Temně černý vlk s hustou srstí promáčenou deštěm, velkýma tlapama pokrytýma krví, s rudými oči stál nad mrtvolou svého bratra-vlka a zavyl.

Bylo to vítězné vytí, které oznamovalo výhru, ale v hlase černého vlka také byl slyšet zármutek nad smrtí svého bratra.

Černý vlk, byl Alfa velké a mocné smečky, která právě bojovala o rovnoprávnost s ostatními smečkami.

Smečka Umírajícího žalu byla jako jediná ve vlkodlačím světě, která přijímala vlky s Darem. Černý Alfa usiloval o právo na život pro ty, kteří měli Dar.

Zato jeho bratr, který se narodil jako jeden z mnoha bez Daru, nesdílel bratrův názor na život.
Byl toho názoru, že vlci s Darem jsou příliš jiní, příliš nebezpeční na to, aby mohli žít s ostatními ,,normálními" vlkodlaky.

Malá hádka přerostla v nevraživost mezi bratry, potom ve vyhnanství staršího bratra, Černého vlka, pryč ze smečky a následné zabití jejich mladší sestry, která měla tu smůlu a narodila se s Darem.

Po čase tato roztržka přešla v nenávist mezi bratry a nakonec v nesnášenlivost obou smeček.

Smečka Umírajícího žalu se skládala především z vlků s Darem. A smečka jeho mladšího bratra, Alfy Čisté smečky, se skládala jen z vlků bez Daru. Vlci v Čisté smečce měli jen jeden názor. Všichni vlci s Darem musí být zlikvidováni.

A nedávno tato nesnášenlivost přerostla v boj. Čistá smečka odmítla mít v lese smečku s Darem a tak je začali přepadat.

Zabíjeli hlídky, lovce, a jejich kořist vyháněli z lesa. Nakonec Čistá smečka zašla tak daleko, že zaútočili na smečku Umírajícího žalu.

Mladší bratr, Alfa Čisté smečky, vyzval k boji svého staršího bratra. Alfu Umírajícího žalu.

Boj na život a na smrt; jen jeden z bratrů odtud mohl vyjít živý. Starší bratr nakonec porazil mladšího sourozence.

Nechal naživu smečku svého zesnulého bratra a s novým Alfou uzavřel smlouvu o vzájemném neútočení.

Podíval se na tělo svého bratra a vyřkl proroctví, které mělo změnit svět.

Nikdo nevěděl zda se vyplní, či to byla jen říkanka na zastrašení nepřátel, ale mezi vlky s Darem se tato rýmovačka předává z generace na generaci a všichni vlci s Darem věří, že se jednou vyplní a nebudou muset žít ve strachu z toho, jestli se další den probudí nebo ne.

Alfa společně se svou smečkou Umírajícího žalu se stáhl pryč z lesa a již nikdy se nevrátil. Moc dobře věděl, že tento mír dlouho nevydrží, ale dokud bude on naživu, vlci s Darem mají v jeho smečce místo.

Po této bitvě, se Alfovi ze smečky Umírajícího žalu, neřeklo jinak, než Alfa zatracených.

,,Až narodí se vlčice,

zlatá jako slunce

a zářivá jako měsíční paprsky,

svede dohromady vlkodlaky,

kteří v zapomnění žili.

Ti spojí se,

proti společnému nepříteli,

a ona obnoví

prastaré pouto mezi vlkodlaky."

//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Čtyřicet let po výhře Alfy ze smečky Umírajícího žalu

Uprostřed prosluněného palouku stálo naproti sobě několik vlků. Byli rozděleni na dva tábory.

Jeden tábor byl podstatně menší, než ten druhý.

Obě skupiny vypadaly, že se během několika minut na sebe vrhnou a roztrhají se navzájem. I přesto, že jsou jeden druh.

Jejich srst byla naježená a tesáky měli vyceněné. Těla napjatá a byli připraveni každou chvíli skočit proti vlkovi, který stál naproti němu.

Ve skutečnosti to bylo několik smeček, na každoročním setkání vlkodlaků. Vztahy ve smečkách, kde byli vlci s Darem, bývaly velmi komplikované.

A dnešek se zdál jako krásný den k vyhlášení války mezi vlky s Darem a bez něj.
Mír, který tu trval téměř čtyřicet let, měl být dnes porušen.
Kvůli pár dekádám téměř-míru, se proti sobě postavila vlastní krev. Bratr proti bratrovi.

,,Vypadněte z naší smečky!" Vrčela jedna skupina vlků.

,,Je to i naše smečka! Máme stejná práva jako vy, být v této smečce," ňafali po druhé skupině vlků.

,,Ne vy jste ti špatní, nemáte tu co dělat!" Oponovali vlci ve větší skupině. ,,Všechny nás v noci zardousíte!"

,,Všichni jste prokletí!" zavyl nějaký vlk. Po jeho slovech se tábor s méně vlky rozohnil.

,,Dost!" někdo zavyl autoritativním hlasem.

Byl to hlas Hvězdného Alfy. ,,Usnesl se rozsudek. Všichni Alfové souhlasili. Jednoznačně."

Samozřejmě až na Alfu ze smečky plné vlků s Darem. Té menší skupinky. Ten nebyl ani pozvaný.

,,Všichni vlci s Darem musí opustit své smečky a to povinně. Kdo neopustí smečky, bude zabit." Alfa domluvil a na palouku se rozhostilo hrobové ticho.

Vlci s Darem se nacházeli i ve smečkách bez Daru. A teď měli opustit své rodiny. Své smečky. Vlky a místa, která znali celý svůj život.

A proč? Jen protože umí něco víc? To nebylo fér.

Ve tvářích vlků bez Daru bylo vidět uspokojení, všemožné škleby a úleva.

Zato ve tvářích vlků s Darem bylo velmi patrné zklamání, smutek a u některých vlků i slzy.

,,Ne, Hvězdný Alfo, prosím, to nemůžeš udělat. Prosím," zakňučela světle modrá vlčice s temně modrými pruhy na bocích.

Hvězdný Alfa se k ní obrátil a zavrčel: ,,Buď odejdeš nebo zemřeš. Vyber si."

Hvězdný Alfa byl vlk, kterému se prostě neodmlouvalo. Byl nejvyšší Alfa. Alfa, který rozhodoval o všem, co se bude dít a co ne. Rozhodoval o každém vašem kroku.

Modrá vlčice stáhla ocas a ustoupila o dva kroky dozadu. A sklonila hlavu před tmavě šedým vlkem.

Zato o pět kroků postoupil sytě zelený vlk s jedním uchem světle zeleným až žlutým a prohlásil.

,,Já se nevzdám bez boje. Všichni máme právo být v jedné smečce. A já za to budu bojovat jako kdysi Zatracený Alfa."

Natur, zelený vlk se schopností zrychlit růst rostlin, se postavil před skupinu vlků s Darem.
Naturova srst byla zježená, tak jako u většiny vlkodlaků.

Hvězdný Alfa zavrčel a znenadání se vrhl na Natura. Natur nebyl připravený a tak nestihl uhnout před tesáky, které se mu zabořily do krku a prokously hrdlo.

Vlkodlak se schopností zrychlit růst rostlin zabublal a zhroutil se do trávy. Mrtvý.

Zemřel stejně jako další tři obdarovaní vlci, kteří nechtěli být omezováni.

Zbytek vlkodlaků, kterých bylo pouhých dvacet stáhlo ocasy, svěsilo hlavy a dali se na ústup.

Tak se přetrhlo pouto mezi vlkodlaky s Darem a bez Daru.
---
A co se stalo s vlkodlaky, kteří měli Dar? Ti se roztrousili po celém světě a skrývali se před světem, tak jako skrývali své Dary.

Tak skončilo příměří mezi nimi. Teď jen mohou čekat až se objeví vlkodlačice z proroctví a spojí zpřetrhaná pouta.

No jo, ale za jak dlouho? Tuto otázku si pokládali všichni, ale nikdo neznal odpověď.

Dokud se jednoho dne slunce nerozzářilo tak moc, že spálilo celý les a na jeho místě zbyla jen holá poušť. Místo s rozpraskanou zeminou a dvěma vlčaty uprostřed vší té prázdnoty.

Jedno vlče mělo zářivě zlato-bílou srst s pomačkanými boky, ze kterých se během chvíle stala křídla.

Malé vlče si pšíklo a vypustilo z malé tlamičky plamínek malého ohně.

Druhé vlče bylo hnědé se zeleným znakem na přední levé tlapce. Bylo trošku větší, než druhé vlče, ale vypadalo zranitelněji.

Hnědé vlče zívlo a pohnulo při tom pohybu tlapkou. Kam ji položil, tam se objevila malinká zelená rostlinka.

Ze slunce se oddělily dva paprsky.

Oba dva se při doteku se zemí změnily na dva vlky. Úplně obyčejní šedí vlci. Až na jejich oči.

Zářily zlatem a laskavostí. Každý vlk pozvedl jedno vlče, podívali se na sebe, kývli, a rozdělili se.

Jeden šedý vlk se rozběhl dál do pustin, k horám s malým hnědým vlčkem.

Druhý šedivý vlk se vydal opačným směrem.
Vydal se do travnatých pláních a ještě dál do lesů s malou vlčicí, jejíž barva srsti už nebyla zlato-bílá a neměla křídla, ale černá se zrzavými chloupky kolem krku.

--------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------
Vaše názory pište do komentářů 😁Za jakoukoliv zpětnou vazbu budu vděčná ❤️
Děkujuuu❤️

Vaše novoni447