Podepsala jsem smlouvu k novému filmu, který se měl natáčet co nevidět. Došlo to do fáze, že jsem se už musela ubytovat v nejlepším hotelu ve městě, jelikož ateliéry byly nedaleko. Těšila jsem se. Scénář byl opravdu dobrý a spolu se mnou tam měli účinkovat skvělí kolegové.

Měla jsem sama pro sebe luxusní apartmá, které bylo pro jednoho obrovské. Strávila jsem tu už den. Měli jsme za úkol se uvolnit, nabrat sílu. Nerozmýšlela jsem se dlouho a už včera jsem vyzkoušela lázně a masáž. Už jsem ji fakt potřebovala.

Občas chodím ven, projít se. Utřídit si myšlenky. Nebylo tomu ani teď jinak. Vyšla jsem z pokoje a rozhlédla se po chodbě. Tak ze zvyku.

K výtahu směřovali dva muži v oblecích. Smáli se. Jenže já především ten jeden hlas znala! I když se ode mě vzdalovali, byla jsem si jistá. A nejen zvučností.

"Rupe?" ozvala jsem se. Byla jsem plna takového toho milého očekávání. Ryšavý muž se otočil a překvapeně vyvalil oči a otevřel pusu. Hnedle po něm se odhalila tvář jeho společníka. "Danieli?"

"Emmo?! Co tady děláš? Rád tě vidím!" začal Rupert přátelsky. Byla jsem ráda, že ho vidím. Dlouho jsme se míjeli. Ať už já nebo on, vždycky jsme měli něco pracovního.

"Ahoj! To je teda náhoda!" promluvil i Daniel a přidal úsměv. Byla to opravdu náhoda!

"Kluci, tak ráda vás zase vidím! Jsem tu ubytovaná, protože začínám natáčet nový film, ale co vy? A tahle vyfiknutí? Máte rande?" zkusila jsem uhodnout, se smíchem. Oba se po sobě podívali jako by něco pekli. Tohle dělali už při natáčení Harryho Pottera a vždy to dopadlo katastrofálně. Brala jsem to s rezervou, ale přesto jsem měla nutkání zpozornět.

"No, víš... My tu vlastně také jsme ubytovaní. Dnes jsme přijeli." začal Rup. Už to jeho počáteční váhání se mi nelíbilo.

Aby se to nepletlo Danielovi začal zvonit telefon, omluvil se a hovor přijal.

"Rupe, co se tu děje? Chováš se divně a nezapomeň, že tě znám, jak svoje boty! Co tu děláte?"

"Emmo, jsme tu, protože... Protože jsme tu..." vykoktával.

"Vyklop to!" naléhala jsem a praštila ho lehce do paže.

"Omlouvám se, ale budu muset jít." obrátil se na nás Dan, když domluvil do aparátu.

"Já půjdu s tebou! Počkej." najednou Rupert spěchal. Přivřela jsem oči a zírala na to dění.

"Měl bys tady zůstat."

"Ale já nemůžu. Musím se připravit - mám důležitý úkol."

"Rupe, stejnak za to můžeš ty."

"Hele, shodli jsme se na tom oba! Ty v tom taky hraješ roli!"

"V čem hraješ roli? O čem se to vůbec bavíte? Můžete mi to vysvětlit?" skočila jsem jim do toho jejich obviňování a dohadování.

"Řekni jí to!" odvětil Dan tři slova a náhle se rozlilo po prázdné chodbě hrobové ticho. Prohlížela jsem si především Ruperta - mého skvělého kamaráda, kterému jsem bezmezně věřila.

"Co mi máš říct?" Rupert byl celý rudý a pohledem propaloval podlahu. Jako by se dobrovolně chtěl propadnout.

"Já jdu dolů. Tak trochu vysvětlit situaci." koukal se vypařit Daniel. Neměla jsem ani ponětí, co se to tu děje. Ale toužila jsem po vysvětlení, ať už bylo jakékoliv. Evidentně se mě to týkalo.

Náš Harry Potter neudělal ani pět kroků, když cinkl výtah a ze dveří, které se líně rozevřely vyšel Tom. Opravdu - nestačila jsem zírat. Kde se tu všichni, sakra, berou? Ale byla jsem ráda, že ho můžu zase vidět, po dlouhé době.

Od chvíle, co padla první společná klapka a on hrál Draca Malfoye, jsem z něj byla unešená. Dnes byl oděn za dokonalého gentlemana. A tím také uvnitř je. Koutky úst mi nekontrolovatelně vylétly do hůry a já vykouzlila obří úsměv. V Tomově přítomnosti to ani jinak nejde.

"Panebože, Emmo! Jsem tak rád, že jsi tady! Konečně tě vidím! Vůbec ses neozvala, tak jsem do poslední chvíle nevěděl, ale je super, že jsi tady. Teď jsem fakt spokojený, když kolem sebe mám takové skvělé lidi. Tenhle den bude nezapomenutelný." začal hnedle na úvod. Hnal se ke mě, aby mi mohl uštědřit pusu na tvář a silné objetí.

"Ahoj, Tome, no... asi jsem ráda, že tu můžu být." odpověděla jsem už opravdu zmateně. Neměla jsem zdání, o co tu jde, o čem to mluví a co je to vlastně za zvláštní den. Myslela jsem, že obyčejná středa.

"Ale, co tu stojíte? Musíme dolů, do sálu. Opravdu ti to sluší, Emmo. Tohle si bereš na svatbu?" pokračoval Tom.

"Svatbu? Jakou svatbu? Čí?" vylítla jsem. Tom se díval dost nechápavě. Jako kdybych byla tatar nebo co.

"Vy jste jí to neřekli? Rupe, tys jí to nepředal? Řekl jsi mi, že se o to postaráš!" zvýšil hlas.

"Já... Já... Já jsem chtěl. Opravdu. Jenže..." Rup se zasekával čím dál víc, jak prodřená páska. Došla mi trpělivost.

"Dneska tu je svatba? Koho?" zaútočila jsem přímo na Toma. Byla jsem ostrá, nezasloužil si to, ale za to mohl ten pitomec Rupert.

"Emmo, já se dnes žením!"

...

Ticho, které nás na pár dlouhých vteřin obstoupilo mi málem prorazilo ušní bubínky. Prosím?

"Cože?" zeptala jsem se pro jistotu znova, kdyby byla šance, že jsem se přeslechla. Přesto - té věty jsem se nemohla zbavit. Rychle se zahákla do mého mozku a pomalu, ale jistě se vstřebávala. Oči mi vlhly, aniž bych jim k tomu dala svolení. Aniž bych o tom věděla.  

"Tome, pojď raději dolů. Mám dojem, že je pravý čas zmizet." tu druhou větu si Daniel řekl nejspíše sám pro sebe. Popadl překvapeného Toma za paži a táhl ho k výtahům.

-

Dávno zmizeli a já ostala s Rupem na chodbě samotná. Kamarád mě musel podpírat, jinak by mi tělo upadlo. Kamarád? Ne. To už není kamarád, když mi tohle udělá.

"Jak jsi mohl?"

"Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit, proto jsem ti to zatajil. Měl pro tebe pozvánku a já se nabídnul, že ti jí doručím, jenže jsem věděl, co by to s tebou udělalo, kdyby sis přečetla, že se žení. Že si bere Jade a ne... a ne tebe. Emmo, promiň mi to! Chtěl jsem tě chránit, i když dost hloupě. Vím, že by ses to stejnak dozvěděla, ale chtěl jsem to oddálit. Nechtěl jsem, abys trpěla. Neměl jsem ani ponětí, že tě tu potkáme! Je to hrozná náhoda! Pitomá a krutá zároveň."

"Nemůžu tomu uvěřit." zašeptala jsem skrze slzy, které mi stékaly po tvářích. Oslepla jsem, ohluchla. Jen mé nitro lapá po dechu. Škvaří se v pekle a začíná hořet. Trhá se na kusy a zadupává do země. Mé srdce se snaží bít, ale už nemá sílu. Od těch slov to vzdalo.

"Byl jsem na tom stejně, když mi to řekl, ale měl takovou radost. Jenže nás chtěl všechny na svatbě. Já mu jdu dokonce za svědka. Emmo, mrzí mě to. Vím, že ho celou tu dobu miluješ."

"Mlč. Prosím tě, buď už zticha." nařídila jsem mu. Chytil mě za ruku, chtěl mě utěšit, psychicky podpořit, ale bylo to zbytečné. Nedokázal by to nikdo.

Nestíhala jsem utírat slzy.

Opravdu krutá náhoda.

"Nemusíš tam jít, omluvím tě a Tom to pochopí."

"Já vím.

"Ale ty tam půjdeš, viď?"

"Chci se přesvědčit..."

"Myslel jsem si to." řekl a objal mě. Schoulila jsem se do jeho náruče, co to šlo. Toužila jsem být neviditelná. Žení se a bere si tu nánu Jade. Všechno se rozpadá! To není možné, to není možné. Není...

Věděli to a neřekli mi to. Zradili mě - všichni.

Jeho obraz je v jasných, pestrých barvách. Živých a veselých. Můj? Šedne.

Hynu a zanikám.