Ve Zmijozelské společenské místnosti byl klid. Obyčejné šumění hovoru se mísilo s praskáním ohně a rozhodně to nevypadalo na žádné dramatické výstupy zmijozelské elity, jichž si studenti už taky užili poměrně dost.

Hermiona tiše seděla v rohu místnosti a označovala si pasáže v učebnici, které bude později potřebovat na vypracování úkolu.
Přes všechny žáky na ni vrhal zamyšlené pohledy Orion.

Zákonitě se však muselo něco zkazit.
Konkrétně to začlo divokým dupáním na schodech vedoucích od dívčích ložnic.
Zanedlouho bylo možné slyšet i rozzuřené vřískání Wallburgy, která měla celý obličej rudý vzteky.
V ruce drtila obálku s dopisem.

Nepříčetně si to rázovala směrem k Orionovi.
Ten jen vyděšeně zatěkal očima po prostoru, ale nikdo se mu na pomoc nehrnul.
Všem bylo jasné, že s naštvanou Wallburgou není radno si zahrávat.

Svým pohledem chudáka Oriona donutila se zvednout z pohovky a se zvednutýma rukama gauč obejít, aby navodil aspoň zdání nějaké překážky mezi nimi, a tudíž bezpečí.

Černovlasá zmijozelka mu strčila pergamen přímo pod nos, a když si ho převzal, založila si ruce na hrudi, netrpělivě poklepávajíc nohou.

,,Co o tom víš?" zeptala se zamračeně.
Orion jen bezradně pokrčil rameny a dopis jí vrátil.
,,Dobře, co s tím uděláme?" položila mu další důležitou otázku.
Orion znovu nasadil rozpačitý výraz.
,,Ještě jednou se takhle zatváříš a prokleju tě tak, že se z toho nikdy nevzpamatuješ," vyprskla podrážděně.

,,Já nevím, co ti na to mám říct," odpověděl jí opatrně Orion. ,,Ani já jsem tohle nečekal. Uvidíme, jestli mi na večeři taky přijde sova," pokrčil znovu rameny a ještě o krok couvnul.

,,Fajn," vyprskla Wallburga. ,,Kolik je hodin?" zeptala se podmračeně a otočila se do éteru.
Jakýsi šesťák jí s polknutím na sucho odpověděl.
Zmijozelka jen přikývla a posadila se na onu pohovku.
Orion se nenápadně pokusil utéct, ale zastavil ho ostrý hlas Wallburgy.
,,Nikam! Čekáš tady se mnou," pronesla a poklepala na místo vedle sebe.

•••

Hnědovlasý zmijozel vykročil ke kolejnímu stolu, kde se také posléze usadil. Místo vedle něj zaujala černovláska, propalujíc mu díru do hlavy svým pronikavým pohledem.

Orionovi slabě poskočil ohryzek. Sova se vynořila zpoza mraků na začarovaném stropě ve Velké síni a elegantně se snášela přímo k němu.
Mladík neomylně poznal jak rodinného puštíka, tak i při bližším pohledu pečeť Blacků.

Opatrně rozlomil vosk a začal číst. Wallburga mu okamžitě začala dychtivě nakukovat přes rameno a Orion si uvědomil krutou pravdu.
Tohle teď bude trpět do konce života. . .

•••

Ve skutečnosti nebylo ve Zmijozelu nic divného na tom, že rodiče často zasnoubili své ratolesti kvůli čistotě rodu, aniž by se svých dětí nejprve na budoucího partnera zeptali.

Tom si říkal, že je snad nakonec lepší, když žádné rodiče nemá. Ostatně, vztah jeho matky s otcem iniciovaný lektvarem lásky taky nebyl úplně ukázkový. Pochopitelně. . .

Ale tyhle zásnuby znamenaly, že se dva z jeho problémů vyřešily samy. Aby mohl konečně získat Hermionu, potřeboval se zbavit Wallburgy a Oriona stejně tak.
Jejich rodiče mu nevědomky usnadnili práci, za což jim sice nehodlal posílat děkovný dopis, ale bral to jako znamení, že mu štěstí přeje.

•••

Rozhodně se nedalo tvrdit, že by Hermionu onen výstup ve společenské místnosti nezaujal, ale samozřejmě neměla žádné extra zdroje na to, aby se dozvěděla něco víc.

Ona byla ve Zmijozelu slepou uličkou a jak je známo, slepé uličky nikdo rozumný nevyhledává. Možná až na jednoho nejmenovaného zmijozela s očima jako uhlí, který se podle všeho nemohl slepých uliček nabažit.

Hermioně doteď brněly rty, jen co si na to vzpomněla. V hlavě měla totální chaos a podlézavý Brumbál jí na náladě taky moc nepřidal.

Hnědovlásčiny závěsy se jako každý večer nesmlouvavě zatáhly a sama dívka upřela oči k nebesům. Doslova.

V knihovně se jí totiž podařilo najít kouzlo, kterým byl dost pravděpodobně očarován i kouzelný strop ve Velké síni.
Díky němu právě teď pozorovala Mléčnou dráhu a souhvězdí Vah.
Ale netrvalo dlouho a ona se propadla do neklidně se vlnící říše snů.