase uvidím. Dřív, než ti poběžím pomoct slehnout."

,,Vida, to mě vůbec nenapadlo," zajíkla jsem se. Na hradě jsou samí chlapi. A bezdětná Una.
Nenapadlo mě takových věcí, nic nemám nachystáno, nic nevím. U všech skřítků pod zemí, nikdy jsem nerodila! Jímala mě čirá panika.

,,Tryph, za tři dny budeme slavit Samhain. Stav se, můžeme si o tom všem promluvit. Ale teď už běž, ať po vás není scháňka." Ukázala bradou na Nease, který se k nám hnal po pěšině.

Opatrně jsem nakračovala úzkou chodbou, hrubě otesané kameny vracely zvuk mých kroků a třepotavé světlo louče. Svazek klíčů jsem pevně svírala v ruce, až se mi dva zarývaly do dlaně. Vzduch byl chladný a vlhký, nasycený pachem mrtvých myší a plísně. O vlasy se mi cosi otřelo, vyjekla jsem a ohnala se po černém letícím stínu. Netopýr? Namáhavě jsem polkla a snažila se přeprat hrůzu, která se mě snažila dostrkat k prudké otočce a vyběhnutí zpět do světla.
Proč mě ten odporný sen navštívil? Co mě táhne sem dolů, kde nemohlo přebývat nic hezčího než smrt a záhuba? Proč jsem tak zvědavá? Conomor mi jasně zakázal chodit do sklepení. Jenže, co když tady leží odpověď? Co když tu dřímá pravda, která mi může zachránit holý život?
Zachvěla jsem se a s poslední modlitbou k Eponě na rtech našla nejmenší klíček na svazku. Překvapivě snadno jsem otočila klíčem, v zámku dvakrát luplo. Zabrala jsem za kliku a ramenem je otevřela.
Ječela jsem, až mi klenutá místnost vracela ozvěnu mého vlastního děsu. Dveře se za mnou přibouchly a průvan zalomcoval plamenem louče.
Musím se probudit, je to jenom sen. Jenom sen. Opakovala jsem si, ale jasně cítila řezavou bolest v krku, svírání hrudníku i pocit na omdlení.

Uprostřed místnosti se nacházel kamenný oltář. Na zdi nad ním visely čtyři dívčí hlavy, přivázané za dlouhé copy. Otevřely své mrtvé oči a hleděly na mě.
Svezla jsem se na kolena.
Jejich kůže byla tenká, průsvitná, přesto byla zřejmá někdejší krása, o to děsivější se na ně skýtal pohled.

,,Další," suché rty se pohybovaly pomalu, rozvážně.

,,Ne!" Bránila jsem se.

,,Conomor tě obtěžkal," ozvala se druhá hlava nezvučným, dutým hlasem.

Podvědomě jsem si sáhla na nepatrně vyboulené břicho. ,,Ano, ale..."

Strach mi rozežíral kosti zevnitř, děsivější než ženské hlavy byl člověk, zrůda, která je tam zavěsila.

,,Conomor si kdysi vyslechl věštbu. Provází ho od rozbřesku do setmění, štve po nocích, děsí za úplňku."

,,Jakou věštbu?"

,,Pojde rukou dítěte..." odvětily třetí rty patřící černovlásce.

,,Uteč, dokud máš čas. Až se vrátí ze svých cest, zabije tě, stejně jako nás."

,,Ale proč?" nechápala jsem. V očích mě pálily slzy. Jsem jeho žena, chtěl mě, chce mě a byl by schopný zabít mě i vlastního potomka?

,,Bojí se, že ho jeho vlastní krev zabije," potvrdila poslední hlava.

,,Musíš utéct," pronesly svorně.

,,Jak? Bránu hlídá Drobek."

,,Vem si jed, kterým mě otrávil," odpověděla mi první manželka.

,,A co stráže?"

,,Přelezeš hradby, vem si lano, kterým mě uškrtil," poradila druhá.

,,Jak najdu cestu ve tmě?"

,,Oheň, který mě spálil, ti ji ukáže," promluvila třetí.

,,Jak můžu sama zvládnout tak dalekou cestu?"

,,Vem si hůl, kterou mi roztříštil lebku."

Na zemi stála malá baculatá sklenička, stočený kus lana, lampa s hořící svící a dlouhá hrubá hůl.

Vycouvala jsem z místnosti se všemi věcmi v rukou. Ženy již mlčely, víčka zavřená, na obličejích smutný výraz.