Hermiona se to ještě pokusila změnit Rellin názor, ale nepochodila. Černovlasá zmijozelka byla neoblomná.
Protože měly vyučování až od desíti, vytáhla Hermionu hned od stolu nemilosrdně ven. Ovšem ještě ve Vstupní hale o sobě dal vědět chladný leden a donutil dívky, aby si zaběhly pro bundy a šály.

V pokoji naštěstí nikdo nebyl, protože ostatní spolubydlící si již 'vychutnávaly' věštění.
,,Černou nebo tmavě zelenou?" zeptala se bezradně Rella Hermiony, už připravené a stojící u dveří.
,,Pro mě za mě, třeba tu černou," odpověděla znuděně hnědovláska. Když už se nechala přesvědčit, docela se jí ven chtělo a Rellina nerozhodnost ji začala dost otravovat.

,,Na koho chceš, prosímtě, působit?" poznamenala Hermiona pobaveně už v zimním chladu zasněžené krajiny, po zdárném vybrání slušivého oblečení do studeného počasí.
Neočekávala žádné vážné diskuse, jenom hraně naštvané odseknutí a nic jiného. O to víc ji překvapil Rellin pokus nenápadně skrýt rudé tváře za zvednutý šál.

,,Počkat. . ." zastavila se Hermiona v půli kroku. ,,POČKAT!" otočila se Rellu vyjeveně a strhla ji za rukáv k sobě, když se černovláska pokusila jít rychlým krokem dál.
S naoko vážným výrazem se Relle zahleděla do očí a pronesla: ,,Kdo?"

Zmijozelčiny líčka znovu polil ruměnec, který byl ovšem okamžitě nahrazen povzdechem.
,,Neuvěříš mi to," sklonila Rella hlavu.
,,Ale uvěřím," odporovala Hermiona rozhodně.

,,Já to nedokážu říct nahlas," zakňučela po pár vteřinách Rella.
,,Dobře, budu hádat," navrhla Hermiona, která si vzpomněla jakoby to bylo včera, když se styděla svěřit Ginny, že se jí líbí Ron.

Černovláska lehce kývla a dívky se znovu rozešly.
,,Student?" Zavrtění hlavy.
,,Někdo starší?" Rella se začervenala a znovu se uculila do šály.
Hermiona se na moment zahleděla k jezeru a popřemýšlela.
Ovšem pro bystrou hlavu hnědovlasé čarodějky tato záhada ani nebyla přílišnou záhadou.

,,Moment," řekla Hermiona v nenadálém impulzu, ,,je to učitel?"
Černovláska se zatvářila nešťastně a dala naprosto jednoznačně najevo, že má Hermiona pravdu.
,,Albus Brumbál, že?"

~•~•~•~

Muž s vlnitými hnědými vlasy stál u okna ve svém kabinetu s hrnečkem kávy a pozoroval dovádějící studenty, kterým očividně ještě nezačalo vyučování. Při pohledu na postavy v červeném se spokojeně usmál, měl rád své svěřence.

Ale pak jeho pohled upoutala jistá dvojice studentek, procházejících se, narozdíl od ostatních, spořádaně po pozemcích.

Ze začátku vypadaly v dobré náladě, která se hned v zápětí otočila v hloubavé kroky obou děvčat. Albus si pro sebe pozvedl obočí a přisunul se blíž k okenní tabulce. Ta se v mžiku zamlžila a než ji stihl rukávem setřít, obě zmijozelky zmizely zpět do hradu. A Albus si uvědomil, že jejich společná první hodina je Přeměňování.

Perfektní chvíle postoupit ve svém výzkumu, na němž pracoval nepřetržitě a pečlivě.
Kdyby někdo našel jeho popsané sešity s opakujícím se jménem oné studentky, jistě by si myslel, že je bradavický profesor posedlý. A on ve své podstatě byl.
A čím víc ji přes své pozorování poznával, tím nepochopitelnější byla. Doopravdy ji nechápal.

Jednou milá, podruhé krutá. Jednou v očích hravý lesk, podruhé chladná ocel.
A jestli ho něco vytáčelo, tak že byla nesnesitelně vynikající ve všem, na co sáhla.
Včetně přeměňování. Jakoby jí ani nebylo šestnáct. Jakoby byla dvakrát starší.

Což v podstatě nebylo ani moc daleko od pravdy.

Brumbál odložil nedopitý hrnek na stůl a prohrábl si rukou vlasy. Objekt pozorování mu teď bude k dispozici dvě vyučovací hodiny.