Tom se ostražitě rozhlédl kolem sebe. Chodba kolem umývárny ve třetím patře sice nebyla tak frekventovaná jako jiné, ale opatrnosti není nikdy dost.

Pak tiše vklouzl do místnosti a přistoupil k jednomu z umyvadel. Zadíval se na rytinu hada na kohoutku a zašeptal:
,,Hesch-rassah. . ."

Za keramickými mísami se objevil otvor, do kterého zmijozel bez zaváhání skočil. Taky tu nebyl poprvé.
Když dopadl do čerstvě vyvrhnutých kostí, znechuceně se zašklebil. Jeho další kroky provázelo zlověstné křupání, ze kterého by se kdekomu udělala husí kůže.

A když už byla řeč o kůžích, po cestě byl Tom nucen odklidit několik desítek dlouhou vysvléknutou pokožku obrovského hada, za nímž mířil. Rozhodně nepotřeboval humpolácky zakopnout o nějaký ohyb a neelegantně se rozplácnout na zem.
Bez ohledu na to, jestli by ho někdo viděl.

Když otevřel další dveře vypadající jako poklop od sejfu v Gringottovic bance, konečně se ocitl v určených prostorách.

Podpatky jeho polobotek klapaly mezi sochami zlověstných hadů k ještě zlověstnějšímu obličeji jednoho ze zakladatelů Bradavic a tvůrci komnaty.
Bazilišek byl stočený do pohodlné spirály a na Tomův příkaz měl zavřené oči.
Zmijozel měl dostatečně plánů, díky kterým nechtěl omylem zemřít pod baziliškovým smrtícím pohledem.

Tom se otočil po své ose, aby zkontroloval, jestli je vše, jak má. Nad krví ze sežrané srny jenom nakrčil nos a uklidil ji hůlkou taky.
Jeho mazlíček teď bude chvíli trávit svou kořist.

•••

Černovlasý mladík si to rázoval po jedné z postranních chodeb, když uslyšel podezřelý zvuk. Po sluchu se dostal až k těžkým dřevěným dveřím.

Za nimi se nacházel ten ten poloobří ňouma Rubeus. Tom ho znal od vidění. Obyčejně si všimnete člověka, co všechny převyšuje o dvakrát tolik.
Zmijozel otevřel dveře naplno a zamračil se, když jeho nebelvírský spolužák rychle s vystrašeným pohledem zaklapl truhlu.

,,Co v ní je?" zeptal se okamžitě Tom. Ale hezky a mile, tady potřeboval zdánlivou důvěru.
,,N- nic," vydechl nepřesvědčivě poloobr a opřel se o víko, aby ho pojistil.
Tak nic. . .
,,Tomu nevěřím," prohlásil pevně zmijozel a o pár krůčků se přisunul blíž.
,,Fakt nic," zkusil odlehčit situaci úsměvem nebelvír.

,,Ale notak, mně se nemusíš bát to říct. . ." pokračoval ve zpracovávání Hagrida Tom.

,,Nic v ní není," stál si nebelvír roztřeseně za svým a opatrně se vydal ke dveřím, ve kterých zmijozel stál.
Tom pochopil, že takhle to nepůjde a jednoduše ho pustil.

Rubeus za sebou pečlivě zavřel bytelné dřevěné dveře a ulehčeně si oddechl. Když si ovšem znovu uvědomil Tomovu přítomnost, nasadil na obličej ostražitý pohled.

,,Heh, tak já už asi půjdu," zašeptal nervózně při pohledu na Toma se zvednutým levým obočím.
Rubeus spěšně vykročil do jedné z chodeb.
Tom se opřel o zavřené dveře a pozorně se zaměřil na poloobrova záda a černými chapadly své mysli lehce pošimral tu jeho.
Nebelvír se zajíknul a málem zakopl o vzduch.
V tu chvíli asi strachem ztratil trpělivost, protože se zbrkle rozeběhl přímo do Nebelvírské věže.

Tom se pro sebe uchechtl a vzpomněl si na určitou událost, která se už zdála tak daleko.  Hermiona byla nepochybně tvrdší oříšek. Ačkoliv zcela jasně neměla s nitrobranou žádné zkušenosti, musel ji pár nanosekund přetlačovat. A udělalo to na něj dojem.
Nicméně to pro jeho plány byla další překážka, jíž musel řešit.
Obyčejně nerad čekal, ale o ni ze záhadného důvodu byl ochoten bojovat.