Kabinet přeměňování nebyl místem, kde by se student se zdravým rozumem rád zdržoval. Jednak to smrdělo prací, a jednak pravděpodobným školním trestem.

Rella ovšem mezi tyhle studenty nepatřila. Jediná práce byly neopravené písemky na stole a školní řád neporušovala. Aspoň ne tak, aby se mohlo stát, že na to někdo přijde. . .

Byla tady z úplně jiného důvodu.

Šrouby zapadly do začarovaných drážek a dveře se otevřely. Mezi futry se zjevila vysoká postava v kalhotách s puky, košili a oblekové vestě.

,,Slečno Blacková, hodláte tam tak postávat, a nebo jdete dovnitř?" zeptal se muž a ustoupil do strany.
Rella sebevědomě vykročila do neznámé místnosti.

,,Posaďte se," mávl Brumbál rukou ke křeslu postavenému na druhé straně stolu, ke kterému právě mířil.

Černovláska se s nedočkavým výrazem posadila a upřela na Albuse oči.

,, Všiml jsem si - ehm - vašeho nebývalého zájmu o hodiny přeměňování. Nevím, co to způsobilo, ale asi je zbytečné se ptát. Hlavně že se tak stalo," pronesl nepřesvědčivě.

Rella naklonila hlavu na stranu a pozvedla jedno obočí v němé otázce. Sice měla určité tipy na nadcházející události, ale jistá si přece mohla být, až když to profesor řekne nahlas a narovinu.

Albus si hraně odkašlal.
,, Takže jsem se rozhodl vám dávat hodiny navíc. Předpokládám, že se jednou chcete věnovat povolání, jež s přeměňováním souvisí?"

Relle se překvapením rozšířily zorničky a motýlci v břiše ji donutili si poposednout. Ještě než odpověděla, po zádech se jí rozeběhla husí kůže.

,, Samozřejmě, to by bylo skvělé," vydechla stále ještě konsternovaná Rella.

,, Dobře, tak je to domluveno. Hodiny si budeme plánovat podle vaší výuky a volného času," řekl Brumbál a přešel k oknu, načež dodal: ,,A slečno Blacková," když zaregistroval, že už se černovláska zvedá z křesla, ,,doufám, že se této šance chopíte všemi deseti a nezklamete mě."

,,Jistě, profesore Brumbále," usmála se šťastně Rella a skoro vystřelila ke dveřím, aby si po jejich zavření mohla zatancovat vítězný taneček.
Tohle přece znamenalo, že s ním bude moc trávit víc času než by obyčejně mohla.
A kromě toho - určitě se o ni zajímá, jinak by jí nic takového nenabízel, ne?

Rella si to radostným krokem zamířila do knihovny, aby rovnou vypracovala tu esej, co dostali za úkol.

Albus mezitím zůstal stát nakloněný nad parapetem a pozoroval přes okenní tabulky zasněženou krajinu školních pozemků.

Bylo krásné odpoledne a někteří studenti se to rozhodli využít, než se začne zase stmívat. I když se doba zapadání slunce zase prodlužovala.

Na černém jezeře byly vidět rýhy od několika desítek bruslí a na cestičkách lemovaných sněhovými mantinely sem tam povlávaly zimní hábity žáků.

Všechno se vlastně zdálo perfektně normální. Klidné chladné odpoledne.

Tedy až na jasně patrnou a podle všeho nově vytvořenou pěšinku vedoucí k holému košatému dubu, pod kterým vysedávala postava se zelenou šálou.

Kolem sebe měla zelenající se čtverec země a na okrajích byly vidět rašící sněženky a bledule. Nad hlavou jí poletovali pestrobarevní ptáčci, jistojistě vyčarovaní formulkou Avis. Ti bez obav dosedali dívce do vlasů a na ruce.

Albus skoro slyšel jejich cvrlikání. Velmi líbezný zvuk.
Doufal, že Cedrella Blackova také něco zacvrliká, když už si ji dobrovolně hodil na krk. Ale to by snad neměl být problém. Hnědovlasý muž nepochyboval o tom, že v rozhodujícím okamžiku černovlásčina očividná náklonnost k němu nezklame.