Hermiona zamrkala řasami a dezorientovaně se rozhlédla po známě neznámém pokoji. Na první pohled vypadal jako její ložnice, ale na druhý jí všeobecný nepořádek a nevětraný vzduch prozradil, že se rozhodně nenachází ve své posteli.

Pomalu se zvedla do sedu a věnovala svému okolí ještě podrobnější pohled. Zpod všech peřin vykukovaly čupřiny různých barev a Hermioně došlo, že se nachází za schody v chlapecké polovině společenky.

Budík na nočním stolku ukazoval 5:27, takže si hnědovláska oddychla. Když teď půjde rychle, třeba ani nikoho nepotká.
Tiše odkryla příjemně vonící deku a položila bosé nohy na podlahu.
Popadla hůlku položenou na svých knihách, nasoukala se do hábitu a ve vší počestnosti opustila ložnici. Ani se nezajímala o jméno onoho dobrodince, který jí tak ochotně půjčil na dnešní noc svou postel.

~•~•~•~

Hnědovlasá zmijozelka konečně asi po třech dnech navštívila Velkou síň za účelem jídla. Ládovala se ovesnou kaší, jako by si dělala zásoby na další dva dny a přitom si nezvučně s učebnicí opakovala zásady při péči o ohnivé kraby.
Profesorka Červotočková sice nevyžadovala vynikající, ale chtěla si být jistá.

,,V noci jsi nespala ve své posteli," promluvil někdo vedle Hermiony, která leknutím vdechla sousto ovesné kaše, co jí v tu chvíli putovalo do žaludku.
Rella Hermionu párkrát praštila do zad a pak si založila ruce na hrudi v ofenzivním gestu.
Hnědovláska vůbec netušila, co by měla odpovědět, a tak jen pokrčila rameny.
,,Tak kdes byla?" vyzvala černovláska Hermionu k odpovědi a zamračila se.
,,Nevím," řekla Hermiona.

,,A vážně to nevíš, nebo mi to nechceš povědět?" zahleděla se na ni Rella podezřívavě.
,,Vážně nevím," povzdychla Hermiona a litovala, že si nepřečetla cedulku na dveřích, když odcházela. Teď už by ty dveře asi stejně nenašla.

Rella zakroutila hlavou a konečně se posadila. Nechápala, jak někdo mohl přitahovat tolik problémů a nejasností.
Tu samou otázku si ovšem kladla i Hermiona, která si poprvé po několika letech přiznala, že možná Harry nebyl jediný člověk, kterému se smůla lepila na paty. Možná, že v tom jeli spolu.

,,Dobře, pominu, že ses dneska v noci trajdala po hradě a ani si to nepamatuješ. Nikdo tě nechytil, budiž. Ale sakra Hermiono, tohle je první jídlo po bezmála třech nebo čtyřech dnech! Vždyť se úplně zničíš. . ." přehodila si černovláska nohy přes sebe a podala si dýňový džus.
Elegantně si nechala spadnout pár kapek do krku a Hermiona v ní poprvé viděla onu blackovskou aristokracii, jíž kdysi viděla v Siriusi Blackovi, byť se od své rodiny brzy distancoval.

,,Hmpf. . ." obrátila se Hermiona zpět ke knize.
,,Takže  kamarádko, ty se teď pořádně najíš bez jakýchkoliv rozptýlení," oznámila Rella a kouzlem sebrala hnědovlásce učebnici z rukou. Pak jí pod nos přistrčila ovesnou kaši a vyčarovala na ní malinové srdce.
Hermiona si trucovitě položila dlaně do klína, ale pak přeci jenom pokračovala v jídle. Dožene to v knihovně.

,,A dneska nejdeš do knihovny," ozvala po chvíli znovu Rella a významně pozvedla obočí.
,,Jdu," vyjekla Hermiona popuzeně. Jak jinak stihne zopakovat úplně všechno?
,,Nejdeš, půjdeme ven, aby ses nadýchala taky něčeho jiného než smradu knížek a starých pergamenů," pronesla klidně Rella a znovu se napila.
,,Nesnáším tě," vydechla smířlivě Hermiona, která byla ještě docela omámená hladem a tudíž neměla sílu se hádat.
,,Miluješ mě," ušklíbla se potutelně Rella.