Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

XXVIII. - Hodina přeměňování

,,Dobré ráno, třído," pozdravil profesor přeměňování páté ročníky Nebelvíru a Zmijozelu.
,,Dnes si trošku experimentálně pozměmíme zasedací pořádek. Dvojice v lavicích budou mezikolejní," pronesl hlasitě, aby překřičel šum, který se okamžitě ve třídě objevil.
,,A bez námitek," dodal, když se do vzduchu zvedlo pár odvážných rukou.
,,Teď vás rozřadím dle svého uvážení," dokončil své oznámení a hůlkou začal přesouvat studentům knihy na místa, kde si měli sednout.

Na Hermionu schválně nenechal vyjít místo a posadil ji samotnou do první lavice vlevo.
Neušlo mu zmijozelčino otrávené protočení očima a nasupené odfrknutí.
,,Grangerová, slušně," neodpustil si a s vědomím o loajální podpoře přítomných nebelvírských studentů ji probodl pohledem.
Kdyby tak věděl, že je to bývalá členka Nebelvírské koleje, jistě by ho nepřekvapilo, když mu vyzývavý pohled vrátila. Ovšem na Zmijozel to jednoduše bylo příliš přímočaré.
Což si vysloužilo další odstavec do právě rozepsaného sešitu s tvrdými deskami a začarovaného kouzlem, aby si ho zvědavé oči nemohly přečíst a zhatit tak Brumbálův průzkum.

~•~•~•~

Hermiona znuděně seděla a zapisovala si řádky naškrábané na tabuli. Kolem ní bylo ticho a hnědovlasá čarodějka už toho měla po krk.

Ze své brašny nenápadně vytáhla samopíšící brk a očarovala ho tak, aby opsal zbývající slova na černé ploše. Pak si pod lavicí otevřela zrovna rozečtenou knihu starořeckých tragédií.

•••

,,Ale copak to tu máme?"
Albus se naklonil nad první stůl v řadě a mávl hůlkou. Ohmataná kniha vyletěla do vzduchu následovaná překvapeným pohledem zmijozelské prefektky.
S bouchnutím přistála na katedře, kam v tu chvíli už pravidelnými kroky vážně přecházel Albus Brumbál.

,,Antické tragédie," přečetl název obřadně, načež ji zběžně prolistoval.
,,Zajímavé," pokýval hlavou a rázně ji zaklapl.
,,Grangerová, když už se obtěžujete v mých hodinách číst něco jiného než určenou učebnici, mohla byste se i obtěžovat povědět mi důvod?" Teď už měl naprostou pozornost všech osob v místnosti.

,,Zápisky mám hotové a látku umím, nevyrušovala jsem, tudíž nevidím racionální vysvětlení vaší očividné naštvanosti," pokrčila lhostejně rameny.

,,Tento tón si vyprošuji, slečno Grangerová," položil Albus ruce na katedru a naklonil se dopředu. Hermiona se do něj opřela vražedným výrazem a zvedla se do stoje se stejnou vervou jako on.
Pár momentů se propalovali pohledy a odmítali uhnout. Celá třída tiše pozorovala bezeslovnou hádku a očekávala to nejhorší.
Ti dva totiž vypadali, že po sobě v okamžiku začnou metat kletby.

Nakonec ticho prolomila Hermiona.
,,K tomu nemám co říct, pane profesore," vyprskla pohrdavě. Pomocí svého kouzelného proutku si sbalila všechny věci a odkráčela ke dveřím.
V nich se ještě otočila a majestátně zarecitovala:
,,Jsem žena, ne však slabá, tiché
povahy
a chabé vůle; patřím k druhu
jinému:
znám krutě nenávidět nepřátele své
a vřele milovat své přátele.
Jen takovým je souzen velký, slavný
los."
Pak s prásknutím definitivně opustila místnost plnou vyjevených studentů a ještě vyjevenějšího profesora.

Z konsternovaného čumění do mrtvých bodů je po minutě vytrhlo až zvonění značící konec hodiny.
Albus celou třídu v zamyšlení propustil a tupě pohledem vyprovodil posledního žáka z místnosti. Pak ztěžka dosedl na židli a oči mu samovolně sjely k oné knize, jež byla původem ostré výměny názorů.

Hnědovlasý muž ji nejistě vzal do rukou a přitáhl ji k sobě blíž. Postavil ji na hřbet a nechal otevřít na libovolné stránce.
Před ním se objevil dvojlist s vyznačeným úryvkem, který mohl před několika málo chvílemi slyšet i zarecitovaný nahlas.
Albus se v knize přesunul o pár stran dozadu a začal číst antickou tragédii nesoucí jméno Médea, jež se zdála být nejoblíbenější hrou té děsné holky, která podle Albuse neměla nic jiného za úkol, než podkopávat jeho autoritu a přivádět ho k zatracenému šílenství.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro